[Přípravy na stavbu železnice z Tábora do Mladé Vožice]

[Jiskra, pokrokový týdeník českého jihu a jihovýchodu. Vydavatel a odpovědný redaktor Josef Ležák v Táboře, roč. VI, č. 4, 22. ledna 1908]

Z Mladé Vožice. Otázka stavby elektrické dráhy Tábor-Mladá Vožice vstupuje konečně do stádia určitosti. V měsíci listopadu konala se u nás revize trati i vyvazovací, obchůzková a staniční komise, a těchto dnů se dozvídáme, že ministerstvem schválený projekt zaslán byl místodržitelství v Praze. Bohužel není tím ještě stavba toužené dráhy definitivně vyřízena. Obava, že by celý projekt ještě úplně mohl ztroskotati, není bezpodstatna.

Nebude snad veřejnosti dost známo, že uskutečnění vožické dráhy závisí dnes výhradně na blahovůli státu. Zavinil to poslanec Kožmín, který v sněmovní komisi pro veřejné práce prosadil návrh, aby trať Vožice-Tábor podporována byla pouze 25% zemskou subvencí. Zbývá tedy státu a interesantům hraditi ještě 75 % nákladu. Ale při chudobě vožického okresu nelze si mysliti, že by mohl exponovati se výše než pětiprocentním příspěvkem. Je tedy nutno domáhati se na státu, aby v tomto případě zvýšil svou obvyklou podporu aspoň na sedmdesát procent.

Ostatně žádáme-li od státu tuto pomoc, žádáme jen to, čím stát již dávno jest nám dlužen. Není věru v Čechách druhého kraje, který by zemí a státem byl tak hanebně zanedbáván jako náš okres. A přece poměry, v nichž obyvatelstvo vožického okresu po léta úpí, přímo řvou o pomoc. Jaký „blahobyt“ na Mladovožicku panuje, je nejlépe vidět na výši knihovních dluhů a vylidňování okresu. V roce 1903 činily všecky knihovní dluhy obnos devět milionů korun, tedy zrovna 45 % ceny veškerého nemovitého majetku a v posledních deseti letech vystěhovalo se odtud deset procent všeho obyvatelstva. Že na těchto smutných poměrech má nedostatek komunikačních prostředků velkou spoluvinu, netřeba vykládati. Vrátím se jednou důkladněji k této věci a statisticky ukáži, o kolik milionů byli od roku 1897 do letoška okradeni naši rolníci a živnostníci tímto nedostatkem dopravy. Prozatím projevím přání, aby páni poslanci konali svou povinnost. Situace, jak mi bylo sděleno, jest pro uskutečněni dráhy velmi příznivá a je jen třeba, aby zvýšen byl nátlak na ministerstvo železnic. Pokrokoví poslanci prof. Masaryk a Drtina již přislíbili, že se odstrkovaného kraje rázně ujmou.

Konečné rádi bychom si ještě promluvili několik slovíček se slavným železničním komitétem, jenž záležitost vožické dráhy má na starosti. Jsme určitě zpraveni, že jsou to právě táborští zástupcové pánové Dr. Kotrbelec a Dr. Zeis, kteří v tomto ohledu projevují až trestuhodnou liknavost. Hlavně panu Dr. Zeisovi připomínáme, aby vážněji chápal svou funkci, což znamená: 1. nenechávati u sebe nevyřízené spisy dráhy se týkající, 2. svolávat bez urgencí schůze komitétu. Také oproti žurnalistice neměli by býti páni z komitétu tak staromódně nevšímavými. Pokrokoví lidé se totiž domnívají, že součinnost žurnalistiky není bezcenná a že občasné zprávy v denních listech by věru neškodily. Sdělujeme slavnému komitétu, že se nám podařilo získati místo pro tyto zprávy v některých pražských denících a že také Jiskra je ochotna referáty o činnosti železničního komitétu, jakož i o postupu celé akce pravidelně otiskovati. (-l -l)