František Kroupa: Roman Cikhart, 1886 - 1957 [nekrolog]

[Jihočeský sborník historický, r. 27 (1958), s. 107]

Po dlouhá léta psali jsme ke jménu Romana Cikharta vždy jen radostné výsledky práce ve škole, ve veřejném životě a zejména v bohatě rozvětveném vlastivědném studiu. Proto s opravdovou lítostí spojujeme jeho jméno s datem úmrtí, jež bolestně překvapilo všechny jeho přátele. Naší vlastivědě odešel v něm nadšený pracovník, Táborsku pečlivý historiograf, husitské historii a tradici oddaný ctitel, českému lidovému školství vzorný učitel a celému veřejnému životu v Táboře a později v Praze pokrokový, všestranně činný a obětavý funkcionář.

Lásku k historii, kterou dýchal rodný Borotín a mlýn rodu Cikhartů pod zříceninami Starého zámku, přinesl si Roman Cikhart již do života, studia v Táboře a v Soběslavi ji prohlubovala a učitelské působení v různých obcích Táborska a naposledy v Táboře bylo vhodným prostředím pro její plné rozvinutí. V učitelské práci školní i stavovské získávalo Cikhartovo jméno rok od roku větší popularity a vážnosti jako vzorného pedagoga, bystrého teoretika a průbojného organizátora. Dosvědčují to četné články v časopisech „Český učitel" a „Česká škola", pedagogické příručky a školní učebnice, monografie věnované dějinám školství na Táborsku a pronikavý úspěch školského oddělení táborské výstavy roku 1929, na němž měl Roman Cikhart hlavní pracovní podíl.

Vlastivědná činnost Cikhartova je spojena již s dobou jeho mládí a první jeho příspěvky přinášely tehdejší táborské týdeníky „Český jih" a „Tábor". Postupem let prohluboval Roman Cikhart pečlivým a soustavným studiem své odborné vzdělání a vyrostl na vážného vědeckého pracovníka naší vlastivědy. Sta jeho studií a článků jsou roztroušena v četných časopisech. Český lid, Časopis Společnosti přátel starožitností, Národní Osvobození, Jihočeský sborník historický, Kraj kalicha (10 let jeho redaktorem), Věstník jihočeských museí (redaktorem a spoluredaktorem), Staré a nové letopisy táborské, Staré a nové zvěsti ze Soběslavi a okolí, jihočeské a hlavně táborské týdeníky. Teprve pečlivá bibliografie seznámí nás s celým rozsahem a bohatou obsahovou náplní této práce.

Její zájem byl věnován jak vlastivědným otázkám všeobecným, tak speciálním. Rodný Borotín nalezl v Romanu Cikhartovi svého prvního historiografa, podobně Soběslav a Soběslavsko, Jistebnicko, Sedlčansko a konečně Tábor s rozsáhlou kronikou vlastní i širokého okolí. Z velkých prací zasluhují zvlášť pozornosti: čtyřdílná monografie „Táborsko" z r. 1908 (Cikhart byl autorem 3 dílů) a její informativní předchůdce „Okres táborský" z r. 1907, „Táborsko" z r. 1921, „Pověsti a zkazky z Táborska" 1926, „Kraj božích bojovníků" 1935, „Pět set let města Tábora" 1937, „Táborsko v minulosti a přítomnosti 1940, „Minulost Táborska“ 1946 a konečně „Popis Táborska“ 1947.

Více než 30 let práce Romana Cikharta je spojeno s „Jihočeskou společností pro zachování husitských památek“, v níž byl od počátku členem předsednictva, v posledních deseti letech společnosti jejím předsedou a měl zasloužený podíl na tom, že se její pracovní kontinuita udržela i v kritických letech okupace. Z tohoto základu vyšla později i jeho rozsáhlá činnost spojená s vydáváním Jihočeského sborníku historického, který měl v Romanu Cikhartovi hned od počátku člena redakční rady a později odpovědného redaktora. Hlavní pracovní podíl spočívá však v tom, že ve Sborníku uložil v letech 1928—1956 více než osmdesát svých studií, věnovaných historii husitského revolučního hnutí a vlastivědě Táborska.

Roman Cikhart, vzor vlastivědného pracovníka, zanechává po sobě živé dílo, bohaté vědeckou hodnotou a prodchnuté citem lásky oddaného syna Táborska k jeho veliké a slavné historii.