J. Štefl: Figurky našeho venkova [slepý Toník z Milčína]

[Kraj kalicha, r. II (1925), č. 9, str. 139]

Slepý Toník. Zajímavá figurka u nás je slepý Toník. Postavy je menší, chodí poněkud nahrbeně, nohy mu podklesávají. Na hlavě nosí vojenskou čepici. Na kabátě i na kalhotech je záplata na záplatě. V ruce nosí stále hůl. V zimě mívá na nohou dřeváky, v létě chodí bos. Bydlí v obecním domě. Po Miličíně chodí úplně bezpečně. Zná každý koutek, každý výstupek po ulicích. O výročních trzích cestuje za žebrotou i do Votic. Stinnou jeho stránkou je, že příliš holduje alkoholu. Ale lidé již si na něho zvykli, že ho přes to podporují. V neděli stává u kostela, drží čepici v ruce a žebrá. Přitom odříkává Otčenáš. Když některý nezvedenec ho poškádlí, přeruší modlitbu, řádně zakleje a potom zase s klidem pokračuje v modlitbě. Zajímavo bylo ho pozorovati, když prvně slyšel gramofon. Byl tehdy alkoholem poněkud rozjařen. Hudba jej velice nadchla. Radost svou projevil tím, že zdvihl hůl a chtěl udeřiti do gramofonu. Hůl dopadla do okna. Tehdy zaslouženému trestu neušel. Ačkoliv je již padesátník, je při dobrém zdraví, přes to, že se často vyspí na ulici třeba v mrazu.

(Práce žáků spec. kursu při měšť. šk. v Táboře)