Bohuslav Trnka: Cesta knihy [na Mladovožicku]

[Čtenář, měsíčník pro práci s knihou, r. XIX (1967), č. 3, s. 80-81.]

... Chceme zachytit cestu, kterou šla česká kniha na Mladovožicku od let obrození až k dnešku. Pokládáme za svoji povinnost vzpomenout těchto dob zápasu o vzdělanost českého člověka, i všech, kteří šli jako první. Víme, že naše vzpomínání nese mnoho stop neúplnosti a osobních názorů. I přes to myslíme, že sto let trvání knihovny v našem městě si tuto vzpomínku zasluhuje...

To jsou slova, kterými je uváděna zajímavá historická část neméně zajímavého a originálním způsobem vydávaného zpravodaje městské lidové knihovny v Mladé Vozící, nesoucího název „KNIHOVNA A ČTENÁŘI". Vše bylo sestaveno podle dochovaných spolkových materiálů, soukromých listin a záznamů, průzkumem v kronikách, nesčetnými besedami se starými čtenáři a dosud žijícími pamětníky života minulého století. Myslíme, že i vám můžeme nabídnout — i když jen ve zkrácené formě — to, co podle slov nynějšího knihovníka soudruha Josefa Beránka „... si zaslouží naší pozornosti a nemělo by upadnout v zapomenutí, z čeho se můžeme poučit a čerpat poznání pro lepší budoucnost ...".

... Rukopis Calderonovy hry ,,Nesmí se věřit ani pravdě" je rovněž jedním z anonymních španělských dramatických rukopisů, které si s sebou do Čech koncem 17. stol. přivezla mladičká Marie Josefa hraběnka Harrachová, v Madridě vychovaná a kulturně zcela pošpanělštěná dcerka císařského vyslance na madridském dvoře. Když se po skončení otcova působení vrátila do Čech, provdala se za Jana Josefa z Kuenburgů a její španělská knihovna i s anonymními rukopisy (jsou celkem čtyři) se stěhovala i s ní jako část věna na zámek v Mladé Vožici. Tam rukopisy — neindetifikovány a neznámy — odpočívaly až po naše dny...

... Všichni členové divadelního souboru byli i členy zakládajícího čtenářského spolku, který skutečně existoval již roku 1863. Kupoval také časopisy, po přečtení je dával vázat a tím rozšiřoval svoji knihovnu ...

... Na schůzi Klubu vožických a vůkolních akademiků, jenž ve svých stanovách měl „Ad prim.: Šíření vzdělání duševního v naší krajině...", dne 29. června 1876 usneseno

str. 81

sehráti o prázdninách Jeřábkovu hru „Služebník svého pána". Celý čistý zisk, který činil 22 zlatých 20 krejcarů, byl věnován jednak na zakoupení knih a na vazbu, knih nesvázaných ...

... Paní Anna Zenklová, které je už 83 roků, vzpomíná, že jako dospívající děvče v letech 1898—1900 bývala svědkem návratů své matky ze čtenářských večerů a besed, které pořádal knihovník mladovožické veřejné knihovny městské. Každý čtvrtek se scházela společnost žen učitelů, úředníků i ženy prosté v ředitelně obecné školy a pan učitel Sýkora předčítal z knih, zpívalo se, hrály se různé společenské hry apod. Tyto večery byly hojně navštěvovány a bylo pro každého ctí býti jim přítomen...

... Ze vzpomínek starých čtenářů stojí za zmínku, že v roce 1836 byla v městečku založena pošta, pro kterou denně pěšky po silnici chodil posel (jedna cesta měřila 20 km) do Tábora. Na zádech nosil nůši a v ní psaní. A zle prý žehrala na přibývající kilogramy zatížení postiliónka-prababička z rodiny Marešů, když začala nosit knížky pro mladovožické odběratele ...

... Z dob čtenářského spolku a prvních let existence městské knihovny se v některých knihách zachovaly jednoduché výpůjční řády. Byly psány ručně na vnitřní straně desky a obsahovaly toto ustanovení:

Cena knihy 1 zlatý.
Za vypůjčení této knihy se platí 2 krejcary.
Kniha nesmí se dále než 14 dní podržeti, další podržení, jakož i poškození musí se odškodniti.

... Evženie Kurzová byla známa občanům města i širokého okolí jako herečka ochotnického divadla a dlouholetá strážkyně vožické knihovny. Kolik dovedla dávat druhým radosti... Ještě dnes pracuje v městském muzeu, opatruje zámecké sbírky, dovede mile i se znalostí věcí vyprávět o nejednom unikátu, jako jsou originály mistra Otty Bubeníčka nebo původní „Hrady a zámky" zdejšího rodáka A. Sedláčka. Celoživotní práci této skromné a obětavé knihovnice charakterizuje nejlépe odpověď na otázku, co za svoji práci dostávala jako odměnu: „Nic, to byl náš čestný úkol!" ...

... Učitel Josef Kubů, který se knihovny ujal ke konci první světové války, byl člověk pro věc nadšený. Vydal roku 1918 brožuru „Seznam knih veřejné knihovny", která měla 10 stran a obsahovala stručný popis historie města, údaje o knihovně a seznam 795 knih, tematicky roztříděných. Tento seznam byl jednak nalepen na tvrdé kartony a visel v knihovně pro potřebu návštěvníků, jednak celou příručku kupovali čtenáři a podle ní si vybírali a požadovali knihy. Knihovníkovi pomáhali v práci i starší školáci a docházeli za ním do bytu, kde celou podlahu učitelova bytu zabíraly samé knihy, neboť v knihovně, umístěné- na radnici, byla stále zima ...

... Další učitel V. Slabý pracoval v knihovně osm let. Spolu s ním pečovala o knihovnu i čtyřčlenná knihovní rada. Město pravidelně finančně přispívalo na nákup knih a tak koncem roku 1936 knižní fond dosáhl počtu 1720 svazků.

Bylo štěstím pro knihovnu i Mladou Vožici, že po odchodu Václava Slabého se práce ujal jeho mladší bratr Antonín. Kdo zná poměry malého městečka, ví, že celý kulturní život utváří zpravidla jen několik jedinců, kteří táhnou bez umdlení a znají jen svou práci a zálibu. Tak tomu bylo i v rodině Slabých, kde se zřejmě chlapci ,.potatili". A nový knihovník A. Slabý si za všechny opravdu ty nejlepší vlastnosti, které ve veřejném životě ze skromností rozdával, získal kromě uznání a obliby spoluobčanů i titul „náš Toníček". Dnes je pan Slabý, narozený v r. 1899, důvěrníkem Klubu mladých čtenářů a dětem zdejší devítiletky donáší ročně stovky nových krásných knih včetně plnění další funkce, jakou je kronikář města ....

... Potom se v historii MěLK objevuje řada nových jmen lidí, kteří se na delší či kratší dobu vystřídali u kormidla jednoho z hlavních úseků kulturního života Mladé Vožice: F. Malá, učitelka — M. Zappová, nynější ředitelka ZDŠ — V. Rosol, kuchař — A. Pracný, knihař, předseda škol. a kult. komise MěNV a vedoucí závodní knihovny ČSAD —- K. Malíková pracovnice podniku Koh-i-nor a od roku 1953 Josef Beránek, původní povolání malíř pokojů, nyní profesionální knihovník. Ale to už je další radostnější kapitola vzestupu mladovožické knihovny a o tom až zas jindy...