Václav Šmejkal: O Blaníku a o České Sibiři

[Časopis turistů, r. LIV, č. 1., leden 1942, s. 2-3]

Na Velký Blaník lze z Prahy jeti do stanice Votice a odtud pěšky buď po chodníku, vinoucím se podél okresní silnice, nebo za sucha lépe, zejména zviřují-li vozidla nebo vítr silniční prach, červeně značenou cestou podle rybníka Pilaře do města Votic. Kdo jede ráno z Prahy rychlovlakem nebo odpoledne (17.25) spěšným vlakem, vlaky směřujícími na České Budějovice, vystoupí ve stanici Olbramovicích (dříve Votice-Veselka), odkud buď pěšky po žluté značce nebo autobusem do Votic, kam jezdí každodenně. Od spěšného vlaku večer lze v Olbramovicích přestoupiti na osobní vlak, který doveze do Votic. Kdo nechce na Blaník pěšky, pojede z Votic do Louňovic autobusem, večer každodenně, dopoledne však dočasně jen v pondělí a v sobotu. Turista aspoň jednu cestu koná pěšky. Z Votic vedou na Blaník tyto cesty projektované, značené a udržované odborem Klubu českých turistů ve Voticích:

1) Červená přes Lysou, Vlčkovice, Hartmany, Odlochovice, Zvěstov, Libouň, Louňovice na vrchol; kdo chce shlédnouti Roudný, zlatý důl, odbočí tam po zelené značce v Odlochovicích a z Roudného pokračuje dále po červené; mine ovšem Libouň; aby ji prošel, půjde tam z Roudného po silnici.

2) Modrá přes Jankov, Ratměřice, Zvěstov, odkud dále po červené na Libouň atd., nebo ze Zvěstova pokračuje po modré na Roudný a dále jako pod číslem 1).

3) Posléze z Votic do Jankova lze jíti po žluté přes vrchol nad Žandovkou a z Jankova pokračovati po modré jako pod 2), neboť žlutá pokračuje z Jankova směrem k Vlašimi. Zdatným pěším turistům, kteří mají rádi čistý vzduch, ticho, zeleň, zpěv ptactva, jakož i daleké výhledy cestou a kteří míjejí šeď a prach silnice, lze doporučiti cestu tam po červené, cestu zpět z Blaníka pak pod 2) uvedenou obráceným směrem, ale jen do Jankova. Z Jankova do Votic pak pokračuje po cestě číslo 3), neboť úsek modré z Jankova do Votic vede převážně po silnici.

A nyní nejdůležitější pamětihodnosti umělecké i historické. Po červené stihneme Broumovice, kde bývala tvrz, která v bitvě u Jankova byla zničena. Následující osada Vlčkovice má zámeček z XVIII. století, vystavěný na zbytcích bývalé tvrze. V Odlochovicích je zámek s kostelíkem sv. Jana Nepomuckého. V kostelíku z první poloviny XVIII. století mimo jiné památky cenný obraz „Stigmatisace sv. Františka“ rázu Rainerova a ostatky sv. Gaudencia (Radima) roku 1737 z Říma sem přinesené. Z Odlochovic pokračuje červená přes Zvěstov (zámek, postavený na starém tvrzišti) a Libouň, kde turista uvidí vzácnou památku románského slohu, rotundu z XII. století; postrádá lucerny, zato má věž, a to hranolovou, jako ji mají kupř. rotundy v Přední Kopanině severně od Prahy a v Pravoníně, východně od Blaníka. Bohužel památka v Libouni hrozí sesutím, ježto pro zchátralý kryt povětrnost (déšť, sníh a mráz) rozrušuje a již značně rozrušila krov, strop rotundy a zdivo.

Červená dovede nás do Louňovic, kde býval románský kostel a klášter ze XIII. století (založen 1149) řádu premonstrátek. Dnešní farní kostel v Louňovicích původem svým sahá do doby gotické, nynější jeho podoba však je z druhé polovice XVII. století. V Louňovicích se narodil 1694 Jan Dismas Zelenka, skladatel a kapelník dvorní kapely v Drážďanech (Dresden), který tam roku 1745 zemřel, proslaviv uměním své rodiště i kraj. V Louňovicích špýchar z roku 1601 s renesančními štíty s ornamentálními sgrafity a zámek s valdštejnským znakem.

str. 2

Z Louňovic je po červené na vrchol 3,3 km. Pokračujme za Odlochovicemi zelenou přes Šlapánov a zlatý důl Roudný. Ve Šlapánově farní kostel z konce XII. století. Založen je románsky, avšak mohutná žebra klenby v kněžišti, původní okno v lodi a vchod ukazují na sloh přechodní. Podle tradice dolovalo se v Roudném i okolí odedávna. Řádné dolování, a to do hloubky, bylo obnoveno počátkem tohoto století a pokračováno zdárně v něm po světové válce, takže zlatý důl byl výnosným: avšak již po několika letech se dolování přestalo vypláceti, proto od něho upuštěno. Teprve v poslední době zahájeny přípravné práce k obnově dolování. Bylo by si přáti, aby k obnově dolování došlo, vždyť zlatý důl živil značný počet rodin krajiny, v níž není průmyslu.

Z Roudného pokračuje červená, která ústí do hlavní červené cesty, pocházející od Libouně, poblíže rybníka Strašíku a odtud přes Louňovice na Blaník.

Turista, který by šel jen jednu cestu, volí z Votic žlutou č. 3) do Jankova a odtud cestu pod 2) uvedenou, případně obráceným směrem. Jeho pěší tura bude nejdelší, ale zato bohatě ho odmění. Z vrcholu nad Žandovkou 669 m zhlédne nejen Voticko, úseky Sedlčanska a Vysoký Chlumec, Cunkovský hřbet, Liběnické vrchy, ale i Choustník, Svidník, Mladou Vožici s Andělským hradem, zříceninu Šelmberka s jeho mohutnou věží, Smilovohorsko - Říšnický hřbet, Stražiště nad Lukavcem a ovšem oba Blaníky i s valnou částí Podblanicka, Hůru, Melechov, část východního Posázaví, Mezihoří, Chlum 530 m, Konopiště, Chvojen, Chlum Konopištský 503 m, Chlum před Medníkem 445 m, Neštětickou horu a vůbec valnou část západního Posázaví s vrchy severně od Sázavy, zejména Vlkovou, Palečníkem, Kněží horou, Na Křížkách, Besednou s rozhlednou Drtinovou, Hřebeny, Brdy a dálavy za nimi a j., za krásného počasí i velikány Šumavy. Oko nemůže se odtrhnouti od této panorámy a duch plesá tichou slastí, že dopřáno mu kochati se takovou krásou.

Nutno jen zalesněnou čepičku vrcholu obejíti a to nejen ze strany jižní, kudy vede značka, ale i severní. Zde by měla býti zřízena turistická stezka, poněvadž částeční dlužno jít soukromou mezí.

Turista z vrcholu sestupuje po žluté do městyse Jankova. Již před Jankovem, v Jankově samém a v dalším okolí upoutají oko lesknoucí se hladiny četných rybníků. V Jankově zajdeme do farního kostela ze XIII. století (opravován však v XVIII. stol., věž i v XIX. stol.). Je zajímavý tím, že půlkruhová apsida je stejné šíře jako loď. V kostele upoutají návštěvníka tři ojedinělé památky: dvojnásobná socha Madony z roku 1655, visící v lodi, obklopená elipsovitým růžencem, velmi dovedně řezaným ze dřeva, řezba „Snímání z kříže“ ze zimostrázu, vzácné umělecké práce z první poloviny XVIII. století, a sousoší sv. Anny s Ježíškem po jablku sahajícím a P. Marie (XVI. stol.).

Klub českých turistů odbor ve Voticích dal výraz významu bitvy u Jankova tím, že vedl bojištěm tři cesty. Červená vede po jižní straně bojiště (Vlčkovice a Hartmany), modrá středem (Ratměřice), žlutá, směřující na Vlašim, po jeho severní straně územím příznačně zvaným v lidové mluvě i ve všech mapách „Na hlavách“ (vrch Skrýšov) přes Bedřichovice, které i s tvrzí a kostelem byly roku 1645 v bitvě vypáleny a zničeny.

Modrá pokračuje z Jankova do Zvěstova přes Ratměřice, kde je kostel a zámek s krásným parkem. Loď kostela je románská, presbytář gotický. Na zdi, jež obklopovala dřívější hřbitov, byla postavena v bitvě jankovské děla.

Turista, který by šel z Votic do Jankova po žluté, z Jankova do Roudného po modré a odtud po červené na Blaník, urazil krásnou přírodou 23 km, z toho jen 2,5 km po silnici, počítajíc v to úseky silnic ve Voticích, v Jankově a Louňovicích.

Blaník sám vyžaduje zvláštní stati. Turisté a veškerá veřejnost i obyvatelé Podblanicka vřele děkuji Klubu českých turistů v Praze, že rozhlednu na Blaníku zřídil, správě arcibiskupských statků - Blaník je majetkem pražského arcibiskupství - pak jsou trvale vděčni, že nejen povolila přístup na rozhlednu, nýbrž i stavbu podepřela. Vždyť jednak rozhled z Blaníka je vskutku velkolepý a daleký, jednak rozhledna na vrchu Mezivraty není veřejností ba ani turistům přístupna pro nesouhlas majetníka pozemků.