[Plánování rozhledny na Mezivratech u Votic]

[Časopis turistů, r. XXX, č. 9-10, září-říjen 1918, s. 318-319]

Vrch „Mezi Vraty“ u Votic, zvaný též „středem Evropy“, poskytuje velmi pěknou vyhlídku z nejrozsáhlejších na českém jihu. (Vzpomenete na Herbenův Hostišov, kde výstižně líčí rozhled z něho jako velkolepý - daleko k Táboru, Choustníku, modravým Brdům a k Blaníku, do kraje tichého, s přírodou jednoduchou a chladnou - až smutek se do duše vkrádá.) Odbory Klubu českých turistů v Táboře a v Bechyni zjistily na společné své vycházce, že vrch ten jest již hustě zarostlý, že naň nevede žádná cesta a stromy že vyhlídku kazí. Oba odbory požádaly vlastníka panství pana Artuše hraběte Aichelburga v Neustupově, aby dal upraviti na vrch pěšinu a rozhlednu na jeho temeni. Ústřední výbor KČT podporoval žádost obou odborů u pana hraběte, který jest dlouholetým členem Klubu českých turistů. Ten odpověděl velmi vlídným dopisem, oznámiv ústřednímu výboru, že již sám zamýšlel zříditi rozhlednu i cestu; pro nahodilé překážky v době válečné k tomu nedošlo, ale stane se tak prý co nejdříve. Pan hrabě ujistil,

318

že ochotně dovoluje slušným turistům na předchozí ohlášení vstup do svých lesů, že jim velmi rád umožní potěšiti se rozhledem - jen když budou šetřiti jeho majetku a nebudou ničiti lesů - což se však často neděje. Stížnosti tohoto druhu se opakují věčně v případech mnohých a jsou vždy zjevem velmi trapným. Slýcháme velmi často nářky, že jest zakazován přístup do soukromých a panských lesů a příkře se odsuzuje nedostatečná ochota jejich majitelů. Jak zhusta zaviňuje to však samo naše obecenstvo, které se neumí rozumně chovat a respektovat cizího vlastnictví a - není to jen nezbedná mládež, již nutno znovu a znovu uváděti na paměť slušnost a povinnosti na cizí půdě. Klub českých turistů jest vděčen panu hraběti A. Aichelburgovi za jeho nevšední ochotu, které členové klubu dojista budou si vážiti.