100 roku od velkého ohně v Miličíně

[in: Náš kraj, ročník XVI, č. 49 (6.12.1934), str. 5, podespáno J.V.]

Bylo to roku 1834 24. října asi o 10. hod. večer. Hukot burácejícího mrazivého vichru jakožto neklamného příznaku kvapem blížící se zimy, přerušen byl náhle nepravidelnými údery zvonu, bijícího na poplach a budícího obyvatele starobylého Miličína z prvního spánku. Rudá zář byla neklamným důkazem, že v městě vypukl požár. (Oheň vznikl v nynějším čp. 130.) Zděšení vybíhali z domů a kvapně sháněli primitivní hasičské nářadí, vědra, žebříky a háky, aby všemožně zabránili šíření zhoubného požáru, dobře vědouce, co by znamenalo jeho rozpoutání. Leč marné bylo tenkrát všechno lidské úsilí proti rozkácenému živlu, který podporován jsa silným vichrem a nalézající dostatek potravy jednak v dřevěných stavbách, šindelem nebo slámou krytých a v uložené celoroční sklizni, šířil se jako lavina s úžasnou rychlostí dále. Příšerné ohnivé jazyky přeskakovaly na hustě seskupená jednotlivá stavení a ohlušující praskot zněl jako vítězná píseň dravého živlu. Nezbývalo tedy, než vynášeti z ohrožených domků co se ještě na rychlo zachrániti dalo,zejména dle možnosti zachrániti němou tvář, tyto věrné pomocníky člověka, před těžkou smrtí uhořením.

Než i vynesené jednotlivé kusy nábytku, peřiny a šatstvo schvátil v četných případech tento zhoubný požár, takže mnozí nezachránili nic, než holé životy. Lidé sběhnuvší se z okolí, ve velkém počtu, nestačili rovněž na zdolání ohně, neboť do moře plamenů vniknouti nemohli a zůstali nakonec většinou jenom diváky tohoto příšerného díla lidského přičinění. Vyhořela téměř celá polovina města, asi 78 čísel a oheň vyžádal si též za oběť i jeden lidský život.

Dílo zkázy dovršil druhého dne silný mráz. Zimou skřehlí a s tupou resignací zírali pohořelí jak strop za stropem do sutin se řítí, což znělo prý jako dělové salvy.

Sousední města, Tábor, Mladá Vožice, Votice, Neustupov a všechny okolní vesnice dováželi s příkladnou obětavostí ubohým potraviny, šatstvo a často celé zástupy přicházeli se dívat na zničené město, z nichž mnozí se slzami v očích, peníze pro nešťastné na faře nechávali.

Tyto dobrovolné dary a podniknuté dobrovolné sbírky vynesly celkem 5.078 zl. konvenční mince, z čehož připadá na zemi českou 2.455 zl. V ostatních zemích bývalého Rakouska vybralo se 2.572 zl., v Anglii 50 zl.

Požár tento všeobecně zvaný „velký oheň“, měl pro Miličín nedozírné hospodářské následky a ještě po 50 létech bylo zde možno spatřiti černé povalové stropy a podlahu jen s upěchované hlíny jako památku po velkém ohni.

Většina pohořelých schudla nadobro a mnozí nechali všeho a z města odešli, takže dosti spálenišť se nepostavilo vůbec.

Měli tenkrát před 100 léty v Miličíně smutné Vánoce.