Jaroslav Hojdar: Památce Josefa Bricha [- organizátora odboje v Mladé Vožici]

[Učitelské noviny, 15. 2. 1973, str. 2]

Již v prvních dnech okupace se rozhodli někteří mladovožičtí občané na Táborsku, že založí protinacistickou odbojovou organizaci. Koho ale postavit do čela? Shodli se na názoru, že nejlepším člověkem, který může plnit tak odpovědný úkol, je řídící učitel Josef Brich. Bricha měl v obci snad každý rád, měl naprostou důvěru všech a ve všem, co dělal.

Pod Brichovým vedením se odbojová činnost bohatě rozrůstá, avšak na každém kroku se dbá na dodržování nejvyšší opatrnosti. Přesto však přicházejí první oběti, první zatčení. Avšak po krátké odmlce práce vždy pokračuje. Z Mladé Vožice vysílá tajná vysílačka, mají svůj sklad zbraní, sbírají peníze na podporu rodin uvězněných. Mladovožičtí mají spojení s Prahou a s Táborem, rozšiřují tajné tiskoviny, shromažďují třaskaviny, u nich nalézají úkryt lidé pronásledovaní gestapem. Všech akcí se zúčastňuje řídcí učitel Josef Brich.

Ilegální mladovožická skupina rozšiřuje ilegální Rudé právo, vydávané III. ÚV KSČ v Berouně, a časopis Palcát, který je tištěn krajským národním revolučním výborem v Borotíně pro oblast celých jižních Čech.

V posledních dnech ledna 1943 však gestapo odhalilo spojení mezi Prahou a jihočeským odbojovým centrem. Připravilo se na rozsáhlé zatýkání. Počet zatčených se rychle blíží stovce. Brich si uvědomuje, že dojde i na něho.

22. února si pro něho přijeli. Ještě téhož večera ho přivedli k prvnímu výslechu. Zahájil ho gestapák Hudler fackou. Hrdý Brich mu ji vrátil se slovy: „Ty kluku usmrkaný, ty mě budeš bít!?“ Zbili ho holt tak, že zůstal ležet v kaluži krve. Hodili ho pod vodovod a konfrontovali s ostatnímu. Marně. V šest hodin ráno začíná nový výslech. Brich je zubožen tak, že se nemůže ani hnout. Ale nemluví. V deset hodin vstupuje do jeho cely nejsurovější táborský gestapák Karl Müller. Josef Brich je však již mrtev. Ještě téhož dne ho odvezli do Českých Budějovic ke zpopelnění. Ředitel krematoria dostal příkaz popel vyhodit, ale neudělal to. A tak si mohli Mladovožičtí po válce přivézt z krematoria urnu s hromádkou popela.

Od dnů Brichovy smrti uplyne letos třicet let. Raději zemřel, než aby zradil. Stal se jedním z mnoha hrdinů, kteří v odbojových organizacích bojovali proti fašismu a dali to nejcennější - svůj život. Vzpomínka na řídícího učitele Josefa Bricha však z paměti Mladovožických nezmizí.

Jaroslav Hojdar, ZDŠ Tábor