Jiří Hečko: Cennějsí zlata. [Dvacáté výročí zavraždění komunistického funkcionáře Václava Burdy z Kamberku]

[Rudé právo, 18. září 1971, s. 4]

Zlaté Hory - obec ležící na samém rozhraní benešovského a táborského okresu - prožívají dnes a zítra slavnostní dny. Vzdáleny několik kilometrů od úpatí pověstmi opředeného Blaníku, zarámovány kopci a lesy, říčkou Blanicí a velkým rybníkem, mohou sloužit jako symbol našeho mírového života.

Jen jméno obce, kterým se pyšní od 1. 1. 1949, a její znak (zlaté kolo v červeném štítě) svědčí o tom, že jsou bývalým královským horním městem, ve kterém se už za dob Václava II. dolovalo zlato a stříbro. Ty doby však už patří nenávratně minulosti. Pracovní ruch na blízkém zlatodole Roudný utichl koncem dvacátých let a zdejší horníci se stali naráz lidmi bez obživy.

V Kamberku, jak se tehdy obec jmenovala, bylo přes všechny staleté zlaté a stříbrné poklady více bídy než kdekoli jinde. Široko daleko platilo rčení Kamberk viděti - hlad míti. Nebylo nikterak nadnesené. Jedinou živitelkou se stala půda. A ta byla rozdrobena do 6000 parcel, z nichž většinu bys málem přikryl pořádnější plachtou. Vlastní půdy bylo málo, a proto téměř každý občan ji musel za další lichvářskou cenu pachtovat z obecního. Nebylo zde nikdy příznivé klima ni pro vesnické boháče. V celé obci nenajdete proto ani jednu výstavnou budovu statku; domky a domečky se k sobě tisknou podél silnice tak, jak se museli navzájem opírat chudí lidé v boji o holé živobytí. Ani půda zde nevydávala nikomu nic zadarmo. Říkávalo se: Když z ní dobudeš jeden kámen, další dva mu přijdou na pohřeb...

Právě před dvaceti lety přišla komunistická strana s programem, jak nejen odtud, ale také ze všech ostatních vesnic vypudit bídu. Vybídla malé a střední zemědělce, aby zakládali jednotná zemědělská družstva. Také ve Zlatých Horách vznikl 18. ledna 1951 přípravný výbor JZD I. typu. Pro myšlenku společného družstevního hospodaření bylo třeba občany i zde trpělivě získávat a přesvědčovat. Nebylo to leckdy snadné - pouta, která pojila se starým individuálním způsobem hospodaření, byla v mnoha případech až příliš silná.

V době, kdy komunisté připravovali zrod JZD ve Zlatých Horách, nezaháleli ani nepřátelé. V nedalekém zvěstovském zámku velkostatkáře Jaroše se scházela a radila skupina bývalých kulaků a třídních nepřátel. Nemohli přece za žádnou cenu připustit vítězství družstevní myšlenky. To by byl určitě neúprosný konec jejich postavení i dosavadního vlivu. Proto za každou cenu...

Dnes, a možná právě v tuto chvíli, probíhá ve zlatohorské sokolovně slavnostní zasedání k 20. výročí založení JZD. Jeho význam podtrhuje skutečnost, že se koná pod záštitou stranických a dalších orgánů benešovského okresu. Odezněly slavnostní projevy, z pódia sestoupila řada odměněných pracovníků a členů JZD, kteří se zasloužili o to, že družstevní myšlenka nejen zapustila ve Zlatých Horách kořeny, ale také v průběhu 20 let vydala ovoce. Jsou to především zakládající členové družstva. Nezůstalo jich mnoho: J. Hudec, J. Jechoutek, F. Jenšík, B. Jenšíková, A. Mašková a B. Pecková. Čas měří neúprosně nit života i v idylickém kraji pod Blaníkem, a tak E. Beránek, B. Burdová, J. Kaltounek, E. Mašek a F. Řezníček se už dnešních oslav nedočkali.

Do všeobecné radosti a spokojenosti z dobře vykonané práce se nejen proto vetřelo také trochu smutku. V řadě vyznamenaných zůstalo ještě jedno místo prázdné. Bylo by místem nejčestnějším. Osiřelo už před dvaceti lety a okolnosti, za kterých k tomu došlo, se staly mocným impulsem, který otevřel oči mnoha nevěřící Tomášům a přinutil jiné, klidné jako beránky, sevřít ruce v pěst.

...Teroristická banda velkostatkáře Jaroše otevřela 9. června 1951 svůj krvavý účet. Věděla dobře, koho si vybrala za svou první oběť. Předseda místního národního výboru ve Zlatých Horách, tesař Václav Burda, vlastnící něco přes hektar a obdělávající další dva hektary pronajaté, málo výnosné půdy, byl nejneúnavnějším propagátorem družstva. Především však prostým, poctivým člověkem-komunistou. Tak žije dodnes ve vzpomínkách všech občanů. Kdekdo hovoří o jeho upřímné snaze každému pomoci, o jeho skromnosti, schopnosti rozdělit se o poslední, i když častokrát neměl peníze ani na cestu za tesařskou prací, ani na cigarety.

Školou třídního uvědomění procházel už za předmnichovské republiky. Jednu z lekcí o její vychvalované demokracii a humanismu dostal hned v roce 1921, kdy byl spolu s A. Zápotockým a V. Dolejším zavřen četníky ve sklepě jednoho domu v nedalekém Načeradci. „Byl to soudruh, který vždy myslel více na potřeby spoluobčanů a obce než na uskutečňování nějakých osobních zájmů,“ říká dnešní předseda MNV soudruh F. Jenšík. Svědčí o tom i poslední dopis, který odeslal domů několik dnů před svou tragickou smrtí - z politického školení v Praze, kam byl vyslán s předpokladem, že nastoupí funkci zemědělského referenta okresního národního výboru ve Voticích. Soudruh V. Burda v něm psal mj.: Vzpomínám na Vás, jak si počínáte v JZD. Neustále myslím na to, co jsem Vám řekl před odjezdem, abyste se nenechali rozleptat osobními věcmi. Trápím se obavou, že špatně sklidíte sena.. ...Mám dále starost a stále myslím na Tebe, soudruhu Jenšíku, že na Tebe jest uloženo za mé nepřítomnosti mnoho. Buď na sebe opatrný, aby se Tvůj zdravotní stav nezhoršil. Povzbuzuj soudruhy družstevníky v trpělivosti, aby překonávali obtíže, které se Vám vyskytnou. Jest to doba přechodná, to Ty ostatně víš sám a jsem o tom pevně přesvědčen... ...Ještě pozdrav a sdělte mi, jak jste prošli, vlastně Eda s tou sekačkou. Brzy mi napište, jsem nedočkavý. Práci čest! Burda

Soudruh Václav Burda se nepokládal nikdy za žádného velkého politika ani nebažil po poctách nebo vysokých funkcích. Vždy však měl plný zájem o společnou věc. ...Výstřel z pistole několikanásobného vraha - teroristy F. Slepičky - předčasně ukončil jeho život. Stoupenci individuálního teroru nepochopili, že je možno zabít člověka, ale nikoli myšlenku, za kterou padl. „I kdybychom padli všici - vstanou noví bojovníci!“ Slova staré revoluční písně napsaná na transparentu nad katafalkem, postaveným před rodným domkem V. Burdy, zavazovala s současně varovala. Jarošova tlupa měla dalekosáhlé plány, jak dokazuje podrobný seznam dalších vyhlídnutých obětí. Na předním místě v něm figurovali pracovníci okresního národního výboru z Votic soudruzi J. Beran a J. Jirec, předseda místní organizace KSČ v Odlochovicích J. Salava a další.

Teroristé z řad kulaků a jejich pomahačů šli ve své nenávisti tak daleko, že chtěli v průběhu pohřbu V. Burdy vyhodit do povětří i jeho hrob. Co by jim záleželo na dalších obětech? Tento i další „plány“ už však nestačili uskutečnit. Stihla je zasloužená odplata. Svému trestu neušel ani vrah Slepička. Dostalo se mu ho z rukou těžce zraněného člověka, kterého chtěl úskočně zavraždit a ně něhož vystřílel celý zásobník své pistole. Co si pomyslet o lidech z řad „bývalých“ na Benešovsku, kteří se v roce 1969 pokoušeli soudně rehabilitovat členy Jarošovy bandy a udělat z nich obratem ruky národní hrdiny?

Nový život se nepodařilo třídním nepřátelům ve Zlatých Horách i v dalších obcích na Voticku zardousit ani zastavit. Předseda MNV soudruh F. Jenšík, který od samotného vzniku JZD vykonává funkci účetního a později ekonoma, pečlivě uschovává řadu zažloutlých dokumentů. Neubráníme se dojetí i úsměvu třeba nad zápisem ze schůze JZD ze 14. července 1951. Projednávalo se na ní zabezpečení výmlatu a sestavení pracovních skupin v prvních společných žních. Jak drobné to byly organizační otázky ve srovnání s úkoly, které řeší družstvo dnes. Kolik se však za nimi skrývalo trpělivé přesvědčovací práce!

Družstevníci stále s vděčností oceňují pomoc, kterou jim v těžkých začátcích poskytovali dělníci pražské Pragovky. Z výroční zprávy k 31. 12. 1951 vyplývá, že majetek JZD vyjadřovala skromná částka 8584 Kčs. Pochopitelně ve staré měně. Jak se přitom neusmát, představují-li dnes základní prostředky družstva více než 10 milionů korun! Každý, kdo projíždí Zlatými Horami, může na vlastní oči vidět novou tvář obce, kterou tvoří ucelený komplex budov a zařízení JZD. Tam, kde byla v začátcích nouze o jediný nákladní automobil na svoz obilí, tam ze společné obětavé práce družstevníků vznikl rozsáhlý strojový park, ve kterém je mj. 18 traktorů, 3 obilní kombajny, 4 kombajny na sklizeň brambor, 3 nakladače a další zařízení. Je dvojnásob radostné, že touto technikou vládnou mladí lidé, kteří nalezli v zemědělské práci plné uspokojení, a netáhne je to někam do města. Družstevníci zvládli nové pokrokové metody zemědělské výroby a přinutili společně obdělávanou půdu, aby jim dávala podstatně vyšší výnosy, než v minulosti individuálně obdělávaná políčka. Odráží se to nejen na jejich příjmu a stále lepší životní úrovni, ale také na tom, co dodávají naší společnosti. Množství mléka, vajec, masa a dalších produktů z každého hektaru obdělávané půdu je mnohonásobně vyšší než v období začátků družstva. Mnoho dalších přesvědčivých faktů může uvést předseda družstva soudruh K. Adámek, který tuto odpovědnou funkci úspěšně zastává desátý rok a má nemalou zásluhu o výstavbu a rozvoj JZD, ale zejména předseda MNV Jenšík, který je živou kronikou obce i družstva. Právě on je stoupencem myšlenky, že dobře hospodařící a neustále se rozvíjející JZD je zárukou bohatšího a spokojenějšího života všech obyvatel obce.

Ve Zlatých Horách i v blízkých obcích sloučeného JZD nejsou zájmy družstva a obce v nejmenším rozporu. Vyplývá to i ze zevrubného vyhodnocení činnosti místního národního výboru a práce jeho poslanců za uplynulé sedmileté období, které si zde společně provedli. Výčet všech uskutečněných akcí by byl velmi dlouhý: vybudování nových - a bezprašných - cest, nového zářivkového osvětlení, nových fasád na škole a dalších budovách, nové moderní samoobsluhy. Značně rozsáhlý je i program připravený na příštích pět let, počínaje rekonstrukcí vodovodu, na který se 40 let nesáhlo, dokončením výstavby čtyř bytových jednotek pro JZD, adaptací sokolovny i zkrášlením obce i okolí JZD stromy a zelení. Prostředků sice není mnoho, ale pomůže jejich sdružování i osvědčená výpomoc samotných občanů. Z dosavadních členů MNV všichni obstáli a nikoho nebylo třeba vyměňovat ani pro chybné politické postoje, ani pro pracovní pasivitu. Přesto se počítá se značným přílivem nové krve do řad MNV. Čas je neúprosný a odpovědný výkon poslanecké funkce vyžaduje mnoho energie i běhání. To ty mladší přece jen tolik nenamáhá. Starší ani potom nesloží ruce do klína a budou jim předávat své často mnohaleté zkušenosti

Nenalezli jsme ve Zlatých Horách žádné stříbrné ani zlaté poklady. Sousední vrchy i hluboké štoly šachet zřejmě dávno vydaly své poslední bohatství. Nalezli jsme však mnohem větší poklad. Není se třeba za ním prodírat polorozpadlými a zavalenými štolami, ani plahočit po horách. Stačí procházet zdejší kout naší vlasti a dívat se otevřenýma očima... Jsou to zdejší lidé, kteří se před dvaceti lety nechali přesvědčit a získat pro družstevní myšlenku a které pak nejlépe přesvědčily hmatatelné výsledky společné práce. S pietní úctou opět položí květiny na hrob prostého člověka - zapáleného agitátora za věc socialismu V. Burdy - a odhalí pamětní desku na jeho domku. plně uvěřili jeho slovům, že tehdy před dvaceti lety to bylo přechodné období. Vědí, že dnešek je jistota. Nezpychli ze sebelepších výsledků své práce. Vědí, že po dnešku následuje zítřek...