|
|
||||||
| Úvod | Obec Miličín | Obce a lokality | Knihovna | Pohlednice | Příroda | |
Tomáš Herben: Nález hořce hořepníku na Voticku[Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, č. 18/1977, str. 29 – 32]Hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe L.) patří k druhům, jež dosud nebyly na Podblanicku pozorovány (viz regionální floristickou literaturu v předchozích číslech tohoto sborníku). O to překvapivější je jeho nález v okolí Votic, kde roste na vlhké louce u Broumovic. Rostlina se tu vyskytuje na poměrně malé ploše několika desítek m2 v počtu asi padesáti exemplářů. Jde o jílovitou mokrou louku, která v současné době není zemědělsky využívána. Je porostlá acidofilními společenstvy asociací Junco-Molinietum coeruleae P r e i s i n g 1951 (na vlhčích místech) a Polygalacto-Nardetum Oberdorfer 1957 (na sušších místech). Hořepník se vyskytuje zejména v kontaktní zóně obou asociací, tedy ve společenstvu, jež můžeme klasifikovat jako Junco-Molinietum coeruleae Preising 1951 subasociace nardetosum K o v á c s 1956. Dokladový materiál je uložen v herbáři autora. Hořec hořepník je mírně teplomilný druh, v Československu rozšířený především v nižších polohách. Rothmaler (1972) označuje jeho areál značkou m/mo - temp. (oz) Eur-WAs (tj. druh rozšířený od meridionální zóny, kde je vázán na montánní polohy, do temperátní (mírné), se slabou oceánickou tendencí v Evropě a západní Asii), Oberdorfer (1970) jej řadí k floroelementu euroasijsko-suboceánsko-sub-mediterránnímu. Z ekologického hlediska bývá rozšířen na vlhkých, jílovitých loukách s převládajícím bezkolencem modrým (Molima coerulea (L.) Moench subsp. coerulea), a proto je považován za charakteristický druh svazu Molinion W. Koch 1926. Společenstva těchto luk jsou na Podblanicku relativně řídká. Z charakteristických druhů jsou pravidelně přítomny již zmíněný bezkolenec a čertkus luční (Succisa pratensis Moench), řidčeji řebříček bertrám (Achillea ptarmica L.), bukvice lékařská (Betonica officinalis L.) a některé další druhy. Z druhů běžněji rozšířených i v jiných lučních společenstvech se vyskytují především ostřice prosová — Carex panicea, svízel močálový — Galium uliginosum, pcháč bahenní — Cirsium palustre, děhel lesní — Angelica sivestris, třeslice prostřední— Briza media a další. Na vlhkých místech (subasociace caricetosum paniceae) přistupují ještě druhy jako vrbina obecná — Lysimachia vulgaris, blatouch bahenní — Caltha laeta, šišák vroubkovaný — Scutellaria galericulata aj. Naproti tomu sušší místa (subasociace nardetosum) bývají obohacena vřesovištními druhy, mnohdy se subatlantickou tendencí, nejčastěji smilkou tuhou — Nardus str. 32 stricta, vřesem obecným — Calluna vulgaris, dvouzubcem poléhavým — Sieglingia decumbens, vítodem obecným — Polygala vulgaris a svízelem nízkým — Galium pumilum. Zjištěnou lokalitu doporučuji k ochraně formou chráněného naleziště; nejde při tom pouze o ochranu tohoto druhu, ale celé lokality (plocha asi 1,5 ha) s dobře zachovanými společenstvy tohoto svazu. Ochrana by se měla provádět vynětím louky z meliorovaného lučního komplexu (plocha 48 ha, meliorace prováděna podle návrhu Agroplánu z roku 1971) a dále odstraněním nárostu stromů, především smrku a olše. LITERATURA
|