Roman Cikhart: Borotínský primas Mikuláš Kostelecký

[Jihočeský sborník historický, r. 8 (1939), s. 51 - 53]

„Každý dějinný činitel, každá myšlenka jeho i všecko dílo jeho nese na sobě duchovní pečeť své doby: jen s ní a v ní možno je mu rozuměti, jen s ní a z ní možno jej vyložiti“. (Jos. Pekař). Se stanoviska doby dlužno proto posuzovati každou tužbu, snahu i cíl. To nutno si uvědomiti, aby tím více vynikly zásluhy muže, který o svoji obec dobyl si nedocenitelných zásluh, takže jest přímo mravním příkazem oživiti jeho památku, nezaslouženě pohlcenou hrobem zapomenutí.

Těžkou, smrtelnou mdlobou živořilo lobkovické městečko Borotín po válce třicetileté. Litice války třicetileté zasáhla do této krajiny se zvláštní zuřivostí. Vypálen a vypleněn byl hrad i dvůr, tehdy majetek rodu Vojkovských z Milhostic, v nenávratný hrob zapadla řada drobných vesniček v okolí a v městečku samotném vypočítává soudobý urbář 1 chalupu a 22 gruntů spálených. Poklesly živnosti, zanikly trhy, zašla i fara. Co to znamenalo pro naše drobné řemeslníky, kteří vedle řemesla obháněli živobytí na zdejší chudé ,,pískáte radlině"! Zánikem trhů poklesl odbyt výrobků, spád vesnického lidu odváděl se do sousední Jistebnice, kam lid musel docházeti za bohoslužbami, a při tom všem sužovala lidi stále tužší robotní povinnost.

Za těchto poměrů dostal se v čelo obce jako primas Mikuláš Kostelecký. V úřadě svém veden byl ušlechtilým patriotismem, který pro vlastní obec jen dobro vyhledává, a proto také veškerá jeho snaha nesla se k tomu, aby hmotně povznesl ožebračené městečko.

Především staral se o obnovení výročních trhů.

Když za podpory hejtmana panství jistebnického Václava Matonyho dosáhl svolení své vrchnosti, knížete Ferdinanda z Lobkovic, aby Borotínští

str. 52

„sobě při jeho císařské a královské milosti Karlovi Šestým tři jarmarky vyhledávali", vyžádal si obvyklá osvědčení sousedních měst, že Borotín právo výročních trhů míval. Táborští učinili tak atestací ze 17. listopadu 1710, Miličínští 7. listopadu 1710, Jistebničtí Již 21. února 1707¹).

Císař Karel VI. majestátem ze dne 11. července 1714 udělil pak městečku Borotínu tři jarmarky, totiž v pondělí po neděli Rogate, na den sv. Prokopa a na den Povýšení sv. kříže, kteroužto výsadu potvrdil císař Josef II. dne 16. srpna 1786²).

Dosáhnuv povolení jarmarků, staral se primas Kostelecký o snížení tíživé robotní povinnosti. Za podpory členů úřadu Matěje Klusáka, Mikuláše Cypriana³) a Václava Bulína⁴) dosáhl u knížete Filipa z Lobkovic vydání privilegia (dne 21. července 1721), jímž zproštěni byli roboty primas, rychtář, radní a oba hajní, ostatní měšťané měli napříště robotovati po 6 dnech při výsevku jarním a podzimním, avšak toliko při dvoře borotínském, dále nanejvýš 12 dní v senoseči a 12 dní o žních u dvorů borotínského a mezenského, pokud by potřeba žádala, mimo potřebné fůry k nasazování a lovení rybníků "v tu naši stranu ležících"⁵).

Kostelecký staral se také o to, aby Borotínu dostalo se vlastní farní správy. Městečko patřilo totiž od r. 1624 k faře jistebnické. Byly z toho nejen potíže pro vzdálenost cesty, ale i úbytek hmotný, protože osadníci zpravidla při návštěvě farního místa opatřovali v něm sobě své nákupy. Proti chození na bohoslužby do přespolního místa bránili se i Jistebničtí, neuznávajíce to za povinnost křesťanskou⁶). Farář jistebnický obsluhoval totiž vedle vlastní farnosti také osadu sedleckou, borotínskou, a hodušínskou. Nemoha všeho zastati, zavázal se (1636, 23. října) za výpomoc odváděti polovici desátků a všech jiných příjmů z Jistebnice, Borotína a Hodušína knězi Matiáši Hamříkovi⁷). Podle zápisu v urbáři jistebnickém (1638) v Borotíně „se kněz chová" a také r. 1642, 15. září při shromáždění duchovenstva připomíná se katolický farář z Borotína, jménem neuvedený. To však byla jen opatření přechodná.

Jako jiné počiny, také snaha Kosteleckého o obnovení fary v Borotíně vedla k cíli. Kníže Filip z Lobkovic r. 1724 z nákladu svého vystavěl nový farní dům a na novou faru presentoval Petra Neumanna, kaplana roudnického, rodem z Dobříše. Podle zápisu v knize borotínské starali se o to

¹) Tito vysvědčují: ,, . . . toliko jak ode všech v Pánu Bohu zesnulých předkův jsme slejchali, tak ještě v živobytí některých pozůstávajících starožitných sousedův slejcháme, že někdy v Borotíně před dávnýma časy jarmarky jsou bejvaly, avšak ale žádných písemných pamětí nevynacházíme". (Měst. archiv v Jistebnici č. 32 C).
²) Opis privilegia Josefova v měst. archivu v Jistebnici.
³) Tento zemřel r. 1732 stár 70 let. Z téhož rodu jmenuje se Jan jako primátor borotínský (1682); že se tu jedná o přední rodinu borotínskou, patrno z toho, že Pavel, syn Mikuláše Cypriana z Borotína oženil se r. 1621, 25. listopadu s Annou, dcerou p. Jindřicha Doudlebského z Doudleb a na Chyšce. (Matr. jistebnické). R. 1783 byl však František Cyprian již jen obecním servusem.
⁴) Zásluhu těchto osob zaznamenává „smlouvní" kniha od r. 1703, jež jest zároveň pamětní knihou této doby.
⁵) Opis v Jistebnici.
⁶) Cikhart, Minulost Jistebnice, 35.
⁷) Tamže, 34; týž, Minulost Borotína, 18.

str. 53

„Mikoláš Kostelecký, toho času primas a Johan Kostelecký, osoba konšelská", jiný zápis pak uvádí, že o tu věc pracovali „Jan Kostelecký, Matěj Klusák, obě radní osoby"; než se to všechno vykonalo, „početná obec outraty měla všeho porozdílně 80 zl. rýn.4 kr."⁸)Pamětní kniha farní připisuje hlavní zásluhu o obnovení fary Mikuláši Kosteleckému, primasu a jeho synu Janovi, syndikovi.

Ze všeho, co uvedeno, jest patrno, že Mikuláš Kostelecký byl jedním z mužů, kteří svými činy tvořili tehdejší historii našich chudých jihočeských obcí.

Životní jeho data jsou prostá. Rod Kosteleckých nejmenuje se v Borotíně ještě ani r. 1638, ani při visitaci r. 1654, ale přistěhoval se (buď sňatkem nebo zákupem) nedlouho potom. V matrikách jistebnických jmenuje se r. 1673 Jan mladý Kostelecký s manželkou Annou Margetou, když křtili dceru Alžbětu. Syn po zemřelém Janu Kosteleckém (nepochybně právě jmenovaném) Mikuláš, pozdější zasloužilý primas, oženil se dle matrik jistebnických r. 1682 s Kateřinou, dcerou pana Jana Cypriana, primátora borotínského, a zemřel podle zápisu matriky borotínské 27. prosince 1732 u věku 73 let, přeživ nedlouho jmenovanou choť Kateřinu, jež zemřela 20. září 1732 v stáří 72 let. — Narodil se tedy r. 1659 (nebo počátkem r. 1660) a oženil se 23letý. Z dětí jeho, jak již uvedeno, jmenuje se syn Jan, nazývaný (r. 1724) osobou radní, osobou konšelskou, syndikem. O tomto víme, že prodal r. 1715 domek Václavu Krůtovi a jiný r. 1725 nedávno koupený Václ. Cimrmanovi, r. 1746 učinil smlouvu s Janem Bredou o kousek políčka na Vatoších a r. 1761 držel domek zv. Jindrovský⁹).

Současně žil Václav Kostelecký, jenž s chotí Magdalenou měl synka Václava (nar. 2. března 1737, † 4. ledna 1740), v dětství zemřelého, a Mikuláš, jmenovaný v rollárním výtahu z r. 1757, snad druhý syn Mikuláše primasa, ač nepřepsáno-li prostě jméno tohoto ze staršího urbáře, jak se tehdy nejednou stávalo. K nové slávě přivedl rod Antonín Kostelecký, jmenovaný r. 1772 primasem, 1790 radním, 1797 prvním starším obce, jenž r. 1774 prodal dům zv. Drábovský Jakubu Křiklanovi. Vrstevníky jeho byli Jan Kostelecký, po němž zůstaly zajímavé zápisky v poznámkách literátů borotínských (1771), a Josef (1785).

Rod Kosteleckých, tolikerými zásluhami o Borotín pamětihodný, vystěhoval se z městečka teprve za naší paměti. Žije z něho posud Josef Kostelecký, mlynářský, nyní na odpočinku v Táboře¹⁰).

⁸) Zápisy literátů a Kniha smlouvní.
⁹) Vše z trhových knih. Jan Kostelecký s manž. Kateřinou měli syna Jana († 15. ledna 1738 ve věku 2 let) a dceru Kateřinu (nar. 9. března 1737).
¹⁰) Za laskavou ochotu při sbírání materiálu děkuji p. Frant. Procházkovi, administrátoru fary v Borotíně.