Marie Táboříková, Václav Zelený: Příspěvek k výzkumu květeny jižní části Voticka
[Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, č. 16/1975, str. 7 – 26]
Voticko náleželo ještě do nedávné minulosti k oblastem poněkud opomíjeným. Kopcovitý terén s drsnějšími klimatickými podmínkami, nedostatek nerostných surovin a s ním související naprostá převaha zemědělské výroby, vtiskující celému kraji specifický malebný ráz, vedly spíše k vysidlování území než k jeho rozvoji. Rovněž po stránce přírodovědného výzkumu bylo Voticko ve srovnání s jinými oblastmi středních Čech málo prozkoumáno. Kromě určité odlehlosti a omezených možností dopravy zde jistě spolupůsobil i poměrně jednotvárný geologický substrát (převážně žuly a pararuly), jehož zvětráním vznikají hnědé, kyselé a místy oglejené půdy, které po stránce rostlinného krytu nijak nevynikají počtem zde rostoucích druhů. Přitom většinou chybějí druhy vázané na minerálně bohatší substráty, takže se zdejší krajina nepovažovala za botanicky „atraktivní".
Základem tohoto příspěvku je diplomová práce ing. M. Táboříkové (TÁBOŘÍKOVÁ 1975), v níž autorka zjistila a bodovou metodou vyznačila rozšíření některých vybraných druhů cévnatých rostlin v jižní části Voticka. Druhý z autorů zpracoval jejich stručnou fytocenologickou a ekologickou charakteristiku, doplnil literárními údaji a srovnal s výskytem v sousedních územích.
VYMEZENI OBLASTI A PŘÍRODNÍ POMĚRY
Studované území je omezeno na západě přibližně silnicí Chlum – Cunkov – Jetřichovice – Sedlec - Divišovice, na severu katastry obcí Divišovice - Velké Heřmanice - Arnoštovice a přes Líštěnec k Hostišovu, na východě silnicí E 14 mezi Hostišovem a Sudoměřicemi, na jihu silnicí Sudoměřice – Borotín - Nové Libenice - Starcova Lhota. Orientační mapa studovaného území (1:50000) je připojena v příloze Sborníku (Příloha I.).
Geologické podloží budují v západní části území různé odrůdy žul ze středočeského plutonu variského stáří. V masivu Čertova břemene sem na jihozápadě zasahuje amfibolicko-biotilický melanokratní granit až porfyrický syenodiorit (rastenberský typ), který na jihovýchodě v okrajové facii přechází v horninu méně porfyrickou. Sedlecká kotlina je tvořena biotitickým až amfibolicko-biotitickým granodioritem až křemenným dioritem (sedlecký typ), který pokračuje v pruhu přes 2 km
Str. 8
širokém na jihovýchod přes Monín a Ostrý k Orlovu. Hranici plutonu tvoří ve studovaném území přibližná spojnice obcí Libenice – Vrchotice - Rohov - Kvašťov - Heřmaničky – Nazdice - Votice. Východně od ní začínají krystalické břidlice moldanubika pocházející z přeměněných alkongických sedimentů, které byly později při variském vrásnění znovu metamorfovány. Jsou zde vyvinuty horniny pestré série sušicko-votické, sestávající z různých typů rul. Ponejvíce jsou zastoupeny biotitické pararuly s vložkami amfibolitů, kvarcitů, grafitických kvarcitů, erlanů aj.
Začátkem terciéru vznikaly radiálními pohyby na starých zlomech tektonické deprese, z nichž je v jihovýchodníčásti zkoumaného území dobře patrný sklon západního okraje blanické brázdy (od Ratibořských Hor přes Mladou Vožici a dále údolím Blanice). Podobným způsobem vznikla i Sedlecká kotlina.
Po vystoupení plutonu probíhala od permokarbonu až do terciéru rozsáhlá denudace a eroze, které vyrovnávaly výškové rozdíly splavováním materiálu a jeho ukládáním v kotlinách. Z takto vznikající paroviny vyčnívaly jen ostrůvky tvrdších hornin odolnějších vůči erozi (např. křemenné žíly jihozápadně od Smilkova). Eroze postupně způsobila vznik údolí a ráz krajiny se přiblížil k dnešnímu stavu.*
*Za poskytnutí údajů o geologii území děkujeme dr. Vl. Čechovi
Str. 9
Průměrná nadmořská výška činí asi 570 m. Nejnižší poloha je u Divišovic v sedlecké kotlině (400 m), z níž se k jihu příkře zvedá masiv Čertova břemene (vrchol 715 m) a Javorové skály (723 m). Jižní část studovaného území v prostoru mezi Cunkovem a Sudoměřicemi u Tábora je tvořena táhlými, většinou zalesněnými hřbety s nepříliš výraznými vrcholy, jejichž výška často přesahuje 600 m. Celkový sklon zde směřuje k jihovýchodu od blanické brázdy, jejíž západní okraj je výrazně patrný od Borotína přes Střezimíř a Miličín k Neustupovu. Přibližná spojnice obcí Cunkov – Libenice – Střezimíř - Mezno je rovněž rozvodím (středočeský rozvodní práh), neboť k jihu od této spojnice směřující toky odvádějí vodu do Lužnice, k severu tekoucí do Vltavy. Z nich jsou největší Sedlecký potok a Mastník. Z jeho údolí se směrem k východu zvolna zvedá Miličínská vrchovina s nejvyššími vrcholy Kalvárie (698 m) a Mezivrata (714 m). Na severu území klesá do Sedlčansko-votické pahorkatiny.
Zvětráváním žulových hornin vznikly hnědé propustné půdy s menším obsahem skeletu. Půdy na pararulách jsou ve srovnání s předchozími
Str. 10
středně těžké, s nižší propustností a vyšší schopností poutat vodu. Se stoupající nadmořskou výškou a zvýšeným množstvím srážek vznikají z obou typů hornin kyselé hnědé půdy, které v terénních sníženinách následkem stagnace vody podléhají oglejení. Ve studovaném území převládají kyselé hnědé půdy (pH menší než 5), lehké až středně těžké (hlinitopísčité až písčitohlinité), většinou značně skeletovité, s obsahem humusu kolem 2 % a nedostatečným množstvím pro rostliny přijatelného fosforu.
Pro charakteristiku přírodních podmínek jsou důležité i základní údaje klimatologické. Podle výsledku měřenímeteorologické stanice v Miličíné (630 m n. m.) je za padesátileté období průměrný roční úhrn srážek 654 mm, průměrná roční teplota vzduchu 6,5 °C, průměrná relativní vlhkost vzduchu 79 %.
Po stránce vegetace náleží území do oblasti středoevropské lesní květeny (Hercynicum) okresu Českomoravská vysočina, česká strana (DOSTÁL 1960). Podle rekonstrukční geobotanické mapy (MIKYŠKA et al. 1969) zde kdysi převládaly bikové bučiny (Luzulo-Fagion), přecházející v nejvyšších polohách kolem Čertova břemene a v Miličínské vrchovině v bučiny květnaté (Eu-Fagion). V sedlecké kotlině a v depresi blanické brázdy u Borotína a Sudoměřic jsou zakresleny acidofilní doubravy (Quercion robori-petraeae), kolem větších potoků (Sedlecký potok, Mastník, Smilkovský potok) údolní luhy (Alnion glutinoso-incanae).
Dnešní obraz krajiny je ovšem zásadně změněn. V minulých stoletích došlo při získávání půdy pro zemědělstvíjednak ke značnému odlesnění, jednak ke změně skladby lesů zavedením smrkových a borových monokultur. Zbytky původních lesních společenstev nacházíme dnes už jen fragmentárně. Je to např. květnatá bučina na příkrých severních svazích lesního komplexu J a JV od Monína. Jinak můžeme rozšíření původních lesů usuzovat jen nepřímo podle výskytu některých indikačních druhů bylin, které někdy přežívají i v jehličnatých lesích.
Postupným rozšiřováním zemědělské výroby byl les vytlačen do méně výnosných a špatně přístupných poloh, které někde nemohly být využity ani jako pastviny. Obvykle je to ve vrcholových polohách hřbetů a menších kopců, kdežto níže položené, méně svažité plochy jsou přeměněny na pole. Mosaikovité rozšíření lesů přerušovaných zemědělsky využívanými pozemky je typické nejen pro Sedlčansko-votickou pahorkatinu, ale i pro největší část benešovského okresu. V dnešním složení lesů převládá smrk (65 %), méně je zastoupena borovice (25 %), nepatrně modřín (2 %). Listnáče tvoří jen 6,7 %, z toho dub 2,3 %, buk pouze 0,5 %, lípa rovněž 0,5 %. Ostatní listnáče nemají z hlediska hospodářského velký význam. Výhledově se má podíl listnáčů zvýšit, neboť dlouhotrvající pěstování jehličin silně zhoršilo bonitu půdy.
Přírodní podmínky určily charakter zemědělské výroby. Po stránce agronomické náleží největší část území do subtypu bramborářsko-žit-
Str. 12
ného, jen v nejvyšších polohách bramborářsko-ovesného. Drsnější klimatické podmínky Miličínské vrchoviny a vrchoviny mezi Cunkovem a Střezimíří ukazují i některá fenologická data meteorologické stanice ve Střezimíři: počátek jarních prací 2.4., senoseče 14.6., sklizně žita 23.7. Největší plochu zemědělské půdy zaujímá půda orná, podstatně méně louky a pastviny.
Poněvadž zkoumané území je pramennou oblastí, nacházíme zde na řadě míst mokré až zrašelinělé louky (sv. Caricion fuscae), které jsou po stránce zemědělské málo produktivní, avšak velmi zajímavé po stránce botanické. Některé z nich proto navrhuje ing. M. Táboříková jako chráněná naleziště vzácnějších druhů rostlin. Velmi akutní je uchování zapojeného drnu, neboť na značně svažitém terénu je základní ochranou proti erozi.
Málo uspokojivý je počet rybníků. K největším patří Velký rybník u Vrchotic, Černý rybník v Sudoměřicích, Nový rybník u Mezna a Velký rybník u Nových Libenic, které jsou hospodářsky využívány. Četné zbytky hrází však svědčí o velkém počtu rybníků, které byly zrušeny. Význam vodních ploch jako regulátorů klimatu však nelze podceňovat a v budoucnosti se vodohospodáři budou muset touto otázkou zabývat.
HISTORIE BOTANICKÉHO VÝZKUMU
Písemných zpráv o dosavadním botanickém výzkumu je ze studovaného území poměrně málo. Podle Opizovy „Botanische Topographie Böheims" (OPIZ 1815, 1825, 1835) botanisovali kdysi na Voticku W. B. Berchtold, J. Eck, J. K. Malý a W. B. Mann. Jejich údaje jsou označeny pouze „Wotitz", takže je nelze přesně lokalizovat. V seznamu nalezených druhů jsou kromě cévnatých rostlin uvedeny i mechy a lišejníky, které sbíral hlavně J. K. Malý. V rukopisných materiálech hraběte Berchtolda je uveden nález Bromus asper (=Bromus benekenii /Lange/ Trimen) ze Smilkova. Ze sousedních území je nejvíce starých údajů ze Slavětína u Načeradce (A. Ritter von Eisenstein) a Osečan na Sedlčansku (F. W. Schmidt). V seznamu uvedených druhů jsou však zřejmé chyby - např. nálezy Daphne cneorum nebo Polygala major. Jednotlivé nálezy vyšších rostlin jsou též z Kolihového lesa u Sedlčan (Schmidt), Voračic u Vrchotových Janovic a Milevska (Berchtold) a z Obrátic u Mladé Vožice (Eisenstein). Některé údaje z minulého století nalezneme též v obsáhlém Čelakovského „Prodromu" (ČELAKOVSKÝ 1868—1883).
Ve čtyřicátých letech našeho století vzbudily největší zájem nálezy několika lokalit dřípatky horské pravé (Soldanella montana subsp.
Str. 13
montana) u Kozlova, Chválova, Jetřichovic, Ounuzu a Miličína; v těchto místech má dřípatka nejvíce k severu vysunutá stanoviště v Čechách (podrobněji v textu tohoto druhu). Vzácnější rostliny od Miličína, Smilkova a Horního Bořku uvádí VESELÝ (1942). Botanický výzkum zde prováděl dále B. Vopravil, ředitel školy v Miličíně, který své sběry předával táborskému konzervátorovi ochrany přírody A. Z. Hnízdovi.
V posledních letech se díky publikačním možnostem v Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka objevila řada botanických článků, týkajících se jižní části benešovského okresu. Na Sedlčansku pracoval ČEŘOVSKÝ (1964), na Sedlecku KOVAŘÍK (1962), na Mladovožicku KAISLER a CHÁN (1970, 1972), na Vlašimsku a jiných místech okresu ZELENÝ (1958, 1959, 1964, 1965, 1966, 1970), lokality vybraných druhů z různých míst na okrese podal MLADÝ (1970, 1972). Jednotlivé zajímavé nálezy z oblasti, kterou jsem studovala, uvedli KOVAŘÍK (1966, 1968, 1971) a ČEŘOVSKÝ (1968). V r. 1969 se uskutečnil v Sedlčanech floristický kurs Československé botanické společnosti. Zápisy z jednotlivých exkurzí nám poskytli dr. J. Houfek, CSc., dr. F. Mladý a dr. V. Skalický, CSc. Velmi důležitý pro srovnání se sousední oblastí je obsáhlý kolektivní příspěvek členů jihočeské pobočky ČSBS k výzkumu květeny okolí Milevska (CHÁN et al., ms.), jehož rukopis nám laskavě zapůjčil dr. V. Skalický. Za některé informace o rozšíření mapovaných druhů na Sedlecku děkujeme konzervátorovi ochrany přírody okr. Benešov prof. V. Kovaříkovi. Rovněž vyslovujeme poděkování dr. B. Slavíkovi, CSc. za informace o výskytu některých druhů na Pacovsku.
ROZŠÍŘENÍ NĚKTERÝCH DRUHŮ ROSTLIN
V následujícím přehledu uvádíme nově zjištěné lokality vybraných druhů cévnatých rostlin, jejichž rozšíření blíže charakterizuje vegetační poměry studované oblasti. Některé z nich jsou mapovány pracovníky Botanického ústavu ČSAV v Průhonicích pro připravovaný Fytogeografický atlas ČSR. Lokality jsou řazeny přibližně od severu k jihu. Z důvodu zkrácení textu a zjednodušení vyjadřování používáme označeni „obec" i pro osady. Dříve publikované lokality již uvedených autorů neopakujeme.
Pokud to bylo možné, jsou jednotlivé druhy zařazeny do rostlinných společenstev na úrovni svazů, které v této oblasti indikují (podle práce HOLUB et. al. 1967) a někde je připojena stručná charakteristika jejich stanovišť. Na základě srovnání vlastních poznatků s již zmíněnými literárními údaji a znalosti výskytu uvedených druhů v jiných částech benešovského okresu podáváme i obecnější charakteristiku rozšíření na celém Podblanicku.
Str. 14
Nomenklaturu uvádíme podle Rothmalera (ROTHMALER et al. 1972).
Actaea spicata L. (Samorostlík klasnatý). - Indikační druh květnatých bučin a bukojedlin (podsv. Eu-Fagion), který se místy se sníženou vitalitou udržuje i ve smrčinách.
V lesním komplexu na S svazích Čertova břemene mezi Jetřichovicemi, Cunkovem, Ostrým a Vrchoticemi na několika místech. Podle sdělení prof. V. Kovaříka též v bučinách u Jetřichovic a J od Bolešína. V okolních územích na odpovídajících stanovištích dosti častý, na Vlašimsku i v nižších polohách.
Alisma plantago-aquatica L. (Žabník jitrocelový). - Ve společenstvech okrajů rybníků s periodickou kolísající hladinou (sv. Oenanthion aquaticae) na odpovídajících stanovištích častý.
Velké Heřmanice, rybníček u Březiny; Smilkov, druhý rybník od S; Báňov, rybníček v obci; Prčice, u Kamenného rybníka u přepadu (Kovařík ústně); Miličín, u samoty V hájku, rybníčky JZ a Z obce; Řikov, Voračický rybník; Vrchotice, malý rybník SV od Velkého rybníka; Střezimíř, Lhotský rybník a J směrem podél trati ve strouhách; Hatov, druhý rybníček S obce; mezi Hatovém a Milkovem; JZ od samoty Pod Horou; Nové Libenice, Velký rybník; Starcova Lhota, rybník Smržák; Sudoměřice, Černý rybník.
Mezno, při trati JJV od nádraží na JZ okraji lesa poblíž myslivny (MLADÝ 1969); Bezděkov, rybníček 0,8 km JJZ obce (SKALICKÝ 1969). Na Podblanicku, které má poměrně velký počet malých rybníků, patří k běžným druhům.
Str. 15
Asarum europaeum L. (Kopytník evropský) — Hájový prvek středně vlhkých listnatých lesů, zejména květnatých bučin. Roste na svěžích hlinitých půdách, snáší i silný zástin.
V území dosti častý: Ješetice, okraj lesa u samoty U Váňů; Staré Mitrovice, meze v okolí většího rybníka; Stýrov, meze mezi lesy Vrchy, dříve též v křovinatém úvozu u obce; Bolešín, od obce až k Ounuzu (Kovařík ústně); Javorová skála, u bludných balvanů; Ostrý, lesní komplex mezi Ostrým a Monínem S a SZ kóty 677,2. Celkově je kopytník na Podblanicku dosti rozšířen.
Campanula persicifolia L. (Zvonek broskvolistý). — V mesofilních porostech dubohabřin a bučin a při okrajích listnatých lesů častý. Vyžaduje svěží půdy; nejčastěji se objevuje na lesních světlinách a pasekách.
Hostišov, Polský vrch, při okraji lesa; Velké Heřmanice, při cestě od rybníka Velký Mastník ke kótě 538 (Pilkovy hory); Karasova Lhota, úvoz ke vsi Jíví a na mezích a loukách v okolí obce hlavně směrem k Heřmaničkám a k Číšťovicím; Ješetice, žel. st., mez u odbočky k Řikovu a J lesa Deboreč; Staré Mitrovice, meze v okolí většího rybníka u obce; Stýrov, u cesty do Dolních Nových Dvorů; Červený Újezd, podél cesty k Záběhlicím; Bolešín, jednotlivě mezi Bolešínem a Jetřichovicemi (Kovařík ústně); Vrchotice, meze podél silnice okolo malého rybníka SV Velkého rybníka; Ounuz, meze podél cest, luk a
Str. 16
okraje lesa směrem k Javorové skále; Ostrý, okraj lesa Obůrka J kóty 658; Starcova Lhota, stráň u Mlýnskéhorybníka pod kótou 628.
Na Podblanicku, Mladovožicku i v okolí Milevska hojně rozšířen.
Carex bohemica Schreber (Ostřice česká). - Na dnech vypuštěných rybníků v druhově chudých,vzhledově velmi charakteristických společenstvech drobných bylin (sv. Nanocyperion flavescentis) roztroušeně.
Vrchotice, malý rybník SV Velkého rybníka; Nové Libenice, Velký rybník; Starcova Lhota, rybník Smržák.
Řikov, Voračický rybník S obce (HOUFEK 1969).
Roztroušeně se vyskytuje na celém Podblanicku, zvláště ve vyšších polohách.
Centaurea scabiosa L. subsp. scabiosa (Chrpa čekánek). - Mírně teplomilný druh xerotermních a subxerotermních travinných porostů. Na slunných stráních, mezích a úhorech vystupuje až do nejvyšších poloh okresu (Festuco-Brometea, Origanetali), kde indikuje výživné, většinou hlubší a těžší půdy.
V území častá: Větrov, meze podél cest v okolí obce; Velké Heřmanice, S obce na mezi V od Pilkovy hory a v jejím okolí; Heřmaničky, meze podél žel. trati až do Sudoměřic (Ješetice, Červený Újezd, Střezimíř, Mezno, Sudoměřice); Arnoštovice, podél cest a na mezích v okolí obce;. Karasova Lhota, meze v obci a v okolí podél cest; Jíví, podél cesty ke Karasově Lhotě; Báňov, meze podél silnice do Ješetic; Ješetice, v okolí obce a směrem SZ; Ješetice ž. st., stráňky v okolí zastávky a podél silnice do Červeného Újezda; Stýrov, vrch Kaple, meze pod lesem Vrchy V obce, podél cesty k lesu Hejlovy J obce; Záběhlice, mez u lesa SV obce a podél cesty k Milkovu; Střezimíř, podél silnice až k Novým Libenicím a do Bonkovic.
Řadu lokalit z okresu a Mladovožicka uvádějí též MLADÝ (1972) a KAISLER a CHÁN (1972). Rovněž na Vlašimsku náleží chrpa čekánek k běžným druhům.
Coleanthus subtilis (Tratt.) Seidl. (Puchýřka útlounká). - Velmi vzácný druh rostoucí s Crassulaaquatica (sv. Nanocyperion flavescentis) na jižním břehu malého rybníčku po pravé stranš silnice Přestavlky - Vrchotice asi 600 m SSV od Vrchotic, asi 490 m n. m.
Voračický rybník u Řikova (HOUFEK 1969).
Comarum palustre L. (Zábělník bahenní). - Na mokrých až rašelinných loukách v trvale zbahnělé až mírně zaplavené půdě dosti vzácně (sv. Caricion fuscae).
Oldřichovec, J obce u potoka při okraji lesa Bábin kout; Nové Libenice, mokrá louka u malého rybníčku SV obce; Ostrý, rašelinná louka při S okraji Černého rybníka.
Ze zkoumané oblasti publikoval výskyt u Nových Libenic již MRÁZ (1958). Typický druh silikátového podloží ve vyšších polohách Podblanicka roztroušený. Dosti častý je na Pacovsku (Slavík ústně), několik lokalit z okolí Milevska udává CHÁN et al.
Crassula aquatica (L.) Schönland (Tučnice vodní). - Velmi vzácná drobná bylina obnažených den rybníků (sv. Nanocyperion flavescentis).
Dosud zjištěna pouze na jižním obnaženém břehu malého rybníčku po pravé straně silnice Přestavlky - Vrchotice asi 600 m SSV od Vrchotic, asi 490 m n. m.
Str. 17
Dactylorchis majalis (Rchb.) Hunt et Summerhayes (Vstavač májový). - Na podobných stanovištích jako Comarum palustre (sv. Caricion fuscae) a udržuje se i na hnojených mokrých loukách dobré bonity (sv. Calthion).
V území dosti častý, v posledních letech však rychle mizí následkem meliorací.
Durdice, mokré louky podél potoka Z obce; Březina, podél potoka S obce; Peklo, v okolí samoty; Drahnov, V obce; Arnoštovice, u silnice k Voticům; Líštěnec, podél potoka; Zdeboř, podél potoka; Karasova Lhota, Z obce a podél potoka Mastník; Báňov, k lesu Bábin kout; Jíví, podél Mastníku; Radíč, podél Mastníku a potoka tekoucího od Řikova; Třetužel, u Jalového potoka (poškozeno meliorací); Na Nuzově, u rybníčku pod hájovnou; Ješetice, podél Mastníku a u samoty U Váňů; Horní Borek, podél potoka Za brodem (meliorace); samota u Kubátů; Miličín, mokrá louka Z obce v okolí rybníčků; Řikov, u Voračického rybníka; Dolní Nové Dvory, podél Mastníku; Stýrov, v okolí obce; Červený Újezd, samota Hvízdalka a samota Cihelna u Mastníku; Žibkov, podél potoka; Milhostice, V obce; Vestec, podél potoka; Záhoří, mokrá louka u potoka; údolí u Dobré Vody (Kovařík ústně); Ounuz, na mnohých loukách směrem k Jankovu (Kovařík ústně); Hatov, S obce; Ostrý, V obce a J k Černému rybníku (meliorace).
Řada lokalit z okolí a některé i z oblasti, kterou jsem studovala, je uvedena v citované literatuře.
Celkově je v severní, teplejší části Podblanicka vstavač májový poměrně vzácnější, se stoupající výškou a větším množstvím odpovídajících stanovišť jeho frekvence stoupá.
Diphasium complanatum (L.) Rothm. subsp. complanatum (Plavuník zploštělý pravý). - Zatím zjištěn pouze v acidofilním jehličnatém porostu v lese Vrchy V od Stýrova, spolu s Lycopodium clavatum. Plavuník náleží na Podblanicku k vzácným druhům. V okolí Votic ho nalezl již Malý (in OPIZ 1835). Několik lokalit zná Zelený z jižní části Vlašimska a z okolí Lukavce. Podle sdělení dr. B. Slavíka je dosti vzácný i na Pacovsku. CHÁN et al. jej z okolí Milevska neuvádějí.
Drosera rotundifolia L. (Rosnatka okrouhlolistá). - Na rašelinných loukách a při okrajích některých rybníků (sv. Caricion fuscae) roztroušeně.
Buchov, Buchovský rybník u Hostišova; Hatov, při okraji malého rybníčka S obce; Ostrý, louka s vývěry pramenů J vsi k Černému rybníku. Na Podblanicku náleží k vzácnějším druhům, její výskyt je soustředěn spíše do vyšších poloh Vlašimska a Voticka.
Eleocharis acicularis (L.) R. et Sch. (Bahnička jehlovitá). - Na obnažených dnech rybníků a při jejich okrajích na bahnité i písčité půdě ve stejných společenstvech jako Carex bohemica (sv. Nanocyperion flavescentis) vzácně. Pokud se objeví, roste velmi pospolitě a má efemerní charakter.
Buchovský rybník; rybník u Broumovic; Starcova Lhota, rybník Smržák SV obce.
Řikov, Voračický rybník S obce (HOUFEK 1969).
Druh se objevuje jen sporadicky a proto jeho rozšíření je málo známo. Na Vlašimsku zaznamenal několik lokalit Zelený. Dosti vzácně se vyskytuje na Humpolecku a Pacovsku (Slavík ústně).
Eleocharis ovata (Roth) R. et Sch. (Bahnička vejčitá). - Fytocenologická charakteristika souhlasí s Eleocharis acicularis, vyskytuje se však častěji. Zdá se,
Str. 18
že ve srovnání s předchozím druhem má vetší stanovištní amplitudu a vyšší konkurenční schopnost.
Otradovice, rybník Vinduška; Vrchotice, menší rybník SV od Velkého rybníka; Nové Libenice, Velký rybník; Starcova Lhota, rybník Smržák SV obce.
Řikov, Voračický rybník S obce (HOUFEK 1909).
Na Podblanicku se vyskytuje roztroušeně. Několik údajů je z Posázaví (ŠIMEČEK 1952), více z Vlašimska. Na Pacovsku je pravděpodobné velmi vzácná (Slavík ústně), z okolí Milevska uvádějí CHÁN et al.jedinou lokalitu od Svatkovic.
Equisetum sylvaticum L. (Přeslička lesní). - Druh vyžadující vlhké až zbalnělé půdy na stanovištích s alespoň nepatrným prouděním vody. V přesličkových jedlinách (Equiseti-Abietetum) a fytocenosách údolních luhů (Alnion glutinoso – incanae) je ve studovaném území častá.
Velké Heřmanice, JV část lesa Čihanice; u rybníka Velký Mastník, při J okraji; Karasova Lhota, SZ část lesa pod cestou od Karasovy Lhoty k Heřmaničkám; les mezi Karasovou Lhotou a Jívím podél Mastníku; Zechov, podél Smilkovského potoka u okraje lesa Bábin kout; Báňov, V okraj lesa podél Smilkovského potoka; Jíví, JV okraj lesa podél Mastníku; Radíč, u rybníka S žel. trati a J lesa Hůrka; u rybníka V trati a Z lesa Hůrka; Kvašťov, údolí u potoka mezi pahorky V horách, Vápenka a u Studánek (Kovařík ústně); Ješetice, podél Jalového potoka při kraji lesa; Horní Borek, lesík JZ obce; Řikov, podél potoka a v lese Hluboká; les S obce Řikov a S Voračického rybníka, na hrázi Vora-
Str. 20
čického rybníka; Stýrov, les Hejlovy J obce; Sušetice, mokřiny V vsi Krošíček a mokré louky při okrajích lesů (Kovařík ústně); Dvorce, při okraji potoka V obce (Kovařík ústně); Ostrý, na několika místech v lesích mezi Ostrým a Monínem; na hrázi malého rybníčku SZ Černého rybníka J Ostrého; Hatov, na hrázi druhého a třetího rybníčku S obce; u rybníka na kraji lesa S Hatova; SZ samoty Pod horou u Hatova; Nové Libenice, na kraji lesa za silnicí pod Velkým rybníkem; malý rybníček pod cestou Nové Libenice - Nehonín při okraji lesa (druhý rybníček J Velkého rybníka).
Několik lokalit ze studované oblasti již bylo publikováno. V rukopisných materiálech floristického kursu v Sedlčanech se uvádějí ještě tyto lokality: mezi Cunkovem a Jetřichovicemi; Chlístov, odbočka do obce ze silnice Sušetice - Nosetín; okraj lesa SV Chlístova; mezi Sudoměřicemi a Šetkovým vrchem (MLADÝ 1969); Bezděkov, les 800 m SZ obce (SKALICKÝ 1969); Řikov, S obce asi 300 m Z Voračického rybníka (HOUFEK 1969).
Podle dosavadního stavu výzkumu se druh jeví na celém Podblanicku častý.
Gentianella bohemica Skal. (Hořeček český). - Tento nedávno popsaný druh byl dříve často určován jako G. germanica (Willd.) Börner (JIROUŠEK et ZELENÝ 1962, TÁBOŘÍKOVÁ 1971). Roste na výslunných sušších stráních a loukách, někdy i ve vřesovišti; jeho zařazení do příslušného společenstva je dost problematické.
Větrov, louka a meze J obce; Zdeboř, dříve zjištěn, rozoráním mezí zničen; Zechov, J okraj meze podél cesty z Báňova do Zechova; Miličín, Z obce u křížku pod zahradou, kóta 626, 1; Stýrov, meze v okolí křížku U brodu směrem k Hornímu Borku a na okraji luk Na liškách; Dvorce, při silnici z Mitrovic na mezi pod lesem; u obce Dvorce jednotlivě; Červený Újezd, samota Cihelna, asi 100 m J na stránce nad levým břehem Radíčského potoka (sdělil P. Šremer); Třetužel, stráň při Jalovém potoku (Váňa ústně); Střezimíř, v okolí obce hojně (Váňa ústně).
Lokalita u Stýrova pod lesem „Nadebřezí“ již dříve publikovaná (TÁBOŘÍKOVÁ 1971) je značně chudší. V r. 1974 jsme ověřili lokalitu na Kalvárii u Miličína (VESELÝ 1942), kde se tento druh vyskytuje roztroušeně u křížové cesty a v okolí kaple.
Horeček český roste roztroušeně na řadě lokalit ve vyšších polohách Voticka a Vlašimska, kdežto v severní teplejší části Podblanicka zřejmě chybí nebo je velmi vzácný. Na sousedním Pacovsku roste roztroušeně (Slavík ústně).
Iris pseudacorus L. (Kosatec žlutý). - Ve fytocenosách rákosin a vysokých ostřic (sv. Caricion gracilis) vzácně. Dosud je mi z přírody znám pouze z Horního Borku, kde roste u potoka. Prof. Kovařík mne upozornil na výskyt v zámeckém parku v Sedlci-Prčici na V břehu rybníka Jordánku. Celkově je tento nápadný druh i v sousedních oblastech dosti vzácný. Několik lokalit je známo na Vlašimsku a v okolí Jankova na Voticku. Jednotlivě se vyskytuje na Pacovsku, Humpolecku a Mladovožicku, více nalezišť je známo z okolí Milevska.
Juniperus communis L. (Jalovec obecný). - V druhově chudých společenstvech na kyselých, většinou písčitých půdách pastvin a okrajů jehličnatých lesů (tř. Nardo-Callunetea) častý.
Líštěnec, les S obce roztroušeně; Hostišov, les JV obce, malé exempláře; Zdeboř, les J a Z obce roztroušeně; Horní Borek, okraj lesa SZ obce; Řikov,
Str. 21
J okraj lesa Hluboká S obce; Záběhlice, J část lesa podél potoka SV obce, exempláře asi 2 m; Jetřichovice, JZ samoty Jankov na pastvině, až 2 m výšky (Kovařík ústně); Hatov, J část lesa k Dolnímu Dobřejovu, asi 2 m výšky; Ješetice, žel. st. J okraj lesa Deboreč (kóta 598), (HOUFEK 1969); Ounuz, bučina na svahu SZ obce (MLADÝ 1969).
V minulosti i nyní ohrožený druh (srv. JUPA 1974), proto je vyhláškou chráněn. Na Podblanicku je ve srovnání s jinými oblastmi středních Čech poměrně hojný.
Leucojum vernum L. (Bledule jarní). - V submontánních lužních olšinách (Arunco-Alnetum) vzácně. V posledních letech ohrožena nejen přesazováním do zahrádek, ale hlavně melioracemi.
Zdeboř, na okraji lesa u potoka V obce JZ kóty 652,9 (sdělení T. Herbena); Na Nuzově, louka poblíž hájovny; Dolní Nové Dvory, mokrá louka u potoka V obce podél strouhy proti Vaňkovu mlýnu (již vypleněna); Stýrov, mokrá louka u rybníka a podél strouhy (již jen několik trsů); Červený Újezd, louka pod rybníčkem nad žel. zast. Červený Újezd (vypleněna); Ješetice, mokrá louka při okraji lesa podél potoka mezi obcemi Ješetice a Třetužel (kdysi bohatá lokalita, kterou zjistil prof. Blažejovský z Votic a publikoval i ČEŘOVSKÝ v r. 1968, je zdevastována melioracemi prováděnými v letech 1972-74 a zbývá již jen několik trsů).
Rovněž zřejmě zanikla lokalita u zast. Horní Borek SZ od pensionu Zátiší, kterou zjistil Mautner (VESELÝ 1942). l na chráněném nalezišti „V olších" u Miličína (KOVAŘÍK 1966, VÁŇA et ZELENÝ 1970) počet bleduli značně poklesl.
Několik nových nalezišť z okolí Miličína uvádí v tomto ročníku sborníku P. Šremer. Jinak nám současný výskyt bledule na Podblanicku není znám. Rovněž se pravděpodobně nevyskytují na Pacovsku (Slavík ústně) a neudává ji ani CHÁN et al. z okolí Milevska. Z Táborská publikoval kdysi výskyt bledulí HNÍZDO (1944-45).
Limosella aqautica L. (Blatěnka vodní.) - Vzácný druh obnažených den rybníku a lesních mokřadů, nalezený zatím jen na jižním břehu malého rybníčku po pravé straně silnice Přestavlky-Vrchotice asi 600 m SSV od Vrchotic, asi 490 m n. m. Z okolí Milevska udávají dvě lokality CHÁN et al., na Vlašimsku publikoval výskyt ZELENÝ (1958, 1959, 1970).
Lycopodium clavatum L. (Plavuň vidlačka). - Ve světlejších, sušších jehličnatých lesích roztroušeně.
Karasova Lhota, lesy V obce; Jiříkovec, les V horách Z obce, dříve (Kovařík ústně); Horní Borek, les V hájku; Miličín, lesy mezi Kalvárií a obcí Třetužel; Řikov, les Hluboká (kóta 525); Stýrov, lesy Vrchy (Na liškách) V obce a Hejlovy J obce; Žibkov, les JZ obce; Včelákova Lhota, les mezi Lhotou a Hatovem a mezi Lhotou a Milkovem.
Roztroušeně se vyskytuje na celém území okresu i v sousedních oblastech Jihočeského kraje.
Menyanthes trifoliata L. (Vachta trojlistá). - Ve společenstvech olšin (sv. Alnion glutinosae) v terénních sníženinách a na nevyhnojených, kyselých zbahnělých loukách (sv. Caricion fuscae) roztroušeně.
Ješetice, žel. st., louka při JV okraji lesa Deboreč; Stýrov, mokrá louka v lese Hejlovy J obce; Hatov, rašelinná loučka na J straně druhého rybníčka S obce; Sudoměřice, louka při S cípu Černého rybníka.
Str. 22
Optimum výskytu vachty trojliste je v chladnějších submontánních polohách, takže na Benešovsku, Voticku i Vlašimsku je známa z řady lokalit. V posledních letech mizí následkem meliorací.
Monotropa hypopitys L. (Hnilák smrkový). - V jehličnatých monokulturách dosti častý.
Jíví, J část lesa podél Mastníku SZ obce; Kvašťov, vrch Vápenka V obce (Kovařík ústně); v lesích mezi Horním Borkem a hájovnou na Nuzově; Stýrov, les Vrchy V a JV obce; Žibkov, les Hejlovy JZ obce; Vestec, lesy Z obce; Záběhlice, J část lesa SV obce; Hatov, les u obce Z Dolního Dobřejova; v lesích mezi Ostrým a Monínem S a SZ kóty 677,2.
Roste roztroušeně na celém okrese, pro krátkou vegetační dobu uniká pozornosti.
Parnassia palustris L. (Tolije bahenní). - Na mokrých a zrašeliněných loukách ve společenstvech malých ostřic (sv. Caricion fuscae, často spolu s Menyanthes trifoliata, Comarum palustre, Eriophorum angustifolium) dosti častá. Ve srovnání s prvými dvěma druhy roste i na méně mokrých stanovištích.
Otradovice, louka u rybníka Vinduška; Buchov, louka u rybníka v obci; Kvašťov, u potoka, při cestě z Prčice do Kvašťova, již dříve (Kovařík ústně); Ješetice, žel. st., mokrá louka při JZ okraji lesa Deboreč; Miličín, u malého rybníčka V obce; Ostrý, rašelinná louka při S okraji Černého rybníka; Nové Libenice, rašelinná louka S malého rybníčka J Velkého rybníka; Mezno, louky J Nového rybníka; Nová Střezimíř, u rybníčků Z obce; Sudoměřice, louka při S cípu Černého rybníka.
Z území okresu byla již publikována řada údajů i s poznámkami k rozšíření (ZELENÝ 1966). Na Pacovsku i Mladovožicku je hojná (Slavík ústně, KAISLER et CHÁN v tomto ročníku Sborníku).
Pedicularis sylvatica L. (Všivec lesní). - Na kyselých, nehnojených, mokrých až zrašeliněných loukách dostivzácně.
Stýrov, louka u lesa Hejlovy J obce; mokrá louka u Jalového potoka mezi Ješeticemi a Třetuželí.
Dále ve studovaném území zaznamenal výskyt na 2 lokalitách MLADÝ (1970). Na území okresu je tento druh s optimem výskytu v submontánním stupni dosti častý na Vlašimsku, několik lokalit je známo z Voticka, Benešovska a Sedlčanska (u Osečan jej uvádí již SCHMIDT 1791), kdežto v údolí Sázavy se vyskytuje jen vzácně. V sousedních územích roste vzácně na Pacovsku a Mladovožicku, několik lokalit je známo z okolí Milevska.
Petasites albus Gaertn. (Devětsil bílý). - V lesních roklinách a v okolí pramenišť původníchspolečenstevbukojavořin a jasanových javořin (podsv. Acerion pseudoplatani) roztroušeně až dosti často.
Srbice u Votic, u potoka Bystrý; Oldřichovec, u pramene potoka Překážka SV obce; Smilkov, u Smilkovského potokaJ obce; Ounuz, mokrá louka u lesa (Kovařík ústně).
Několik lokalit (též z území přímo sousedících a mým pracovním obvodem) bylo již publikováno: MILNER (1941), ČEŘOVSKÝ (1964), MLADÝ (1970); další z okolí Chválova a Bezděkova nalezl Skalický (in CHÁN et al.).
Celkově je výskyt devětsilu bílého na Podblanicku soustředěn především do vyšších poloh jižní části území,cožodpovídá jeho zařazení do bukového a bukojedlového klimatického stupně. Jednotlivě se vyskytuje i v Posázaví naodpovídajících stanovištích (lesní rokle) inversního charakteru.
Str. 23
Petasites hybridus (L.) G. M. Sch. (Devětsil lékařský). - Dosud zjištěn jen na břehu potoka V Líštěnce SV Smilkova. Z nejbližšího okolí je nám znám od mlýna Valcha u Votic (Váňa a Kovařík ústně) a z louky u Bezděkova S Nadějkova (SKALICKÝ 1969). Jinak se na Podblanicku i v sousedních oblastech vyskytuje jen roztroušeně.
Platanthera bifolia (L.) L. C. Richard (Vemeník dvoulistý). - Druh minerálně chudých nehnojených smilkových luk na původně lesních stanovištích (sv. Violion caninae). Ve zkoumaném území roztroušeně.
Mysletice, vrch Na kozině, 678 m; Jíví, okraj lesa u obce při potoku Mastník; Horní Borek, v lese JV obce; Stýrov, les Vrchy V obce; v lesích mezi Vrchoticemi a Krošíčkem roztroušeně (Kovařík ústně); v březovém hájku Z Monína (Kovařík ústně); Ješetice, J okraj lesa Deboreč (HOUFEK 1969).
Roztroušený až dosti častý na celém Podblanicku. Řada lokalit je známa též z Humpolecka, Pacovska, Mladovožicka a Milevska.
Polypodium vulgare L. (Osladič obecný). - V lesích ve štěrbinách obnažených skalních útvarů celkem vzácně, neboť v území je poměrně málo vhodných stanovišť.
Miličín, Kalvárie; na S svazích masivu Čertova břemene mezi Cunkovem a Libenicemi nehojně; Javorová skála, v lesích směrem k Sedlci (Kovařík ústně).
Na skalách, v údolích toků a na vyšších skalnatých vrcholech na Podblanicku i v sousedních oblastech roztroušeně.
Primula veris L. (Prvosenka jarní). - Tento druh se uvádí ve společenstvech smíšených, většinou dubohabrových hájů (sv. Carpinion betuli) v nížinách a kolinním stupni. V rekonstrukční geobotanické mapě (MIKYŠKA et al. 1969) není tento svaz ve zkoumaném území zakreslen. Prvosenka jarní se zde však roztroušeně vyskytuje, a to při okrajích lesů, na mezích a stráních, často v sousedství keřů lísky obecné.
Hostišov, Z obce na mezích u Polského vrchu; Zdeboř, okraj lesa nad obcí; Karasova Lhota, na mezích pod lískami Z obce J cesty k Heřmaničkám; Třetužel, meze S Jalového potoka mezi obcí a samotou U Váňů; Ješetice, na mezích mezi obcí a samotou U Kubátů; Stýrov, louka u rybníka v obci, na mezích V obce a u lesa Vrchy V obce.
Na sousedním Sedlčansku, Milevsku a Mladovožicku roste roztroušeně na stanovištích obdobného typu. Hodně lokalit je známo z Posázaví, jednotlivé výskyty téměř z celého území okresu.
Pteridium aquilinum (L.) Kuhn (Hasivka orličí). - V různých společenstvech v lesích a při jejich okrajích na minerálně chudých půdách roztroušeně.
Hostišov, les mezi Líštěncem a Hostišovem; Karasova Lhota, S okraj lesa mezi obcí a Mastníkem při cestě do Heřmaniček; Stýrov, na mezi při okraji lesa Hejlovy J obce; v lesích mezi Ostrým a Monínem SV kóty 658.
O výskytu tohoto druhu na Podblanicku se zmínil ZELENÝ (1965). Nověji publikovali nálezy hasivky z Mladovožicka KAISLER et CHÁN (1972) a od Ouštic na Neveklovsku MLADÝ (1970). Roztroušeně roste na Pacovsku (Slavík ústně) a Milevsku.
Pulmonaria officinale L. (Plicník lékařský). - Jako indikační druh květnatých jedlobučin (Eu-Fagion) roste na vlhčích půdách se zvýšeným obsahem živin. Ve studovaném území náleží k nehojným druhům.
Karasova Lhota, meze
Str. 24
V obce; Ješetice žel. st., okraj lesa JV lesa Deboreč; Staré Mitrovice, mez u většího rybníka vobci.
Z okolí Ounuzu a Chlístova udávají plicník lékařský ČEŘOVSKÝ (1964), MLADÝ (1970) a KOVAŘÍK (1971).
Jednotlivě se vyskytuje na celém Podblanicku, častěji v dubohabřinách nižších poloh (sv. Carpinion). Roztroušeně roste i v okolí Milevska a na Mladovožicku, velmi vzácně na Pacovsku (Slavík ústně).
Sedum villosum L. (Rozchodník huňatý). - Zjištěn v .r 1974 při okraji malého rybníčku SV Nových Libenic, cca 640 m n. m. Pravděpodobně první nález na území benešovského okresu (na hranici s okr. Tábor).
Soldanella montana Willd. subsp. montana (Dřípatka horská pravá). - V prameništních oblastech většinou ve smrkových kulturách v polohách montánních bučin vzácně. Bodová mapka rozšíření tohoto fytogeograficky významného druhu na základě všech publikovaných údajů je v práci M. Táboříkové (TÁBOŘÍKOVÁ 1975). Nová naleziště jsme nezjistili. Do zkoumaného území náleží lokalita poblíž myslivny na Nuzově SSZ od Miličína (Vopravil 1940 in HNÍZDO 1945), kterou jsme ověřili na jaře r. 1975 a zjistili dosti bohatý výskyt u pramenu Jalového potoka, a lokalita mezi Ješeticemi a Třetuželí, nalezená Mautnerem (in MILNER 1941) a dále zřejmě jen opakovaná (srv. CECH 1966). Tuto druhou lokalitu jsme ověřili v r. 1972 a nalezli dřípatku v nevelkém počtu jedinců při okraji lesního praménku ve smrčině. Dále publikovali z území výskyt dřípatky MILNER (1941) a MLADÝ (1970). Lesy Čertova břemene a Miličínské vrchoviny jsou jedinou částí okresu a zároveň celého Středočeského kraje, v nichž se dřípatka vyskytuje. Vzhledem k jihočeským lokalitám jsou v Čechách nejsevernější.
Spirodela polyrhiza (L.) Schleiden (Závitka mnohokořenná). - Na hladinách stojatých vod často spolu s okřehkem menším (sv. Lemnion minoris) častá. Její výskyt je vázán na vysoký obsah dusíku ve vodě, takže s postupující eutrofizací rybníků se značně rozšířila.
Velké Heřmanice, rybníky na potoce mezi obcí a Březinou; Velký Mastník; Hostišov, rybníky v obci; Arnoštovice, Podskalský rybník; Smilkov, rybníky v obci u silnice k Líštěnci; Radíč, rybníčky v obci a okolí; Miličín, malý rybníček při Z okraji obce; Přestavlky, rybníček v obci; Staré Mitrovice, dva větší rybníčky v obci; Střezimíř, žel. st., rybník Krčmář; Hatov, malý rybníček S obce; Mezno, malý rybníček J obce a Nový rybník.
Řikov, Voračický rybník S obce (HOUFEK 1969); Sudoměřice, Černý rybník v obci (MLADÝ 1969).
Na Podblanicku náleží k běžným druhům, ale její výskyt většinou nebyl publikován.
Trifolium spadiceum L. (Jetel kaštanový). - Na mokrých až rašelinných loukách (sv. Caricion fuscae) roztroušeně, často spolu s Dactylorchis majalis a Parnassia palustris. Dříve byl častější, mizí následkem meliorací.
Hostišov, mokré louky v okolí rybníků V obce; Buchov, mokrá louka u Buchovského rybníka; Milhostice, louky V obce směrem k Mastníku; Hatov, louky podél potoka S obce; Střezimíř, žel. st., louka mezi Lhotským rybníkem a obcí Střezimíř; Nové Libenice, mokrá louka SV obce Z malého rybníčka; Ostrý, louky J obce; Stružinec, S okraj Černého rybníka a u malého rybníčka Z Černého rybníka.
Str. 25
Těžiště výskytu jetele kaštanového je v submontánních polohách. Východně od blanické brázdy je dosti častý (srv. ZELENÝ 1966) a jeho frekvence na Vysočině stoupá (na Pacovsku hojný - Slavík ústně). K poměrně častým druhům patří na Voticku, Mladovožicku i Milevsku, kdežto z jiných částí benešovského okresu je velmi málo údajů.
Typha angustifolia L. (Orobinec úzkolistý). - Při okrajích rybníků (sv. Phragmition communis)dosti vzácně.
Vrchotice, rybník SV Velkého rybníka; Nové Libenice, S okraj Velkého rybníka; Starcova Lhota, rybník Pilař JZ obce. Na rozdíl od běžně se vyskytujícího Typha latifolia je tento druh poměrně vzácný. V okolí Milevska je znám z několika lokalit (CHÁN et al.), Zelený zaznamenal výskyt ve Vápenickém rybníku u Vysokého Chlumce.
ZÁVĚR
Socializace vesnice znamenala zásadní obrat ve způsobu života jejích obyvatel, který zde v dřívějších dobách vzhledem k tvrdším životním podmínkám nebyl nikdy jednoduchý. To však již patří minulosti. Postupným rozoráním mezí a sloučením pozemků, odvodněním některých polí a luk, vybudováním velkých staveb pro společné ustájení a dalšími vlivy člověka nastal zásadní obrat ve způsobu hospodaření, umožňující využití moderních mechanizačních prostředků, které ulehčují namáhavou lidskou práci. Každý zásah do přírody je však nutno provádět citlivě a s rozmyslem, s přihlédnutím k okolí a zejména k dosahu plánovaných změn. Jen při takovém přístupu k využití techniky a chemizace budeme moci zachovat alespoň některé části kopcovité lesnaté krajiny - pro Podblanicko tak typické - dalším generacím.
Z uvedeného rozšíření vybraných druhů cévnatých rostlin náleží celkem 12 k druhům chráněným. Úplně chráněny jsou: bledule jarní, dřípatka horská pravá, hořeček český, jalovec obecný, kosatec žlutý, plavuň vidlačka, plavuník zploštělý pravý, rosnatka okrouhlolistá, vemeník dvoulistý a vstavač májový. K částečně chráněným (povoleno sbírat rostliny bez podzemních částí) patří prvosenka jarní a vachta trojlistá. Již z tohoto výčtu je zřejmé, že studované území má v některých částech dosud značnou přírodovědeckou hodnotu, která by měla být do budoucna zachována.
Na základě výsledků botanického průzkumu navrhla ing. Táboříková některé vybrané lokality jako chráněná naleziště a lesní komplex mezi Vrchoticemi a Čertovým břemenem jako chráněný krajinný úsek. Podklady pro tento návrh byly předány odboru kultury ONV v Benešově.
Str. 26
LITERATURA
Poznámka autorů: V následujícím seznamu použité literatury jsou pro úsporu místa vypuštěny všechny práce publikované ve Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka. Jejich úplné citace jsou uvedeny v publikaci: Pánek J. - Zelený V.: Bibliografický rejstřík Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka ročníků l (1957) - 15 (1974), vydané Okresním muzeem Podblanicka v Popovicích v r. 1974.
ČELAKOVSKÝ L. (1868-1883): Prodromus květeny české, obsahující popisy a dosud známé rozšíření cévnatých rostlin v království českém samorostlých a vůbec pěstovaných. - Praha.
DOSTÁL J. (1960): The phytogeographical regional distribution of the Czechoslovak flora. - Sborn. Čs. společ. zeměp., Praha, 65: 193 — 202.
HNÍZDO A. Z. (1945): Příspěvek ke květeně Táborská. — Věda přír., Praha, 23: 301 -302.
HOLUB J., HEJNÝ S., MORAVEC J. et NEUHÄUSL R. (1967): Übersicht der höheren Vegetationseinheiten der Tschechoslowakei. - Rozpr. čs. Akad. Věd,Praha, ser. math.-natur., 77/3: 1—75.
HOUFEK J. (1969): Exkurzní zápisy z území Sedlčanska [Floristický kurs ČSBS – Sedlčany 1969], ms., depon, u autora.
CHÁN V., KAISLER J., SKALICKÝ V., SLABA R. et VANĚČEK J.: Floristicko fytogeografický příspěvek ke květeně okolí Milevska. - Ms., v tisku.
KOLEKTIV (1965): Lesní hospodářský plán - Všeobecná část (1966-1975), LZ Vysoký Chlumec a LZ Vlašim. [Zpracoval ÚHVL Zvolen, pobočka Ďáblice].
KOLEKTIV (1965): Komplexní průzkum zemědělských půd ČSR, průvodní zpráva okresu Benešov [Zpracoval Ústav pro zemědělský průzkum půd, Praha].
MIKYŠKA R. et al. (1969): Geobotanická mapa ČSSR, list M-33-XXI Tábor. - Praha [ed. Academia a Kartografické nakladatelství].
MILNER F. (1941): Nejsevernější výskyt dřípatky horní. - Věda přír., Praha, 20: 151.
MLADÝ F. (1969): Exkurzní zápisy z území Sedlčanska [Floristický kurs ČSBS - Sedlčany 1969], ms., depon. u autora.
OPIZ Ph. M. (1815, 1825, 1835): Botanische Topographie Böheims l, II, lIl. - Prag. [Opis rukopisného originálu uložený v knihovně Československé botanické společnosti v Praze]. ROTHMALER W. et al. (1972): Exkursionsflora. - Berlin.
SCHMIDT F. W. (1791): Verzeichniss der um Wosečan und in der benachbarten Gegend an den Ufern der Moldau in Berauner Kreise wildwachsenden selteneren Pflanzen. - Abh. koenigl. boehm. Ges. Wiss., Prag, 2/2: 1—74.
SKALICKÝ V. (1969): Exkurzní zápisy z území Sedlčanska [Floristický kurs ČSBS Sedlčany 1909], ms. [kartotéka], depon. u autora.
SÝKORA L. (1959): Rostliny v geologickém výzkumu. - Praha.
ŠIMEČEK V. (1952): Květena dolního Posázaví. - Praha [Dis. práce depon. v knihovně katedry botaniky přírodovědecké fakulty UK v Praze].
TÁBOŘÍKOVÁ M. (1975): Příspěvek k fytogeografii Voticka se zřetelem k výrobním zemědělským typům. - Praha [Dipl. práce na kat. botaniky Vysoké školy zemědělské v Praze].
VESELÝ J. (1942): Příspěvky ke květeně Čech. - Věda přír., Praha, 21: 80-81.
