„Jdi do Prčic!“ říká se, když se někdo chce odbýt. Ale ti, kteří tak říkají, snad nevědí, že do Prčic se může jít, ba vlakem a autobusem pěkně dojet. Prčice není žádná samota, žádná malá osada, ale starobylý městys, založený již v prvních stoletích vlády Přemyslovců. V Prčici začal svou historii mocný rod Vítkovců, pozdějších pánů „z Růže“. Za prvního českého arcibiskupa Arnošta byla Prčice farním místem s kostelem. Na nedalekém hradu Zvěřinci zdržoval se nějaký čas Mistr Hus u svého příznivce rytíře Václava ze Zvěřince. Odtud vycházel do okolí, aby lidu, hledajícímu království nebeské, ukazoval cestu. Na jeho pobyt v této krajině připomíná „Husova lípa“ v blízkém Úklidě. Je to mohutný starý strom vichřicí a blesky všelijak poškozený, ale stále zdravý a živý. Je pamětníkem náboženské reformace, ale také i pilné snahy Polyxeny z Lobkovic na Vysokém Chlumci, aby zbloudilý lid vrátil se zase do lůna církve katolické. Dívala se z parkánu zámku pres tu starou lípu k Jesenici, kde na Staroměstském rynku sťatý Černín, katolík, při kostele byl pohřben. Všechna ta místa, historicky památná, mohou se zhlédnout za den, když od Prahy nebo Tábora přijedete do stanice Heřmaniček-Sedlce a autobusem dojedete za 10 minut do Prčice. Uvidíte krásnou, kopci věnčenou kotlinu, které se říká Český Merán. Nerostou tu olivy, ale mnoho lidí z Prahy dojíždělo do okolních lesů na borůvky, ostružiny a houby. Ty kopce kolem jsou vyšší než „hora" Říp, vyšší než Blaník (Javorová skála 715 m) a krásný je z nich výhled k Vltavě a Brdům. Přes Jesenici dojdete polní cestou na nádraží do Kosovy Hory, odkud vlak odjíždí ve 4.40, 5.30, 6.10 hodin do Olbramovic. Bude se vám tam Bude se vám tam líbit. Jeďte do Prčic!
