Martin Weis: Dějiny borotínské školy, 1896-1996

[Osvětová beseda Borotín, 1996]

str. 3

Historický úvod

Ve dnech 15. a 16. června 1996 proběhnou v městečku Borotíně u Tábora oslavy 100 let školy. Historie školství v Borotíně je mnohem starší, kořeny sahají až do dob osvícené panovnice Marie Terezie, ale opravdový rozvoj školství v Borotíně nastal až před 100 lety, kdy došlo k položení základního kamene nové školní budovy, která se stala důstojným stánkem pro vzdělávání mládeže.

Tak jako téměř každá dobrá myšlenka, i stavba nové školní budovy se prosazovala velice těžko. Stránky kronik zachycují zápis z nejednoho jednání školní rady a obecního zastupitelstva v Borotíně, kde se sice o potřebě nové školní budovy hojně mluvilo, ale vždy se nakonec našly „důležitější" úkoly přednostního významu.

V roce 1887 tedy nařídila okresní školní rada v Sedlčanech místní školní radě v Borotíně stavbu nové školní budovy. Obecní zastupitelstvo v Borotíně spolu s místní školní radou proti tomuto nařízení protestovalo a to u zemské školní rady; když to nepomohlo a protest byl zamítnut, protestovalo zastupitelstvo obce s místní školní radou přímo na ministerstvu. Ale i tento protest byl zamítnut a roku 1894 byla znovu Borotínu přikázána stavba nové školní budovy. Obecní zastupitelstvo spolu s místní školní radou se ale dále nedokázalo dohodnout na stavbě nové školní budovy a na výběru vhodného pozemku pro školu. Okresní školní radě v Sedlčanech došla trpělivost a sama za 580 zlatých koupila pozemek koláře Jakuba Míky a nařídila, aby do osmi týdnů borotínští představitelé opatřili stavební plán a rozpočet. Dne 23. února 1896 byl vypsán konkurs na stavbu školy, ke kterému se přihlásili stavitelé Josef Tesař z Jistebnice, Jindřich Špirhonzl a Josef Hromas z Neveklova. Zpočátku se zdálo, že konkurs vyhraje Josef Tesař, kterému byla rozhodnutím místní školní rady svěřena stavba školy za 24.400 zlatých. Stavitel Hromas zaslal ale přípis, ve kterém nabídl dodatečnou slevu a uvedl, že školu postaví za 23.000 zlatých. Poněvadž stavitel Josef Tesař z Jistebnice nemohl na tuto cenu jít, bylo mu dáno odškodné 275 zlatých a stavba nové školy v Borotíně byla přidělena Josefu Hromasovi z Neveklova.

Dne 2. dubna 1896 byl položen základní kámen ke stavbě nové školy, který posvětil tehdejší borotínský farář P. Josef Budil. Stavba školy byla dokončena již 22. srpna 1897 a budova nové školy byla slavnostně vysvěcena vikářem Juliem Slivkou za přítomnosti okresního školního inspektora Petra Vepřka. Školní rok 1897/98 tak mohl být již zahájen v nové školní budově. Při příležitosti položení základního kamene ku stavbě školy v Borotíně byl sepsán i pamětní list, jehož text je uveden ve školní kronice:

Za panování Jeho Veličenstva, císaře a hrála Františka Josefa I., když drahou naši vlast, korunu v zemích Rakousko - Uherské říše, spravoval c. k. místodržitel

str. 4

Karel hrabě Coudenhove, kdy c. k. zemským školním inspektorem František Weinig, c. k. okresním hejtmanem Emanulel Wirth, c. k. okresním školdozorcem prof. Petr Vepřek, místním farářem a katechetou P. Josef Budil, kdy řídicím učitelem Rudolf F. Mayer a členy sboru učitelského František Straka, František Loukotka, Antonín Kulík a Marie Šmídová byli ustanoveni, byla škola tato za spravování obce měštanostou Františkem Hálou (č. d. 64) a členy místní školní rady Jana Chotovinského, co místního školdozorce, Václava Šmejkala, Vojtěcha Bicana z Chomoutové Lhoty, Františka Vostřáka ze Smrkova a zástupce velkostatku Václava Máslo z Jistebnice ku cti a chvále Boha, dle plánů stavitele Tiebla z Tábora, stavitelem Josefem Hromasem z Neveklova nákladem 23.000 zlatých nebo 46.000 korun Léta Páně 1896 na pozemku od Jakuba Míky za obnos 580 zlatých koupeném, na náklad přiškoleného poplatníka z Borotína, z Lhoty Kamenné, Chomoutové i Pejšové, Pykova, Kostelce, Vesce, konečně ze Smrkova a Zelených Palouků nově ze základů vystavěna ".

(Pamětní kniha školy v Borotíně II., str. 52)

str. 5

str. 6

Dějiny školy v letech 1897 -1918

Slavnost posvěcení nové školní budovy

Dne 20. srpna 1897 byla úředně prohlédnuta nová školní budova a 22. srpna slavnostně vysvěcena vikářem P. Juliem Slivkou z Hoštic za účasti mnoha čestných hostí a téměř všech obyvatel Borotína. Školní kronika téměř básnickým slohem takto popisuje tuto významnou událost:

„Sotva dne toho první paprsky sluneční osvítily zemi, již hřímavé otřesy ran z hmoždířův a ryčné zvuky sboru hudebního pozdravily den, pro městys Borotín a jeho okolí tak významný, tak památný. Prapory barev národních, jimiž téměř všechny domy okrášleny byly, svěžím vánkem šelestíce vítaly zástupy z blízka i z dáli přicházející, kteří účastenstvím svým přispěti chtěli ku zvýšení slavnosti tak významné.

Před 9. hodinou ranní shromáždili se všichni účastníci na náměstí před starou školní budovou, odkud k nové školní budově odebrati se bylo. Průvod ten byl velkolepý! Zahájily jej školní dítky se svými učiteli. Za nimi pořadem ubírala se nepřehledná řada družiček, spolek zednicko - kamenicko - tesařský s praporem, spolek živnostenský s praporem, sbor hudební, místní sbor dobrovolných hasičů, místní školní rada, obecní zastupitelsto, duchovenstvo, učitelstvo, zástupci spolků přespolních, členi občanské a hospodářské besedy a nepřehledný zástup obecenstva místního i přespolního. Zástup lidu byl tak silný, že dosahoval od staré školy až ku kostelu... "

(Školní kronika III., str. 5-6)

Po krátké zastávce ve farním kostele a modlitbách ubíral se průvod ke školní budově, kde stála slavnostně ozdobená tribuna. Odtud ke shromážděnému zástupu promluvilo několik řečníků.

Jako první promluvil vikář P. Julius Slivka, který ve své dojemné řeči vylíčil důležitost a potřebnost školy v trojím směru a to v poznání pravdy, ctnosti a Boha, v lásce k vlasti a v získání nejpotřebnějších vědomostí pro život.

Jako druhý promluvil řídící učitel Rudolf F. Mayer a to opět o významu školy pro obec dle slov Komenského: „Chceteli spořádané obce míti, školy napřed zakládejte tak, aby cvičením se zazelenaly a pravými dílnami umění ctnosti byly..."

Dále zdůraznil přítomným dětem důležitost školy a učitelů pro jejich život a přislíbil jménem svým i jménem celého učitelského sboru, že se vynasnaží svědomitě plnit své povinosti a vychovat mládež po všech stránkách dobrou. Na závěr své řeči poděkoval řídící učitel okresnímu hejtmanovi Emanuelu Wirthovi, okresnímu školnímu inpektorovi Prof. Petru Vepřekovi a místní školní radě v Borotíně za otcovskou péči o školu a zvláště za stavbu nové školní budovy.

str. 7

Na to přednesli básně žák Rudolf Urban a žákyně Aloisie Skácelová a za zpěvu slavnostního sboru byla budova školy vysvěcena. Poté předseda školní rady v Borotíně František Hála odevzdal řídícímu učiteli Mayerovi klíče od školní budovy a celá slavnost byla zakončena bohoslužbami ve farním kostele.

Téhož dne večer byla členy Občanské besedy v Borotíně uspořádána hudební a pěvecká akademie, která dle slov kronikáře se „dosti skvěle vydařila".

Průběh školního roku

Školní kroniky školy v Borotíně z let 1897 - 1918 dosti stručně zaznamenávají průběh jednotlivých školních let a popisují každoročně opakující se události jako zahájení školního roku, návštěvu školního inspektora, oslavy narozenin a jmenin panovníka, ukončení školního roku a pod. Tyto zápisy se liší pouze v jednotlivostech a proto pro dokumentaci doby je zde uveden takovýto popis pouze jednoho školního roku.

zahájení školního roku

Školní rok byl zahajován v prvních dnech měsíce září. Žáci spolu s rodiči a učiteli se shromáždili v dopoledních hodinách ve farním kostele, aby byli přítomni bohoslužbám při kterých duchovní většinou promlouval na téma důležitost vzdělání, pěstování ctností a nutnost spolupráce rodičů s učiteli při výchově a vzdělávání dětí. Poté se sešly děti ve svých třídách, kde k nim promluvili jejich učitelé.

volba členů školní rady

V průměru jednou za tři roky docházelo k volbě členů místní školní rady, přičemž bylo snahou, aby každá obec, ze které docházely děti do školy v Borotíně, měla ve školní radě svého zástupce. Tak např. v roce 1899 za obec Borotín byl zvolen František Bursík, který byl jmenován místním školním dozorcem a Jan Beringer. Za obec Řevnov byl zvolen Karel Zvára z Pikova, za obec Orlov byl zvolen František Soldát ze Smrkova. Předsedou místní školní rady byl vždy starosta obce Borotín a tím byl v roce 1899 František Hála.

školní docházka

Školní docházka počítala se na tzv. půldny a v zápisech školních kronik je vždy svědomitě vypracovaná statistická tabulka docházky dětí na vyučování. Docházka bývala nejslabší v měsíci září a říjnu, kdy děti musely pomáhat při zemědělských pracích, jako sklízení brambor, setba ozimů či celodenní pastva dobytka. S odstupem doby působí téměř humorně bolestný povzdech kronikáře: „Jarní a letní měsíce vykazují návštěvu velmi uspokojivou oproti létům dřívějším. Důkaz toho, že od pasení husí v čas vyučování zcela se již upouští... "

str. 8

Statistický přehled docházky v školním roce 1899/1900:

Výkaz o stavu školy vykazoval v školním roce 1899/1900 tyto údaje:

Začátkem školního roku bylo zapsáno 302 dětí, z toho 135 hochů a 167 dívek. Během školního roku přibylo 14 hochů a 16 dívek. S vysvědčením vystoupilo 9 hochů a 23 dívek, přesídlením ubylo 9 hochů a 18 dívek. Na konci školního roku chodilo do školy v Borotíně tedy celkem 266 dětí. Dle stáří od 6 do 12 let navštěvovalo školu 214 dětí a od 12 do 14 let 52 dětí. Všechny děti se hlásily k národnosti české. Dle náboženství bylo 265 dětí katolíků a 1 dítě bylo členem židovské náboženské obce. Úlevy v návštěvě školy používalo celkem 45 dětí.

nemocnost dětí

Se školní docházkou úzce souvisela i nemocnost dětí. Proto každoročně ve školní kronice nechybí zápis o zdravotním stavu dětí. Nejčastěji děti onemocněly tyfem, zánětem příušnic, spalničkami a bronchytidou, přičemž mnohdy tato onemocnění dosahovala epidemických rozměrů.

Smutným dokladem doby jsou i zápisy o dětské úmrtnosti, kdy nebylo téměř školního roku, ve kterém by nezemřel 1-2 žáci.

podpora chudým žákům

O chudobě našich předků v Borotíně svědčí i statistické zápisy ve školních kronikách, které dokumentují podporu žáků z chudých rodin. Tak například ve školním roce 1904/1905 od placení školného bylo osvobozeno 46,1% všech dětí (119 z celkového počtu 258), přičemž místní školní rada těmto dětem věnovala zdarma i školní potřeby.

Pro nejchudší děti byl zřízen tzv. polévkový ústav, který ze sebraných milodarů rozdával polévku, aby tyto děti měly zajištěno ve dnech školního vyučování alespoň nějaké teplé jídlo. Ve školním roce 1904/1905 tak bylo rozdáno celkem 4 416 porcí

str. 9

polévek. Polévky vařila žena řídícího učitele paní Antonie Mayerová. Peníze na tento účel věnovaly spolky z Borotína - výtěžek z tanečních zábav, besídek, věnečků a pod. Určitou částkou přispělo i místodržitelství a místní podnikatelé. Tak mohlo být pamatováno i na vánoční dárek pro nejchudší děti z obce.

školní knihovna

Při škole v Borotíně byla zřízena též školní knihovna a to se žákovským a učitelským oddělením. Knihy do této knihovny byly získávány dary od dobrodinců, popřípadě byly kupovány z darů Místní školní rady v Borotíně. V průměru do knihovny přibývalo 7 knih ročně. Např. knihovna žákovská ve školním roce 1905/1906 čítala 119 použitelných svazků. V tomto roce si 116 žáků učinilo 1051 výpůjček knih, tedy na jedno dítě připadlo 9 výpůjček. Učitelské oddělení knihovny čítalo v témže roce 93 svazků, přičemž výpůjček bylo celkem 12. Učitelé měli ale také možnost vypůjčiti si knihy z okresní učitelské knihovny, čehož ve školním roce 1905/1906 využilo pět členů učitelského sboru celkem 15 vypůjčenými svazky.

učební pomůcky

Tak jako školní knihovna, i soubor učebních pomůcek se rozrůstal toliko příspěvky od okresní či místní školní rady, popřípadě dary jednotlivců. Např. ve školním roce 1906/1907: „...sbírka učebních pomůcek rozmnožena Rothangovou mapou Rakousko - Uherského mocnářství, jež darovala škole c. k. okresní školní rada a srnčími parohy, jež škole věnoval Viktor Mayer, studující... "

školní slavnosti

Školní slavnosti zaznamenané na stránkách kronik je možno rozdělit na několik druhů a to na slavnosti státní, náboženské a ostatní. Státní slavnosti spočívaly v oslavě jmenin a narozenin panovníka. Jako příhodný dokument doby poslouží kronikářův popis oslav 70. narozenin císaře a krále Františka Josefa I.:

„ O deváté hodině sloužena slavná mše svatá, při níž mimo jiné zapěna kantáta, na oslavu 70. letých narozenin Jeho Veličenstva. Po ukončení služeb Božích shromáždily se dítky v slavnostně upravenou třídu, v níž obraz Jeho Veličenstva věncem růží obklopen byl. Když byl řídící učitel na význam té slavnosti poukázal, zapěna dětmi z nejvyšší třídy slavnostní kantáta. Poté p. učitel František Straka pronesl slavnostní řeč v níž poukázal k tomu, že letošní jubileum jest jubileem lásky a loyality, čehož příčinou jsou jednak skutky otcovské lásky jimiž Jeho Veličenstvo po dobu své požehnané vlády zahrnul národy, jednak velikomyslná a něhyplná povaha Jeho Veličenstva. Mnohými příklady ze života Jeho Veličenstva pravdu tohoto dokázav, povzbuzoval k následování vzácných ctností Jeho Veličenstva a ku svědomitému plnění povinností. Zapěním rakouské národní hymny slavnost skončena. "

(Kronika III, strana 24)

str. 10

Mezi slavnosti státní můžeme též zařadit i pravidelnou návštěvu a vizitaci školy c. k. okresním hejtmanem a okresním školním inspektorem.

Slavnosti náboženské odehrávaly se v místním farním kostele a jednalo se o zkoušku náboženskou, konanou panem vikářem za účasti školní mládeže, učitelského sboru a rodičů dítek. Tato zkouška probíhala každoročně. Dále se jednalo o udílení svátosti biřmování biskupem českobudějovickým, přičemž „uvítání nejdůstojnějšího pana biskupa se zúčastnily školní dítky v plném počtu se sborem učitelským."

Mezi ostatní školní slavnosti je možno zařadit např. pravidelně se opakující stromkovou slavnost:

„... dne 4. dubna 1903 konala se ve zdejším městě slavnost stromková. Děti vysázely na náměstí 52, v ulicích 8, celkem 60 lipových stromků, jež darovala místní obec a správa školy. Při slavnosti, jíž přítomny byly veškeré dítky a obyvatelstvo, promluvil o ochraně stromoví řídící učitel Rudolf F. Mayer... "

(Kronika III., str. 44)

výstavky

Nepravidelně se konaly v budově školy výstavky školních učebních pomůcek a prací učitelů a žáků. Výstavka byla většinou umístěna ve dvou třídách v přízemí školy. V první třídě byly vystaveny učební pomůcky a práce učitelů, v druhé třídě písemné práce, kreslení a ruční práce žáků a žákyň školy. Tyto výstavky se těšily velké oblibě rodičů a byly velmi četně navštěvovány. Výstavky většinou popsal a kladně zhodnotil i místní tisk.

školní divadlo

Příležitostně sehrály školní děti divadelní představení, nacvičené učitelským sborem. Jednalo se většinou o žertovné hry se zpěvy a tanci či o pohádky. Také tato divadelní představení byla obyvatelstvem Borotína velmi četně navštěvována a pro velký zájem musela býti několikráte opakována. Čistý výtěžek z těchto představení byl věnován na zakoupení knih do školní knihovny, učebních pomůcek či pro polévkový ústav.

školní zahrada

Do péče školních dětí a učitelského sboru byla dána i školní zahrada, která v roce 1905 čítala 35 pláňat a 176 stromů šlechtěných. Bylo zde i místo na zelinářskou zahradu, jejíž výnos byl použit pro tzv. polévkový ústav.

schůze učitelů a rodičů

V Borotíně a přilehlých obcích se konaly schůze učitelů s rodiči žáků školy. Na těchto schůzích učitelé informovali nejen o výchově dětí, ale např. i o zemědělském

str. 11

zákonu, pěstění stromků a pod. Schůze byly většinou doprovázeny zpěvem a recitací školní mládeže.

ukončení školního roku

Školní rok končil v polovině července a byl zakončen slavnostní mší svatou v místním farním kostele se zpěvem hymny „Zachovej nám Hospodine, císaře a jeho zem..."

Dopad I. světové války na školu v Borotíně

Předzvěstí strašlivého válečného běsnění byl atentát, spáchaný na následníka trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda a jeho choť Žofii dne 28. června 1914 v Sarajevu. Školní kronika školy v Borotíně přináší na celé stránce smuteční oznámení o skonu Františka Ferdinanda a jeho choti Žofie:

Následník trůnu arcivévoda František Ferdinand a jeho choť Žofie, vévodkyně z Hohenbergu, skonali vražednou rukou 28. června 1914 Jako v životě lnuli k sobě, tak ani ve smrti nebyli odloučeni. Jako všechen český národ, i my učitelé hluboce dojati vzpomínáme tak strašlivě přerušeného žití a štěstí vznešených manželů a bolestného osudu dětí, tak náhle učiněných sirotky. Bůh dopustil, aby Jeho Veličenstvu císaři a králi do věnce jeho utrpení přidán byl nový trn, ostrý a bolestivý do té míry, že pouze duše tak veliká a silná jej může snésti. Z celé říše i od nás hledí do sídla stařičkého mocnáře oči zarosené čistými slzami soucitu.

str. 12

Dne 26. července 1914 byla vyhlášena mobilisace branné moci a dne 28. června 1914 manifestem Františka Josefa I. byla vyhlášena válka království srbskému. Světová válka se dala do pohybu ...

nástup učitelů k vojsku

Ze sboru učitelského v Borotíně byli k vojenské službě povoláni učitelé František Loukotka, František Langmayer a Václav Skalický. František Loukotka se ale zanedlouho vrátil, protože byl uznán neschopným vojenské služby. Místo povolaných učitelů nastoupily pomocné učitelky Jarmila Loukotková a Věnceslava Hrdličková.

práce pro válečné potřeby

Nařízením okresní školní rady bylo určeno, aby školní mládež za dohledu učitelského sboru se věnovala sběru listu ostružníkového, zhotovování zimních oděvních věcí pro vojíny (vlněné kukly, rukavice, ponožky, rukávníky) a zhotovování papírových podešví.

Taktéž žáci spolu s učitelským sborem se museli věnovat sbírkám kovů pro válečné účely a finančním sbírkám ve prospěch Červeného kříže, sirotků po padlých vojínech a raněných vojínů.

školní docházka

Školní docházka v době válečných let trpěla ve zvýšené míře z několika důvodů:

• vyšší nemocnost dětí z chudých rodin způsobená všeobecným nedostatkem potravin a následnou podvýživou
• nutnost, aby školní děti nahradily v zemědělské práci své otce, kteří byli povoláni k vojenské službě (což bylo povoleno výnosem okresní školní rady z 2. října 1914)

oběti I. světové války

Školní kronika uvádí i seznam obětí na životech z obce Borotínské, který dokládá s jakou touhou očekávali všichni obyvatelé Borotína konec světové války. Kolik rodin zůstalo bez svého živitele, kolik dětí navždy ztratilo své otce či sourozence, kolik bylo prolito slz, jaké nezměrné utrpení...

str. 13

str. 14

Dějiny školy v letech 1918 -1939

Oslavy konce války a vzniku Československé republiky

Brzy po zahájení školního vyučování ve školním roce 1918/1919 došlo k ukončení války a vzniku samostatného československého státu. Školní kronika obsahuje text provolání Národního výboru lidu československému z 28. října 1918:

Lide československý!

Tvůj odvěký sen se stal skutečností. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných kulturních států světa. Národní výbor, nadaný důvěrou veškerého lidu československého přejal jako jediný a odpovědný činitel do svých rukou správu Tvého státu. Lide československý, vše co podnikáš, podnikáš od tohoto okamžiku jako nový, svobodný člen velké rodiny samostatných svobodných národů. Novými členy v těchto chvílích zahajují se nové a bohdá slavné dějiny Tvoje.

Nezklameš očekávání celého kulturního světa, který se žehnáním na rtech vzpomíná Tvých slavných dějin, jež vyvrcholily v nesmrtelné výkony československých legií na západním bojišti a v Sibiři. Celý svět sleduje Tvoje kroky do nového života, Tvůj vstup do země zaslíbené. Zachovej štít čistý, jako jej zachovalo Tvé národní vojsko: československé legie. Nezapomínej národní kázně! Buď si stále vědom, že jsi občanem nového státu nejen se všemi právy, nýbrž i povinnostmi. Na počátku velikého díla ukládá Ti národní výbor, ode dneška Tvá vláda, aby Tvé chování a Tvá radost byly důstojny veliké chvíle nynější.

Naši osvoboditelé Masaryk a Wilson nesmějí být zklamáni ve svém přesvědčení, že dobyli svobody lidu, který dovede sám sobě vládnout. Ani jediným rušivým činem nesmějí býti zkaleny nynější veliké okamžiky, ni jediný z Vás nesmí se dopustit ničeho, co by mohlo vrhnouti stín na čisté jméno národa.

Každý z Vás musí výhradně šetřiti všeho, co jinému je svato. Svobody osobní i majetku soukromého nesmí býti dotčeno.

Podrobte se bezvýhradně rozkazu Národního výboru.

V Praze, dne 28. října 1918.

Dr. Šrobár v. r.
Dr. Fr. Soukup v. r.           Ant. Švehla v. r.           Jiří Stříbrný v. r.
Dr. Alois Rašín v. r.

(Kronika III, str. 160)

str. 15

Ve dnech 8. a 9. listopadu byl v Borotíně oslaven vznik samostatného československého státu. Organizátorem slavností byl řídící učitel Rudolf Mayer. Večer dne 8. listopadu se sešla školní mládež a velké množství obyvatelstva na Šibenném vrchu, kde na připravené hranici spálili staré rakouské prapory, obrazy členů císařské rodiny a jiné památky na zaniklou monarchii. Při této slavnosti řídící učitel v plameném projevu odsoudil hrůzovládu Habsburků a vzdal čest legionářům, Masarykovi, Wilsonovi - osvoboditelům našeho českého národa. Na to byla zazpívána národní hymna „Kde domov můj" a všichni shromáždění vytvořili lampiónový průvod, který odešel z Šibenného vrchu na náměstí před radnici za zpěvu národních písní.

Dne 9. listopadu se sešlo všechno místní obyvatelstvo před radnicí, kde byly o desáté hodině prodávány odznaky československé. Poté velké množství družiček oblečených v slovanské kroje utvořilo spolu s ostatním obyvatelstvem průvod do kostela, kde byla sloužena slavnostní mše, při níž místní duchovní P. Josef Budil promluvil o významu slavnosti. Po zapění hymny „Kde domov můj" se průvod odebral opět na náměstí, kde byla slavnostně zasazena pamětní lípa. Zde promluvil starosta obce Jan Lachout opět o významu slavnosti a odevzdal lípu do péče obyvatel Borotína. Učitel V. Skalický přečetl pak „Českou legii". Večer byl konán slavnostní večírek ve prospěch sirotků po padlých legionářích. Kronikář zaznamenává, že čistý výtěžek z něho a z prodeje odznaků činil 400,- K s přáním: „radostný a slavnostní den ten zajisté utkví všemu obyvatelstvu dlouhá léta v milé paměti".

Tak jako v minulých létech, i v tomto období zachovávají školní kroniky šablonovitost v popisu jednotlivých školních roků. Kroniky popisují stejná témata, jako v předchozí kapitole:

zahájení školního roku

Školní rok byl zahajován začátkem měsíce září, přičemž první den vyučování byl stanoven výnosem zemské školní rady. Školní rok byl zahájen ve škole projevy učitelů ke svým žákům. Bylo upuštěno od zahájení školního roku v kostele, první to krok k zřízení ryze nenáboženské školy. Též bylo ustanoveno na poradě učitelského sboru, že žáci mají zdraviti své učitele zdvořilým občanským pozdravem místo pozdravu křesťanského. O prázdninách byly také z nařízení ministerstva školství a osvěty (ze dne 30. 5. 1919, č. 19757) ve všech třídách sejmuty kříže a místo nich umístěn portrét prezidenta osvoboditele Masaryka.

Zákonem ze dne 2. dubna 1920 byla upravena volba zástupců místní školní rady.

str. 16

Místní školní rada se měla nadále skládat ze zástupců školy a zástupců obce. Ve školním roce 1920/1921 došlo tedy k volbě členů školní rady podle nového zákona.

Zvoleni byli:

• za školu: František Loukotka, František Langmayer a Václav Skalický
• za obec: Josef Maňák, Rudolf Pejša, František Bálek, Václav Bulán, František Míka, František Šmejkal

Předsedou místní školní rady byl zvolen Josef Maňák, místopředsedou Rudolf Pejša.

školní docházka

Školní docházka oproti předválečným létům vykazovala uspokojivý stav a postupně bylo upouštěno od zaměstnávání dětí v zemědělství na úkor školní docházky.

Např. ve školním roce 1925/1926: „...Nejpilněji chodili žáci obecné Školy do školy v březnu 1926 (96,19 % nezameškaných půldnů), na měšťanské škole v týž čas (97,20 % nezameškaných půldnů). Nejslabší docházka na obecné škole byla v prosinci 1925 (85,86 % nezameškaných půldnů), na měšťanské škole v lednu 1926 (88,29 % nezameškaných půldnů). Příčinou slabé docházky byl dusivý kašel, který se tu mezi dětmi rozšířil. Docházka celoroční vykazuje na obecné škole 93,32 %, na měšťanské škole 96,18 % nezameškaných půldnů, zlepšila se tudíž as o 1 % proti loňsku ..."

Ve školním roce 1925/1926 bylo zapsáno dětí:

Obecná škola: 62 hochů a 55 dívek, t. j. celkem 117 dětí
Měšťanská škola: 67 hochů a 61 dívek, t. j. celkem 128 dětí
Celkem: 129 hochů a 116 dívek, t. j. celkem 245 dětí

Školní kronika uvádí u počtu žactva i údaje o počtu žákyň, které navštěvovaly ženské ruční práce (41 dívek na obecné škole a 61 dívek na měšťanské škole) a o počtu dětí učících se německému jazyku (40 dětí na obecné škole a 128 dětí na měšťanské škole).

nemocnost dětí

V poválečném období nejvíce stonaly děti na španělskou chřipku, kterážto nemoc dosáhla epidemických rozměrů a vyžádala si i krutou daň na životech. Dále se nejčastěji vyskytovaly nemoce - spalničky (někdy onemocněla touto nemocí téměř polovina žactva), plané neštovice, chřipka, žloutenka. Při celkovém porovnání ale poválečné období, zvláště od roku 1926/1927 zaznamenalo zlepšení ve zdravotním stavu dětí a úmrtí žáků se vyskytují opravdu jen ojediněle.

str. 17

podpora chudým žákům

Ve školních kronikách z let 1918 - 1939 se údaje o podpoře chudým žákům vyskytují jen sporadicky. Polévkový ústav, přejmenovaný na polévkový fond, jehož činnost byla přerušena světovou válkou a následným nedostatkem potravin, se podařilo obnovit až několik let po skončení I. světové války. Jeho činnost ovšem nedosáhla již předválečné úrovně:

„... V zimě podělováno 15 - 20 žáků nejchudších v poledne polévkami, na něž sebrán peníz povolenou sbírkou veřejnou..."

(Zápis ve školní kronice, inv. č.104, nestránkováno, ke školnímu roku 1931/1932)

školní knihovna

Tak jako po každé změně státního zřízení, i po zániku Rakousko - Uherské monarchie, došlo k vyřazení knih ze školní knihovny upomínajících na dobu minulou. Školní knihovna byla ale vbrzku doplněna nově vydávanou literaturou a počet svazků zanedlouho přesáhl předválečný stav. Knihovna žákovská měla tři oddělení a to pro obecnou školu, měšťanskou školu a učitelský sbor. Ve školním roce 1932/1933 je uveden tento statistický přehled:

učební pomůcky

Také oproti létům minulým rozrostl se počet učebních pomůcek, i když školní kroniky zaznamenávají občasný postesk kronikáře na skoupost místní školní rady při financování jejich nákupu. Inventář školních pomůcek vykazoval např. ve školním roce 1926/1927 celkem 274 inventárních čísel na obecné škole a 389 inventárních čísel školních pomůcek na měšťanské škole.

školní slavnosti

Školní slavnosti popisované na stránkách kronik z let 1918 - 1939 je možno rozdělit na státní, významných osobností kulturního života a ostatní.

Státní slavnosti spočívaly v oslavách 28. října, narozenin prezidenta osvoboditele T. G. Masaryka, volby hlavy státu a pod. Pro dokumentaci těchto oslav poslouží vhodně kronikářův popis oslav 28. října:

„... Na paměť politického i národního osvobození národa československého ze jha rakousko - uherského, konána dne 28. října oslava. O deváté hodině dopoledne

str. 18

seřazen průvod před radnicí. Školní dítky v čele se školním praporem dostavily se se svými učiteli. Průvod, jehož zúčastnili se též místní školní rada, zastupitelstvo obce a občanstvo, odebral se do sálu v hotelu „Zelenka", kde konána slavnost s následujícím programem:

I. Slavnostní sbor „ 28. říjen "
II. Proslov starosty obce p. Josefa Maňáka
III. Slavnostní řeč učitele p. Jana Vacka
IV. „ Slovan " - mužský sbor
V. Recitace žáků
VI. Zpěv národní hymny „Kde domov můj" a „Nad Tatrou se blýská"

Slavnosti, ač bylo deštivé počasí, zúčastnilo se mnoho obyvatelstva nejen domácího, ale i přespolního..."

(Školní kronika III., str. 168)

Slavnosti významných osobností kulturního života byly ryze rázu školního. Jednalo se o oslavy učitele národů J. A. Komenského, výročí narození význačných českých básníků, spisovatelů a pod.

Mezi ostatní slavnosti můžeme zařadit stromkovou slavnost (průběh jako v letech před I. světovou válkou), oslavy dne spořivosti, kdy děti I. třídy dostaly od místního založ. a spořitelního spolku vkladní knížku s vkladem 5 K, den české knihy menšinám (v Borotíně sebráno a odesláno celkem 5 knih), svátek matek a pod.

školní výstavky, divadlo a schůze učitelů s rodiči

Práce učitelů se školní mládeží nespočívala pouze v předávání vědomostí. Příležitostně se ve školních prostorách konaly pro veřejnost výstavky prací dětí, které se těšily velkému zájmu nejen rodičů dětí, ale i všeho obyvatelstva Borotína a blízkého okolí.

Největší pozornost z mimoškolní činnosti mládeže k sobě ale poutala divadelní představení, která se žáky obětavě nacvičovali členové učitelského sboru. Tato představení musela býti několikráte opakována pro velký zájem obecenstva. Čistý výtěžek býval dáván na dobročinné účely či na rozličné školní potřeby.

O své práci s dětmi informovali učitelé rodiče žáků na schůzích pořádaných ve škole obvykle dvakrát do roka.

školní zahrada

Zápisy o školní zahradě ve školních kronikách v letech 1918 - 1939 se vyskytují jen zřídka a většinou obsahují „pláč" nad jejím zanedbaným stavem a nedostatkem financí na její obnovu popř. řádné vedení.

str. 19

změny v organizaci školy

• roku 1921 zřízena v Borotíně měšťanská škola, následkem čehož vznikl požadavek většího počtu tříd. Proto roku 1922 dochází k přestavbě vnitřního uspořádání školních prostor, přesto jedna třída musela býti provizorně umístěna v budově dnešní radnice (od roku 1791 do roku 1897 byla v této budově celá škola).

str. 20

• roku 1922 byla zřízena při škole v Borotíně „živnostenská škola pokračovací", která ale zanikla již v roce 1935 a svůj inventář předala měšťanské škole
• roku 1925 byla zřízena při škole v Borotíně „hospodářská škola lidová", která byla dvoutřídní a jejíž správcem byl ředitel Obecné a měšťanské školy v Borotíně
• roku 1938 se měšťanská škola stala školou újezdní a do jejího obvodu byly přiděleny kromě Borotína obce Pikov, Řevnov, Sudoměřice u Tábora, Radkov, Sedlečko, Prudice, Záhoříčko, Moravec, Lideřovice, Rzavá a Nemyšl. Předsedou újezdní školní rady byl jmenován ředitel školy v Borotíně V. Skalický.

poplachová cvičení

S nástupem nacistického státního zřízení v sousedním Německu se blížily obavy z možné války a jejích důsledků. Proto pro školu byl stanoven poplachový řád, který byl procvičován:

„... V pondělí dne 16. listopadu 1936 byly děti poučeny, jak se chovat v případě plynové války. Přednášel velitel CPO Pradáč.

V úterý cvičen poplachový řád v příčině opuštění školy a rychlého úkrytu při nepřátelském náletu na naši školu.

V měsíci prosinci předseda místní CPO Pradáč měl poučné přednášky pro děti o zabezpečení se v případě leteckých náletů na naši obec ..."

ukončení školního roku

Ukončení školního roku odehrávalo se ve školní budově za obvyklých formalit. Pouze v několika letech po vzniku Československé republiky ukončoval se školní rok koncem měsíce června tzv. „Husovou slavností":

„Školní rok letošní ukončen vynesením ministerstva dne 30. června slavností Husovou. Dítky shromáždily se ve IV. tř. b). Slavnost zahájil zástupce správce školy. O významu Jana Husa promluvil učitel p. Vratislav Gottwald. Předneseny básně žákem a žákyní V. třídy. Zapěny „Hranice vzplála na břehu Rýna ..." a hymny „Kde domov můj" a „Nad Tatrou se blýská". Po doslovu a napomenutí žactva zástupcem správce školy k mravnému chování o prázdninách, vrátilo se do svých tříd, kdež mu byly rozdány školní zprávy ".

(Školní kronika III., str. 172)

str. 21

str. 22

str. 23

Dějiny školy v letech 1939 -1945

Konec Československé republiky a vznik protektorátu

Zánik republiky, vznik protektorátu a následné obsazení našeho území německým vojskem dojímavým slohem popisuje kronikář takto:

„...Nečekaně, jako lavina, přiřítily se události březnové. Dne 14. března zasadili Slováci republice Československé smrtelnou ránu prohlášením samostatného státu. A třebaže večer při sdělení rozhlasu o cestě presidenta dr. Háchy do Berlína a vtáhnutí německého vojska do Moravské Ostravy srdce se nám svíralo úzkostí o starost z věcí budoucích zaplašila spánek z unavených očí, jako blesk zdrtila nás dne 15. března zpráva o zřízení Protektorátu Čechy a Morava a obsazení naší vlasti říšskoněmeckým vojskem. Nový stav věcí vysvětlil jsem žákům svolaným do kreslírny a v pozoru naší nezapomenutelnou hymnou „Kde domov můj" hleděli jsme načerpati sil pro události další... "

(Školní kronika inv. č. 104, nestránkovaná, zápis ke školnímu roku 1938/1939)

Dočasné zabrání školní budovy pro potřebu německého vojska

Ve středu 22. března 1939 přijeli do Borotína ubytovatelé německého vojska a zabrali celou školu kromě kabinetů. V ředitelně školy si zřídili kancelář. V pátek 25. března odpoledne přijela do Borotína 3. eskadrona 6. jízdního motorizovaného pluku asi ve 30 autech. Ve škole bylo ubytováno 160 vojáků. Školní mládež dostala volno s důrazným poučením, jak se mají chovat k německým vojákům. Německé vojsko setrvalo v Borotíně do 4. dubna 1939. Za palivo, světlo, čištění a poškození budovy zaplatilo náhradu 576 RM = 5 760 K. Kronikář V. Skalický k obsazení školy a Borotína též poznamenává:

„...Poznamenati dlužno, že vojáci i jejich velitelé chovali se k obyvatelstvu slušně - rovněž i naopak, takže nedošlo k žádným incidentům. Pro úplnost poznamenávám ještě, že chtěli auta umístit všechna na školní dvůr a zahradu. K odstranění sněhu povoláni starostou občané. Jim měla býti za práci vyplacena odměna K 80,-. Zřekli se jí však ve prospěch polévek pro chudé".

Důsledky okupace naší vlasti pro školní život

změna školních osnov, školní knihovna, pomůcky

Se začátkem roku 1940 byly stanoveny nové školní osnovy, poplatné okupační

str. 24

moci. Byly provedeny několikráte revize učebnic, vadné texty musely býti začerněny a učebnice dějepisu odeslány ke zničení. Závadné knihy ze školní knihovny a závadné školní pomůcky musely být odstraněny a zapečetěny v archivu-kabinetu. Odstraněno bylo vše, co připomínalo bývalou republiku Československou a její prezidenty. Stejný osud potkal i školní kroniky, které musely být uzavřeny, zabaleny, zapečetěny a uloženy v archivu. Od roku 1940 se pak vedla „oficiální" kronika, jejíž zápisy jsou velice stručné a poplatné době.

str. 25

průběh školního roku

• školní rok začínal počátkem měsíce září a byl zahajován poslechem rozhlasu a projevy učitelů k žákům. Již první den vyučování byl dnem pracovním. Od roku 1939 se konaly tzv. opravné zkoušky žáků, kteří v minulém školním roce z některého předmětu neprospěli
• dne 27. srpna roku 1941 byla přeměněna újezdní měšťanská škola na školu výběrovou s pojmenováním „hlavní škola". Bylo i stanoveno procento žáků, kteří směli býti přijati na hlavní školu a toto procento během války nepřesáhlo číslo 40. Kronikář poznamenává, že zápis žáků na hlavní školu byl velice obtížný. Všichni rodičové chtěli, aby jejich dítky byly přijaty na hlavní školu, čemuž nemohlo být vyhověno. Nepřijetí považovali za velkou osobní křivdu. Je jen škodou, že kronikář nezaznamenal kritéria, podle kterých byly děti na hlavní školu přijímány. Zda se jednalo o prospěchový průměr žáka, či zda bylo tzv. „nutno přijet na praseti"
• počet žactva oproti létům minulým jeví trvalý pokles. Tak např. ve školním roce 1941/1942 je uveden následující statistický přehled počtu žáků:

• školní docházka trpěla během II. světové války v zimním období častými uhelnými prázdninami pro nedostatek paliva a častou nemocností dětí. Co se týče nemocnosti dětí, nejhorší byl školní rok 1941/1942, kdy byla škola opakovaně lékařem uzavřena pro epidemii záškrtu a spály. V tomto školním roce nemocem podlehlo 5 dětí a jedno dítě zemřelo na následky úrazu (přejeto vlakem)
• školní oslavy spočívaly ve slavení narozenin vůdce A. Hitlera, státního prezidenta E. Háchy a vítězství říšských vojsk. Kronikář k tomuto suše konstatuje, že proběhla ta a ta oslava dle pokynů, nařízení č. ... a blíže se nerozepisuje

str. 26

• i uprostřed hrůz II. světové války můžeme ve školní kronice najíti světlé okamžiky. Jedním z nich je popis oslav rodáka z Borotína - J. E. Kypty:

„... Spolek rodáků a přátel z Borotína a okolí uctil ve dnech 31. 7. a 1. 8. památku zdejšího rodáka, učitele a hudebního skladatele J. E. Kypty odhalením pamětní desky na jeho rodném domě č. 3. Stalo se tak velmi pietním a krásným způsobem, slavností na níž dlouho budeme vzpomínat. Krásné skladby Kyptovy provedeny prvotřídními silami vesměs skvěle, ukázaly nám, že Kypta směle může býti zařazen mezi naše nejlepší skladatele. Činně účastnila se i naše škola. Žáci za vedení odborného učitele V. Máry, za vydatné pomoci F. Pradáče a ředitele školy při odpoledním duchovním koncertu přednesli 5 Kyptových skladeb. Jmenovaní pak učitelé pomáhali v orchestru, ředitel přejímal desku v zastoupení obce..."

(Školní kronika, bez bližšího označení, str. 36, školní rok 1942/1943)

• k smutným dokumentům doby patří i zápis kronikáře o povolání učitelů k tzv. totálnímu nasazení. Dne 15. září 1944 byli povoláni na pracovní úřad Josef Tůma a Jan Dvořák a přiděleni dnem 18. září jako pomocní dělníci do výroby (kam - nečitelný zápis). Následujícího týdne byla na úřad práce povolána M. Bábelová a přidělena dnem 26. září jako dělnice do muniční továrny ve Vlašimi. Zanedlouho byla ale propuštěna z pracovního nasazení a od 1. listopadu se mohla věnovat opět výuce žáků
• na jaře roku 1945 byla školní budova zabrána pro účely ubytování uprchlíků, kterých bylo 160. Vyučování bylo přerušeno již od ledna 1945 pro nedostatek uhlí a žáci si toliko jedenkráte v týdnu přicházeli pro domácí úkoly. Od 16. března, kdy byla škola obsazena uprchlíky, bylo možno velice skromnou vyučovací činnost provádět pouze v místních hostincích
• konec války znamenal na určitou dobu úplné přerušení vyučování, které bylo obnoveno až 28. května v již uprázdněné školní budově. Zrušeno bylo diskriminační opatření o tzv. „hlavní" škole a obnovena měšťanská škola v předválečném rozsahu. Leč od armády škola pokoj neměla: „... V sobotu 10. června přijela do Borotína Rudá armáda. Jeden oddíl umístěn na školní dvůr a zahradu, asi 30 vojáků dáno do 3. třídy. Chovali se slušně. Odjeli ráno 14. června; zbyl po nich rozšlapaný a hnojem pokrytý dvůr a část zahrady a silně poškozené ploty ..."
(Školní kronika, bez bližšího označení, str. 68, školní rok 1944/1945)


• změna v úpravě obecního zřízení neměla poměrně žádný vliv na školní poměry. Zvolen byl místní národní výbor, jehož členem se stal i ředitel školy a tak funkci předsedy újezdní školní rady zaměnil pouze za funkci předsedy školské a osvětové komise při MNV Borotín.
• dále školní kronika k tomuto období obsahuje také zápis „Borotín v odboji", který je ale totožný se zápisem v obecní kronice (kronikář byl týž), a který již byl

  str. 27

  uveřejněn v Borotínském zpravodaji. Připomeňme si jen oběti nacismu z Borotína, tak jak je uvádí školní kronika:

str. 28

Dějiny školy v letech 1945 -1996

Tuto poslední kapitolu dějin školy v Borotíně je možno rozdělit do třech údobí podle politických poměrů ve státě:

1945 - 1948
1948 - 1989
1990 – 1996

Školní léta 1945-1948

Tato léta se vyznačovala návratem do doby před druhou světovou válkou. Byl očekáván nový školský zákon o jednotné škole, ale ten spatřil světlo světa až po únorových událostech roku 1948.

Jak hodnotit toto poměrně krátké období? Současný historik jej bude hodnotit jako údobí boje demokracie s nastupující totalitní mocí, kronikář píšící školní kroniku v roce 1949 jej ale zhodnotil takto:

„... Od roku 1945, kdy byla osvobozena naše republika Rudou armádou od němců, očekávali jsme nový pokrokový školský zákon. Marně! Pletichy reakce brzdily jeho vydání. Až po slavném únoru 1948, díky ministru školství Z. Nejedlému, mohl být vypracován a vyhlášen zákon o jednotné škole ..."

(Kronika č. VI, nestránkovaná, úvod)

str. 29

Školní léta 1948 -1989

Nový školský zákon o jednotné škole přinesl změnu v organizaci školy. Byla zřízena místo školy obecné škola národní a místo školy měšťanské škola střední. Každá tato škola měla i svého ředitele s příslušným aparátem. Proto také od školního roku 1948/1949 jsou vedeny dvě kroniky. Z historického pohledu je zajímavé jejich srovnání neboť mnohdy zachycují rozdílné hodnocení věcí minulých. Tak např. únorové události jsou ve školních kronikách hodnoceny takto:

„... události únorové - demise ministrů strany lidové, nár. soc. i soc. dem. - zmocnění se vlády stranou komunistickou, vytvoření nové vlády, akčních výborů atd. - vše to mělo velký vliv na školu. Ministrem školství a osvěty stal se opět ministr Prof. Dr. Zdeněk Nejedlý. Mnoho učitelů zbaveno místa nebo přeloženo. U nás vyzváni ředitel a učitel Fr. Pradáč, aby do tří dnů vstoupili do strany. Propuštěn nebo přeložen nebyl nikdo. Zhodnocení těchto událostí, ocenění jejich významu pro stát a národ ponechávám peru povolanějšímu. Ostatně na nestranný je třeba delšího odstupu.

Dne 22. dubna povolal akční výbor národní fronty všechny učitele našeho okresu do Sedlce k vyslechnutí referátu o nové ústavě. Uloženo jim, aby poučili občany v téže věci. Referováním v Borotíně pověřen ředitel.

Téhož dne podle nařízení ministra školství a osvěty mělo býti na žákovském shromáždění poučeno žactvo o jednotné škole (zákon o jednotné škole mající velký význam pro naše školství, schválen národním shromážděním dne 21. dubna). Protože bylo nutno uposlechnout nařízení AVNF, byli žáci v jednotné škole poučeni dne následujícího ředitelem v hodinách občanské výchovy učiteli i rozhlasem ".

(Školní kronika tzv. střední školy, str. 116, zápis ředitele V. Skalického)

Školní kronika národní školy, vedená učitelem Pradáčem hodnotí únorové události mnohem loajálněji:

„... Vypracovány učební plány a podrobné osnovy v pokrokovém duchu a učitelstvo včas obeznámeno, aby se již od počátku školního roku mohlo nerušené pracovat v jeho intencích. Naše škola velmi silně pocítila tuto blahodárnou změnu. Bývalá měšťanská škola přeměněna na střední a obecná v národní. Správy školy, které byly od roku 1921, kdy v Borotíně zřízena škola měšťanská, společné, jsou rozděleny. Ředitelem školy střední zůstal dosavadní ředitel V. Skalický, ředitelem školy národní ustanoven dne 1. srpna František Pradáč, dosavadní učitel této školy.

Začínal tedy školní rok 1948/1949 zvlášť mimořádně. Pozváni k zahájení členové MNV, místní školní rady, rodičovského sdružení i ostatní občané. Bohužel dostavil se jeden. Při zahájení zdůrazněn význam nového školského zákona, díla to lidově demokratické republiky pro budoucnost".

(Školní kronika národní školy, nestránkováno, zápis ke školnímu roku 1948/1949)

str. 30

průběh školního roku

Tak jako i kroniky z let minulých, školní kroniky poúnorové zachovávají ve svém vedení určitou schématičnost, což bylo zapříčiněno tím, že pro vedení kronik byly stanoveny předpisy - jaká jednotlivá hesla má kronika obsahovat. Dlužno podotknouti, že se změněnými politickými poměry se změnil i obsah těchto hesel. Zůstaly z let minulých jen hesla týkající se zahájení a ukončení školního roku, statistického přehledu žactva, školních a státních slavností. Přibyla hesla o brigádách, organizaci žactva v Pionýru, mimoškolní činnosti a hesla týkající se jednotlivých politických výročí.

Zahájení školního roku probíhalo ve školní budově začátkem měsíce září. Popis v kronikách je až na jednotlivosti u každého roku shodný. Pro dokumentaci doby poslouží dobře zápis ze školního roku 1967/1968, kde se hovoří i o ideovém působení na školní mládež:

„... Školní rok 1967/1968 byl zahájen 1. září 1967. Během prázdnin byly učebny vyčištěny, upraveny a vyzdobeny. Žáci měli připraveny pomůcky na lavicích, stejně tak i učebnice, pro první třídu nové. Nejmladší žáky, kteří přišli poprvé letos do školy, přivítala s. ředitelka, pionýři z vyšších tříd je přivítali do školy kytičkou a maličkostí. Potom pohovořila s. ředitelka s rodiči nejmladších žáků o jejich rodičovských povinnostech, o vzájemné spolupráci a společné výchově. V posledním týdnu před ukončením školního roku byly přiděleny předměty podle aprobačních skupin. Během prázdnin a zejména v posledním prázdninovém týdnu připravili učitelé rozvrh, aby se mohlo začít učit hned naplno. Rozvrh hodin se musel důkladně promyslet, protože od 1. září 1967 se vyučovalo v jedenáctidenním cyklu - sudá sobota volná. Počet týdenních hodin v některých předmětech byl redukován, např. český jazyk v 7. třídě, dále ruský jazyk, vlastivěda, fyzika ... Ministerstvo vypracovalo model rozvrhu. Zpracování dalo hodně práce, protože také přestávky byly prodlouženy a muselo se dbát na to, aby se všechny hodiny vešly do vymezeného času a děti nebyly přetěžovány. Během prázdnin prostudovali učitelé osnovy. Ředitelství školy a učitelský sbor navrhly celoroční plán školy podle usnesení, daných XIII. sjezdem KSČ, usnesení ÚV KSČ a jejich závěry a podle směrnic odboru školství rady ONV.

Výchovně vzdělávací práce školy směřovala k tomu, abychom poskytli dětem hluboké a solidní vědomosti a připravili je morálně pro další studium nebo zaměstnání, aby z nich byly morálně pevní lidé, kteří v dalším životě budou se i nadále vzdělávat a dávat společnosti své schopnosti k dispozici. Podle daných směrnic největší pozornost v tomto školním roce měla být věnována komunistické výchově a modernizaci forem školní práce ve výuce. K tomu si učitelé stanovili tyto cíle: důsledná výchova v duchu komunistické morálky, pro letošní rok se zřetelem ke vztahu ke světu a společnosti, estetické a internacionální výchově.

Formování morálních rysů dítěte tvořilo základní a nedílnou součást celého pedagogického

str. 31

procesu, snažili jsme se, aby výchovné působení bylo nenásilné a aby idea vyplývala vždy z učiva, aby vedla se získanými vědomostmi současně k vytváření správného světového názoru. Současně v nich probouzeli lásku k umění a ke krásnu, aby estetické návyky přenášely i domů. Zároveň rozvíjeli jejich internacionální vědomí..."

(Školní kronika, bez bližšího označení, 1967 - 1983, nestránkovaná)

Statistiky počtu žáků v poúnorovém období zaznamenávají pozvolný pokles, což bylo zapříčiněno určitými důvody:

• odchod lidí z vesnic za snadnější pracovní příležitostí do měst
• snaha po vyšší životní úrovni a následkem toho menší počet narozených dětí v rodinách

Statistika počtu žáků ze školního roku 1954/1955 ukazuje následující stav:

Zdravotní stav školních dětí souvisel úzce se školní docházkou, tak jako v minulých létech. V rámci objektivity práce je nutno přiznat, že po stránce péče o děti komunistický režim vykonal mnoho kladného:

„... 18. až 21. října jezdili žáci ve skupinách do Tábora k opravě zubů, každá třída ztratila nejméně jeden vyuč. den. Dne 1. listopadu byli žáci 1. třídy očkováni proti TBC. 15. listopadu byli očkováni proti neštovicím žáci osmiletí a čtrnáctiletí.

Místní praktická lékařka MUDr. R. Nová prohlédla všechny žáky na škole a zjistila, že 31. žáků, t. j. téměř 23 %je zdravotně ohrožených. Seznam těchto dětí byl odeslán 1. prosince školskému odboru rady ONV v Táboře. Zdravotní stav dětí byl také předmětem jednání na schůzi SRPŠ dne 21. listopadu, kde přítomným 62 rodičům přednášela MUDr. Nová o nejčastěji se vyskytujících chorobách dětí na škole a jejích příčinách. Jsou to: srdeční vady, nemoci průdušek, rachitis, skolioza páteře, zvětšené mandle, revmatismus, asthma a pod., nedostatek správné výživy a cvičení.

Tím naléhavěji se jevila potřeba zřízení školní stravovny. Její otevření bylo pojato do volebního plánu ONV v Táboře, jako jiné akce nejen plánováno ale i uskutečněno jako krásné a přesvědčivé svědectví o péči našeho lidově demokratického státu o děti.

str. 32

ONV v Táboře finančně podložil cifru 30 000,- Kčs k tomu účelu stanovenou v rozpočtu MNV v Borotíně a provedení práce zadal v listopadu 1954 stavebnímu podniku ONV v Táboře..."

(Školní kronika, bez bližšího označení, str. 216-218)

Do provozu byla dána školní stravovna dne 7. března 1955.

Školní kronika zaznamenává počet stravovaných dětí, ale i nepochopení některých členů MNV:

„...Jako kuchařka přijata do stravovny manželka učitele Pradáče, Marie Pradáčová. Jí dobrovolně při přípravě svačin pomáhala manželka ředitele školy.

Stravování bylo zahájeno až 7. března 1955, protože dříve neměl MNV peníze na nákup potřebných potravin. l později platil MNV došlé faktury jen velmi liknavě a často účtováno i penále. Vyskytli se v MNV i mudrci, kteří proti provozu školní stravovny brojili, že prý vyčerpá všechny obecní příjmy. Dokázali jsme to při veškeré šetrnosti věru snadno, když řada občanů po léta neplatí ani dávky ani daně a následkem toho je pokladna MNV stále prázdná. Začalo se stravovat 25 žáků a 5 učitelů. Do konce školního roku vzrostl počet stravovaných žáků přes 50, takže se stolovalo na směny. A to ještě nebyli uspokojeni všichni zájemci. Stravovaní dostávali přesnídávky a obědy, vždy velmi chutně a dobře upravené. Bylo překvapující, jak dětem chutnalo. Jak chutnalo i těm, o nichž rodiče tvrdili, že to či ono nejí. Jak mnoho jídel děti vůbec neznaly. A vidličku a nůž dostaly poprvé až ve školní jídelně. Platila tu zásada, že každý sní co dostane, na talířích nezůstanou zbytky. A nikdy nebylo nikomu špatně i když ten talíř rýžové kaše sypané skořicovým cukrem a maštěné máslem dal mnohým tolik zkusit, že do smrti snad nezapomenou. Víckrát už jsme ji nevařili. Agendu stravovny vedl ředitel školy. Získala si dobrou pověst u dětí i u rodičů..."

(Školní kronika, bez bližšího označení, str. 219 – 220)

Z oslav školních a veřejných je ve školní kronice k školnímu roku 1955/1956 zaznamenáno toto:

„... 6. 11. - Hvězdicová štafeta přátelství a míru
7. 11. - 38. výročí říjnové revoluce
22. 12. - besídka s dědou Mrázem: Čert a Káča, děda Mráz, nadílka od SRPŠ
2. 1. 1956 - zahájení druhé pětiletky
1. 5. - první máj v Táboře a ve Voticích
9. 5. - oslava pouze ve škole
3. 6. - MDD - na sportovním hřišti
       - pedagogická výstava
17. 6. - okresní spartakiáda - účast žáků zakázána pro spálu

str. 33

Mezinárodní den dětí jsme oslavovali na sportovním hřišti u Buzína společně s národními školami Střezimíř, Libenice, Mezno, Sudoměřice. Program - sportovní a kulturní. Účast obecenstva - dopoledne téměř žádná, odpoledne hojná. Nedostatkem je, že lidé přicházejí a domnívají se, že bude pro ně připraveno nějaké parádní vystoupení, zatímco by dospělí měli připravit dětem zábavu, přicházejí a čekají, že je budou děti bavit.

Pedagogickou výstavu jsme otevřeli 3. 6. ve sborovně školy. Byla vkusně instalována. Shlédlo ji asi 70 dospělých. V neděli 10. června byla ve výstavní síni Táborského muzea otevřena i výstava okresní. V oddělení o práci učitelů bylo na ní vystaveno několik prací ředitele školy v časopisu Vesmír, ČSL Ornitolog, Rudé právo.

Účast našeho žactva na okresní spartakiádě byla lékařkou zakázána pro množící se spálu..."

(Školní kronika, bez bližšího označení, str. 250 - 251)

V měsíci červnu se stalo tradicí pořádat školní výlety a to i často několikadenní. Organizace a doprovod školní mládeže na výletech vyžadoval od členů učitelského sboru mnoho práce „navíc" a opravdové zaujetí pro věc:

„tak např.:

1. a 2. třída 8. června - výlet do Tábora. Vedli Pradáč a Šimeček.

6. až 8. třída 7. - 9. června zájezd na Moravu, přítomno 63 dětí a 8 dospělých.

Vedl: s. Müller.

První den: odjezd velkým a malým autobusem ČSAD o páté hodině z Borotína - směr Pelhřimov, Jihlava, Moravské Budějovice, Bítov (zámek a hrad), Vranov (přehrada), Znojmo (rotunda, vinice), Mikulov, Lednice, Slovácko, Gottwaldov.

Druhý den: Uherské Hradiště, Buchlovice, Buchlov, Bučovice, Slavkov, Brno, Blansko, Skalní mlýn.

Třetí den: Punkevní jeskyně, Kateřinská, Macocha, Boskovice, Pernštejn, Velké Meziříčí, Jihlava, Tábor, Borotín.

Zájezd byl poučný po stránce geografické, historické a národopisné. Nebylo žádných nehod ani nemocí. Všeho však shlédnuto jen „bleskově", protože trať byla zvláště prvního dne příliš dlouhá. Nocleh zajištěný n.p. Turista v Gottwaldově v noclehárně plné špíny, ustavičného hluku, bez možnosti umytí a s jediným klosetem pro dívky a chlapce. Na výlet vybráno od jednotlivců po 101 Kčs. ..."

(Školní kronika, bez bližšího označení, str. 252)

K odborné způsobilosti u členů učitelského sboru, byla vyžadována i patřičná politická uvědomělost:

„... v listopadu 1970 byly provedeny pohovory s nestraníky ze ZDŠ, MŠ i okolních škol. Učitelé ukázali svůj kladný poměr a přehled v politické situaci.

str. 34

Ve vlastenecké a internacionální výchově bylo využito důležitých výročí a památných dní. Největší pozornost byla věnována 5O. výročí vzniku KSČ. Všechny akce se týkaly hlavně tohoto výročí a jeho význam byl připomínán ve výchovně vzdělávací práci a také všechny sdělovací prostředky mluvily o jeho závažnosti. Vyvrcholením oslav byla školní besídka i pro veřejnost a okolní školy. To vše bylo doprovázeno vnitřní i vnější výzdobou, výstavkami, aktualitami, referáty aj.

Dětem byly připomenuty tyto památné dny:

• výročí SNP
• bitva u Dukly
• 75. narozeniny prezidenta republiky
• symposia ke 300. výročí úmrtí J. A. Komenského
• vzpoura v Krompaších
• 25. únor
• Pařížská komuna

V měsíci československo - sovětského přátelství navštívily děti sovětské filmy, uspořádána besídka k VŘSR, připomenut význam smlouvy ČSSR a SSSR. Na škole byla obnovena odbočka SČSP a zvolen nový výbor. Oslav prvního máje se zúčastnili v Táboře učitelé a žáci nejvyšších tříd. Dále bylo vzpomenuto 26. výročí osvobození ČSSR..."

(Školní kronika 1967 - 1983, nestránkovaná, zápis k školnímu roku 1970/1971)

školní léta 1989-1996

V listopadu 1989 došlo k tzv. „sametové" revoluci a vláda politické diktatury byla nahrazena demokratickým uspořádáním státu. Jak se tyto události odrazily ve škole v Borotíně? Jedná se o události stále příliš živé, které budou moci býti zhodnoceny až s větším odstupem času. Nejlépe ono vítězství demokracie nad totalitou hodnotí výrok slavného spisovatele:

Jediné vítězství, o němž nemohu pochybovat, je to, jež je uloženo v zrnu. Zrno vítězí tím okamžikem, kdy je zaseto do země. Ale je nutno nechat uplynout čas, abychom byli svědky jeho triumfu v podobě obilí.

A. de Saint - Exupéry

str. 36

Při příležitosti oslav 100. výročí školy v Borotíně bude umístěna na budově školy pamětní deska slavným borotínským rodákům, historikům píšícím o Borotíně.

str. 37

Roman Cikhardt

Narodil se 4. února 1886 „na pile" čp. 121.

Po dětství, které prožil společně se svým bratrem, odchází roku 1903 na učitelský ústav do Soběslavi. Vynikal zvláště v historii a literatuře. Byl vždy v centru kulturního dění ve třídě, redigoval školní časopis „Budeč". Tehdy se seznámil s ředitelem obecné a měšťanské chlapecké školy v Soběslavi a zakladatelem tamnějšího muzea Karlem Lustigem.

Cikhardtova historická práce je spjata především s Táborskem, které velice miloval. Již první literární počin věnoval jako středoškolský student historii města Soběslavi. Kniha ale směla býti vydána až po jeho maturitě. Dále je nutno připomenout tyto publikace: „Táborsko - popis přírodní, historický a národopisný, Dějiny města Jistebnice, Pověsti a zkazky Táborska, Po stezkách našich dějin, Cestičkami dětství, básnické sbírky - Když srdce hovoří, Když duše sní, učební příručky - Občanská nauka ve stručném přehledu, Poznámky z národního hospodářství, Mluvnické a pravopisné přehledy".

Mimo to publikoval v řadě periodik, jako např. „Časopis přátel starožitností, Časopis rodopisné společnosti, Česká škola, Český jih, Český učitel, Kraj kalicha ... atd". Z velkého množství studií a článků připomínáme ty, které se týkají Borotína: „Mistr Jan z Borotína, Prokop Holý před Borotínem, Hrad Borotín v roce 1846, Páni z Borotína, Borotín v minulosti, Dorota z Borotína,

str. 38

Stará škola v Borotíně, Borotín v odboji - tajemství borotínské myslivny".

Jako učitel vystřídal několik působišť: Radenín, Radkov, Jistebnici, Tábor. V roce 1928 založil a do roku 1954 redigoval Jihočeský sborník historický - nejlepší regionální historický časopis. Zasloužil se o vydání díla svého bratra Rudolfa - Historický místopis Borotína v roce 1946.

Zemřel v Praze 1957.

str. 39

Rudolf Jan Ezechiáš Cikhardt

Narodil se 10. dubna 1888 v Borotíně „na pile" čp. 121.

Do obecné školy chodil v Borotíně a již tehdy ilustroval drobný časopis, který „vydával" se svým bratrem. V deseti letech mu zemřel otec a o čtyři roky později prodala matka mlýn a odstěhovali se do Klokot u Tábora. Od roku 1902 pokračoval ve studiích v Táboře. Za středoškolských studií se podílel na vydávání časopisu „Blaník" a horlivě propagoval Esperanto. Později se zúčastňoval i mezinárodních esperantských kongresů. Po studiu působil jako hospodářský adjunkt u knížete Lobkowicze na Blatensku. Přispíval odbornými články do zemědělských časopisů.

První světovou válku prožil jako voják na frontě, po válce nastoupil jako úředník do banky Slavie, kdy psal odborné statě ze svého nového povolání.

Hlavním oborem jeho literárních prací byla topografická historie. Své články publikoval v různých časopisech (Český jih, Jihočeský sborník historický, Lidové listy, Táborský kraj, Jihočeské hospodářské listy ...). Některé jeho práce byly vydány knižně a to „Z minulosti Libějic, Osada Chotovinská, Chrám sv. Michala v Jistebnici".

Rudolf Cikhardt působil jako místopředseda Spolku rodáků a přátel Borotína a okolí v Praze, jehož snahou bylo zvelebení Borotína. Zasloužil se o překrásnou vzpomínku a oslavy J. E. Kypty roku 1943. Všechny volné

str. 40

chvíle věnoval sbírání materiálu pro svou knihu o Borotíně. Nesplněna zůstala jeho touha, věnovat se plně po odchodu do výslužby svým literárním plánům. Rudolf Cikhardt zemřel v Praze 16. 5. 1944 a byl, tak jak si přál, pochován ve svém rodišti, jež tolik miloval.

Jeho „Historický místopis Borotína" byl vydán až v roce 1946 (dva roky po jeho smrti), a to zásluhou bratra Romana Cikhardta.