[Časopis turistů, r. LIII, č. 4-5, duben-květen 1941, s. 64]
Zaskvěla se v bílém sněhovém hávu a přivábila množství lyžařů, kteří měli téměř po dva měsíce možnost užíti kratších i delších svahů zdejších při relativní výšce až 220 m k nejnádhernějším sjezdům a nasytiti se přitom zdravým horským vzduchem, horským sluncem, pokochati se okouzlujícími skupinami, jež vytvořil nedostižný výtvarník mráz na stromech a keřích. Tyto zrakové dojmy a horský vzduch přivábily ovšem i nelyžare. Česká Sibiř byla opět zimními hosty hustě obsazena, někteří prodleli zde po celou zimu, jiní po prodlouženou dobu vánoční, ostatní aspoň o sobotách a nedělích. Všichni si libovali a slibovali zase přijeti. Klub lyžařů v Táboře pořádal troje lyžařské závody, velmi dobře připravené a režírované. Na hřebenech bylo by potřebí hotelu nebo chaty nebo aspoň na několika místech útulných čajoven, aby lyžaři nemuseli přerušovati své sjezdy do hotelů ve městě. Nuže, turisté letní, přijeďte v počtu asi jedné desetiny počtu lyžařů a zimních návštěvníků a bude vás v létě tolik, jako nikdy jindy před tím! Horské výhledy na žulově středohoří a Českomoravskou vysočinu, Brdy a Posázaví, ba i na velikány šumavské plně vás odmění za krátkou jízdu po 70 km vlakem, stejně jako potulky půvabným krajem.
