Ludvík Heller: [Hrob Františka Lhotky v Červeném Újezdě]

[Časopis turistů, r. LVI, č. 4, duben 1944, s. 64]

Česká Sibiř. Když koncem minulého století začal se aklimatizovat dr. Jan Herben v Hostišově u Votic, nazval ten kraj mezi Voticemi a Táborem Českou Sibiří. Středem té Sibiře je Kalvárie nad Miličínem. Na těch „horách“ (Mezivraty 712 m) je zřídkakdy klidno. Půlnoční větry jsou tu jako doma. Zato vyhlídka je vždycky pěkná. K jihu otvírá se Táborsko, kraj plný odkazů. Po pravé ruce sjíždí k němu dráha k Stupčicům. U Stupčic v přírodním parku je sanatorium Ing. Mir. Krajce. Tady se vyléčíš ozonem, sluníčkem a dobromyslností. Jen to zkuste, lidé s pocuchanými nervy! Okřejete a omládnete. V knize hostů najdeš podpis Vrchlického, dr. Drtiny aj. A přes dráhu na kopečku je kostelík v klubíčku budov. To je Červený Újezd. Krásně položená osada. Sluníčko se ni směje od rána do večera, všechny komíny tu mají dobrý tah. Žádná chalupa není za větrem, ale na větru. Miličínská Kalvárie má Červený Újezd pod dozorem a z Červeného Újezda můžeš signalizovat světlem až na vrchy brdské daleko na západ, na Choustník za Táborem, na Stražiště u Pacova. Pod Újezdem k západu je malebná kotlina Sedlecká, zvaná Český Merán.

Není divu, že se v Červeném Újezde na faře před 70 lety rád ubytoval kněz, básník a písničkář František Lhotka. Daleké obzory budily mu myšlenky, které ukládal do zpěvných básní, z nichž některé uveřejněny byly v „Blahověstu“ a „Daliboru“. Jeho báseň „Touha“ zhudebnil Kavan. Je to na Táborsku známý sbor „Tam tichou nad Lužnicí“. Žel, že zapomenutý tento vlastenecký kněz má v koutě kostelní zdi i zapomenutý hrob. Turista neodhaluje jen krásy přírodní, ale také i nedostatky citu a vděku mladého pokolení.