V. Fähnrich: Farní chrám Páně Narození P. Marie v Miličíně

[Památky archeologické, 1911, r. 24, s. 369 - 376]

Starou zemskou cestu z Prahy přes Tábor opravil znamenitě Karel IV., tak že „cestou Karlovou“ ji jmenovali. U lidu zmizelo pojmenování, jen kroniky zapsaly jméno to, lid silnici dnes buď pražskou, buď vídeňskou nazývá. Ale při cestě té zachoval se kamenný pomník doby Karlovy — je to Miličínský farní chrám, zasvěcený Narození P. Marie. Bratři Petr a Jan z Rosenberka na prosby znamenitého plebána Vojslava postavili r. 1380 chrám ten. (Uvnitř věže značka kamenická i rok se nalézá.)

Vojslav byl slavným synem Karlovy doby a je také takovým i dílo, o které se přičiňoval, jeť kostel ten stavěn ještě zcela v duchu doby starší — střízlivě a přesně. Zevnějšek jeho zůstal do dnes skorem ušetřen změn až na dvě nepatrné přístavby (předsíňky). Hned nápadnou je věž, nahoře s ochozem v rozích malé čtyřhranné věžičky, hlavní pak kryt je osmiboký jehlanec, dnes novější cihlová helmice gotická. Je to zvláštnost jihočeských chrámů (viz vyobrazení Arch. Pam. r. 1861 díl IV. str. 72. A. N. Vlasák). Selčanskému chrámu ani věži podobu nenalézám, Jistebnici — škoda — neznám. Opěrné pilíře a vše hlásá dovednost, ano vyspělost stavitelovu. Zvenčí je pozdější přístavbou zakrytý, dosti dobře zachovalý portál, zdobený krásnou kamennou krajkou (viz obr. 1.). I vnitřní obloun místo tympanonu má krajku, i nejkrajnější vnější oblouk tak je zdoben (uraženy jen kratší lilie — fafernochy). Ač úplné podobnosti není, přece zdá se nám, že stavitel znal portál Sv. Koruny, tento ovšem je bohatší milčínského. Nuž vstupme do vnitř, hned poznáme, že ze XIV. stol. zachovány jen zdi, oblouk vítězný a celý presbytář i s klenbou krásnou a na severní straně přístavek stará sakristie. Hned ten prvý pohled

str. 370

nápadně upomenul mne na třeboňský klášterní kostel sv. Jiljí s tím jen rozdílem, že v Miličíně sakristie stará nekončí polygonem, ale rovnou stranou, věž pak není v průčelí, ale na jižní straně, tam kde končí presbytář

str. 371

a začíná loď. (Viz plán, Teplý „Paměti města Miličína“ 1899, str. 16.) Víme, že Třeboňský kostel byl za vzor dáván. Zdá se nám, že zde poměrně blízký kostel, stavěný rovněž pány z Růže, buď je stavěn od téhož stavitele, nebo podle vzoru v Třeboni. Presbytář jest v kostele městském nezvykle dlouhý, jako v Třeboni při kostele klášterním, je skorem 1/3 celého kostela, jeť 18 m dlouhý, celá loď má jen 21,2 m. Jeť i nápadně široký 14 m, loď jen 14,5 m. Stará sakristie je rovněž nápadně dlouhá 10,5 m (dnes asi přepažena po délce, ale i do výšky — kus druhý je kaplí a nad sakristií oratoř). Krásná klenba křížová z konsol- jehlance s arkádami vybíhá stejně jako v křížové chodbě v Třeboni. Triumfální oblouk je profilu hruškovitého, bohatý jako v Třeboni, klenba na příporách, kapitelky věnčeny listovím — škoda, že v Třeboni v presbytáři klenby původní není. Za oltářem otlučené sanktuarium ukazuje, že bylo bohaté. Také trůn pontifikální byl v rovnostranně orámovaném výklenku. V presbytáři malý portálek vedoucí do věže. To z doby gotické.

Víme, že hrůzy války a požáry zle dotkly se Miličína a jeho chrámu. Vojska tady procházela a tak

str. 372

zmizely kalichy cenné, i roucha, i knihy — nebyli Švédové ani lepší, ani horší císařských. Tak víme, že na př. dobrodruh a pán Miličina don Hoef Huerta vydlužil se na vždy pergamenové knihy tři i bibli. Největší neštěstí však stihlo kostel 25. července 1644. V den sv. Jakuba apoštola lehl Miličín popelem, zvony se rozlily, klenba v lodi proražena a zničena na vždy. Že byl chrám klenut (snad i později jako v Třeboň i) ukazuje do dnes v předsíni ležící profilovaný kámen; je to pilíř bývalý a patrno, jak žebra se rozcházela.

Silně domýšlím se, že i zde byl jako v Třeboni kostel dvoulodní — o třech pilířích (ovšem to jen vykopávkou dalo by se zjistiti) — jeť šířka lodi nápadně malá. Stejně i v Bavorově (Soup. Písecko XXXIII 6).

Chrám trochu spraven, až farář jeho Nerad r. 1736 stará se o potřebnou velkou opravu. R. 1754 chrám znova upraven, ale proti úmluvě nesklenut, nýbrž dána mu tvářnost' nová. Vše gotické z lodi odstraněno. Okna změněna, na sev. straně zazděna, chrám zvýšen a strop dán rovný rákosový. Nelitujme však zašlého, i nový je krásným pomníkem, ale v XVIII. stol. věž zvýšena, asi starý tvar zachován, pilíře odstraněny, předsíně přistavěny

str. 373

— i ta, která zakrývá trochu hlavní portál a má latinský nápis z r. 1754-. Stavitelské umění zde velké není, ale je alespoň umírněné a výborně uměl se stavitel připojiti k zachovalému hlavně praesbytáři. Za to výzdoba malířská a řezbářská činí chrám Miličínský jedním z nejroztomilejších chrámů českého jihu. Povoláni znamenití malíři Müller a Spitzer Jan, který severní stranu kostela krásně ozdobí. V presbytáři k Brandlovému obrazu oltářnímu připojují se obrazy ze života P. Marie. Obr. 1. sv. Jachym jako prorok nějaký čte z knihy, u nohou je košík s párem holoubátek. Obr. 2. sv. Anna učí P. Marii. V lodi je obr. 3. Obětování P. Marie — pěkný pohled do kostela — v rohu dole v levo je malíř podepsán Joames Spiczer (viz obr. 2.). Obr. 4. Zasnoubení P. Marie. Obr. 5. Zvěstování P. Marii. Obr. 6. Navštívení P. Marie. Na západní stěně za varhanami je obr. 7. Na nebe vzetí P. Marie. Jako zakončením glorifikací je strop, totiž korunování P. Marie v nebesích, leč ten není dílem Spitzrovým; místní pověst praví, že malíř maluje obraz 3. Obětování P. Marie spadl a se zranil, následkem

str. 374

pak poranění že Spitzer zemřel. Snad není zcela správnou pověst; zemřel Spitzer 1774 a byl to snad Müller, jenž strop maloval. Ještě slavnějšímu malíři, žáku Rainerovu, potomnímu dvornímu malíři, Fr. Müllovi k vymalování totiž strop zadán.

Mezi stropem a stěnami, jako vlys, jsou krásné kartuše a girlandy malovány. To snad také Müllerovo. V kartuších jsou alegorie síla ?, spravedlnost, milosrdenství a víra. Za varhanami čistota. Nad triumfálním obloukem v štukové kartuši je chronogram Mariae RegInae CoeLI DICata (MDCCLIIII) 1754. Obrazy jsou krásně rozvrženy, kolorit bohatý, tak že říci možno, že vnitřek kostela Miličínského působí světlostí a barevností neobyčejně krásně.

Ještě jinak, usmálo se štěstí na chrám města. R. 1758 v březnu přistěhoval se na faru nový farář Miličínský Vincenc Josef Moravek. Ten pocházel z umělecké rodiny z Polné a s sebou přivedl i nového kaplana mladšího bratra Mikuláše, ale i otce Martina Ignáce, řezbáře znamenitého. Truhlářská a zvláště řezbářská práce kostela je asi dílem všech Morávků — byliť řezbáři všickni, škoda, že nevíme určitý kus komu přičísti dlužno. Starý otec asi řídil práci, synové pracovali. Matrika zemřelých v Miličíně má honosný latinský zápis, který otci syn Vincenc učinil zkráceně na str. 23. r. 1762 u dne 10. května, čteme: „Martinus Ign. Morávek artis statuariae civis et vir bene meritus polnensis 7 filiorum parens aetatis 83 annorum.“

Řezby hojné a zdařilé v kostele jsou: tabernakulový hlavní oltář, ještě krásnější rám nad ním pro obraz Petra Brandla Narození P. Marie, oltáře vedlejší, varhany, zpovědnice, kazatelna a v sakristii stůl k umývání. Sošnická práce velmi hojná. Na předním místě sluší jmenovati vedle oltáře mohutně působící sochy patronů faráře i kaplana. Na evang. straně sv. Mikuláš rozdává dětem, na epišt. sv. Vincenc. Je to mnich kazatel, z hlavy plaménky šlehají, to mluví, že tu sv. Vincenc z Ferreri Dominikán, u nohou drobní orientalci spíše na sv. Vincence z Pauli by ukazovali, ale zdá se mi, že zde prvý, a jen symmetrie že dovedným řezbářům poroučela, aby malé postavy orientálců přidali k nohoum zaníceného kazatele (obr. 3). Sochy jsou celé zlacené, dole malé postavy polychromované, působí pohnutím znamenitě. Také vzkříšený Kristus nad tabernakulem je výborná socha — opravdu se vznáší.

Naproti jsou ještě roztomilejší varhany, působí znamenitě jako celek, ale i musikující andílkové jsou kabinetní kousky řezbářského umění XVIII. stol. (Viz Tab. XVIII.)

Všechny vedlejší oltáře jsou při nejmenším dobré až na oltář sv. Jana Nep. Ten v XIX. stol. se asi nelíbil, a dobrý odstranili, a nahrazen byl „krásnějším“

str. 375

který ovšem je jen výstrahou, jak se kostely opravovati nemají. Však i na tom nevkusném oltáři jsou sochy dobré.

Všechny rámy a sochy dobré vyčísti nelze, ale zvláště líbil se nám pod chorem sv. Šebastián. Naproti sv. Christoforus nerovná se jemu. Také kazatelna je pěkná práce, ale snad později nevkusně podepřena dole sloupem nevhodným.

Kéž by naše poukázání na krásné práce Morávků, Spitzera a Müllerovy bylo neúplné a vedlo brzy snad v okolí ku poznání nových zdařilých prací vzpomenutých mistrů.

Předsíň před hlavním vchodem má latinský nápis: Ecclesiam hanc parochialem gloriosae Mariae Nativitatis dicatam vetustate ruinosam extruxit ac munifice ornavit Illustrissimus ac Excellentissimus Dom. D. Franciscus Jos. S. R. I. comes de Küenburg L. B. de Küenegg in Jung-Woschicz, Miltschin, Kamberg et

str. 376

Graffenau utrius caes. et reg. majestatis consiliarius intimus, celsissimi principis et archiepiscopi Salisburgensis magnus aulae Mareschallus et supremus venationum praefectus nec non archiepiscopatus Salisburgensis pincerna haereditarius etc. Anno post Virginis partum 1754.

Tak byli páni z Růže Petr a Jan prvními zakladateli stavby, hrabě František Jos. de Kuenburg pak druhým budovatelem či lépe snad ozdobitelem zašlé stavby první. Vnitřního zařízení v kostele starého není — zmizely kalichy, roucha i zvony. Za to na faře je několik výborných obrazů, z nichž zvláště vyniká portrét kardinála Ar. Harracha.

Pro úplnost ještě přidávám, že kostelní malby opravil J. Řehoř, malíř z Čes. Budějovic r. 1896, a že nynější farář Matěj Layer o spustlý zase chrám velmi se zasloužil a je třetím farářem z těch, kteří jaksi o nový život kostela v Miličíně se přičinili.