Pavel Pešout: Chráněná území okresu Benešov - přírodní památka „V olších“

[Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, č. 34/1994, str. 15 – 17]

Vyhlášena výnosem MK ČSR (č. j. 16229/72 ze dne 29.12.1972), (původně jako chráněné naleziště, zákonem č. 114/92 Sb., resp. vyhláškou č. 395/92 Sb., překategorizována na přírodní památku).

Rozkládá se v k. ú. Miličín – Záhoří – p. č. 370 (část), na výměře 3,98 ha.

Hlavním motivem ochrany je bohatá populace bledule jarní (Leucojum vernum L.) na přirozeném stanovišti.

str. 16

Na lokalitu poprvé upozornil JIROUŠEK (1963), podrobněji pak KOVAŘÍK (1966), který již informuje o přípravě tohoto území k vyhlášení za zvláště chráněné, a ČEŘOVSKÝ (1968).

Chráněné území je součástí Sedlecké kotliny, kde severovýchodně od obce Miličín pod vrcholem Perka (611 m n. m.) vytváří nevelkou terénní sníženinu, jen nepatrně skloněnou k jihovýchodu. Nadmořská výška přírodní památky se pohybuje kolem 560 m.

Území tvoří rozsáhlý mokřad sycený protékajícím potůčkem, který ústí do Neustupovského potoka a četnými prameništi. Geologickým podkladem jsou aluviální naplaveniny na migmaticko-biotitických pararulách.

Celá lokalita je pokryta porostem olše lepkavé (Alnus glutinosa /L./ GAERTN.), velmi řídce vtroušeným jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior L.), smrkem ztepilým (Picea abies /L./ KARSTEN.), borovicí lesní (Pinus sylvestris L.) a břízou bělokorou (Betula pendula ROTH.). Olše zde na nejvíce podmáčených místech vytvářejí tzv. chůdovité kořeny. Téměř celé území možno zařadit do podsv. Alnenion glutinoso-incanae OBERD 1953 (MORAVEC a kol. 1983).

Keřové patro je velmi řídké (potlačeno silně zapojeným stromovým patrem) a je zastoupeno především krušinou olšovou (Frangula alnus MILLER.), bezem černým (Sambucus nigra L.) a bezem hroznatým (S. racemosa), jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia L. em HEDL.), lískou obecnou (Corylus avellana L.) aj.

V bylinném patru je patrný jarní aspekt, ve kterém převládá sasanka hajní (Anemone nemorosa L.), sťavel kyselý (Oxalis acetosella L.), bledule jarní (Leucojum vernum L.), mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium L.). Nově byl zjištěn v roce 1992 též výskyt podbílku šupinatého (Lathraea squamaria L.) a dokonce sněženky podsněžníku (Galanthus nivalis L.), jejíž původní výskyt je však zřejmě sporný (PEŠOUT 1992). Z dalších druhů se zde vyskytuje blatouch bahenní (Caltha palustris L.), ostřice oddálená (Vignea remota /L./ REINCHEB.), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum L.), pcháč bahenní (Cirsium palustre /L./ SCOP.), vrbina penízková (Lysimachia nummularia L.), violka bahenní (Viola palustris L.), svízel bahenní (Galium palustre L.), škarda bažinná (Crepis paludosa /L./ MOENCH.) atd.

Lokalita je velmi cenná též ze zoologického hlediska. V potůčku žije populace raka potočního (Astacus fluviatilis) (KNÍŽETOVÁ,

str. 17

PECINA, PIVNIČKOVÁ 1987) a další druhy vodních a mokřadních živočichů vázaných na čistou vodu.

Botanickou inventarizaci provedla MOLÍKOVA (1974) a nověji PEŠOUT (1993), lokalitu též zmiňuje ZELENÝ (1976) společně s ostatními nalezišti bledule jarní na Podblanicku. Lesnickou inventarizaci zpracoval UNAR (1989). Podrobné zoologické inventarizace zatím provedeny nebyly.

Tato přírodní památka je ve velmi dobrém stavu a populace bledule jarní zde výborně prosperuje, evidentně se i rozšiřuje, a to dokonce již i za hranice chráněného území. V letech 1991-1993 provedl Český svaz ochránců přírody kompletní přeznačení a asanaci potěžebních zbytků na jižním okraji území.