|
|
||||||
| Úvod | Obec Miličín | Obce a lokality | Knihovna | Pohlednice | Příroda | |
Pavel Pešout: Okrašlovací spolek v Miličíně (dil 1.)[Pod Blaníkem č. 1/2000, vydal Český svaz ochránců přírody Vlašim]
Založení "Potřeba, aby měl Miličín okrašlovací spolek, jevila se zde již dávno, ale nebylo osob, které by na sebe úkol ten vzíti chtěly" (1). 28. dubna 1913 při večerní zkoušce hudebního odboru Sokola Miličín ve starém zámku – u Kraupnerů č.p. 176 vyšel návrh Čeňka Kraupnera, aby přítomní hudebníci dali podnět k založení okrašlovacího spolku v Miličíně. Návrh Čeněk Kraupner zdůvodnil takto: "Velmi mne těší, že se můj návrh z nás zpěváků utvořiti hudební kroužek stal skutkem. A nyní přicházím s dalším návrhem – aby se z nás hudebníků utvořil okrašlovací spolek miličínský, který by zde odstranil, co milé naše horské městečko znešvařuje a znečišťuje. ... Podívejme se na náměstí, jak vypadá, nedlážděné, na svahu samá strouha vymletá od vod, které po každém prudším lijáku zde jej zpustoší a odnášejí z něj půdu. ... Dále je tu – uprostřed města – u kostela starý hřbitov, na kterém se od r. 1837 nepohřbívá. Hřbitov ten v blízkosti školy nepřipomíná dnes, kde tu leží naši předkové. Zdivo kolem hřbitova pobourané, vrata pohozena u zdi a na trávníku hřbitovním pasou se kozy, husy, slepice, a klucí si tam hrají špačka, odtud házejí kamení na vysokou věž, strefují se do ciferníku hodin, závodí, kdo výš dohodí, vytloukají skleněná okénka věžní. ... Miličín nemá ani kanalisace ani rigolů. Po každém dešti voda proplachuje město a odnáší zem a písek do podměstí, kde pod kovárnou Píškovou vítá nás veliká louž – jako malý rybník – naplněna těmito splašky i močůvkou po dešti ze dvora vytékající ..." (3). Návrh Čeňka Kraupnera byl všemi přítomnými nadšeně přijat a ihned byl zvolen prozatímní výbor s předsedou panem Antonínem Loudou v čele, kterému bylo uloženo učinit potřebné kroky pro založení okrašlovacího spolku. "Dále usneseno pořádati 1. května 1913 po městě hudební produkci a z výtěžku věnovati určitou část peněžitou jako příspěvek do základu novému spolku". (1). Spolek tomuto předsevzetí dostál. Hrál postupně před všemi domy ve městě i následující den, a tak bylo z výtěžku této hudební produkce, která měla velký ohlas i u přespolních, odvedeno prozatímnímu pokladníkovi spolku Františku Jíšovi 16,50 K. 3. června 1913 povolilo Cís. král. místodržitelství pro království České v Praze panu Antonínu Loudovi, rolníkovi v Miličíně č.p. 158, ustavení Spolku pro okrašlování a ochranu domoviny v Miličíně na základě žádosti a stanov došlých 15.5.1913 (2). 22. června 1913 se sešla "u Kuchtů" za účasti 30 občanů první valná hromada. Zajímavá byla zpráva prozatímního jednatele Čeňka Kraupnera (a zároveň výzva k občanům zúčastněným na první valné hromadě) za období od 28. dubna do 22. června 1913, která obsahuje celou řadu i pro dnešek zajímavých a moudrých sdělení, takže celá by si zasloužila přetištění. Pro její velkou obsáhlost můžeme bohužel uvést jen několik odstavců pro představu: "... Nebudete litovati korunky, které v podobě členského příspěvku ročně odvedete, neb věci, které za Vaše příspěvky pořídíme, budete všichni moci užívati a budete mít blahé vědomí, že ku zvelebení a okrase svojí domoviny sami jste přispěli. ... Nebudete jako členové okrašlovacího spolku každou, byť i větší i menší opravu na cestách na ulicích před Vašimi příbytky a neb kudy sami často jezdíte a používáte, žádati, aby vše jen opatřovala obec. Tudíž více dobré vůle a neohlížení se na souseda, že byste svou prací jemu pohodlí připravili, neb na prvním místě pohodlí připravíte sobě a dáte příklad, který byť ihned následován nebyl, přeci svým účinkem se nemine... Nenecháte jako členové okrašlovacího spolku své zahrady, svá humna, své sady bez stromů neb se stromy zaschlými, ale každý prázdný kout keřem, každé prázdné místo stromem vysadíte a již okrašlujete svoji domovinu a také sebe. Neporazejte starých stromů, nemusíte–li. Mnohdy vsadili Vaší předkové několik stromů na tom místě, na kterém stojí dnešní Váš mohutný strom, a co škůdců ohrožovalo jeho život, než doroste do dnešní mohutnosti a síly a Vy byste zdravý strom měli svědomí poraziti? Poslechněte si raděj na takovém velikém stromu radost všelijakých opeřenců, nejen že tam zpívají, ale na tom velkém stromě jaké to bejvá rejdiště, cvičiště a taneční sál a konečně příbytek bezpečný těch našich zpěvných a štěbetavých přátel a sběračů hmyzu. Zachováním starých i ovocných stromů již okrašlujete svoji domovinu. Provede–li okrašlování každý člen okrašlovacího spolku nejdříve u sebe, pak polovice okrášlení Vašeho domova hotova (1). Na této první valné hromadě byli členy výboru zvoleni: Antonín Louda (rolník) – předseda, František Jíša (kožešník) – pokladník, Čeněk Kraupner (obchodník) – jednatel, Jan Babor (rolník), Václav Smutný (truhlář), Josef Bejček (obchodník), František Mašek (truhlář), František Sednička – spolkový zahradník a Jan Smrčka (učitel) – místopředseda a zapisovatel. Přehlížiteli účtů byli zvoleni František Hrubant (rolník) a Jan Břicháč (tesař) (5).
Poté zastupitelstvo Města Miličína na svém zasedání 9.7.1913 vyhovělo žádosti spolku a svěřilo mu k okrášlení tyto lokality: 1. Kalvárie, 2. Náměstí (pro založení sadu a křovin podle roklí), 3. U Haldy (pro založení stromovky), 4. Křížová cesta a okolí hřbitova, 5. Na Babině (založení sadu), 6. Obecní pozemek pod Pištěkovi k osázení stromovím. Dále městský úřad ve svém dopise z 10.7.1913, ve kterém rozhodnutí zastupitelstva výboru spolku sděluje, píše: "Místo pro zřízení spolkové školky na místě bývalé zahrádky v Radnici se nepropůjčuje, za to však obec až bude zřizovat novou školku lesní, na obecním pozemku vykáže kus místa, hned vedle této, pro školku spolkovou a také i potřebné dříví na zřízení její daruje z obecního lesa. Obecní zástupci musí však býti každému jednání, než se začne něco dělati, přítomni a spolkem vyrozuměni, co a kde se započne zařizovat". (4). Hned v roce založení spolek realizoval celou řadu akcí. Kromě již zmiňovaných hudebních produkcí instaloval ukazatele na křižovatky (na samostatné sloupky, či domy), vyrobil a instaloval mapu okolí Miličína, vyzval majitele bývalé synagogy, aby upravil okna a přiměřeně také její okolí. Upravil a vysadil Layerovy sady z farních jam při státní silnici v severní části Miličína. Nadšení, které panovalo při práci spolku, lze demonstrovat na příkladu 10. července 1913, kdy, jak Čeněk Kraupner píše (3), "... přišlo tolik ochotných pracovníků, že na večer, po skončení prací, jsme se do města vraceli ve čtyřstupech s krompáči a lopatami na ramenou a za zpěvu pochodových písní. Bylo nadšení – bez něhož nic není. A všechny přítomné pracovníky při ukončení prací překvapil miličínský hoteliér Jan Černý. Přišel s jedním dělníkem a přinesl v nůši na zádech teplé párky, vuřty, čerstvé rohlíky a veliký džber piva. Zastavil se uprostřed dohotoveného parku, podíval se na nás i na park a pravil: "Jsem spokojen a potěšen vaší prací a přinesl jsem Vám na posilněnou svačinu". Finanční příjem za první rok existence spolku (1913) činil 124.30 K, vydání 58.92 K. Spolek měl 26 přispívajících členů (á 2 K), 41 činných (á 1 K), 1 příznivce (á 3 K), 4 příznivce (á 60 h) a 1 příznivce (á 40 h). V roce 1914 se spolek přihlásil a byl také přijat za člena "Svazu okrašlovacích spolků pro království České" s ročním příspěvkem 5K. Tím také začal miličínský spolek odebírat časopis Krása našeho domova za 47 K ročně. Odkazy:
Dopis Městského úřadu v Milčíně "Ctěnému výboru okrašlovacího spolku v Milčíně", kterým svěřuje některé obecní pozemky k okrášlení do spolkové péče.
Pavel Pešout: Okrašlovací spolek v Miličíně (dil 2.) V předcházejícím vydání časopisu Pod Blaníkem bylo podrobně vylíčeno ustavení miličínského okrašlovacího spolku od nápadu jej založit na jaře roku 1913 až po přijetí spolku za člena "Svazu okrašlovacích spolků pro království České" v roce 1914 (6). V tomto druhém pokračování navážeme především zmínkami o díle Okrašlovacího spolku v Miličíně.
Městský sad Kalvárie Kalvárie byla hlavním, ne–li nejdůležitějším předmětem zájmu Okrašlovacího spolku v Miličíně. Již v roce založení obdržel spolek k okrášlení Kalvárii od vlastníka, tj. Obce Miličín (6). Mnoho let trvala snaha spolku, zejména pak jeho jednatele p. Čeňka Kraupnera, otevřít rozhled z Kalvárie vykácením asi 190 stromů. Důvodem nebylo jen umožnění rozhledu z Kalvárie "po českém jihovýchodu" (7), ale také pohled na památné skupiny skal: Miličínský štít, Miličínský lev a Petrovská. "Skály tyto v samé blízkosti 200 m od státní silnice činí se svým pozadím (kaplí, lyžařským můstkem) mohutný dojem na kolemjdoucí" (7). V této věci se dochovalo velké množství korespondence, dokládající více jak patnáct let trvající snahu spolku dosáhnout odkrytí části Kalvárie, které se však zejména díky odporu Okresního lesního úřadu v Táboře a následně i Obce Miličín nepodařilo zrealizovat. Podle Č. Kraupnera (3) se alespoň podařilo, "aby památkový úřad vnesl na tyto jedinečné morfologicky významné skály ochranu". 14. února 1946 přislíbil ředitel Památkového úřadu v Praze Dr. Maximovič, že "tato záležitost bude konečně vyřešena". Poslední dochovaný doklad v této věci – záznam z 13. listopadu 1946 (pořízený zřejmě jednatelem spolku Č. Kraupnerem) – však potvrzuje zamítavé stanovisko lesního úřadu v Táboře (4).
Kromě tohoto nerealizovaného dlouhodobého záměru se spolek o Kalvárii aktivně staral. Byly upravovány staré cesty a zřízeny nové s lavicemi – zejména cesta ke skále Miličínský lev. Pod touto skálou byl zřízen lesní park. Z podnětu a za spolupráce spolku bylo na Kalvárii vybudováno přírodní divadlo, zvané též výletiště, a dlouhodobě udržováno (3). U křížové cesty na Kalvárii bylo vysazeno 44 okrasných stromů (lip, akátů a jírovců) (1). Spolek vybudoval také stezku k lyžařskému můstku, který postavil Lyžařský klub Tábor. Tento klub ji nazval stezkou Čeňka Kraupnera (3). Na svou činnost na Kalvárii spolek získával peníze porůznu. Žádal např. také o dotaci Samosprávní komisi výboru Národního souručenství Sněmovny v Praze (2 - viz též obr.).
Vrch Šibeník "Místo s nejkrásnější vyhlídkou, s jakou žádná obec vykázati se nemůže" spolek osázel v roce 1914 32 okrasnými stromy a zřídil zde vyhlídkovou cestu s lavičkami. Kameny zde byly v roce 1914 sesbírány a navršeny a v roce 1918 zde vybudována improvizovaná rozhledna. 23. 3. 1919 byla rozhledna nahrazena 10 m vysokou dřevěnou "dvoupatrovou prostornou pohodlnou a bezpečnou rozhlednou, kterou se nemůže pochlubiti žádné místo v dalekém okolí" (1). Rozhledna však neměla dlouhého trvání. V roce 1926 hrozila zřícením a byla proto zrušena a prodána v dražbě za 170 Kč.
Úpravy ve Městě Miličín Okrašlovací spolek upravoval od počátku své činnosti veřejná prostranství Města, z nichž řadu dostal do užívání (např. 6). Mezi první aktivity patřila úprava ulic – jejich úklid, vyhloubení příkopů, vyspravení apod. Při každé aktivitě se snažil spolek do činnosti vtáhnout místní obyvatele. Velmi aktivně působil na zakládání chodníků a často na něj i finančně přispíval, či zakoupil kámen na obrubníky. Spolek se vyjadřoval i k nevhodným stavbám, viz např. dopis spolku ze 7. června 1930 panu Janu Břicháčovi z Miličína: "Okrašlovací spolek v Miličíně žádá Vás o laskavé zrušení a odstranění sklepa, trčícího uprostřed ulice před Vaším domem. Umožníte nám, učiniti prvý krok k okrášlování této zanedbané části města". K hlavním oblastem zájmu spolku patřila úprava prostranství pro zeleň. Bylo nově zřízeno či upraveno několik parkových ploch: Stromořadí pod městem, javorové stromořadí v Kocourově, park na tržišti, u Šťástků (švestkový sad s hlohovým lemováním), park Za Novým městem, u zámku, místo "Farní jámy" – které byly po úpravě pojmenovány po tehdejším p. děkanovi – Layerovy sady (později zrušeny z důvodu lomu), "Ve Hnivech (v nivách)" byl odvodněn močál, urovnány nerovnosti a vysazeno 43 třešní, byla provedena úprava a osázení okolí památníku padlým, zejména však náměstí. Na náměstí bylo v průběhu činnosti spolku vysazeno přes 1500 ks dřevin. Sazenice okrasných stromů a keřů si hradil spolek sám z vlastních výnosů (příspěvky členů a podporovatelů), byly darovány občany, nebo na ně získával peníze od Svazu okrašlovacích spolků. 4. května 1919 spolek pořádal slavnost sázení stromů svobody na náměstí, které bylo poté pojmenováno Masarykovy sady. Spolek se staral také o vzhled hřbitova u kostela, umístil zde lavičky, zjednával pro hřbitov vodu ze studny apod. (1, 3, 5). Několikaletá snaha o zrušení starého hřbitova u kostela se v roce 1921 zdařila a spolek na jeho místě zřídil parkovou úpravu včetně cest a schodů. Náhrobní desku "rodiny starosty Miličínského Vodičky" umístil mezi pilíře kostela na jižní straně. Parkovou úpravu provedl i okolo nového hřbitova (1). Do pořádku uvedl také židovskou synagogu (5).
Koupaliště v "Nivách Miličínských" Z podnětu a za spolupráce spolku zde bylo zřízeno sportovní hřiště a koupaliště (3). Dnes je celá tato lokalita v poničeném stavu. Další činnost Spolek budoval rozcestníky (např. na rozcestí Třetužel – Horní Borek, Stýrov – Č. Újezd, Dolní Borek – Votice atd.), orientační nárožní tabulky v Miličíně, místopisné tabule (např. na zámku) včetně velké tabule s mapou okolí Miličína (1). Často spolek také pořádal koncerty pro občany Miličína a okolí, ale např. také maškarní bál (1, 3, 5). Finanční výnosy z pořádaných kulturních akcí sloužily jako významný zdroj příjmů pro spolek. Zachovala se také větší korespondence ve věci kinematografické licence, kterou chtěl spolek získat pro promítání filmů v miličínské sokolovně. Tuto licenci však nezískal (8). Členové spolku také vyvěšovali "domečky ptačí" (1), vyrobené zdarma členy spolku i kupované. Spolek vší svou činností přispíval nejen k zkrášlení domoviny pro místní obyvatele, ale napomáhal tím i k přílivu návštěvníků a zlepšení místní ekonomiky. Zvýšení návštěvnosti napomáhal dokonce i přímo – např. 12. června 1932 uveřejnil Okrašlovací spolek v novinách Národní Politika inzerát: "Letní byty v Miličíně, krás. krajina, hojnost lesů, parky, hřiště, koupání, horský vzduch, výhodn. autobus. spojení s Prahou. Dotazy z ochoty na: Okrašlovací spolek v Miličíně." (1). Poslední období činnosti okrašlovacího spolku v Miličíně V roce 1951 umírá v 84 letech zakladatel spolku p. Čeněk Kraupner, který zastával funkci jednatele spolku od jeho založení nepřetržitě 38 let. "Následkem toho, že spolky stávající mají býti včleněni do jiných spolků, usneseno 29. 12. 1951 ... že Spolek pro okrášlení a ochranu domoviny v Miličíně zastavuje dnem 31. 12. 1951 svou samostatnou činnost a vstupuje na půdu Újezdní osvětové besedy v Miličíně" (5). Předposlední zápis v kronice spolku z 29. 12. 1951 ještě hovoří o řadě úkolů, zejména o potřebě provést parkové úpravy kolem nově postavené státní silnice, která protnula některé spolkem dříve vybudované a udržované parkové plochy. Zápis končí slovy: "Má tudíž spolek program veliký – vlastně úkol veliký. Jen si přáti, aby nalezl spolek opět toho porozumnění a pomoci mezi občany, jako ji nalézal při svém vzniku od roku 1913" (5). Spolek byl vstupem do osvětové besedy přejmenován na Kroužek okrašlovací při Újezdní besedě v Miličíně. Z této doby existuje jediný zápis z 5. 4. 1953, který již pouze stvrzuje převedení zbývajícího finančního obnosu spolku na osvětovou besedu (5). Spolek měl v době ukončení své činnosti přes 100 členů – občanů Miličína. Pavel Pešout Odkazy:
Za zapůjčení dokumentů autor děkuje p. Kraupnerovi z Miličína, který je pečlivě opatruje v rodinném archivu. Obrázky: Autor a ceskasibir.cz |
