Eduard Charvát: Z okolí Hostišova

[Kraj kalicha, r. I (1924), č. 6, str. 82-84]

Ani dost málo se nedivím dru Herbenovi, že tolik miluje Hostišov - tu na pohled nepatrnou horskou vísku v kraji votickém, kterou zajisté mnozí znáte ze stejnojmenného spisu Herbenova. A nejen dr. Herben oblíbil si Hostišov, jenž je mu po mnoho let druhým domovem — malíři Jar. Panuška a Ot. Slavíček často sem zavítali, aby zachytili na plátno obrazy horských zákoutí, jakých jinde pořídku. Vzpomeňme jen na Mysletice, osadu blíže Votic, známou ze Slavíčkova obrazu „horské vesnice" v moderní galerii české.

Votice, kde na náměstí upoutá nás stará radnice a moderní budova záloženská, jsou nejlepším východiskem ku seznání „Herbenova kraje". Ubíráme se k Hostišovu. Na bocích blízkých kopců s tmavě zelenými lesy tulí se samoty a nepatrné vísky. Po čtvrthodinné chůzi možno odbočiti v levo vzhůru ku kapli vojtěšské u osady Větrova, jež ve výši 679 m vévodí dalekému okolí. Poblíž kaple nalézají se zbytky „Husovy kazatelny". Odtud je krásný pohled na votický kraj až za Jankov, blíže něhož se nalézá památné bojiště z r. 1645. Od kaple možno sestoupiti přes vzpomenuté již Mysletice ku Hostišovu. Na konci osady směrem k Milčínu povšimnete si vily — Herbenovy „chalupy", o níž tak pěkně vypravuje dr. Herben ve svém „Hostišově". A od hostince hostišovského zadíváte se do širého kraje . . . Tam v dálce rozpoznáváte Konopiště a Vysoký Chlumec a vzpomenete tu betlémského kazatele Mistra Jana Husa, jenž před půl tisícem let ubíral se tudy k nucenému pobytu na Kozí Hrádek. Vzpomenete tu i nešťastného rytíře Kaplíře ze Sulevic, ctihodného kmeta, jehož hlava zakutálela se na popravišti staroměstském a jenž spí věčný sen v nedalekém kostelíku neustupovském. — Jsme tu v horách — vysoko v horách českých, v kraji uprostřed „České Sibiře". Není s žádné strany chráněn, zvedá se nejvýše v táborském kraji a proto tu profukují větry a honí se vichřice, kdy v údolí dávno už je jaro. —

Zde máš nejlepší příležitost přesvědčiti se o chudobě kraje, jímž se ubíráš a maně vzpomeneš i toho muzikanta z „Hostišova", co říkával: „Odkud je vidět Blaník, tam nepůjdu hrát, tam je samá bída." —

str. 83

Hodně na těch slovech je pravdy. Jen pohleď do kraje a vidíš, že to oseníčko mezi kameny jen tak živoří — země je žula — není tu plodné ornice. I ovocných stromů není tu mnoho a ovoce často nedozrává.

Z Hostišova ubíráš se lesní stezkou v levo do lesů velkostatku neustupovského a jimi dále poblíže vísky Oldřichovce po příčné stezce na vrchol nejvyššího kopce celého Voticka: na Mezivrata (712 m). Již z daleka vidíš rozhlednu, nedávno postavenou. — Rozhled s rozhledny překvapí každého: k východu a jihovýchodu vidíš celé Voticko, Vožicko, Táborsko až k Třeboňsku s celým pásmem pohraničních hor moravských.

Rozhledna na vrchu "Mezivratech" u Votic

V srpnu r. 1919 vystoupil na rozhlednu mezivratskou pan president T. G. Masaryk společně s drem Herbenem, jehož byl v Hostišově hostem.

Od rozhledny možno sestoupiti ku Oldřichovci, kde upoutá pozornost naši starobylý kostelík, a pak po silnici ku Milčínu. — Kdo má dosti času, zajde i do sousedního Smilkova, aby si prohlédl zámecké „teatron" v parku smilkovském.

Před Milčínem vystoupíš na horu Kalvárii, kam přicházel i Mistr Jan Hus se svým druhem Mikulášem, jenž z Milčína pocházel. — Odtud

str. 84

naposled zadíváš se do kraje táborského v ta místa, co byla kolébkou a ohniskem hnutí, jež před pěti sty léty zachvátilo celou Evropu . . .

A z Milčína, města výhodně položeného a kdysi pro obchod a průmysl při „zemské stezce" hojně vyhledávaného, ubíráš se ku zastávce milčínské, abys ukončil vycházku v kraji Herbenově — jakoby zakletém v husitskou minulost, kde shledáváš se co krok s místy, jež nám připomínají slavné doby národa našeho.

Nelze ani dosti odporučiti všem těm, kdož milují český kraj a jeho lid návštěvu Herbenova kraje — jen před příchodem přečtěte si znovu „Hostišov" a vycházka bude pro vás tím zajímavější.