|
|
||||||
| Úvod | Obec Miličín | Obce a lokality | Knihovna | Pohlednice | Příroda | |
Karel Emanuel Rosol - M. Kršková: Průvodce Mladou Vožicí a okolím[Vydáno péčí spolku Rodáků a přátel mladovožických v Praze [1938], str. 2-45]
Sepsali a na základe různých pramenů sestavili řed. Em. K. Rosol a M. Kršková. Vydáno péčí spolku Rodáků a přátel mladovožických v Praze za spolupráce odboru KČST Mladá Vožice. Obálku nakreslil Mistr Ota Bubeníček. Mapku podle původního návrhu R. Sonnleitnera kreslil Jar. Václavíček. Tiskla knihtiskárna Vojtěcha Šmída v Praze Záběhlicích. Všem, kdož jakýmkoliv způsobem se přičinili o vydání tohoto dílka, srdečně děkuje spolek Rodáků a přátel mladovožických v Praze. str. 3
J. Kamenický v Nár. Politice 7./6. 55.: MLADÁ VOŽICE - Český Solnohrad, nazývaná tak pro svou polohu a. okolí, vznikla jako zemský hrad na rozhraní dvou mocných panství rodu Přemyslovců a Vítkovců. Přesné datum vzniku nelze zjistiti. Má se však za to, že se tak stalo v XIII. stol., ač není vyloučeno, že již v dobách dřívějších stálo tu jakési opevnění, neboť již roku 1348 udává se pod hradem opevněné městečko s 2 kostely. Správcové tohoto královského hradu se často měnili podle toho, komu hrad králem byl propůjčen za různé služby, nebo za peněžité výpůjčky. Karel IV., uznávaje Vožici za důležitý opěrný bod moci královské, měl v úmyslu zařaditi tento královský majetek mezi ty, které žádný král nesmí zastaviti. Ale k provedení tohoto úmyslu pro oposici šlechty nedošlo a tak zboží vožické přecházelo zase do rukou nesvědomitých vydřiduchů, kteří neměli jiného zájmu, než aby co nejvíce vyzískali pro sebe a své rodiny, nestarajíce se nijak o rozvoj města. Teprve za vlády cís. str. 4 
str. 5 Rudolfa II. byla Vožice prodána Michalu Španovskému z Lisova, původem Moravanu, který se brzo stal českým velmožem, neboť mu náležela celá oblast mezi Pacovem a Miličínem. Z pánů, kteří Vožici vládli buď jako purkrabí, nebo spravovali ji na základě práva zástavního, lze uvésti pány z Landštejna, z Janovic, z Orlíka, z Ronova, Trčky z Lípy, z Paběnic. Koupí přešla Vožice do rukou Fünfkirchnerových, a když Fünfkirchner pro odboj stavů byl zbaven majetku, propadla konfiskaci a od komory královské koupil ji Maradas. Po něm vlastnila ji rodina Přehořovských a od té zakoupil ji r. 1678 pražský arcibiskup Frant. Ferd. Küenburg, jenž přikoupením celé řady dvorů a dědin vytvořil z ní fideikomisní panství, dnes ovšem pozemkovou reformou značně zmenšené. Za husitských válek utekl se do Vožice mincmistr Mikeš Divůček z Jemniště po porážce u Sudoměře. Sem jej však Žižka pronásledoval, před úsvitem na Velký pátek r. 1420 pobořiv tiše plaňky (jimiž bylo město obehnáno a proto též Vožicí plaňkovou nazýváno), město zapálil a mnoho lidí pobil a zjímal a konečně i hradu se zmocnil. Nabyl 5.000 koní, kterých pak užil jednak pro svoji jízdu a hlavně pro svou proslulou vozovou hradbu. Tehdy prý byl Žižka ubytován v nynější zvonici, jež tehdy byla městskou radnicí a jejíž dolní síň byla proto nazvána síní Žižkovou. V r. 1425 dobýval po 5 neděl hradu vrchní vůdce Táborů Jan Hvězda z Vícemilic, Bzdinka zvaný, při čemž byl str. 6 smrtelně zraněn, ale dočkal se přece vzdání se hradu a míru vožického, který byl sjednán mezi Tábory, Sirotky a Pražany 18. října 1425. V městském museu chová se dosud Bzdinkův dvojsečný meč (nalezený na děkanské zahradě). Středem města je Žižkovo náměstí s barokním kostelem sv. Martina, jehož jedna zeď je ještě z dřívějšího gotického kostela, který byl postaven v letech 1581-3 za panství španovského. Kde stál původní kostel, není známo, ale označuje se místo, kde nyní stojí pivovar. Zásluhu o výstavbu nynějšího kostela má vožický farář Ant. Morávek, jenž stavbu s velkými obtížemi provedl v letech 1790-3. Na hlavním oltáři je obraz »Umírající Ježíš poroučí svou matku sv. Janu« od pasovského umělce J. Perglera. V kapli sv. Barbory je mosazný kříž z Brasilie, věnovaný Marií z Küenburgů. Křtitelnice je zdařilé dílo konvářské z roku 1637, darované Veronikou Přehořovskou. Lustr je ruční práce z Hořic, dar prof. V. Krcha. Nejzajímavější část kostela je gotická kaple sv. Barbory, patronky horníků, v níž je pěkný stylový barokní oltář. Ve zdi je zasazen náhrobní kámen Václava Paběna Voračického z Paběnic. Pod kaplí je hrobka, v níž byly nalezeny kostry, podle všeho horních úředníků na dolech starovožických, neboď u nich byly položeny hornické kahany a bronzové sekyrky. Vedle kostela stojí zvonice, která byla původně solnicí, odkud se sůl dále rozvážela. Později byl v ní str. 7 obecní úřad a městská váha a pak byla na ni přistavěna zvonice. Byla upravena r. 1905 péčí rodáka rady Karla Kavky, ředitele Vinohradské záložny. Nyní je dole hasičská zbrojnice; nahoře je ochotnická šatna a knihovna. V nejhořejším patře je zvonice. Za kostelem je děkanství z r. 1666 s mansardovou střechou. Vedle něho je budova školy obecné, která po ohni r. 1865 byla znovu postavena a škola měšťanská z r. 1913, v jubilejním r. 1915 nazvaná »Husův dům«. Níže na náměstí stojí radnice, v níž je městské museum se sbírkami prof. V. Krcha. V zasedací síni obec. zastupitelstva je obraz od čestného občana města, mistra Oty Bubeníčka, který jej městu daroval; druhý obraz od téhož mistra darovali zdejší rodáci v Praze. Třetí obraz jest od akad. malíře Jakuba. Vpravo vedle budovy okresní hospodářské záložny je rodný dům prof. Dra Aug. Sedláčka, autora díla »Hrady, tvrze a zámky české«, s pamětní deskou z r. 1910. U domu hosp. družstva jsou pozoruhodná vyřezávaná vrata. Na protější straně náměstí je barokový zámek, vybudovaný r. 1735 na místě dřívější tvrze, s velkou zahradou, kaplí sv. Karla Boromejského a archivem. Pozoruhodná jsou na něm krásná vyřezávaná vrata, tepaná mříž na balkoně a umělecké schodiště. Uprostřed náměstí bývala dřevěná kašna a pod str. 8 
ní rybníček, nad nímž bývali v koši trestáni pekaři. Nyní tu stojí socha sv. Václava, darované zdejším rodákem radou Kavkou. Za ní stojí budova okresního soudu a berního úřadu, pak Občanská záložna, v ní hotel a divadelní sál. Naproti bývaly pekařský krámky. S náměstí Žižkova projdeme krátkou ulicí Župní kolem lékárny se strany jedné a hotelu Pilát s druhé strany na náměstí Husovo, lidově zvané Pondělek, protože v pondělí 16. dubna 1697 po celé jedné straně vyhořelo. Zde naproti kašně, kde stávaly masné krámy, je na rohu Lidová záložna, naproti přes náměstí hotel a restaurace »U českého lva« s menším sálem (v něm přednášel 12. 11. 1913 tehdejší prof. T. G. Masaryk) a stará hospoda »Na Váze«. Hned u lékárny odbočíme v levo ulicí Jeníka z Bratřic, kde na svém rodném domě má desku s bustou Antonín Janů, ředitel měšť. škol., spisovatel a pedagog reformátor. Výše v levo je rodný domek spisovatele-belletristy F. P. Vožického. Ulicí Mincovní kolem letního cvičiště Sokola (s mohylou padlých a tennisovým hřištěm) můžeme str. 9 
str. 10 vystoupiti na Hrad (505 m), na jehož vrcholu stával pevný hrad královský. Z jeho trosek vystavěl Kryštof Karel Přehořovský z Kvasejovic r. 1646 kapli Nanebevzetí P. Marie, kterou Karel hrabě z Küenburka r. 1827 přestavěl a zvětšil a dal tu také zříditi rodinnou hrobku. V kapli jsou pomníky zakladatele a jeho choti Mariany v životní velikosti. Cenný je na oltáři obraz Nanebevzetí P. Marie od neznámého malíře. Zajímavé jsou i postavy apoštolů na zdech hlavní lodi (škola Führichova). Původní kaple Přehořovského je cenné dílo tehdejšího stavitelského umění. S Hradu je pěkná vyhlídka na Podhradní rybník, údolí Blanice, Pavlov, Šelmberk, Blaník, zlatodůl Roudný, Mezivrata, Miličín s Kalvárií, Šibeník, Homoli, Vršce, Holé Vrchy a j. Na vých. straně Hradu na skalnatém výběžku je Sedláčkova vyhlídka, dále pak při stezce skalka Macharova, kde básník, dlící zde návštěvou, rád sedával. Proti Hradu je kopec Pavlovka nad předměstím Pavlovem, dále obec Janov. Vpravo od Janova na kopci vidíme staletou, mohutnou lípu, chráněnou památkovým úřadem, s kapličkou oustějovskou a vedle kopce Větrák s troskami větrného mlýna. Sejdeme-li od vyhlídky Sedláčkovy stezkou Sedláčkovou s Hradu kolem t. zv. Hynkštovny, přijdeme k veřejnému koupališti, které bylo zřízeno v r. 1932 zdejší tělocvičnou jednotou Sokol jako nádrž při řece Blanici. str. 11 K zámku přiléhá panský dvůr a pivovar. Uličkou od pivovaru vlevo dolů přijdeme k Dětskému domu, zřízenému zdejší Péčí o mládež původně jako válečný sirotčinec; později byl upraven a zřízen v něm přednáškový sál s projekční komorou a loutkovým divadlem. V bývalé židovské čtvrti je synagoga. Vyjdeme-li z města silnicí ke Zhoři kolem Panského rybníka nad předměstí Voračického, upoutá naši pozornost velká budova obilního špýcharu z dob josefínských. Touže cestou bychom přišli dále ke hřbitovu s kostelíkem sv. Mikuláše, který se připomíná již ve XIV. stol. jako druhý vožický kostel. Tento kostelík býval též sídlem poustevníka. Asi 2 km na sever od Vožice je zřícenina hradu Šelmberka (červená, modrá a žlutá značka). Hrad byl založen asi na počátku 13. stol. od rodu Buziců, jejichž jedna větev se psala ze Šelmberka (druhým patřila Kost). Hrad stojí v oboře, do níž se vcházelo domem bývalého lesního úřadu. Mezi ním a hradem je sad, kde původně stávala hospodářská stavení, plaňkami a plotem ohrazená. Vlastní hrad byl oddělen příkopem, jehož stopy je viděti u věže. Jinak byl chráněn hradbami, ze kterých zůstaly základy v sadě myslivny. V lese pod myslivnou směrem k Vožici možno viděti ještě zbytky starých valů. Na dolním oddělení hradu bylo obydlí panské. Horní část měla dvě po- str. 12 
schodí a veliká okna. Věž je 26 m vysoká, zdi až 3 1/2 m silné. Do věže se vcházelo původně z pavlánu sousedního stavení po svoditém můstku brankou, jež se posud zachovala. V přízemí, jež oken nemělo, bylo snad vězení. Ve zdi jsou střílny a okna. Věž byla počátkem min. století opravena nákladem hraběte Leopolda z Küenburgu, prolomen do ní dole vchod a zřízeny nové dřevěné schody. Věž nyní slouží za rozhlednu (klíč v myslivně). Ještě r. 1629 byl hrad obydlen, ale brzy potom byl opuštěn a staré zdi se sesouvaly. U samé věže jsou skrovné zbytky starého hradního paláce. str. 13 Z okolních míst historicky nejzajímavějších jsou Miličín a Kamberk. V Miličíně (11.6 km záp. od Vožice) dlužno zvláště upozorniti na překrásný gotický kostel s kamennou věží, zasvěcený narození P. Marie; pochází z r. 1380-4. Stěny chrámu jsou ozdobeny freskami Jana Spitzera; strop od Fr. Millera, oltářní obraz Narození P. Marie od Brandla. Při kostele je starožitná kaple. V 16. stol. vystavěn byl v blízkosti kostela zámeček, který sloužil jako nocležný dům pánů z Rožmberka; po požáru v r. 1746 byl snížen o 1 patro. Na zámku byla v r. 1921 zasazena deska bělohorskému mučedníku Kašparu Kaplíři ze Sulevic, jenž byl v době bělohorské majitelem zboží miličínského a neústupovského. V sousedství starého zámku stojí sokolovna, postavená v letech 1935-8. V sále tělocvičny je obraz o průměru 5 m, znázorňující nepřemožitelného vůdce Jana Žižku z Trocnova, promlouvajícího před Vožicí k svému lidu. Nad obrazem je nápis: »V svornosti bratři nás nikdy však nezdolá, nepřátel přesila, ni síla surová.« Svéráz České sibíře zachycen je na dalších 28 freskových obrazech, přes l m velikých, které zdobí stěny sálu i prostorné galerie. Obrazy znázorňují národopisně dokumentární stavby lidové, staročeské chaloupky z Hostišova (zvěčněného spisovatelem Herbenem ve stejnojmenném díle), jedinečnou zvonici z Buchova, kde měl tvrz první Žižkův hejtman Zbyněk z Buchova. Na jiných str. 14 obrazech znázorněny typické stavby jako mlýny, charakteristické zvoničky jihočeské a pod. Z galerie sokolovny je nádherná vyhlídka na Mladovožicko a na Blaník. Těsně nad Miličínem při státní silnici Praha - Č. Budějovice zvedá se do výše 696 m hora Kalvarie. Na temeni hory je baroková kaple Utrpení Páně, z r. 1745, s oltářním obrazem Brandlovým. Pod kaplí jsou dvě obrovské skály Petrovské a Kaňkovské, zakryté mohutným lesem. V právo od těchto skal postaven v r. 1934 lyžařský můstek. Miličín, ležící uprostřed »České Sibiře« stal se totiž pro svou výhodnou horskou polohu a výborný lyžařský terén oblíbeným výletním místem pražských i táborských lyžařů. Na Kalvarii zřízeno též okrašlovacím spolkem velké přírodní divadlo, kde jsou v létě pořádána velká divadelní představení, nejčastěji vojenského rázu. Na severní části této hory vypíná se mohutná skalní skupina, t. zv. miličínský lev. Obrovská tato sfinga má totiž podobu lva, připraveného ke skoku. Pověst vypravuje, že v době nebezpečí naší vlasti lev zařve, probudí blanické rytíře, kteří v čele se sv. Václavem porazí nepřítele, zemi českou pustošícího. Tento jedinečný skalní útvar co do mohutnosti a věrnosti nenalézá po celých Čechách obdoby. Pod skalou je park. Kamberk (7.9 km na sever od Vožice), původně zvaný asi Karrenberk, byl německou hornickou osadou, založenou ve 13. stol., kdy se na blízku objevila ložiska zlata. Dosud je v jeho blízkosti zlatodůl str. 15 Roudný, který však již několik roků není v provozu. Z doby své slávy zachoval si Kamberk pěkný kostel sv. Martina, postavený již ve 14. věku. Nablízku je Slepičí skála, na níž prý stával klášter. Na úpatí města je nejrozsáhlejší rybník celého kraje. Na silnici do Sudoměřic leží Nová Ves (4.8), Nemyšl (l1.6), a stranou od silnice Hoštice (10), záp. od Vožice. Nová Ves vznikla na místě zaniklé osady Lazec či Lazice, která však stála spíše blíže dvora Těmice. V obci je gotický chrám sv. Kateřiny ze XIV. stol. a v něm náhrobky s postavami Boh. Těmína z Těmic a jeho choti Kateřiny z Říčan. Nalevo od náhrobku visí na zdi obraz malovaný na prkně s vyobrazením pěti erbů: Alba z Gutštejna na Žirovnici, Mark. Gutšteinové ze Šternberka, Boh. st. Těmína z Těmic, Kateřiny z Říčan a Boh. Markéty ze Sobětic. Na hlavním oltáři je obraz sv. Kateřiny od vídeň. malíře Molitora a obraz P. Marie Pomocné od pražského malíře Machka. Zajímavý je též gotický sanktuář ve zdi. Nemyšl je původní sídlo hrabat Mitrovických z Nemyšle. Uprostřed anglického parku je pěkný renaissanční zámek, náležící rodině býv. hrabat Deymů. Blízká osada Hoštice náleží k nejstarším sídlům našeho okresu a má kostel, který ovšem jen podle pověsti pochází z IX. stol., jehož stavba však ukazuje na původ ze stol. XIV. Byl několikráte přestavěn a rozšířen. V kostele je divotvorný obraz P. Marie, který sem byl přenesen z nemyšlenského zámku r. 1717. Sudoměřice (13.9) jsou známé letovisko Pra- str. 16 žanů a hojně navštěvované středisko zimních sportů. V místě je stanice dráhy. Oldřichov: (5.9) je nejzajímavější obcí na Mladovožicku. Bývala kdysi nejen početnější, ale i výstavnější, jak o tom svědčí krásný gotický chrám sv. Filipa a Jakuba ze 14. věku. Dnes je tento kostel filiálním, ale ve 14. stol. byl farním. V obci byla i pevná tvrz. Podle starých zpráv býval Oldřichov městečkem, opatřeným dlažbou. Vitanovice (7.7), malá osada stranou od silnice k Voticům, bývala slavným rytířským sídlem; stával tu i pěkný zámek. Důležitou se stala v historii, že tu za dob husitských vznikla jako předchůdkyně Jednoty Českobratrské náboženská sekta, zvaná Bratří vitanovští, založená myslitelem Janem Kolářem. Údolí vitanovické s rybníkem a mlýnem na Slupi patří k nejpůvabnějším koutům našeho kraje. Nedaleko je obec Vrcholtovice (10.1) s kostelem, v němž se zachovala got. presbyteř asi ze XIV. stol., a jenž za dob husitských byl útulkem Bratřím vitanovským. V kostele je starý oltářní obraz, řezaný ve dřevě, znázorňující skupinu 8 osob kolem Krista ve hrobě položeného. Dále jsou tam náhrobky Marjány Vítové ze Rzavého, Jiřího Štěpána Špulíře z Jiter, Zuzany Cecilie Běšínové z Malovic a Norberta barona Sauera na Vyšeticích. Šebířov (4.3) má gotický kostel sv. Havla, který již ve 14. stol. byl farním. Na věži jsou 2 zvony: jeden s nápisem, který dosud nebyl rozluštěn, druhý z r. 1489. Při stavbě silnice v letech osmdesátých str. 17 min. stol. nalezeno u hřbitova praehistorické pohřebiště, které prohlédl a popsal řed. Švehla z Tábora. Původ Šebířova odvozuje se od biskupa Šebíře, který prý Šebířov založil. Krásnou procházku skýtá údolí podél Blanice od Kamberka do Šebířova. Přejdeme-li zalesněný kopec Hůrka nad Šebířovem, dostaneme se do Křížence, kde jsou zbytky staré tvrze, důmyslně kdysi vystavěné a obklopené několika rybníky, které ji činily téměř nedobytnou. Ukázalo se to za válek husitských r. 1423, kdy se tvrze zmocnili Pražané a odolali v ní po několik neděl Táboritům, kteří, utrpěvše větší ztráty nežli obležení, dobývání tvrze se vzdali. Malebným údolím Hříšnického potoka, který pramení pod Bozejnami a vlévá se do kamberského rybníka, můžeme za necelé 2 hod. dostihnouti Stojslavické hůrky, odkud je jen 1/2 hod. do Hor Smilových, ležících již na náhorní rovině ve výši 641 m. V blízkosti Smil. Hor je nad Vilicemi Smilova skála, s níž je pěkný rozhled, a o níž vypráví pověst, že tu stávala tvrz rytíře Smila, zakladatele Hor Smilových. Historie však vzpomíná této dědiny teprve ve XIV. stol., kdy tu stával kostel s farou. Starý kostel však propadl úplně zkáze a byl r. 1810 úplně přestavěn. V kostele je skvělý mramorový oltář, jenž sem byl přenesen ze strahovského kláštera, neboť dvůr smilohorský náležel k panství praemonstrátů. Po lesní cestě na západ od Smilových Hor za necelou půl hodiny stihneme dvůr Elbančice (4.2), pův. Lbančice. Byly to kdysi pro- str. 18 slulé lázně, neboť pramen pod kaplí sv. Antonína obsahuje značné množství hořčíku. Lázně byly známy již v 16. stol., ale za války třicetileté úplně zanikly. Obnoveny byly arcibisk. Küenburgem. Kolem r. 1740 zbudoval zde Frant. Josef Küenburg pro svoji choť zámeček, který dosud stojí. Nejživěji bylo v lázních v 1. 1840-50, ale potom upadaly. Za pruské války r. 1866 se staly ozdravovnou pro zraněné rak. důstojníky. Vozovou cestou na úpatí Holých vrchů přijdeme k obci Janovu (2.5 km), která je dosud označována za nejstarší sídliště v našem okresu, neboť tu byla nalezena stará pohanská pohřebiště. Janovský kostel stejně jako všechny farní kostely na území našeho soudního okresu stával již ve 14. stol. jako kostel farní a faráře jeho dosazovali sami králové čeští až do doby Karla IV. Za válek husitských většina far a s nimi fara janovská zanikly a z kostela janovského se stal kostel filiální. Zasvěcen je Všem svatým. Polorozbořený kostel byl znovu postaven r. 1726. R. 1936 byla při opravě kostela nalezena ve zdi stará křtitelnice, která se jak tvarem, tak i materiálem podobá křtitelnici ve Střížkově, o které je dokázáno, že z ní byl křtěn Jan Žižka, a je tedy asi z téže doby jako jediný pozůstatek původního kostela. Na blízku Janova na vrchu Kozí hrad stávala ve středověku tvrz. Janov je rodiště - jak je nyní bezpečně prokázáno - mistra Matěje z Janova, žáka Milíčova. Od Janova vede vozová cesta k samotě Oustějovu (3.8) (Ústějovu), jenž str. 19 
str. 20 
byl od dávných dob až do převratu statkem zapsaným v zemských deskách a na němž se vystřídaly jako majitelé četné šlechtické rody. Nad Oustějovem pod staletou lipou je oustějovská kaplička, jež tu jistě stávala od pradávna, ale časem úplně propadla zkáze. R. 1812 ji znovu vystavěl tehdejší majitel Oustějova Daniel Krch. Ještě mohutnější lípa, dosud svěží a jistě také starší, stojí na zahradě hostince v Zadní Střítěži. Na vých. okraji okresu je Velký a Malý Ježov, odkud pocházel Mistr Vojtěch Raňkův z Ježova, prof. v Oxfordě a Paříži, řečník nad rakví Karla IV. a původce hesla: Karel IV. - otec vlasti. Ve vesnici Radvánově (km 4.7) je zámeček, ovšem značně přestavěný v nynějším století, jenž jako celé zboží radvánovské patřil v létech 1698-1794 rodině Jeníků z Bratříc. Na zámku se narodil r. 1756 slavný český voják, vlastenec a sběratel starých památek str. 21 Jan Jeník rytíř z Bratřic, k jehož poctě je na průčelí zámku od r. 1936 umístěna bronzová pamětní deska, dílo akad. sochaře Jana Klímy, rodáka z blízkého Chocova (Kočová). V údolí při říčce Blanici, která prýští pod obcí Rodnou u osady Blaničky, leží obec Blanice (km 3.3). V obci je prastarý, nyní filiální kostel, připomínající ruskou cerkev, zasvěcený sv. Václavu. Při opravě kostela r. 1906 byly objeveny vně i uvnitř kostela fresky, snad z 15. stol., a za oltářem nápis ze 17. stol. Pohnání (8.4 km na jih) leží na vysokém kopci s pozadím krásných rozlehlých lesů rodenských a chýnovských. Kostel sv. Prokopa náleží jistě k nejstarším, jak o tom svědčí románské prvky jeho věže. Ovšem jako jiné památky byl zničen a r. 1714 znovu postaven. V blízkosti jeho stojí kaple z r. 1675. Hlasivo (km 6.3) je rovněž vysoko položená dědina na jihu našeho okresu. O tom, že bývala kdysi pevnou tvrzí, svědčí rybník, rozkládající se za obcí na jižní straně, zvaný Příkop. O původu kostela Narození P. Marie není bližších zpráv: jen ta, že r. 1623 byl zbaven fary a přifařen k Chýnovu a že byl od základu obnoven r. 1746. Po silnici z, Hlasiva k Ml. Vožici vede nás cesta do St. Vožice (km 4.4), k níž přiléhají osady Výlevy starovožické a řemíčovské a pod nimi v hlubokém údolí St. Cech a Řemíčov. Haldy vyvezeného kamení a písku, jakož i propadliny na polích i v lesích dosvědčují, že tu bývaly doly na stříbro a olovo. Udržuje se povést, že str. 22 tyto doly byly již za knížete Spytihněva a že od horníků tam pracujících založena byla později i Mladá Vožice. Z dolů se zachovala jen hluboká šachta nad starovožickými Výlevy a štola pod Řemíčovem, z níž vytéká řemíčovský potok. V největším rozkvětu byly doly v 16. a 17. stol. Ve St. Vožici je ještě několik starých chalup, jejichž stavba dokazuje původ z oněch slavných časů. Důležité poznámky ze soudního okresu mladovožického: Soudní okres mladovožický v pol. okresu Tábor měří 267.92 km2, čítá 17.442 obyv.; tvoří jej 141 dědin a samot, sdružených ve 39 politických obcích. Města jsou 2, a to Mladá Vožice a Miličín, městys Kamberk. Podle národnosti náleží mladovožický okres k nejryzejším českým krajům. Dráha se dotýká okresu jen na malém západním okraji, kde jsou stanice Hor. Borek, Miličín a Sudoměřice-Nemyšl. Hlavní spojení s Vožicí je ze stanic Olbramovice, resp. z Votic, a z Tábora. Z těchto stanic je každodenní autobusové spojení. Do stanice Sudoměřice-Nemyšl jezdí autobus pouze v sobotu, v neděli, před svátky a o svátcích (viz jízdní řád). Státní silnice rovněž jako dráha probíhá malým úsekem na západě. Nejdůležitější silnice jsou: Tábor-Ml. Vožice-Kamberk-Vlašim; Votice-Ml. Vožice-Pacov; Ml. Vožice-Načeradec; Ml. Vožice-Sudoměřice, kterážto trať silniční je nejlepším a nejkratším spojem na státní silnici (Praha-Tábor). str. 23 U Těmic připojuje se k ní silnice na Miličín; v Petrovicích se tato silnice rozvětvuje na Mitrovice a vede k zastávce Miličín. Ze silnice Vožice-Tábor je silniční odbočka na Chýnov, ze silnice pacovské odbočka přes Smilovy Hory do Těchobuze, dále odbočka do Rodné a druhá okolo Blatnických jezer do Pojbuk a Domamyšle. Vožicko se podobá míse, jejíž okraje od severu k jihu tvoří na západě pohoří miličínské a na východě t. zv. Holé vrchy. Sever uzavírá posvátný Blaník, na jihu uzavřen jest okruh Výlevy a Pohnáním. Luka, pole, lesy a lesíčky, údolí, kopce a stráně, rozhozené v nepravidelné malebnosti, z nichž se vesele blýskají zrcadélka četných rybníků, a nad vším tím vybledlé slunéčko nebo těžké, až k zemi visící mraky, ploužící se po lesích, toť stálý a vždy milý obraz našeho kraje. Pro turisty je náš kraj vhodný již z toho důvodu, že jsou v něm značné výškové rozdíly. Tak Kamberk v sev. části Vožicka, nejníže položené městečko, má nadmořskou výšku 404 m. Naproti tomu z údolí velmi imposantně vystupuje Blaník 638 m, Stojslavická Hůrka 686 m, Vršce 694 m, miličínská Kalvarie 696 m a Mezivrata nad Hostišovem 712 m. Uprostřed celého údolí jako malá kupička ční bývalé vožické hradiště, nyní »Hrad« zvané, 505 m. Středem okresu od jihu k severu protéká říčka Blanice, vlévající se u Šternberka do Sázavy. Rybníků větší rozlohy je v celém kraji přes 50. Nejkrásnějších str. 24 
je 12 rybníků Blatnických, které vlastně mohou býti pojmenovány jezery, ježto jsou vesměs orámovány hlubokými lesy. Mohutná lesnatá pásma se táhnou na východě okresu od Blaníka k Chýnovu v délce as 30 km a tvoří pohoří nazývané Holé vrchy. Na západě se táhnou lesy od Neústupova až k Miličínu. Uvnitř okresu je rovněž mnoho lesů, oplývajících množstvím lesních plodin. Nejbližší lesy u Vožice jsou Dubina, Vršky, Stehlovy, Řemička, Vratičkov, Remíz, Obora, Bor, Požáry a Lhotka. Za připomenutí stojí zalesněný vrch Beránek u Rašovic, o němž je prokázáno, že na něm kázal Hus. Téměř všechny lesy jsou veřejně přístupny, pouze pro některé lesní partie dlužno si vyžádati u správy velkostatku povolení k sbírání lesních plodin. Celý okres má zdravé klima, které možno dopo- str. 25 
ručiti zejména rekonvalescentům. Dokladem toho je zdejší lid, který většinou dosahuje vysokého věku. Nejkrásnější vyhlídky na celý kraj jsou: S Vožického hradu, hlásky na Šelmberce, Vršců u Rodné, Hůrky u Stojslavic, od dubu nad Elbančicemi, s Větrova nad Krchovou Lomnou, s lesní cesty nad Řemičkou, od Větráku u Radvánova, s miličínské Kalvarie a s Mezivrat, které jsou nejvyšším bodem v celém kraji (712 m). S těchto vysokých kopců otvírá se vyhlídka až k Šumavě. Vyhlídka s Blaníku patří k nejkrásnějším v Čechách, neboť poskytuje rozhled téměř na třetinu Čech. Značené cesty turistické:
str. 26
Polodenní vycházky:
str. 27
Celodenní:
str. 28 Malý a Velký Blaník a po silnici vlašimské přes Louňovice zpět,Letní byty v Mladé Vožici jsou poměrně levné. Počítá se 90 Kč až 150 Kč se snídaněmi za 1 pokoj měsíčně. Pronájem bytů zprostředkuje městský úřad. Turistická noclehárna je v budově obecné školy. V městě jsou 2 lékaři, dentista, lékárna, drogerie, 2 hotely, řada restaurací, 4 peněžní ústavy, pošta, telefon, telegraf, okresní soud, berní úřad, důchodková kontrola, četnická stanice, notářský úřad, advokát, úřadovna Jihočeské automobilové společnosti »Jas« atd. str. 29  str. 30  str. 31  str. 32  str. 33  str. 34  str. 35  str. 36  str. 37  str. 38  str. 39  str. 40  str. 41  str. 42  str. 43  str. 44  str. 45  
|