Čeněk Habart: Dvě presidentovy návštěvy u nás

[Ohníčky mládí, r. XII. (1934-35), str. 104-106]

Dne 15. srpna 1919 přijel p. president s četnou společností do Hostišova u Votic, aby navštívil svého starého přítele, dr. Jana Herbena. Ale příčina jeho příjezdu byla ještě jiná. Za světové války konali členové »Maffie« u Herbenů důležité schůzky. (Maffie byl tajný spolek, který již dávno před válkou pracoval k osvobození našeho národa a vlasti z jařma rakouského). Přijížděli sem dr. Př. Šámal, nynější tajemník presidentovy kanceláře, básník J. S. Machar, dr. Veselý z Benešova, J. Kvapil a prof. F. Drtina, samí znamenití »Maffiáni«. Vůdčím duchem schůzek a porad byl dr. Šámal, který přinášel důvěrné zprávy o všem tom, co Masaryk ve prospěch vlasti za hranicemi vykonal. O tom veřejnost nevěděla a ovšem ani věděti nesměla, protože rakouské úřady a četnictvo bedlivě pozorovaly každé hnutí »Maffiánů«. Aby se schůzky v Hostišově nestaly úřadům a četníkům nápadnými, přicházeli »Maffiáni« k Herbenovům v posledních dvou letech světové války (r. 1917 a 1918) jen v den neustupovské pouti t. j. 15. srpna. Dopoledne radili se ve vile Herbenově a odpoledne chodili po neustupovských lesích s rodinou Herbenovou a Dukovanských ze sousedního Bukova, jako by tu pořádali jen nevinný pouťový výlet. Z těchto schůzek vyšlo mnoho zpráv, které posilovaly a povzbuzovaly náš lid, aby neklesl a vytrval v odboji proti Rakousku.

Proto Masaryk, stav se presidentem naší republiky, přijel brzy po svém zvolení do Hostišova právě 15. srpna, v památný den oněch důležitých schůzek »Maffiánů«. Tehdy vystoupil stařičký president na dřevěnou, nyní již dávno zbořenou rozhlednu na »Mezivratech«, aby spatřil kus krajiny, bohaté historií i utrpením. U rozhledny nechal se s celou společností od neustupovského velkostatkáře Artuše Aichelburka fotografovati. Potom se ubírali všichni přes Oldřichovec okolo památného kostelíka k Buchovu, kde byl p. president hostem ve vile rady Bukovanského.

Za vilou Herbenovou vine se k lesu pěšina. Dr. Herben nazval ji stezkou »Masarykovou«, protože po ní kráčel Ten, jenž našemu národu přinesl zlatou svobodu. To je však jediné, co dnes připomíná presidentovu návštěvu, třeba soukromou, ale přece první v naší krajině.

Myslíme, že by ono místo, kde p. president vystoupil na rozhlednu, mělo býti nějak označeno. Rozhlednu zbořili, protože byla již zpuchřelá, ale stojí tam kámen, na němž vytesaná písmena hlásají, že je vrch »Mezivrata« středem Evropy. Proč nemohl by tu býti připomenut i památný den 15. srpna 1919.

Po druhé navštívil p. president náš kraj v r. 1922, kdy se konaly

str. 105

na Sedlčansku ve dnech 1. - 4. září manévry vojska československého, první za naší národní samostatnosti. Do Sedlčan přijel v neděli 3. září, den před ukončením manévrů. Město bylo vyzdobeno prapory, kvítím a chvojím. Vzácného hosta nadšeně uvítaly nesčetné zástupy občanstva místního i z dalekého okolí, spolků, úřadů, četnictva a učitelstva i dětí. Všichni toužili spatřiti Tatíčka Masaryka a děti ovšem nejvíce; vždyť o něm tolik slyšely ve škole i doma! Jménem všech žáků ze Sedlčan přivítala p. presidenta 10letá O. Tůmová těmito slovy, jak zapsáno je na památku ve školní kronice sedlčanské:

»Pane presidente, tatíčku náš!
Máme obraz Váš ve všech školách, ale nemohly jsme se dočkati chvíle, v níž bychom láskou Vašeho pohledu byly oblaženy a řekly Vám, jak Vás, tatíčku náš, tak moc rády máme, že se o Vás bojíme a Vám jen zdraví sílu a dlouhý život přejeme. Do smrti vzpomínati budeme, že jsme u nás vítaly osvoboditele vlasti, prvého pana presidenta, svého tatíčka. Buďte, drahý náš pane presidente, dlouho zdráv!«

Na tento okamžik, kdy stařičký, ale svěží a statný p. president, přijav kytičku, shýbl se k děvčátku, pohladil je na hlavičce a vřele stiskl chvějící se ručku, nikdy nezpomeneme: tolik otcovské něhy bylo vidět v presidentových očích!

P. president přespal v Gärtnerově domě, odmítnuv nabízený mu nocleh v zámku tvoršovickém. Druhého dne - v pondělí 4. září - konal se rozhodující zápas obou armád v síle 18.000 mužů a 4.200 koní v krajině mezi Sedlčany, Kliměticemi a Libíní. P. president přihlížel jakožto nejvyšší velitel s generály i cizími hosty, četnými poslanci, senátory a novináři s návrší (419 m), jež se zdvíhá nade dvorem klimětickým. Tam vlála veliká státní vlajka. Po ukončeném boji následovalo defilé s přehlídkou všeho pěšího vojska, dělostřelectva a jízdy; dlouhé řady pěchoty, jež se táhly až za Libíň, objel p. president koňmo.

Na tuto návštěvu presidenta nikdy nezapomenou obyvatelé Sedlčanska! Ostatně bude ji stále připomínati obelisk, postavený na onom návrší.

Zásluhy o zřízení tohoto pomníku mají Okresní sdružení dorostu republ. strany s předsedou K. Vančurou v čele, Okresní sdružení úředníků a učitelů a Republik, strana v Sedlčanech. Podnět k jeho postavení dal dobře vám známý p. inspektor Ludvík Heller.

Dne 6. září 1921 byl památník slavnostně odhalen a odevzdán v ochranu obce libíňské předsedou K. Vančurou. Slavnosti zúčastnil se mimo jiné rada Kulič v uniformě majora čsl. ruských legií a promluvil jménem legionářů a vojínů. V r. 1932, kdy se konaly na Sedlčansku druhé manévry, uspořádán k Masarykovu památníku veliký průvod občanstva se zástupci úřadů a důstojnictva

str. 106

s ministrem nár. obrany dr. Viškovským, aby pietně vzpomenuto bylo p. presidenta i desátého výročí prvních manévrů čsl. vojska. Slavnostní promluvu měl legionář uč. Jar. Paleček ze Sedlčan.

Tyto vzpomínky podáváme jako skrovnou kytičku u příležitosti oslav 85. narozenin Velkého muže, Tatíčka Masaryka.