[Ottův slovník naučný (1888-1908), svazek XVII, str. 343-344]
Miličín, Milčín, město v Čechách, při svahu hory Kalvarie, v hejtmanství táborském, okr. mladovožickém, 630 m n. m., má 248 domů, 1379 obyvatel českých (1890), 5 třídní obec. školu a pokračovací průmyslovou, pošt. a telegr. úřad, zastávku dráhy cís. Františka Josefa (Praha-Tábor), četnickou stanici, 5 výročních trhů. Miličín jest poutnické místo. Nad náměstím k západu chrám Nar. P. Marie, vystavěný v letech 1380-85 bratřími Petrem a Janem z Rožmberka. Původně byl slohu čistě gotického, při opravách, hlavně po ohni r. 1639 a 1644, pak i v XVIII. stol., změněn tak, že zůstal jenom presbytář, ostatek je barokový. Stěny pokryty jsou freskami Jana Spitzera, strop allegorickými malbami a obrazem korunovace Matky Boží od Františka Millera z r. 1754. Hlavní oltář má obraz od Brandla, jiný v lodi Obrácení sv. Pavla. V kostele jsou náhrobky Jana Malovce z Malovic, Vrchotických z Loutkova, Lhotků ze Smyslova, faráře Bohuslava Norberta Biliny z Lipovce a Lazu (†1680). Při kostele starožitná kaple. Pozoruhodná věž chrámová má tvar čtverce vzhůru stoupajícího, jenž přechází ve výši 29 m v osmihraný kužel, 13 m vysoký, až do nejvyššího bodu vyzděný, u paty vyzdobený čtyřmi velikými, kamennými fialami. Okolo kužele vede pavláčka s kamenným zábradlím. Okna ve věži, kde dosud zachovala se gotická síň pokladní, zřízena jsouce na způsob střílen, ukazují, že kostel i věž sloužila často účelům válečným, jmenovitě v bojích Jana Malovce na Pacově a Borotíně (1470-72) proti pánům z Růže. Věž je druhá svého způsobu v Čechách. Bývalý hrad, nyní zámek, v XVI. stol. nazývaný »nocležní dům«, ztratil častými přestavbami a zase nejvíce r. 1785 snesením druhého poschodí dočista prvotní podobu. Koncem XVIII. stol. rozprodán emfyteuticky i s poli soukromníkům. Na blízké hoře Kalvarii stojí od r. 1745 kostelík Utrpení Páně s oltářním obrazem Brandlovým. Hrad, na němž vládli pánové z Miličína (v. t.), býval středem východní části župy vltavské, při chrámě bohatě nadaném sídlili až do r. 1420 děkanové dekanátu vltavského, k němuž příslušely 42 plebanie. Když Heřman z Miličína padl v bitvě u Kreščaku, přešlo miličínské panství, opevněné městečko Miličín s hradem a s několika vsemi, dle rodových úmluv na Petra z Rožmberka. Krumlovští páni přáli Miličínu mnoho svobody, pro něž město, ležíc při živé zemské silnici Karlově, obchodem i řemesly valně bohatlo, ač zase ve válkách vojenskými průchody citelně trpělo. Miličínu udělili Rožmberkové erb městský: bílou svou pětilistou růži v červeném poli. Roku 1593 prodal Petr Vok ztenčené panství miličínské Michalu Špánovskému z Lisova a na Pacově, jeho synové Mikuláš a Joachim propustili r. 1600 Miličín Evě Kaplířové ze Sulevic, rozené Radimské ze Slavkova a na Neústupově. Po konfiskaci dostal se Miličín r. 1622 Marradasovi, r. 1625 Kašparu de Avendano, r. 1629 Martinu de Hoeff-Huertovi, po němž dědila jej Marie Anna, vojvodovna z Multan a Valachie, vdaná nejprve za Jindřicha purkrabího z Donína, po druhé za Gustava Adolfa barona z Varrenspachu a Karkusu. Při zápletcích po její smrti r. 1653 dal Miličín císař oblíbenému svému dvořenímu Františku Eusebiu hr. Pöttingovi na Krchlebích, Rumburce a Warnsdorfě. Nový pán potvrdil i rozmnožil městu výsady rožmberské, že ožebračelé a pro stálé války skoro pusté městečko v brzku do jakéhosi blahobytu se pozvedlo. Bratrovec a dědic Františkův Jan Šebestian hrabě Pötting na Manětíně a Rabštejně zbavil se zboží miličínského r. 1681, kdy je převzal František Ferdinand hrabě Khuenburg, potomní arcibiskup pražský, jenž skoupil v okolí několik statkův a zařídil z nich pro svého bratra Jana Josefa Khuenburga a jeho potomky svěřenské panství vožické, do něhož i Miličín jako součást zapadl a dosud v něm trvá. Městečko zastihly ještě ohně v letech 1399, 1747, 1833. V dějinách jeho vyniká r. 1735, v němž měšťané vzbouřili se proti vrchnosti, že brala jim svobody a kázala přísahu člověčenství. Vojsko je pokořilo.
