[nepodepsaná zpráva v Časopise turistů, r. LII, č. 2. únor 1940, s. 35]
Z nádraží Stupčice je tam nejblíž. Kamenná Lhota je malá vesnička, střed krajinářsky významného území, vzdáleného všeho ruchu, protkaného lesy a rybníky - typický jihočeský kraj, prostý, chudý, ale krásný - okraj České Sibiře a Českého Meranu. Je tam úhledný zámeček a ten je nyní klubovní stanicí. Protože je klidným a útulným zátiším, vyvolil si jej před časem Oskar Nedbal, aby tam, maje prostou krásu kolem sebe a jihočeské čisté nebe nad sebou, komponoval svá díla. Zvolíme-li zámeček za své dočasné sídlo, můžeme odtud podnikati vděčně tury na všechny strany. Nablízku je Cunkovské pohoří s Čertovým břemenem a Javorovou skalou, místy dalekých výhledů a krásných lesních poutí, dál je Zvěřinec, hrad Máchou navštěvovaný, a celé malebné Sedlčansko. Malá procházka je na rozsáhlé zříceniny hradu Borotína, zvaného Starý Zámek, u městečka Borotína. Oba, hrad i Borotín zhlížejí se v zrcadle rybníků, u jejich paty se rozlévajících. K jihu leží Jistebnice a nejstarší kostel v kraji Kostelec. Není daleko do Tábora a na Voticko, na tu naši Sibiř, v létě krásnou, v zimě krásnou a na jaře i na podzim také. Mnoho z té krajinné krásy vidíme z oken lhotského zámečku, ten kraj, který pro své zdravé podnebí se jmenuje Český Meran, kraj náš ryze český, jak jej dovedla zachytit ruka četných našich malířů.
