F. R. V. Dražan Borotínský: Borotín, kraj zašlé slávy (Krajem „Pramáti“)

[vlastním nákladem, v Praze 1935]

str. 2

str. 3

str. 4

str. 5

str. 6

F. R. V. Dražan Borotínský:

Milý kraji.
(Věnováno sl. Máně Nesvačilové.)

Zlatý kraji táboritů,
druhým jsi mi domovem,
chtěl bych život strávit celý
pod hradem Borotínem.

I kdybych snad v světě ztracen
opustil Tě navždy snad,
budu, milý Borotíne,
vždycky na Tě vzpomínat!

str. 7

Motto:
Dýše z Tebe kouzlo,
jež blaží a bolí,
kouzlo zachycené
v zříceninách Tvých . . .
F. R. V. D.

Borotínský zámek a městys je zdaleka viditelný v táborském kraji plném lesů, hájů a rybníků a svítí již z dáli každému, kdo jede vlakem ze stanice Sudoměřice-Nemyšl (nebo autem po státní silnici) do Tábora směrem od Prahy.

Borotín je osadou prastarou, nesoucí jméno po svém zakladateli Borotovi, majiteli tvrze stávající snad poblíže dnes stojícího gotického kostela Nanebevstoupení Páně. Dostal se ve XII. století v majetek tehdy mocného rodu Vítkovců, jejichž větev, píšící se »páni z Landštejna«, postavila začátkem XIV. století na skalnatém ostrohu nad potokem Tismenící hrad a v osadě kostel. V té době Vítek z Borotína, první se tak píšící, povýšil podle tradice Borotín na městečko v roce 1333, jak svědčí letopočet dodnes užívané městské pečeti.

Až do roku 1446 byl Borotín majetkem pánů z Landštejna a Borotína, kdy vládu převzal rod Malovců (rod Pacovský), jehož příslušníci byli velice činní ve správě státní i náboženské. Zastávali vysoká místa státních úředníků a byli i s Lupáčem z Borotína horlivými přívrženci Husova učení a obránci kompaktát. Nejvýznačnějším obhájcem byl známý Mistr Jan z Borotína,

str. 8

s počátku proti Janu Rokycanovi a později, když byla kompaktáta brána v pochybnost papežským legátem Janem z Karvajal, stal se neohroženým obráncem Mistra Jana Rokycany i kompaktát.

Víra podobojí (utrakvistická) vžila se v kraji v době pobytu Mistra Jana Husa na Kozím (Kozí Hrádek u Tábora, kde archeologicky pracoval přítel říd. učitel J, Švehla). Mistr Jan Hus pravděpodobně docházel na hrad Borotín a tam kázal; po celá dvě století víra tato se udržela a kostel borotínský byl obsazován faráři podobojí.

Po bitvě na Bílé Hoře (bělohorské), ač hrad odolal v roce 1434 obléhání Táboritů, vedených Prokopem Holým a Ondřejem Keřským (v roce 1934 500. výročí obléhání hradu), byl v roce 1621 císařskými vypálen a místodržícím Karlem knížetem z Lichtenštejna v roce 1623 prodán v dražbě kněžně Polyxeně z Lobkovic, jež se svým manželem Zdeňkem Vojtěchem všemožně se starali i přísnými tresty, aby jejich poddaní se vrátili do lůna církve římsko-katolické.

Roku 1829 prodán hrad Borotín Janu Nádhernému z Jistebnice (rod pochází z Bohutína u Příbramě, kde zakladatel tohoto rodu se narodil), za jehož vlády byla s počátku ulehčena a později úplně zrušena robota. Až do roku 1932 zůstal hrad Borotín majetkem tohoto rodu a potom jej koupil Dr. Ing. J. Bureš z Prahy, který zakázal vstup do lesů a koupání v rybnících a znemožnil tím letní pobyt četným Pražanům a zničil prosperitu Borotína — jako letoviska.

str. 9

str. 10

Ač lidu za vlády Nádherných bylo velíce uleveno, tím hůře bylo pro hrad, který byl jejich nadlesním od roku 1840 až do roku 1865 ničen a kamene používáno na stavby přilehlého dvora a domu v Meznu u Sudoměřic na Wilsonově dráze, t. ZV. »Čápovny«.

Borotín (je městečko chudé, ležící v krásné dolině, obklopené pásem lesů a vod, vzdálené 4 km od stanice Stupčice (kde je sanatorium pro tuberkulosní), směrem od Prahy, rovněž od stanice Sudoměřice-Nemyšl, směrem od Tábora, ležících na hlavní železniční trati Praha-Tábor. (Stupčice jsou dobrými klimatickými lázněmi s velmi zdravým vzduchem a rozsáhlými lesy, táhnoucími se přes Borotín atd.) Možno říci, že celý tento kraj kolem Stupčic, Borotína, Sudoměřic na Wils. dráze, Nemyšle, Mladé Vožice a Votic jest rázu čistě horského s velkým počtem slunných dnů a zdravým horským vzduchem a hodí se tu každé místo za dobré a zdravé letovisko. Průmysl zde není a lid se živí polařením na půdě pískovité radliny a v letních měsících pronajímá svá obydlí — Pražanům. Nedaleko se vypíná starobylý zámeček Kamenná Lhota, který byl oblíbeným sídlem Mistra Oskara Nedbala, jenž v jeho zdech komponoval některé své skladby (Polskou krev a j.). Borotín v roce 1933 oslavoval 600. výročí svého povýšení na městečko (oppidium) v měsíci červnu za účasti asi 3.000 osob; v roce 1934 oslavovalo městečko 500. výročí obléhání hradu Tábority, aby tím probouzelo ve svých občanech, letních hostech,

str. 11

str. 12

turistech a svých příznivcích-—lásku k Borotínu a k jeho slavné »historii«! ...

Též po politicky i nábožensky rušnějších letech je v městě klid a vzájemné porozumění i spolupráce, která jistě odstraní z veřejného života obce vše, co by rušilo občanské soužití. Přeji Borotínu do dalších let trvání nový rozkvět a růst ku prospěchu jeho milých občanů i drahého českého národa!..

Vzpomínám-li jako propagátor turistiky Borotína, víže mne k němu jeho staletá historie i vděčné výlety do okolí, jako Střezimíře, Stupčic, Pikova, Kostelce, Orlova, Jistebnice, Miličína, Mezna, Chotovin, Hoštic, Prudic, Libenice, Sychrova, Sudoměřic na dr. Wils., Nemyšle, Prčice, Sedlce na dr. Wils., Jetřichovic, Tábora, Klokot, Kozího hrádku, Sezimova Ústí, Bechyně, na Čertovo břemeno u Cunkova a j. Je tudíž naší povinností učiniti vše, aby turistický ruch zintensivněl a obracel především svůj zájem k Borotínu, který v roce 1933 oslavoval 600. výročí svého povýšení na městečko. Tento velebný »kraj ticha« neměl by býti opomíjen turisty a hosty pražskými a táborskými.

Borotín jest osadou prastarou, jak svědčí jeho jméno odvozené od zakladatele Boroty (Borota, Boruta, Bořuta). Právem může si

str. 13

str. 14

přisvojiti název »český Meran« (ač jím jest Sedlec na Wils. dr.) pro množství rybníků a lesů, převážně jehličnatých, neboť má jako »italský Meran« skvělé partie přírodní, které zaslouží si pozornosti turistovy.

První návštěva platí zámku borotínskému, abychom na místě samém vžili se do jeho historie. Hrad Borotín, obecně zvaný »Starý zámek«, byl postaven na počátku XIV. století Vítkem z Borotína na skalním ostrohu nad potokem Tismemicí (Borotínským). Osada i celé okolí bylo již ve XII. století majetkem mocného rodu Vítkovců, kteří tu založili jednu větev, přijavše jméno pánů »z Landštejna a z Borotína«.

Roku 1434 byl marně od Táborů, vedených Prokopem Holým a Ondřejem Keřským, dobýván. Bitvu u Lipan rozhodl Mikuláš z Landštejna a z Borotína. Kolem roku 1446 byl týmž pánem prodám Janu Malovcovi z Pacova. Po Malovcích držel jej 1605 Vilém z Říčan, načež přešel v majetek rytířů Vojkovských z Milhostic, kteří drželi se stranou evangelických stavů; po Bílé Hoře byli odsouzeni a hrad se statky konfiskován a prodán Polyxeně Lobkovicové z Pernštejna.

Krátce předtím byl zámek císařským vojskem vypálen a před rokem 1623 zpustl docela. Odtud básník Grillparzer vzal motiv k tragedií »Pramáti«, která byla »paní divumilné krásy«, a byvši z donucení provdána, nedovedla zapomenout na svou lásku. O tomto zámku a jeho historii bylo

str. 15

nejednou psáno; zejména psal o něm zdejší rodák přítel Roman Cikhart.

Pod hradem rozprostírá se rybník Zámecký, za ním Pilský, u sokolského letního cvičiště (jedno z nejkrásnějších v táborském kraji) Borotínský (Podměstský), pak jsou Buzín, Zákostelníček, Suchdolský a Šeborák, který je z nich největší a koupání nejpřístupnější. Kolem něho v letních měsících táboří mnoho Pražanů i náhodných turistů.

Na městys byl Borotín povýšen roku 1333 (v městském znaku půlkůň malovecký) a již tehdy hrál důležitou úlohu v historii táborského kraje. Zdejší lid vážil dalekou

str. 16

cestu na Kozí Hrádek u Tábora, aby s láskou vyslechl krásné promluvy Mistra Jana Husa, když mu bylo z Prahy odejíti.

Novodobý ruch Borotín mnoho nezměnil. Lid žije svým rázovitým a bodrým životem, hrd na svůj městys, který o nedělích a svátcích je navštěvován vesničany; chodí sem do kostela a na místní hřbitov. V letních měsících v poslední době je navštěvován Pražany. A právem, jak píše přítel spisovatel Roman Cikhart: »Dnes mohl by se státi Borotín nad jiné vhodným letním sídlem. Historické památky, »prosté šperky přírody«, voda a blízké lesy s idylickým klidem moderním ruchem nedotčeného zátiší, nevelká vzdálenost od hlavní železniční trati slučují všechny podmínky letoviska, jakých požaduje denní vřavou přítomné doby uštvaný velkoměšťák«.

Městečko Borotín dalo národu tylo významné rodáky: husitského kazatele Lupáče, universitního mistra a obránce kompaktát Jana z Borotína, učeného děkana chrudimského Tobiáše Borotínského, hudeb. skladatele a spisovatele Jana Kyptu, Jana Bendu, profesora na hospodářské škole v Libverdě, bývalého starostu města Tábora Antonína Floriána, odborného učitele a spisovatele Romana Cikharta a úředníka banky »Slavie« spisovatele Rud. E. Cikhardta. Od městečka Borotína má pseudonym pražský rodák básník, dramatický spisovatel a redaktor »Venkova« Jaroslav Borotínský

str. 17

Zyka a pražský rodák, cestovatel, spisovatel a redaktor F. R. V. Dražan Borotínský, úředník poštovní spořitelny v Praze.

V dosti chudé krajině, skryt v lesích a polích, rozkládá se městys Borotín, který v roce 1933 oslavoval své 600. výročí povýšení na městečko. Vzpomnělo i oné velkolepé slávy, kterou se honosil ve XIII. a XIV. století, kdy páni z Borotína hráli v tomto kraji důležitou úlohu.

Městys pojmenován dle zakladatele. Hrál v dřívějších dobách, hlavně za vlády mocného

str. 18

rodu Vítkovců, mající ve znaku erb stříbrné, pětilisté růže, skvělou úlohu. Začátkem XIV. století vystavěl Vítek z Borotína mocný hrad na skalním ostrohu nad potokem Tismenicí mezi dvěma rybníky a povýšil jej ze vsi, která zde již existovala přes 250 roků, v roce 1333 na městečko, zvané latinsky oppidium. Kostel je zajímavý svým gotickým presbytářem ze XIV. století, nová část přestavěna po požáru roku 1863. Hrobka i s náhrobním kamenem, nesoucí erb Malovců, byla roku 1906 zakryta dlažbou.

V Borotíně působili faráři utrakvističtí, později povoláni kněžnou z Lobkowicz katoličtí faráři. Za husitských válek Mikuláš z Borotína, který byl hejtmanem táborským, se odtrhl od Tábora a přešel ke straně panské. Krátký čas držel zdejší panství Jeremiáš a Matěj z Borotína, kteří r. 1448 vpadli s králem Jiříkem Poděbradským do Prahy. Jan Malovec z Borotína byl vyslán k papeži do Říma se žádostí o potvrzení kompaktát. Rod Malovců vymřel r. 1602.

Hrad, kdysi opevněný, byl pobořen v polovici XIX. století a jeho kamene použito na okolní stavby. Městys má svůj znak od rytířů Malovců; zlatého půlkoně v modrém poli. Borotín má vděčné vrcholy Bukovici (657 m), Dehetník (676 m) a Pasička (650 m) vysoké.

Městečko Borotín osvěžilo svoji zašlou slávu oslavou 600. výročí ve dnech 3., 4. a 5. června 1933 pod protektorátem pana zemského presidenta JUDr. J. Sobotky a

str. 19

za čestného předsednictví pp.: Dr. J. Drábka, okresního hejtmana, Dr. V. Šmejkala, vrchního soudního rady a L. Hellera, okresního školního inspektora. Městečko bylo v době oslav ozdobeno prapory ve státních a zemských barvách a fasády domů vzhledně upraveny.

Škola borotínská je starého původu, třeba historie má o ní, vlastně o jejím rektoru Matouši Tomáši Kralickém, zprávu teprve

str. 20

z r. 1611. Nelze si ani představiti, že by nebylo školy v místě, jež zčásti náleželo učenému panu Hodějovskému, štědrému mecenáši umění a věd.

Třicetiletá válka pohřbila rozkvět našich škol. Na počátku XVIII. století byla tu jen jednotřídka, na níž působil rod Pelikánův. Zastávali zároveň úřad syndika, notáře i rádce celé obce.

Škola sama má souvislé doklady od roku 1829. Výkazy vedeny byly s počátku německy, první český zápis objevuje se teprve roku 1854. Zachovaly se i obě známé školní knihy; zlatá od roku 1848 a černá od roku 1850.

Z učitelů té doby znám jest Jan Sakař, jenž tu působil až do roku 1875, v Borotíně, pokud známo, přes 40 let. Nástupce jeho Josef Makeš (1875—1888) působil ve službě školní 54 let. Pro své zásluhy o školu a obec jmenován byl čestným měšťanem borotínským (1881). Téže pocty dostalo se i jeho nástupci Rud. Fr. Mayerovi, který působil v Borotíně 31 let (1888—1919). Za něho přivedena byla k zdárnému konci vleklá otázka stavby nové školní budovy, ježto škola zatím rozrostla na pětitřídní. Řídící učitel Mayer zasloužil se o spolkový, kulturní i hospodářský rozvoj obce. Za něho také škola těšila se rozkvětu. Měla šťastný úděl, že dostala řadu výborných učitelů, jichž svědomité pedagogické vedení dovedli jsme oceniti až v době životních zápasů, kdy teprve plně jsme chápali, jakými dobrými zbraněmi nás škola vyzbrojila.

str. 21

Tehda působili tu delší řadu let učitelé Alois Bludovský, Václav Homan, Antonín Charvát, Fr. Loukotka, Josef Pták, Frant. Straka, A. Karbanová, V, Skalický, jíž zasluhují vděčné vzpomínky.

Nástupce Mayerův Frant. Nerad zemřel po roce (1920). Místo řídícího učitele již nebylo obsazeno, protože — hlavně zásluhou předsedy místní školní rady, strojníka Josefa Maňáka — dnem 1. března 1921 otevřena byla v Borotíně škola měšťanská.

str. 22

Prvním jejím ředitelem byl Josef Vojtíšek, jenž odešel roku 1933 do výslužby, po něm převzal místo řed. Lexa. Vojtíšek zasloužil se o založení živnostenské školy pokračovací (1922) a vedl i hospodářskou školu lidovou (od r. 1925).

Vyloupení kostela v 16. věku. Píše o něm prof. Mart. Kolář v čas. »Tábor« 1865 č. 45: Florián na trápení v Táboře l. 1535. vyznal: V kostele Borotínském vzali jsme s Adamem bratrem mým dvě monstrance, jedna byla mosazná, pozlatitá a druhá byla sama mosazná, k tomu kalichův šest, čtyry cínové a dva stříbrné; na to jest mne navedl Adam bratr můj a dvéře kostelní nebozezem vrtal a řezákem řezal. Kalichy cínové rozpouštěli jsme na té skalce nad Borotínem a ten cín tu zůstal, než monstranci stloukše uvrhli jsme do potoka, a malé monstranci kus jest u Petra Paškova, bratra v Otradovicích, ale Petr jest o tom nevěděl a jest v tom pokojíčku, kde jest líhal u Pytláků. A kalichy stříbrné Adam rozpustiv dva v Benešově to stříbro dal prodávati Kunce máteři naší, a ona je nesla do Prahy a prodala, ale nevím zač, a Adam ji navedl, aby pravila, že jí to zůstalo po ohni, když na Táboře hořelo. - A na tom na všem umřel v Táboře.

Zloděj filosof. Vypravuje o něm dr. J. V. Šimák ve »Zvonu« 1918, č. 4.: Mikuláš Vopička

str. 23

svědčí ve sporu pí. Alž. Černické z Pacova v Borotíně proti pí. Kateřině z Pacova na Borotíně roku 1539: Člověk pí. Kateřiny Vondráš Krajíř, když pí. Alžběta rybník lovila u Břinga, tehdy žádal pán Vondráše, aby mu opatřil ty ryby. Tehdy Vondráš metal ženě své z kádi a žena jeho s cesty brala je, když jí metal a pod pláštěk schovávala. Sám měl pytlík pod kabátem a nadcpal jich do toho pytlíku. Tehdy vezli sme k zatkání a tam sme

str. 24

se nemohli dočísti třinácte kaprnov. Tomu jest některé léto. A když sem já jemu mluvil, aby to nedělal, tehdy mi dal za odpověď: »Tehdy do lesa jíti, když míza jest, a lejka dříti, když je čas, tehdy vzíti, když se mamete . .. (Reg. komor, soudu 755 F 15.)

Kdo chce slávu a extráty, ať zaplatí dukáty. Archivář Frant. Teplý ve své knize »Selské bouře« (Praha 1931, str. 257) vypravuje: František Chomout z Borotína žaloval před rokem 1767 na faráře v Neustupově. Ačkoli měl z Jistebnice připsání od důchodního Jana Bernarda, aby in taxa stolae k němu se zachoval jako k chudému člověku, »nevšímaje se toho kancelářského připsání předci proti v zemi publicírovaným c. k. generaliím v tej mej kopulaci mě přetáhl, poněvadž okolo 10. hodiny předpolednem dne 24. Februarii mše sv. ctěna byla; se mnou dosti dlouho smlouval a když sem jemu, co žádal, dáti nemohl, poručil mně, nevěstě, všechným přítomným svědkům a hostím z kostela vyjíti a kostel zavříti dal ... a tak dlouho zavřenej byl, pokud sem velebnému pánu za křticí list 2 zl. 6 kr., od koplaci 4 zl. 30 kr. skutečně nesložil a složiti musel. Na to po zaplacení týž summy kostel zasejíc odevříti dal a mne okolo 12½ hod. spoledne teprve kopulíroval ...«. Bernard se vykutáleného Boroťáka (podepsalť se úředníku: urozeného a statečného pána ponížený a poslušný contribuent a byl - nejzámožnější muž z Borotína)

str. 25

str. 26

velmi ujímal, neboť mu (úředníku on Chomout) donesl výrok p. faráře, že pan důchodní z Jistebnice mu knězi nemá co poroučet. (Bernard skutečně doporučující list napsal dost ostře, že poddaní mají jen platit k.u. k. Patentenmäszig, zapomenuv, že Chomout si objednal actum missae et copulationis na 10. hodin a přišel mnohem později). Leč krajský hejtman odpověděl, kdo chce slávu a extráty, ať zaplatí dukáty.

Staré rodiny v Borotíně. V Borotíně posud žije, po případě donedávna žilo nemálo rodin, jichž stáří lze stopovati zpět o 200 až 300 let i více. Tak již r. 1606 vyskytují

str. 27

se příjmí Benda, Chomout, Jindrák, za války třicetileté (r. 1638) Čížek, Kavka, Vozka, o něco později Pejša (1636), Kroužek (1658) a Králík (1662). Přes 200 let datuje se stáří rodu Brožova, Huňáčkova, Jindova (rodina mlynářská), Karlova, Klusákova, Mečkovského, Tučkova, Tůmova a j. Jména některých dřívějších rodin borotínských připomínají se ve starém pojmenování místním, na př. mlýny posud udržely staré názvy u Chabrů, u Šeborů, u Vatrsů.

Znak městečka Borotína. Borotín používá znaku svých někdejších držitelů, rytířů Malovců z Pacova (1446-1515), který představuje

str. 28

předek zlatého, vpravo vzepjatého koně se stříbrnou (má však býti s červenou) uzdou, nad štítem stříbrnou kolčí přílbou se zlatou korunou, z níž vyniká týž kůň zlatý se zlatým, modrým (uprostřed) a opět zlatým perem pštrosím. Štít erbu přikryt jest pokryvadly svrchu modrými, vespod zlatými. Jest to tudíž úplný znak šlechtický, ve znaku měst vzácný. Na pečeti městské jest ještě připojen letopočet 1333, na starší pečeti však čteme rok 1631, o němž nedovedeme říci, co znamená.

Navštivte Borotín, starobylé městečko s půvabným okolím, vděčnými výlety a

str. 29

vycházkami (údolí potoka Tismenice), zajímavou historií (trosky hradu, dějiště Grillparzerovy »Pramáti« — Kostelec, nejstarší kostel v kraji — Lideřovice, rodná tvrz hejtmana Aksamita, známého z Jiráskova »Bratrstva« — Leština, tvrziště v půvabném lesním zátiší. Blízké lesy, rybníky, koupaliště, rybolov. Železniční stanice Sudoměřice - Nemyšl a Stupčice na hlavní trati ku Praze. Levné ubytování a stravování v hotelu »Zelenka« a hostinci na »Čamrdě«.

Nový Kostelec: Kostel, nejstarší chrám na Táborsku. Původní kostel je nynější

str. 30

sakristie (v ní kamenný oltář) a věž ve slohu románském s prastarým zvonem; nynější gotická loď je ze XIV. století, kdy při farním chrámu chováni tři kněží. Pod kostelem bývala tvrz a ves, po níž není dnes památky. Zašly v třicetileté válce.

str. 31

str. 32