Eduard Charvát: Hostišov a jeho okolí

[Časopis turistů, r. XXXV, č. 11-12, listopad-prosinec 1923, s. 289-292.]

Hostišov - tak jmenuje se horská ves v kraji votickém u Tábora, kterou zajisté všichni znáte ze známého spisu Herbenova. Stačí jednou viděti a projíti tímto zdánlivě nepatrným, zapomenutým koutkem v krásném, turisticky neprávem opomíjeném Voticku, abyste opět po roce vrátili se se vzpomínkami na tento neznámý, a přec tak svérázný kraj i svérázný jeho lid!

O minulých prázdninách navštívil jsem kraj tento. Chtěl jsem původně vystoupiti na zastávce milčínské, kam mě zavezl as za půl hodiny osobní vlak z Tábora. Měl jsem v úmyslu kráčeti po silnici k Milčínu a stoupati nádherným horským krajem - „Českou Sibiří“ - ku poutnímu místu Milčínu s nedalekou Kalvárií, s níž možno nejlépe přehlédnouti celý ten táborský kraj, který byl kolébkou a ohniskem hnutí,

289

jež před pěti sty lety zachvátilo takřka celou Evropu... Na nádraží votickém jsem vystoupil a ubíral se do hor. Po několika minutách přicházím do Votic. Na náměstí upoutala mě na okamžik stará radnice votická a moderní budova záloženská.

Míjím město a zvolna stoupám po silnici s třešňovou alejí ku Hostišovu. Na bocích blízkých kopců s tmavě zelenými lesy tulí se samoty, dvorce a nepatrné vísky. Po čtvrthodinné chůzi odbočuji vlevo vzhůru ku kapli sv. Vojtěcha, poblíže vísky Větrova ve výši 679 m dalekému okolí vévodící. Kaple ta byla vystavěna r. 1680 Janem Jetřichem Šlechtou ze Všehrd. Poblíže kaple zahlédl jsem zbyty „Husovy kazatelny“. Okolní lid vypráví, že betlémský kazatel tam prý kázával. Od kaple obdivuji krásní panorama votického kraje až daleko za Janov s památným bojištěm z roku 1645.

290

Od kaple sestupuji k horské vesničce Mysleticům, již tak mistrně zachytil na plátně Slavíček („Horská ves“ v Moderní galerii české). Z Mysletic není již daleko do Hostišova, půvabně to položené vesnice při silnici k Táboru - zamilovaného místa Herbenova. Chudý tento koutek, ale na krásy přírodní přebohatý, zalíbí se jistě všem, kdož sem prvně zavítali. Hledíme k severu - tam v dáli černá se zámek Vysoký Chlumec a Konopiště, na východě zahlédneme bájeplný Blaník, na jihu Choustník a Tábor - vzpomínáme v tomto kraji, kudy ubíral se před více než půltisíciletím Mistr Jan Hus na Kozí Hrádek. Vzpomeneme tu i nešťastného Kaplíře ze Sulevic, ctihodného kmeta, jehož hlava se zakutálela na popravišti staroměstském a jenž bez hlavy a bez náhrobku spí svůj věčný sen v blízkém kostelíku neustupovském. - Na konci vesnice míjíme „chalupu“ Herbenovu se svérázným „žudrem“, takovým, jako vídáme na Moravském Slovácku, celou bujnou révou ověnčenou.

Za Hostišovem ubírám se upravenou lesní stezkou vlevo do krásných lesů velkostatku neustupovského a jimi dále poblíže vísky Oldřichovce po příčné lesní stezce na vrchol nejvyššího kopce celého Voticka — na Mezivrata (712 m). Již z daleka vidím dřevěnou rozhlednu žebříkovou s bílou stříškou. Není tomu dávno, co byla postavena nákladem velkostatkáře Artuše Aichelburga z Neustupova. Rozhled z rozhledny mezivratské překvapí i vybíravého turistu. K východu a jihovýchodu rozvinuje se celé Voticko, Vožicko a Táborsko až k Třeboňsku s celým pásmem pohraničních hor podél hranic moravských. 15. srpna roku 1919 vystoupil na rozhlednu mezivratskou prezident čsl. republiky T. G. Masaryk společně s drem Herbenem, jehož byl v Hostišově hostem.

Od rozhledny sestupuji kol rybníka, jenž tají se tu uprostřed horských lesů a maně Černé jezero šumavské na mysl mi přivádí, po vzorně značené stezce ku Oldřichovci a pak ku Milčínu. Kdo disponuje dostatečně časem, prohlédne si i nádherné theatron v krásném parku smilkovském.

V Milčíně, místu kdysi pro pěknou polohu a obchod při zemské stezce hojně navštěvovaném, upoutá nás gotický kostel sv. Jana Křtitele, jehož původ sahá do 14. století. V kostele cenný obraz Brandlův „Narození P. Marie“. V době pobělohorské spálen i Milčín a kostel zničen. Roku 1896 byl opraven a vyzdoben četnými freskami malíře Millera a pražského mistra Spitzera. Z místních hostinců doporučuji hostince p. Černého a pí. Šabatkové. - Z historie se dovídáme, že z Milčína pocházel Husův druh Mikuláš. I sám Mistr Jan Hus přicházel do Milčína, když nuceně se zdržoval na Kozím Hrádku u Tábora, aby kázal na zmíněné Kalvárii nad Milčíncm. - A tak při cestování

291

tímto krajem, jakoby v husitskou minulost zakletým, shledáváme se co krok s místy, jež nám připomínají slavné doby národa našeho. Z Milčína sestupuji ku zastávce milčínské. Za hodinu jsem u cíle. Cestou ještě naposled obdivuji opravdu úchvatné panoráma celého Táborska s Žižkovým Táborem uprostřed! Škoda, že ta cesta - jako vše krásné - rychle přiblížila se ku konci. Popsaný výlet možno uskutečniti během jednoho dne - turista shlédne v krátké poměrně době zajímavé Voticko a potěší se vskutku jedinečnými pohledy do kraje. Odbor Klubu československých turistů ve Voticích milerád zodpoví případné dotazy.