Jan Herben: Pozdrav zimnímu Hostišovu

[Votické noviny, Neodvislý krajinský čtrnáctideník pro Voticko a okolí, vydavatel a šéfredaktor J. F. Gründler, roč I., 1933/34, č. 3, s. 3]

Myslím na Hostišov i v Praze, ale už mě nikdo do Hostišova nedostane v zimě. Jednou jsme tam jeli na vánoční svátky, ale málo jsme ho užili. Do chalupy jsme se dostali sněhovým tunelem, a proto jsme vysedali u kamen. Sněhu bylo tolik, že nám zajíci okousali koruny stromů, jež čněly nad sněhem. Sněhová závěj táhla se od Kobylice přes naši zahradu až na sousední kovářovu střechu.

Podruhé jsem navštívil Hostišov v zimě ve společnosti malíře Slavíčka. Přijeli jsme z Votic na saních, ale od našeho domku nedostali jsme se ani k lesu. Chtěli jsme vidět Buchov, vrátili jsme se však, neboť byla divoká vánice, při níž nám na tváře přimrzaly rampouchy. Náš rek seděl u plotu zahrady a vyhrožoval dvěma zajícům, kteří se na dlouhým poli prohrabávali k zemi. Les se svíjel v mrazu, když vítr odfoukal sníh z jeho větví, které pod sněhem se hřály jako v rukavicích.

Snad to letos není tak zlé ani v Hostišově, ani ve Voticích, které pokládám za předměstí Hostišova. Posílám pozdravení i jim a těším se na další zprávy Votických novin.