F. R. V. Dražan Borotínský: Zámek Kamenná Lhota, kde Mistr Oskar Nedbal komponoval »Polskou krev«

[vlastním nákladem, Praha 1938]

str. 3

str. 4

Antonín Sova:

TÁBORSKÉ KRAJE.

Přec jsou jen chudé táborské ty kraje,
však mám je rád až k smrti, neskonale,
hor mírné pásmo ve slunci tu hraje
a žloutne obilí již skorem zralé.

U silnic v lesích milíř šerem hoří
a pošta jede truchlivými lesy,
hájovny nízké v mladých buků moři
kdes leží v dříví nakupené směsi.

Jsou města malá, zapadlá a skrytá
pod lesy mlhavými, kde soumrak dýmá,
cimbuří hradů shořených tě vítá,
a sláva Žižky v každém koutě dřímá.

str. 5

Vesnice Kamenná Lhota je malebně rozložena na stráni, odkud je krásný pohled na zvlněný, kopcovitý kraj, na blízký Borotín se zříceninou hradu téhož jména a okolní vesnice.

Turisté v Kamenné Lhotě najdou krásné výhledy do širého a pověstmi opředeného kraje táborského.

Nedaleko Borotína v soudním okrese Sedlec na Wilsonově dráze, politický okres Sedlčany, je známé letovisko, statek Kamenná Lhota, kde slavný Oskar Nedbal komponoval svoji, celým světem vítězně jdoucí »Polskou krev«. Leč tento romantický a tichý koutek v kraji borotínském inspiroval také řadu českých básníků a spisovatelů.

Statek Kamenná Lhota leží na severovýchodní hranici politického okresu táborského, obklopen je lesnatým panstvím jistebnickým (v Jistebnici konal patriarcha agrárního hnutí, Alfons Šťastný, z nedalekého Padařova, své »úřední«, to jest poradní dny pro zemědělce) a jen na severní straně dotýká se statku střezimířského.

Býval při něm dobře prosperující pivovar, v němž se vařilo pivo téměř až do roku 1880. Do té doby pivovar stál nečinně, až roku 1912 se sousedními panskými stodolami vyhořel.

Po prvé připomíná se jako ves v zakládací listině fary borotínské 19. března 1386. Tehdy Mikuláš z Borotína, vykázal kostelu kosteleckému plat 3. kop 20. gr. ročního

str. 6

platu na kmetech Matěji, Hodíkovi, Markovi a Plichtovi v Kamenné Lhotě, která byla přidělena do nové kollatory borotínské.

Kol roku 1550 vlastnila vesnici Kateřina Malovcová z Pacova na Borotíně, která předala roku 1554 panství synům Bohuslavovi a Oldřichovi, sama však podle zápisu v zemských deskách držela ves Lhotu Přibíkovou, jinak Kamennou. Nový název dostala ves po rychtáři a předním sedláku Přibíkovi, jehož jméno asi zachoval blízký mlýn u »Přibíků«.

Po jeho smrti oživlo staré pojmenování vesnice. Roku 1557 rozdělili se Malovcové a statek, roku 1584 obdržel Kamennou Lhotu a Nasavrky jejich příbuzný, Mstidruh Václav Malovec z Malovic, po něm Petr z Malovic. Roku 1616 nacházíme jako svědka na svatební smlouvě Martina Zbudovského v Táboře, Petra Voka Špulíře z Jiter na Kamenné Lhotě, avšak v berním rozvrhu z roku 1615 jmenuje se tu Aleš Lok z Netky. Roku 1638 uvádí se Anežka Markéta Lokova z Malovic.

Roku 1672 jmenuje se pánem na Lhotě Kamenné Rudolf Lok z Netky a ke konci XVII. století nabyl statku Václav Straník z Kopidlna, za něhož se tu vystřídali Václav a po něm syn Jan Petr s chotí Annou Maxmilianou Chlumčanskou z Přestavlk. V novější době náležel hraběti Františku Antonínu z Götzu a choti jeho Barboře rozené Sobětické ze Sobětic, pak baronu Týřovskému z Einsiedlu, z nichž první počal budovati v Kamenné Lhotě zámek, druhý jej pak dostavěl. Následující držitelé František

str. 7

str. 8

Josef, svobodný pán Jungwirth na Kardašově Řečici a Kamenné Lhotě prodal statek Kamennou Lhotu s rytířským sídlem, hospodářskými i obytnými budovami, nábytkem, nářadím, pivovarem, vinopalnou, ovocnými stromy, s mlýny a rybníky dne 31. března 1760, dohlížiteli a důchodnímu statků táborských Františku Tadeáši Hubatiovi z Kotnova za 9.100 zl. rýn. a 100 zl. klíčného a držel jmenovaný statek do roku 1764. Hubatius jej prodal Deymům ze Střítěže. Roku 1773 připadl dědičně hrad Lidmile Deymové rozené Kfelířce ze Zakšova, která k němu přikoupila roku 1775 dva svobodné statky ve Smrkově. Druhý její manžel Jan Václav Oettl z Greifenau, pán na Kamenné Lhotě, zemřel 27. ledna 1783.

Roku 1809 koupila statek Dorota hraběnka z Rey, rozená z Breteuil, ale ještě toho roku 10. června dostal se Arnoštu svobodnému panu Kosořovi Malovcovi z Malovic. Roku nástupního získal jej Augustin Peithner, rok nato manželé Josef a Kateřina Smetanovi, 7. října t. r. Emanuel šlechtic z Rosenbaumu, roku 1819 František rytíř Gumperz z Gusten, roku 1834 manželé Jan a Karolina Mayerovi a roku 1835, 9. září Josefa z Briffaut rozená z Eisenšteinů. Tato prodala 6. července 1844 za 30.000 zlatých stříbrných a 100 dukátů klíčného Františku Josefu Klavíkovi, který tu provedl mnohé změny hospodářské i stavební a odprodal část Smrkova.

František Josef Klavík prodal statek roku 1862 Baptistovi de Hoope a roku 1876 koupil jej Dr. Bohumil Radda za 40.000 zlatých.

str. 9

Dalšími držiteli statku byli Kristián Turnwald, jenž získal statek v ceně 50.500 zlatých, roku 1892 a od roku 1900 Julius Pollák, za něhož tu pobýval na letním pobytu táborský rodák slavný Mistr Oskar Nedbal, hudební skladatel, který tu komponoval svou populární a slavnou operetu »Polskou krev«. Od Juliusa Polláka koupil statek roku 1925 nadporučík Rudolf baron Schirnding za 320.000 Kč. Dalším nájemcem byl od 28. září 1927 do 29. října 1929 Bohuslav Vanžura. Kratší dobu zde byli Fr. Mach, A. Štolc, Culka a Ant. Hrdinka. Po nich byl nájemcem p. Stanislav Sýkora, dnes v Sedlčanech, za něhož dostala se Kamenná Lhota do dražby.

str. 10

21. června 1934 připadl tento krásný a poetický statek Marii Parmové, která je až dosud jeho majitelkou. V posledních letech je statek stále víc a více vyhledávaným letoviskem, neboť je v něm levné ubytování, stravování, skvělá příležitost ke koupání, hojnost hlubokých lesů, zdravý horský vzduch, možno odtamtud podnikati vděčné výlety do okolí, mimo jiné na hrad Borotín a podobně, a přesto je to vzdáleno jen asi hodinu cesty od hlavní trati Tábor—Praha. Máme v jižních Čechách spoustu krásných a poetických letovisek, kde je nejen divukrásná příroda, ale, kde mluví na sta památek o slavné naší minulosti.

Proto je třeba napřed poznati svou vlast!

Je zde velmi dobrý terén pro lyžaření! Nejednou psal o zámečku Kamenné Lhotě přítel

Koupání je velmi pěkné v rybníce zvaném »Přibík«, který leží pod Kamennou Lhotou. Má písčité dno s průzračnou čistou vodou.

Již po několik roků v zimních měsících vypravuje sem lyžařské vlaky ředitelství státních drah Praha-Jih, aby podchytilo zájem Pražanů o tento romantický a poetický koutek v kraji táborském (jihočeském), který

str. 11

str. 12

si zaslouží více pozornosti lyžařů a turistů, kteří pěstují zimní sporty, jako lyžaření, sáňkaření a pod.

Kraj jinak velmi chudý (pískovitá radlina), ale v zimě velmi vděčný pro nadšené sportovce a milovníky »kouzla zimy«. Sněhu zde bývá dost a dost. Již kopcovitý teren je předurčen pro lyžařský sport.

Výška jednotlivých kopců: Bukovice s vojenskou rozhlednou (657 m), Cunkov (650 m), Čertovo břemeno (715 m), Dehetník (676 m), Javorová skála s vojenskou rozhlednou (720 m), Mezivrata (700 m), Oumez (713 m) a Pasička (650 m).

Dobrý teren je kolem Miličína. Miličín se rozprostírá na svahu pod horou »Kalvarií«, dříve zvaná »Holý«, s kaplí, v níž je překrásný Brandlův obraz. Lyžařský můstek na »Kalvarii« nemohl býti pro nedostatek sněhu odevzdán veřejnosti. Bude ve výši 710 m. Škoda, že sněhu v posledních letech ubývá, což zamezuje vypraviti sem lyžařské vlaky.

Lyžařské tury možno voliti ze stanice Heřmaničky-Sedlec do Prčice a Sedlce, dále přes Cunkov, Javoří, Ostrý, Libenice, Sychrov do Borotína, odtud přes Střezimíř do železniční stanice Stupčice.

Druhá tura ze stanice Miličín buď ke »Kalvarii« nebo přes Mezno lesem do Borotína a odtud do stanice Sudoměřice-Nemyšl.

Třetí tura ze stanice Sudoměřice-NemyšI lesem do Borotína na Nový Kostelec (jinak Podolský), Pikov, Smrkov, do Kamenné Lhoty a přes Bonkovice a Střezimíř do stanice Stupčice.

str. 13

str. 14

Čtvrtá tura ze stanice Stupčice přes Střezimíř, Modrák nebo Bonkovice a Sychrov do Borotína, dále kolem zříceniny hradu borotínského a podél mlýnů k »Amerikánu« a přes státní silnici do stanice Chotoviny.

Z Prahy je přímé spojení do této oblasti a můžete vystoupiti ve stanicích Heřmaničky-Sedlec, Horní Borek, Stupčice, Miličín nebo Sudoměřice-Nemyšl a odtud podnikati jmenované tury. Věřte, že nebudete zklamáni!

Nedaleko železniční stanice Stupčice, asi 35 minut od nádraží stupčického (ze zastávky Horní Borek asi 20 minut), rozkládá se na kopci malebná osada a obec Červený Újezd, politický okres Sedlčany, která byla působištěm faráře P. Fr. A. Lhotky. V obci je krásný kostel s elektrickými hodinami na věži a kolem tichý venkovský hřbitůvek, kde odpočívá za kostelem, jak vidno z pomníku, autor táborské hymny »Tam tichou nad Lužnicí, v tom kraji mileném. . .« F. A. Lhotka. Nápis na železném pomníku zní: »Zde odpočívá P. František Alois Lhotka, duchovní správce zdejší osady, narozen 1. listopadu 1836 a zemřel 28. prosince 1884.« Hrob, prostá travní mohyla, obsypaná lučním kvítím. Na červeno-újezdské faře snil a básnil poeta Lhotka. Tento tichý a romantický koutek v kraji táborském jej inspiroval k těmto básnickým duchovním výtvorům. Ještě dnes starší osadníci vděčně vzpomínají svého milého duchovního pastýře, který se nesmazatelně vepsal do jejich srdcí. V místě je škola, fara, nyní neobsazená a četnická stanice. Lékař dojíždí z Borotína MUDr. R. Hurysová-Kublová. Červený Újezd je zdravé a tiché letovisko, hlavně pro osoby, které si chtějí zotaviti nervy. Koupání v místě není. Navštivte, letní hosté a táborští turisté, tento chudý kraj, obklopený lesy!

str. 15

str. 16