Tomáš Feřtek: Miličínští ochotníci hráli Moliéra skvěle
[Votické noviny, měsíčník pro Mikroregion Džbány, ročník X, číslo 6, rok 2000] [Fotokopie článku]
Kdo se nedostal od 2. do 4. června do miličínské sokolovny na některé ze tří představení Moliérova Zdravého nemocného, má opravdu čeho litovat. Představení, která sehrál ke 125. výročí svého založení Spolek divadelních ochotníků v městě Miličíně, jednoznačně přesáhla obzor toho, co je možné běžně vidět v rámci amatérského divadla.
Především je třeba ocenit paní Vlastu Kořínkovou, duši divadelního spolku, dramaturgyni a režisérku v jedné osobě. Vybrala dobrý titul, který stráví bez problémů i ti, kteří jinak do divadla příliš nechodí. A především se obdivuhodně osvědčila jako režisérka. Obsazení rolí bylo typově přesné, což je v ochotnickém divadle, kde je účinkujících vždy nedostatek, téměř zázrak. Velmi důstojné bylo i jejich vedení. U těch, kteří nejsou rození herci, paní režisérka vymyslela funkční stylizaci, gesto, kostým, které zakryly nedostatky herecké jistoty. Jednotlivé scény byly režírovány s citem pro celek, takže hráli nejen ti, kteří vedli dialog, ale i ti, kteří byli na scéně ve druhém a třetím plánu. Na profesionální scéně je to snad samozřejmost, ale v amatérském divadle spíš pozoruhodní výjimka.
Ale především byl Moliérův Zdravý nemocný zábavné a skvěle zahrané představení pro každého. Herecké výkony byly obecně velmi dobré, ale kreace Hany Beranové (služebná Toinetta) a Jana Typty (Argan) by snesly i profesionální měřítka. Pokud bylo možné vznést nějaké výhrady, pak snad jen k přílišné úctě k autorovi. V úvodu a poslední třetině textu se rozhodně dalo víc škrtat. Také stylizace některých kostýmů, které neladily s celkovým výtvarným pojetím hry, mohla působit rušivě. Ale jinak představení posílené atmosférou kukátkového jeviště miličínské sokolovny působilo jako osvěžující vzpomínka na nejslavnější časy českého divadelního ochotnictví.
