František Stříbrský: Miličínský hrad (Kapitola z připravovaných Pamětí města Miličína.1)
[Jihočeský sborník historický, r. 16 (1947), str. 15 až 16]
V Miličíně bylo zajisté nejdříve vystavěno obydlí pro pána území a záštita obou, hrad, neboť jenom s ním se srovnává jméno Miličín, které pak přešlo na město při něm. Hrad vystavěn byl na povýšeném místě, kde dnes při severozápadním rohu starého města pod nynější státní silnicí vedenou po úbočí hory Kalvárie stojí Starý zámek, skupina dvou starých patrových domů s nižšími přístavky. Podoba tohoto místa byla sice pravděpodobně zčásti změněna pozdějšími stavbami, které tu po zániku hradu vznikly, panského domu rožmberského, který shořel s městem r. 1644 a nebyl obnoven, a nového zámku kuenburského, vystavěného hrab. Frant. Ferdinandem, kanovníkem a pozdějším pražským arcibiskupem, na jeho místě (kolem r. 1696). Ale vysoké a příkré umělé svahy (po miličínsku „šance") při Starém zámku pocházejí podstatně z původního hradu; pro panský dům rožmberský nebo pro zámek hrab. z Kuenburgu nebylo takových potřebí, a pro ně nebyly dělány; pro ty byly spíše překážkou spojení s okolím, takže byly zřejmě při straně severovýchodní s výjimkou malé části zrušeny, jak svědčí podezdění části zbylé.
Nehledě ke zbytkům náspů, po bývalém hradu dnes nic nezbývá a zpráv z minulosti je o něm velmi poskrovnu. Ale přece se zachoval starý záznam, který, byť kuse a nepřímo, dosvědčuje spojitost zbylých náspů s někdejším hradem. V urbáři rožmberském z r. 1379 (dle zjištění vydavatelova pozdějším písmem) při popisu Miličína, že tu přibylo „sub fossato" šest nových domečků s platem po 8 groších ročně. — Slovo „fossatum" v latině značí opevnění příkopem a náspem vršeným na vnější straně příkopu; „sub fossato" značí proto pod příkopem a náspem,, čili pod ohradou. Která ohrada však se tu mínila? Město nikdy ohrazeno nebylo. Výraz „sub fossato" nelze tedy vztahovati na ně, nýbrž toliko na hrad. Ony domečky byly tedy vystavěny v městě pod ohradou hradu čili při severním obvodu města asi v místech nynější ulice Kaplířovy, která s náměstí od radnice vzhůru k Starému zámku vede. V této ulici také v prvých desetiletích 19. stol. na bývalé panské (zámecké) půdě vznikly domy č. 166, 210, 209. Když pak ještě dnes jsou šance u Starého zámku, nelze hledati bývalý hrad nikde jinde, nežli tady. Není také při městě jinde místa vhodnějšího pro přehled města a krajiny i silnice a také pro cestu pohodlnou ke kostelu, a není jinde sebemenších známek hradu.
1 O autoru a jeho práci viz JSH XIV, 110.
str. 16
Stručný tento záznam jediný dosvědčuje způsob opevnění hradu. Byl-li hrad opevněn na všech stranách příkopem a vnějším náspem, zabralo toto opevnění tolik místa, že na vlastní hrad mnoho prostoru nezbývalo. Nesmí nás mýliti dnešní velký prostor, „plac", při západní straně Starého zámku. Toho tu ještě před 40 - 50 lety v tom rozsahu nebývalo; ten vznikl odkopáváním břehu ze shnilé skály stoupajícího k severu, po němž vedla mělkým úvozem cesta od silnice ke kostelu pod východním tarasem farské zahrady směrem k farským jamám (starým lomům) pod Kalvárií a dále vzhůru po jejím východním úbočí. Břeh byl úplně odkopán před stavbou sokolovny, započatou po žních r. 1935 na poli severně od Starého zámku při oné cestě.
Hrad nebyl tedy veliký, spíše jen hrádek, tvrz. V druhé půli 16. stol. (před r. 1552) všiml si hradu zdejšího anebo spíše jeho ohrady a zbytků, když již o něm a jeho užívání dávno není zpráv, dle znění svých veršů o Miličíně člen latinského tovaryšstva pana Jana st. Hodějovského z Hodějova, místosudí král. Českého, Jiří Handschius (1529-1595), pozdější osobní lékař arciknížete Ferdinanda Tyrolského, a užil o něm výrazu „castellum" (hrádek). 2
Vchod a brána hradu byla nejspíše na straně jižní, proti horní části starého města. S té strany byla od hradu krátká a pohodlná cesta po rovině pod zahradou farskou ke kostelu a na Nové město a od jižního rohu farské zahrady dolů na náměstí a zemskou silnici přes ně vedoucí. Odtud pak byla kratší cesta ke hradu vzhůru při severním obvodu města, kde dnes je ulice Kaplířova, stoupající od radnice k jižní straně Starého zámku.
Také uznaný znalec prof. Aug. Sedláček, který první o hradu Miličíně psal, ve IV. díle svých „Hradů a zámků" praví o Starém zámku, že „tu stálo od pradávna sídlo pánův a purkrabí Miličínských". R. Cikhart v dílku „Krajem božích bojovníků" (1935, str. 35) píše, že „na bývalém panském domě (ze 16. st., ale r. 1785 přestavěném) jest pamětní deska Kašpara Kaplíře ze Sulevic (1921), jednoho z obětí staroměstské popravy pobělohorské (1621)", Starý zámek v Miličíně není však panský dům rožmberský ze 16. stol., roku 1785 přestavěný, neboť panský dům roku 1644 s městem shořel a nebyl obnoven. Starý zámek vznikl ze zámku kuenburského na místě panského domu nově vystavěného kolem roku 1696 a zatímně před úplným dostavěním slamou pokrytého. Asi od druhé půle 18. století vrchnost přestala ho užívati, neopravovala jej, a kolem roku 1800 přenechávala části nájemně i sousedům, konečně pak teprve v letech 1819 -1831 dávala povolení sousedům k výstavbě a spíše hlavně jen k úpravě příbytků v jeho částech a sousedům těm upravené domy a domky počtem 8 prodala tak, že půda zůstávala dále její a noví vlastníci byli povinni platiti roční činži. Ještě dříve, kolem roku 1811, přenechala pak vrchnost stavení koňských stájů, přistavěné směrem západním k západnímu rohu jižního zámeckého domu obci miličínské, která z něho upravila nové místnosti škole, umístěné dosud v starém, nedostačujícím již domku, který stával na východním cípu hřbitova a zanikl při úpravě plánu z r. 1841 do uliční prostory.3
2 Handschius viděl Miličín cestou do Borotína, kde byl hostem pana Hodějovského. Verše jeho vydány r. 1562 ve sbírce Farragnis poematum (Snopy básní). Upozornil na ně spis prof. dr. Alb. Pražáka Míza stromu a sdělil laskavě dr. Mil. Novotný. Oběma díky! 3 Zem. archiv; zem. desky 152; plán z r. 1841; far. matriky v Miliičíně; dnešní stav.
