František Lego: Zlaté doly v Roudném u Blaníka

[Historické rozhledy, Poučné čtení pro mládež Českoslovanskou, redaktor Antonín Josef Zavadil, vydavatel Emil Šolc, český knihkupec, Telč, r. IV, 1901, s. 152-155.]

„A Blaník otevře se, věštba neoklame!“
Jaroslav Vrchlický

Uvádím čtenáře „Historických rozhledů“ do krajiny památné, v níž vévodí starý zasmušilý Blaník. Čím jest lidu českému na severu Čech hora Říp, tím v jihovýchodních Čechách jest mu vrch Blaník. Oba tyto Čechům posvátné vrchy obestřelo podání lidové překrásnými a dojemnými bájemi a pověstmi. Na hoře Řípu stanula po dlouhé pouti poprvé noha praotců našich, kteří rozkošný okolní kraj za novou domovinu svou si zvolili; do hory Blaníka zase sestoupilo a v tajemných hlubinách jeho se ukrylo četné bohatýrstvo české, aby jednou, až Čechům bude nejhůře, z hory té ven vyrazilo a zhoubce vlasti potřelo. - A dále vypravuje pěkná ta báje, že v hoře této ukryty jsou poklady veliké. Jednou jen v roce Blaník prý se otvírá a šťastný ten, komu v okamžiku tomto dopřáno jest do tajemných hlubin jeho nahlédnouti.

Žel, že pověst tato jen pouhou bájí jest, ježto vrch Blaník v nitru svém žádného nemá zlata, ani stříbra, aniž jiných vzácných kovů neb rud jejich, neboť jisto jest, že hora ta skládá se jen z pouhé žuly, jež prosta jest sil zlatonosných. Za to však blízké vrchy sousední honosí se skutečně rudou zlatonosnou. A místo toto, od Blaníka jen asi 4 km vzdálené, nazývá se Roudný.

Jméno to jest původu velmi starého, a sahá zajisté do oněch dávných dob, kdy v Čechách na mnoha místech a zajisté i také zde zlato v hojnosti se nalézalo, i bylo proto místo toto tak případně Roudný pojmenováno, že zde zlatá ruda se dobývala.

Jest dosti podivno, že náš Roudný uveden není ani v starším topografickém slovníku Ottově z roku 1870, ani v novějším Kotyškově z roku 1896, ba jména toho není ani na mapě generálního štábu. Patrno tedy, že staré zlaté doly zdejší v pozdějších dobách bouřlivých,

152

nepochybně již za válek husitských, byly zničeny a opuštěny a že jméno jejich zachovalo se jen v ústech lidu.

Že v pradávných dobách, nepochybně již asi před 500 léty zde a v okolí zlato skutečně se dobývalo, rýžovalo, aneb, jak tenkráte se říkalo, jílovalo, tomu nasvědčují staré, lesem porostlé haldy kamení a četné prohlubně, které bezprostředně u nynějších dolů zlatonosných se nalézají. Jsou to nepochybně ony staré doly zlaté, o nichž v starých listinách zmínka se činí, že roku 1337 zastavil král Jan zlaté doly v Kamberku^*) panu Petrovi z Rožmberka. Zlaté tyto doly nebyly vsak v této krajině jediné. Poněkud vzdálenější byly druhdy slavné zlatonosné doly jílovské, známé již v šedé dávnověkosti. I zde původně zlato se jílovalo, odkud i jméno Jílové. První zlaté mince v Čechách byly zde za krále Jana raženy. Tento král zastavil doly jílovské roku 1338, tedy o rok později nežli v Kamberku, témuž panu Petrovi z Rožmberka za 8750 kop pražských grošů. Nejvíce zlata vytěžilo se zde za blahého panovaní Otce vlasti Karla IV. Za válek husitských byly doly jílovské zpustošeny. Marně snažili se pozdější králové čeští, Jiří Poděbradský, Vladislav, Ladislav (Jagiellovci) a Ferdinand I., zlaté doly v Roudém k bývalé slávě povznésti. Hlavně pak ovsem císař Rudolf II. zanedbané hornictví české chtěl opět povznésti, leč marně, a tak bídně živoří až podnes.

V téže listině z roku 1337 zaznamenáno jest, že král Jan kromě oněch zlatých dolů v Kamberce zastavil panu Petrovi z Rožmberka též zlaté doly v Sedlčanech, Všechlapech a Bělčicích.

Zlaté doly sedlčanské byly asi u blízké vesnice Příčova, kde dnes doluje se ruda antimonová. Známo jest, že rudy antimonové bývají často provázeny i rudami zlatonosnými a naopak. Takový případ shledáváme pravě též v Roudém a v okolí Krásné Hory, kde nalézají se v křemenu vrostlá zrnka zlata.

Všechlapy jsou nepatrnou vesnicí u Sudoměřic v kraji táborském. Na blízkých návrších „Žluté hory“ zvaných jsou prý zbytky starých valů a dle pověsti byli prý tu poraženi husité. Dle oné staré listiny jest nepochybno, že i zde v starých dobách zlato se jílovalo, k čemuž i také název „Žluté hory" ukazuje. Snad ony valy jsou bývalé staré haldy, pozůstalé zde po zaniklém jílováni.

Bělčice jest vesnice v okresu benešovském na bývalém panství Komorního Hrádku.

Z toho co tuto jsem uvedl, jde najevo, že v krajině podblanické v pradávných dobách na četných místech zlato se dobývalo,

^*) Kamberk jest městečko na silnici vedoucí z Mladé Vožice do Louňovic pod Blaníkem. Z Kamberku dojde se do Roudného za půl hodiny.

153

a že hornictví zde bylo tehdáž v značném rozkvětu. Nyní doluje se zlato s nepatrným jen výtěžkem v Roudném a v Jílovém; doly antimonové pak jsou v Příčově u Sedlčan a v Milošové u Krásné Hory. - Jest zjištěno dále, že zmíněný velmož český pan Petr z Rožmberka, značnou měrou se zabýval hornictvím a že byl to pán zajisté velmi bohatý, ježto kromě uvedených již dolů současně získal i zlaté doly v Záblatí v kraji píseckém, v Leštnicích, Újezdě a Záhořanech.

Kdo zlaté doly v Roudném navštíviti chce, tomu doporučuje se, cestuje-li od jihu, vystoupiti z vlaku dráhy císaře Františka Josefa na stanici v Miličíné a nastoupiti pak další cestu přes Mladou Vožici a Kamberk. Cestovatelům od severu doporučuje se zase sestup na stanici Beztahově a ubírati se k cíli cesty přes Votice a Jankov do Zvěstova a Šlapánova, odkud do Roudného dorazíme asi za půl hodiny.

Nynější horní závod v Roudném jest samota na úpatí vrchu téhož jména, dosahující výšky 474 m nad mořem. Hlavní horninou jest zde rula prostoupená granulitem, jenž skládá se z křemene a červeného živce. Tato zajímavá narůžovělá hornina, jinak též muskovitický aptit zvaná, tvoří na tomto místě přechodný útvar od žuly k rule. Vrch Blaník, severozápadně od Roudného asi 5 kilometrů vzdálený a 569 m nad mořem vysoký, složen jest ze žuly, Roudný pak a pahorky, jižně od Roudného se prostírající, složeny jsou z ruly. A právě tento granulit zde prostoupen jest místy chudšími místy pak bohatšími žilami rudy zlatonosné; v žule ani v rule ty se nenalézají. Ruda zlatonosná jest barvy šedé až modrošedé. Jest to hmota křemenitá, v níž pyrit a zlato jemně jsou roztroušeny. Kromě granulitu jest zde též hojně křemenu s barytem, svor s černou slídou hořečnatou, „mineta" zvaný, a břidla chloritová, vše prosto zlata. Horniny tyto protkány jsou žilami kyzu železného, leštěnce antimonového a jiných různých kyzů, leštěnců a blejn. Zlatonosné rudy zdejší neobsahují stejné množství zlata; některé jsou bohatší, jiné chudší. Nejchudší ruda má v jedné tuně zlato v ceně asi 5 zlatých, nejbohatší pak v ceně 13 zlatých.

Horní závod v Roudném jest rozměrů nevelkých. Skládá se z dřevěné budovy dolu hlavního, strojírny, rovněž dřevené a z budovy obydelné, v níž jsou kanceláře a byty pro úřednictvo závodu.

Doly náležejí pruské firmě Stantien a Becker, majitelce zlatých dolů v Sedmihradech, kde hlavní má své závody. Prušák tedy zaťal i zde spáry své do hor našich, aby kořistil zlato. Blaník nám tu otvírá a zlato z něho vybírá - cizinec. Ředitelem dolů zdejších jest horní inženýr pan Kamil Staněk, Čech, rodem ze Strašic na Zbirovsku.

154

Laskavostí téhož bylo mně dopřáno prohlédnouti si zdejší strojní oddělení. V dolech a v strojírně zaměstnáno jest celkem asi 70 horníků a dělníků. Pracuje se zde po celý rok, pokud voda nezamrzne. Horniny zlatonosné vyvážejí se z hlubin parním strojem na povrch země, kde se třídí. Hluché kamení zlata prosté odváží se stranou. Ruda zlatonosná dopravuje se do strojírny.

Zařízení strojírny podobá se v mnohem ohledu zařízení našich mlýnů, neboť jako tam, tak i zde strojní oddělení skládá se ze dvou hlavních části, totiž: l. Ze stroje drtícího a 2. ze stroje třídícího. Strojem drtícím, jenž asi 3 m výše postaven jest nad strojem třídícím, drtí a rozmělňuje se ruda zlatonosná na jemný prášek. Jsou tu mohutné ocelové sloupy, do jejichž koryta při práci stále voda přitéká, čímž drobení rud se značně usnadňuje. Když drcení rud již dosti pokročilo, nalévá se do koryta jisté množství rtuti, která zlato v rudách obsažené rozpouští; tím vzniká amalgam zlata, jenž na měděných deskách po straně do koryta stoup vsunutých se usazuje. Kalné vody, obsahující po výtce křemen se zbytky zlata, prášek granulitový, leštěnců a kyzů, odtékají z koryta po mírně nakloněném splávku, taktéž měděným plechem pokrytém; odtud pak svádí se po žlábku do stroje třídícího, níže položeného. Také na měděném povrchu splavu zachycuje se ještě něco zlatého amalgamu, jenž z oněch měděných desek, v koryto stoup upevněných, jakož i z měděného povrchu splavu se seškrabuje. Měděné ony desky odnášejí se za tou příčinou do kanceláře, kde za dozoru úředníka snímání zlatého amalgamu se provádí. Získaný amalgam pak se váží a v balíčkách do pokladny ukládá. Odběratelkou amalgamového zlata jest vídeňská mincovna. Tím končí vlastní výroba zlata. Avšak zdejší ruda zlatá neobsahuje pouze zlato, nýbrž i různé kovy jiné; i bylo by značnou škodou, nechati jich ze stoup s vodou odtékající unikati.

Získání této kovové směsi, zlata ovšem nyní téměř již prosté, děje se pomoci stroje třídícího.

Stroj třídící má zde týž úkol, jako prosívadlo (moučný pytlík) v moučné truhle ve mlýně. Jako v této truhle drkotavým pohybem pytlíku z rozemleté směsi obilí prosíváním odděluje se mouka od otrub, taktéž i na stroji třídícím, zvláštní úpravou tohoto stroje, odděluje se z rozdrcené směsi rud části kovové od nekovových.

Stroj třídící skládá se totiž ze tří válců vodorovně položených, přes které pevně jest napjato silné kaučukové plátno. Z těchto tří válců leží jeden nejvýše, jeden opodál níže, třetí pak umístěn jest nejspodněji asi tak uprostřed mezi prvním a druhým.

155

Má tedy třídící stroj podobu trojbokého hranolu, vodorovně položeného, s hranami ovšem zakulacenými. Kaučukové plátno pohybuje se válci směrem zdola nahoru a jest mimo to strojem uvedeno do drkotavého pohybu. Oddělování částic kovových od nekovových děje se blízko nejvyššího místa hořejší nakloněné plochy plátna, kde kalná voda, ze stoup po žlábku sem přitékající, po ploše jeho se rozlévá. Po nakloněné ploše plátna splývají dolů s vodou částice nekovové, tedy po výtce písek granulitový a křemenitý, ježto jsou lehčí; částice pak kovové (směs to různých leštěnců, blejn, kyzů a kysličníků) za příčinou větší jejich hustoty, a tudíž i značnější váhy, usazujíce se na plátně, jdou s plátnem do výše, načež v dolní nádržce vodní, pod strojem umístěné, z plátna se splachují a na dně jejím se usazují. Tuto sedlinu nazývají zde „šlichem". Jsou pak šlichy bohatší a chudší obsahem kovovým. Tyto šlichy, jakožto vedlejší výrobek zdejší mechanickou cestou získané, zasílají se v pytlích do hutí ve Freiberku v Německu. Zde hutnickým způsobem se zpracují a ještě něco zlata a ostatních kovů z nich se dobývá.

Tím skončena naše návštěva a prohlídka zlatých dolů v Roudném. Kdož necestuje toliko pro zábavu, ale hlavně pro poučení, spojí zajisté návštěvu zlatých dolů v Roudném s vystoupením na Blaník, z jehož rozhledny překrásné panorama zrakům jeho se objeví.