V kanceláři skladové účtárny Státního statku Votice je živo. Již druhá pracovnice odešla během roku na mateřskou dovolenou. Kdo bude do třetice? Na toto téma se jednoho dne nesla diskuse po divadle, které sehrál divadelní soubor z Vrchotic. Do hovoru se vmísí Liduška Bursíková.“Děvčata, to bude u nás.“ Nikdo nevěří a prohlášení budí všeobecné veselí. Tonička Vávrová pronesla závažnou větu. „Jestli mluvíš pravdu, půjdeme do Vrchotic pěšky a přineseme ti dort jako kolo od vozu.“ Tak debata skončila a na rozhovor se zapomnělo, protože nikdo nevěřil, že Liduška mluvila pravdu.
Uběhly dva měsíce a ejhle, proroctví začalo být skutečností, sázka se odvolat nedala.
Dne 20. září 1979 se narodil malý Venoušek. Bylo nutné dodržet slovo a tak se začala formovat skupina, která půjde pěšky. Zpočátku se hlásilo dosti účastníků, ba i muži. V den pochodu 16.11.1979 zbylo 7 žen, které se nedaly odradit vzdáleností ani počasím a v 7,30 hod. vyšly od ředitelství statku do Vrchotic. Byly to s. Kramperová, Rungeová, Vávrová, Šenoltová,
List 20
Váňová, Jelínková a Havelková. Foukal vítr, bylo bláto, ale svítilo sluníčko a tak se nám šlo dobře. Veselá nálada nás neopouštěla. V 9,05 hod. jsme prošly Strašíkem a blížily jsme se k Heřmaničkám. Na louce bylo trochu mokro, ale to nám nevadilo. Po obejití obce jsme prošly v 9,20 hod. osadou Čišťovice, kde jsme se pozdravily se s. Šplíchalem. Potom jsme postupovaly přes pole k osadě Kvašťov, kam jsme došly v 10,05 hod. Na louce za lesem jsme si rozdělaly ohýnek, opekly vuřty, posilnily se kávou a čajem a pokračovaly k osadě Rohov. V 10,55 hod. jsme prošly Rohovem nebo-li „Rafandou“, protože tam na nás štěkalo spousta psů. Od této osady se nám šlo podstatně hůře, protože cesta byla blátivá. V 11,10 hod. jsme vyšly na hlavní silnici od Prčice směrem na Vrchotice. Okolo bylo hezké prostředí, v dálce bylo vidět Sušetice, Sedlec, Šánovice, Vísku a Mitrovice. Před rybníkem u Vrchotic jsme se daly vpravo, což byla chyba, protože tam bylo nejvíce bláta za celou cestu a nebylo možné se vyhnout. Nakonec jsme bloudily, protože jsme šly vpravo místo vlevo kolem rybníka, kde bylo
List 21
mokro a byly jsme nuceny přelézat ostnatý drát, abychom se dostaly k Bursíkům. Na určené místo jsme dorazily v 11,30 hod. Nad domem byl nápis:
„Vítáme účastníky pochodu Votice – Vrchotice“
Byly jsme velice potěšeny, neboť to znamenalo konec našeho 4 hodinového putování.
Nejdříve bylo nutné se řádně umýt a potom jsme uviděly kluka jako buka – malého Vašíka.
Ostatní členové brigády přivezli dary autem a dort byl skutečně jako kolo od vozu – a jaká byla hostina? Prostě skvělá!
Účastnice pochodu čekala ještě odměna – dvě krásně ozdobené piškotové boty.
