[Oslava 70. narozenin Čeňka Kraupnera, sokola miličínského]

[Český jih, 27.2.1937, podepsáno: J.P.]

Tělocvičná jednota Sokol v Miličíně konala dne 14. února slavnostní členskou schůzi, na jejímž pořadu bylo oceněni životní práce nejstaršího člena této jednoty, bratra Čeňka Kraupnera, jenž se právě dožívá sedmdesáti let. O činnosti jubilantově velmi krásně promluvil náměstek starosty, bratr Ladislav Šabatka. Vyzdvihl význam práce nynějšího starosty jednoty br. Č. Kraupnera nejen pro sokolskou rodinu, ale i pro celé město. Není snad jediného podniku, v kterém by jubilant nepracoval, jednalo-li se o věc skutečně dobrou a celku prospěšnou. Bratr Kraupner, jako milovník přírody, okrášlil svůj rodný Miličín a tam, kde dříve bylo smetiště a jiné, město hyzdící věci, jsou dnes krásné sady. Oslavenec promluvil pak sám o svém vstupu do Sokola. Tu jsme se dozvěděli, že to byla paní Vaníčková, matka Jindry a Karla Vaníčka, jež jej přivedla do Sokola. S humorem jemu vlastním vyprávěl o tom, jak se bál do cvičebního sálu vstoupit, netroufaje si dělat ty krkolomné věci, jež tam viděl. Dobrá paní Vaníčková jej však povzbudila, dodala mu chuti a již cvičil. Tehdy se také zúčastnil Tyršova pohřbu. Ve své další promluvě mluví o začátcích Sokola v Miličíně, o tom, jak se tento stěhoval s místnosti do místnosti, o těch různých příhodách, čemuž se účastníci schůze nasmáli dost a dost. Jubilant mluví zde o své práci a činí tak proti svému zvyku, neboť jeho práce byla vždy tichá a nenáročná. Nezapomíná na žádný spolek, ve kterém byl činný. Rád vzpomíná na Ochotnický spolek a přiznává, že vystoupení na jevištních prknech bylo pro něho vždy radostí. Příhody z činnosti v Okrašlovacím spolku, jež podává s patřičným přednesem, spestřují jeho vyprávění. Všecky tyto spolky jsou si vědomy velké práce bratra Kraupnera. Proto Okrašlovací spolek a rovněž i rodáci a přátelé z Miličína a okolí jej v této schůzi odměňují diplomem čestného uznání. Ochotnický spolek jej takto odměňuje již dříve za čtyřicetiletou činnost. Městu Miličínu navrženo, aby jubilant byl jmenován čestným občanem. Při této slavnostní členské schůzi účinkovala hudba, při níž si náš milý bratr také ku konci zahrál. Tak, milý bratře, pěkně s veselou přes další desítky let, abychom Tě mohli pozdraviti v osmdesáti, devadesáti a třeba i dále. Věříme, že tak bude jistě, neboť Ty jsi Sokol – a Sokol nestárne

J. P.