Jaroslav Hašek: Dr. Herben a prof. Drtina

[Karikatury 1911, seriál Galerie karikatur č. XVIII-XIX, podepsáno „Bebryk“]

Čím v antice byla nerozlučná dvojice Kastor a Pollux, tím pro stranu realistickou jest Dr. Jan Herben a profesor Drtina. Oba navzájem se doplňují, a co neřekne Herben, řekne jistě Drtina a co neřekne Drtina, to slavnostně prohlásí Herben. Pro ně hodí se významně verše z cituplné básně „Kastor a Pollux“.

Chvilku se ztratili
brzké však po chvíli
na prahu mohyly
se svorně políbili.

Byly totiž doby, kdy profesor Drtina nechtěl míti nic společného s Dr. Herbenem, čas ten však minul a v redakci „Času“ zazvonila sklenka pana Herbena, naplněná moravským vínem, o sklenku pana Drtiny, naplněnou sodovou vodou.

A pak už je nedělilo nic než otázka abstinence, což se však také poddá během času, jak ujišťují kruhy blízké profesoru Drtinovi.

Co kdys je dělilo,
v světlo se vtělilo,
kouzlem nás jíme.

Snad též zanechá profesor Drtina své trpné filosofie a postaví si světlejší názor životní. Ještě štěstí, že má vedle sebe Dr. Herbena, který zvolá plačtivým hlasem: „Ne, neříkejte, že se národ nedá vyléčit a polepšit, když jsem já byl v Hostišově...“

A Čechové zapomínají v tom okamžiku na profe­sora Drtinu, na jeho základy praktické filosofie a na články o paedagogické filosofii v „České Mysli“, zapomínají vůbec na filosofii a čekají, co nového poví opět pan Herben o Hostišově.

Hostišov jest totiž nejen kniha pana Dr. Herbena, Hostišov jest vůbec všeobecný pojem pro stranu realistickou.

Ať se děje cokoli; dovede to Dr. Herben obratně převésti vždy na Hostišov.

Znal jsem jistého realistu, který při každé příležitosti, ať se mluvilo o čemkoliv, náhle zbystřil sluch a zvolal: „Neslyšel-li jste jako by venku někdo vy­střelil?“ A už byl v tom... „Já když jsem loni střílel koroptve...“

U realistů jsou podobné obraty vrozené. Na Madagaskaru je povstání. V „Čase“ vzpomíná při této pří­ležitosti Dr. Herben na Hostišov. Japonci dobývají Port Arthuru. Dr. Herben vzpomíná na Hostišov. V parlamentě mluví se o starobním pojišťování dělnictva. Dr. Herben vzpomíná na Hostišov. Oposiční listy sedí na vládě, Dr. Herben sedí na Hostišově. Ledové kry blíží se Skandinávským fjordům, ale Dr. Herben při té příležitosti píše o Hostišovu.

Dr. Herben a Hostišov jest jedno a totéž. A když Dr. Herben přestane psát o Hostišovu, píše o něm prof. Drtina.

A tak Hostišov, letní sídlo Dr. Herbena na Voticku, jest duševním pojítkem mezi realisty.

Každý pořádný Mohamedán musí být alespoň jednou za svého života v Mekce, jinak nepřijde do ráje. Každý pořádný realista aspoň jednou za svého života v Hostišově a musí napsat o tom do nějakého realistického listu vzpomínku. Mám za to, že Dr. Herben s Drtinou lákají sem mladou generaci realistickou, aby na nich vynutili nějakou strašlivou přísahu na „Čas“, zejména od té doby, kdy je zradil Chalupný.

Po složení přísahy pije mládež realistická, je-li přítomen profesor Drtina, mléko, není-li ho tu, pod vůdcovstvím Dr. Herbena moravské víno.

Podotýkám, že o pohostění realistů na Hostišově u Herbena pečuje zvláštní fond, kam každý z realistů organisovaných musí odváděti příspěvek.

Podotýkám dále, že není-li Dr. Herben v Hosti­šově, jest v „Čase“, a není-li ani v Hostišově ani v „Čase“, jest v Šuterově vinárně v Palackého ul., kolem které smutně obchází profesor Drtina, není-li ani v parlamentě, ani v Hostišově, ani v „Čase“, ani na universitě, ani na sjezdech filosofů.

Obchází s lahvičkou „Kefiru“ v kapse, zabalenou do „Času“, Pollux strany realistické, zatím co Kastor u moravského vína vzpomíná na význam Hostišova pro politiku strany realistické a jak by do volebního provolání ku příštím volbám vpašoval též nějak svůj Hostišov.