Ladislav Kovářík: Vrcholtovice – obecná škola

[Rukopisná vzpomínka Ladislava Kováříka, nar. 1913, syna vrcholtovického učitele Tomáše Kováříka, sepsána v Praze 21. dubna 2004]

Obecná škola ve Vrcholtovicích byla trojtřídní. První třídu učil řídící učitel Ladislav Vacek, druhou a třetí třídu pak učitelé Tomáš Kovářík a Theodor Karpíšek.

První třída byla přízemí od vchodu napravo. Proti této třídě byl po celé délce byt řídícího učitele, který se skládal z kuchyně a 2 pokojů. Chodba byla dosti široká, kde děti nechávaly své dřeváčky a pantofle. Boty měla zanedbatelná část dětí. Děti pak chodily v punčochách, byly to spíše našívané bačkůrky, aby se dlouho neroztrhaly. V létě, v zimě na nohy nic jiného neměly. Některé děti chodily až 3 km a přesto byly zdravé. Záchody pro děti byly jak v přízemí, tak v prvním patře. Na konci chodby byl zvonek, jehož zvoněním řídící učitel oznamoval doby různých přestávek.

Do prvého patra pak se šlo po kamenných schodech, které byly vpravo na konci chodby. V prvém patře pak byla druhá a třetí třída. Do druhé třídy chodily děti dvou ročníků a do třetí třídy děti tří ročníků. Celá škola tak měla osm ročníků, takže děti končily celou školu ve čtrnácti letech. Výjimku tvořili chlapci i děvčata, kteří po vyjití první a druhé třídy odcházeli na vyšší školní stupeň: to je buď na měšťanku nebo na školu střední. Absolventi školy měli dobrou úroveň znalostí a v běžném životě se dobře uplatňovali.

Výuka například v první třídě vypadala takto: učebna byla rozdělena tak, že chlapci, díváme-li se od tabule, seděli na straně vpravo a děvčata na straně vlevo. Mezi nimi byla ulička.

V prvé třídě bylo celkem šest lavic. 1. a 2. lavice byl první ročník, 3. a 4. lavice ročník druhý a 5. a 6. lavice ročník třetí. V dalších třídách to bylo stejné.

Řídící učitel Vacek se záhy z Vrcholtovic odstěhoval do Roztok u Prahy. Uvolnil tak místo pro učitele Kováříka, který se na škole stal řídícím učitelem.

Žáci vrcholtovické školy pocházeli z těchto osad: Vrcholtovice, Vyšetice, Kříženec, Vitanovice, Zahrádka, Leština, Javor, Jiřetice a Žinice.

Žáků ve škole stále ubývalo, ze školy pak byla dvoutřídka, jednotřídka a pro nedostatek dětí byla škola zrušena. Největší úbytek dětí byl v roce 1920, kdy byly rozparcelovány statky Vyšetice a Vitanovice a odstěhovali se odtud pracovníci a s nimi jejich děti. Posledním řídícím učitelem byl učitel Bílý.

Ke škole patřil poměrně nevelký dvůr a velká a pěkně udržovaná zahrada. Na dvoře se chovaly slepice, králíci, kachny, koza a prase. Tamní objekty zajišťovaly možnost chovu tohoto zvířectva. Na tomto dvoře byla též studna, která vždy měla dostatek vody.

Zahrada svým rozsahem dosti veliká, byla osázena všemi druhy ovocných stromů a potřebnými záhony pro pěstování zeleniny. Byla obehnána kvalitním zděným plotem.

Uprostřed zahrady byl umístěn dešťoměr a pan řídící učitel měřil napršenou vodu a včas a pravidelně posílal hlášení meteorologické stanici.

Bohužel, v pozdější době, kdy v celém školním objektu měl rekreaci pro děti svých pracujících podnik Léčiva Měcholupy v Praze, byla zahrada značně poškozena. Postupně se i toto dá ale nahradit.

Tomáš Kovářík se narodil v Hůrkách u Líšova. Rodiče tam byli zemědělci a měli 10 dětí. Všichni s výjimkou tety Anny Ihlové, která, když byla nemocná, bydlela u nás ve Vrcholtovicích, kde také zemřela, se dožili okolo osmdesáti let. Z dětí byla 4 děvčata a 6 chlapců. Z děvčat se dvě vdala a dvě se stala jeptiškami se jmény Oresta a Orestina. Zemřely v klášteře v Opavě. Ze šesti chlapců jich pět zůstalo v Čechách a jeden, Vojtěch, odešel do Spojených států amerických, a tam již zůstal. Tomáš jako dítě byl nejmladší. Matka mu zemřela, když mu byly dva roky.

Po absolvování učitelského ústavu přišel Tomáš Kovářík jako učitel na školu ve Vrcholtovicích a ubytoval se na Novém mlýně v obci Jiřetice. Denně docházel učit do Vrcholtovic vzdálených přes 2 km. V Novém mlýně bydlel u mlynáře Rudolfa Tomana a jeho ženy Marie. Měli čtyři děti: Emila, Rudolfa, Štěpánku a Marii. Marie se narodila roku 1890 a byla o dva roky mladší než učitel Tomáš. Nakonec se vzali a 11. 6. 1913 se jim narodil syn Ladislav. Další syn Miloš a dcera Zlata se již narodili ve Vrcholtovicích v roce 1919 a 1923.

Marie rozená Tomanová dostala věnem vilu, kterou postavil příbuzný Tomanových stavitel R. K. Herynk z Prahy, kde měl jednu z největších stavebních firem v Praze. Vila mimo rozsáhlou zahradu měla potřebné objekty pro chov domácích zvířat.

Rodina se tedy z Nového Mlýna přestěhovala o prázdninách v roce 1919 do Vrcholtovic. Ve vile rodina bydlela až do doby, kdy řídící učitel Vacek se z Vrcholtovic odstěhoval a místo řídícího učitele na trojtřídní obecné škole nastoupil učitel Kovářík. Z vily se proto rodina v roce 1927 přestěhovala do školy, kde získali služební byt. Sestával z kuchyně a dvou pokojů včetně spíže a sklepa na uhlí a brambory.

Tomáš Kovářík pak zůstal řídícím učitelem až do odchodu do penze. Odešel předčasně do důchodu v roce 1948. Zajel do Tábora za školním inspektorem s tím, že nebude děti učit lhát. Bylo mu vyhověno. Jako řídící učitel nastoupil p. Bílý, z dvojtřídky se postupně stala jednotřídka a v 50. letech byla škola pro nedostatek dětí zavřena. Jako rekreační objekt ji pak do 90. let využíval podnik Léčiva Praha. Dnes je objekt v soukromých rukou – v roce 2003 ho koupili Kolmanovi z Prahy.