Eduard Weichet: Kamenný stolec svatovojtěšský

[Ohníčky mládí, r. VI. (1928-29), str. 37-39]

Jdeme-li z Votic po státní silnici směrem k Hostišovu, známému sídlu spisovatele Dra Herbena, předního člena Mafie a pomocníka pana presidenta, který žádného úřadu po převratu nepřijal a v Hostišově v létě bydlívá - dojdeme před vstupem do lesů, které část silnice v Opolí po obou stranách vroubí k nenápadné, polní cestě, která se do leva odbočuje a přechází v pouhou pěšinu, vedoucí dolů k potoku. Potom teprve spojivši se s kamenitou polní cestou od blízké pily stoupá vzhůru na kopec „Větrov" (679 m ) a vede až na jeho vrchol, který jako lysé náhorní temeno nese kapličku sv. Vojtěcha.

Zde bývá každoročně v den 23. dubna hlučno a živo — jinak ovšem málokdy sem zabloudí lidská noha a zavládne tu zase na rok tichý, mrtvý klid. I ty pouti mají dnes již význam toliko pro mládež. Ale před časy bývalo jinak.

Po bitvě na Bílé Hoře položil na Staroměstském rynku svoji hlavu stařičký 85letý neustupovský a votický pán, Kašpar Kaplíř ze Sulevic. Jeho statky byly konfiskovány. Votický statek „koupil" od Pavla Kaplíře ze Sulevic za 15 tisíc kop (míšenských) janovický Sezima z Vrtby a hned r. 1622 a zavedl tu nový režim. Střetly se totiž v této krajině zvlášť ostře názorové protivy panstva i lidu. Z blízkých Martinic pocházeli později na Smečně sídlivší Martinicové, z nichž vyšel císařský

str. 38

místodržící Jaroslav z Martinic, svržený s okna místodržitel. kanceláře v Praze 23. května 1618 spolu s jindřichohradeckým Slavatou, jehož okrvavený límec podnes tam na zámku ukazují. Na Voticku bylo tudíž co nejostřeji vyhraněno ostří protiv při styčné hranici obou znepřátelených táborů. Tím si vysvětlujeme proč došlo r. 1679 ke stavbě svatovojtěšské kaple na Větrově nákladem hrabat z Vrtby. Poustevník, který prý tu bydlel, přestěhován do Votic a nadace votické a jankovské fary zvětšena o sud piva z votického panského pivovaru, jakž svědčí městské zápisy: za slavné bohoslužby v kapli sv. Vojtěcha.

Bude Vám jistě tanouti na mysli, proč právě toto místo vyvoleno v době protireformační a proč ne jiná, příhodná místa zdejšího okolí? Proč zvoleno právě toto místo, kde blízko vrcholu stál již tehdy massivní, kamenný stolec žulový, tak jak tu stojí do dneška?

Nevázaly se snad již tehdy k tomuto místu starší zkazky minulosti?

Užíval kamenného stolce a sedátka žijící tu poustevník či se tu scházeli oddaní přívrženci kostnického Mistra před půl stoletím, aby tu z rukou svých knězi přijímali podobojí? Svědčil by nám o tom Smilkov i blízké Arnoštovice, odkudž byl v těch dobách místní husitský plebán odvlečen a v Bystřici na Wils. dráze upálen.

A chceme-li jíti ještě dále, není snad možno, aby tu bylo místo, kde v dobách prvého křesťanství na svých poutích po Čechách se zastavil Slavníkovec, biskup Vojtěch svatý, který při cestách do Říma pravděpodobně od Prahy směrem tímto putoval, jako později papežský vyslanec, odvážející, který byl v Benešově zastaven, zavazadla jeho prohledána a kompaktáta opět do Prahy odvezena? Nebyl tu snad již dříve kamenný obětní stolec na pohanském božišti?

Některé známky zdají se tomu odporovati, jiné snad by mohly tuto domněnku podporovat.

Všimněme si jenom věci blíže.

Náš stolec se skládá z massivní, čtyřhranné desky, rozměrů 124 x 111 cm v síle 17.5 až 19.5 cm. V jejich rozích jsou ze spodu vyhloubeny důlky kruhového obrysu pro jednotlivé nohy, jež jsou zase ve svém svrchním dílu zašpičatělé. Nohy ovšem do důlků nedoléhají. Jedna (zadní) dokonce stůl nepodpírá.

Nohy samy jsou osmihranné, v pravoúhlém průmětu na nárysu 23 až 25 cm široké. Výška jejich je rozdílná podle sklonu půdy při vrcholu temene. Prvá sloupovitá noha měří

str. 39

74 cm, druhá v popředí 82 cm, třetí při pravé straně 87 cm, čtvrtá, šikmá, nepřiléhající noha (pod důlkem svrchní desky o hloubce 3,5 až 4 cm) měří 80 cm.

Nejzajímavější však je svrchní strana stolní desky, ježto se tu patrně kolkolem tří stran dá sledovati při obvodu mělký žlábek 7 až 8 cm široký 4 cm lemem od okraje odhrazený. Jest veden tak, že jeho podkovový tvar jedním ramenem v důlku nad šikmou nohou končící je otevřen na straně, kde je v 65 cm vzdálenosti kamenný deskovitý stupeň v rozměru 98 x 54 cm.

Jest známo několik podobných kamenných stolů po Čechách, z nichž na příklad primitivnější, Landštejnský má se určitě za stůl obětní.

Byl jim také kamenný stolec svatovojtěšský. Potom by kryl jeho původ tisíciletý závoj, který je tak neproniknutelný, že toho v našem případu nelze s jistotou tvrditi.

V každém případu však tu máme před očima jednu z nejvýznačnějších památek celého kraje a nejširšího okolí a naším úkolem bylo na vše tuto upozorniti.

Foto: ceskasibir.cz 2006