Kamil Harmach: Ke hrobu Prokopa Chocholouška (Heřmaničky - Kvašťov - Prčice - Sedlec - Jetřichovice - Cunkov - Nadějkov - Jistebnice)

[Časopis turistů, roč. XXVI, č. 6, červen 1914, s. 173-178]

V červenci bude tomu padesát let, kdy dotrpěl pohnutý svůj život Prokop Chocholoušek, slavený kdysi historický novelista a žurnalista český, náš Walter Scott, jak byl pojmenován současníky. Chocholoušek byl pravým synem krásného, pestrými romantickými obrazy protkaného kraje, jemuž dal zesnulý redaktor dr. Kurz pyšný název: Český Meran. Kraj musí zaujmouti hloubavou mysl a kdo nahlédl v tajemné nitro jeho, propadá cele zvláštnímu jeho půvabu. Propadl před dávnými, dávnými desítiletími sám pěvec „Máje“, Karel Hynek Mácha, jenž často prodléval tu

173

v Měšeticích u blízkého svého příbuzného, a spolu s Antonínem Norbertem Vlasákem a Jakubem Malým procestoval nadšeně křížem krážem celý kraj, jenž oživoval bujně fantazii jejich svými tvrzemi a zámky, hojně po kraji rozsetými a mnohou pověstí ze zašlých dob slávy obetkanými.

V dobách pozdějších byl vroucím a příchylným obdivovatelem krás Sedlec velebný biskup českobudějovický Jan Valerián Jirsík, jenž dlouho setrvával ve zbožném zanícení při čarovné podívané od vesničky cunkovské do kotliny sedlecké, a vlastenecká dvojice učitelská z gymnázia táborského, ředitel Václav Křížek a profesor-poeta Hynek Mejsnar, jenž také zvěčnil svůj vroucí podiv kotlině sedlecké v Ottově veledíle „Čechy“. A v dobách nejposlednějších stalo se Sedlecko cílem každoročních návštěv krajináře Jaroslava Panušky, jehož vnímavé oko umělecké vyhledalo nejedno do té doby nepoznané krajinné kouzlo tohoto podivuhodného kousku překrásné přírody.

Nuž a tímto poloneznámým krajem chci dnes provésti, doporučuje (viz také článek můj „Český Meran“ v tomto listě, r. VII., 155) vřele jeho návštěvu v jubilejním roce Chocholouškově.

Vyjedeme-li z Prahy (nádraží Františka Josefa) osobním vlakem v 7 hodin 3 minuty, dostihneme o půl desáté stanici Heřmaničky-Sedlec, počátek naší cesty. Opouštíme stanici a přešedše železniční trať u hostince p. Pokorného, stoupáme po okresní silnici úpravnou vesničkou Čišťovicemi a ve čtvrt hodince dostoupíme Loudilky na hřebeně táhlého pohoří, kde nás očekává nenadálé překvapení. Před námi rozvinuje se přerozkošné panorama, klidná, utěšená kotlina sedlecká - Český Meran, kolkolem ověnčená lesnatým pohořím a krásami přírodními bohatě vypravená. Neméně než třicet veselých dědin a dvorců, vroubených ovocnými sady, skví se v dáli i poblíž, uprostřed úrodných polí, a z ladné jich skupiny vyniká tu štíhlá věž s útulnými kostelíky, onde výstavný panský zámeček, a za svitu slunka ozářena je celá ta milá kotlina zrcadly rybníků. Ve středu kotliny zříš dvě velké skupiny stavení, z dáli jako v jedno tělo srostlých, Sedlec a Prčici. Avšak nejen krásou přírodní, také historickou znamenitostí vyniká zdejší krajina. Ve středověku bylo v ní patnáct tvrzí rytířských a sídel proslulých rodů české šlechty. Po levé straně útulně k nám vzhlížejí v obnoveném hávu památné Mitrovice, kolébka Vratislavů z Mitrovica Mitrovských z Nemyšle, hned vedle stávala tvrz přestavlcká a za ní pyšně se zvedala tvrz vrchotická, sídlo Vrchotů z Vrchotic a Vrchotických z Loutkova. U paty pohoří cunkovského, dosahujícího výše 715 metrů, bělá se zámek jetřichovický, druhdy sídlo rytířů Opršalů z Jetřichovic, s pěknou románskou kaplí Matky Boží Bolestné nablízku, a blíže k Sedlci v úžlabině, stromovím zcela ukryty, leží Uhřice, po dlouhý čas sídlo Radeckých z Radče. Před námi rozkládá se městys Prčice, původně mocných Vítkovců z Prčice, pradědů pozdějších pánů z Rožmberka.

174

Od Sedlce v severozápadní stranu stkví se na nejvyšším obzoru na ostrohu příkrého, hluboce v kraj zabíhajícího pohoří cunkovského hrad Zvěřinec, zničený v občanských válkách 15. století, a pod ním dobře vyniká novější zámeček lidkovický, sídlo rytířů Šmerovských z Lidkovic, s blízkou vesničkou Měšetice, jež byly sídlem vladyk z Měšetic a později dostaly se do držení katolického rytířského rodu Voračických z Paběnic. Po pravé ruce kynou Chotětice, bývalá tvrz někdejších učeností proslulých vladyk Hodějovských z Hodějova, a z dáli od západu zasmušile pohlíží do kotliny staroslavný hrad Vysoký Chlumec, hrdé sídlo knížat Lobkowiczů.

Pokochavše se dosyta nádherným pohledem, sestupujeme obecním lesíkem prčickým kol panské sýpky do starobylého městyse Prčic. Starý hrad, proslavené sídlo Vítkovců, vypínal se pode dvorem na západní straně městyse a zbytky jeho jsou ratejna, přízemí podlouhlého jeho křídla západního a sklepy východního křídla. Nový zámek postavili Voračičtí z Paběnic koncem 16. století. Jan Vít Malovec z Malovic počátkem 18. století přistavěl k zámku po straně východní pohodlné schodiště a upravil jej v nynější jeho podobě. K zámku přiléhá po straně jižní rozsáhlá zahrada, tvořící v odlehlejších partiích anglický park s několika mohutnými kmeny, svědky slavných zašlých dob. Na prostorném, vršitém náměstí na straně jižní stkví se uprostřed zrušeného hřbitova farní kostel svatého Vavřince, stavba zajímavá. Loď je stavby románské, přízemí věže pod kruchtou, jako temnice chmurná, presbytář pozdějšího gotického slohu má vkusnou klenbu žebrovou, okna oblouku lomeného a zvenčí pilíři opřená. Fara je na severní straně náměstí při novém zámku a vedle ní je okresní nemocnice, bývalý špitál kraje budějovického, založený rodákem prčickým, arcibiskupem Františkem Pištěkem roku 1845.

Kamenným mostem, klenoucím se přes bažinatou louku, spojena jest Prčice s okresním městem Sedlcem, místem čistým a úhledným. Zprávy prvé o něm mámě ze 14. století, kdy náležel mocnému rodu pánů z Janovic. Z rovného, k jihu nakloněného náměstí vybíhají na čtyři strany okresní silnice, k Sedlčanům a Heřmaničkám k severovýchodu, na Tábor a Milevsko k jihozápadu. Kostel je nový a též fara a škola. Tam, kde nyní je pošta, narodil se roku 1758 kněz Josef Jelínek, znamenitý hudebník, důvěrný přítel Haydnův a Mozartův. Na jižní straně města u potoka je rodný domek Prokopa Chocholouška; je pamětnou deskou opatřen.

Sedlec má dobré hostince, na prvém místě hostinec „Na Rychtě“, kde dostane se cizinci vždy dobrého obsloužení.

Ze Sedlce nastoupíme další pouť na vrchol hřbetu cunkovského ulicí milevskou, odbočujíce u posledního domku s památnou, typickou stodolou Šourkovou, na levo do obory uhřické, proslulé starými duby. Procházíme dvorem uhřickým a brzy vystoupíme na silnici táborskou poblíže mlýna, a po několika oklikách vstupujeme do údolí jetřichovického.

175

Profesor Mejsnar takto líčí vstup do malebné této krajiny: „Půvabnější nelze si představiti krajinky. Skvostná zámek jetřichovický trůní na úpatí vrchu, kolem dvůr a umělý park vlevo, vpravo vysoký tmavozelený hvozd, jehož stíny a kořeny vlnivý potok se proplétá, za zámkem a parkem k Vrchoticům krásná kaple, po stráni chaloupky jako běloperé holubičky roztroušeny po pažitech, úhledná škola, hovorný mlýn a pištivá pila, a nad nimi stupňovitě nad sebou šest stříbrojasných rybníčků v samé zeleni se koupajících, okresní silnice hadovitě do vrchu se deroucí, a nad tím vším rozložitý věnec cunkovského pohoří, mocným polokruhem se rozvírající nad krajinou utěšenou. Jetřichovice byly někdy sídlem vladyků Opršalů z Jetřichovic, pak Mitrovských z Nemyšle, v polovici minulého století byly zakoupeny od knížat z Lobkowicz advokátem dr. Janem Nepomukem Kaňkou, jenž panství neobyčejně zvelebil a byl věrným a účinným přítelem lidu i kraje. Dr. Kaňka dal vybudovati svým nákladem v románském slohu pěknou kapli mariánskou s hrobkou. V kapli je na straně evangelia mramorový pomník Kaňkův, na epištolní straně pomník básníka-kněze Václava Pěšiny z Čechorodu. Kaple je práce prof. Niklase, stejně jako nový zámek, jenž byl postaven v letech 1857-59 a opatřen osmihrannou věží s cimbuřím. Ze staré tvrze zbyl při jižní straně vesnice jen násep a část příkopu. Ovocným sadem kolem školy stoupáme obloukovitou silnicí do výše krajinou horskou, až dostoupíme horského hřebene pohoří cunkovského, jehož svahy mocnými zátočinami prokládá silnice, na hřebeni četné stezky pojíc v sebe jako veliký, krajinu protínající proud. Starý vzácný půvab je v posledních dobách nemilosrdně stírán barbarským vykacováním překrásných lesů jetřichovických.“

Konečně staneme na vrcholu u hostince cunkovského a odtud ještě půvabněji se rozvírá panorama do sedlecké kotliny, až hluboko k horskému přáslu sedlčansko-konopišťskému.

Vesnice Cunkov tvoří uzel, v němž pojí se na homolovité planině ve výši 710 metrů táhlé pohoří, táhnoucí se na západ k Nosetínu do nádherných lesů chlumeckých a vystupující náhle do kraje ostrohem zvěřineckým, na východ pak postupuje pohoří toto k Liběnicům, Střezmíři a Stupčicům, a dále odtud na sever až k horám milčínským s nejvyšším vrcholem Mezivraty u Oldřichovce. Ve výšinách těchto krajina je písčitá a povětrnost drsná; již dávno jaro se v Sedlci otevírá, a tu na horách vše ještě pod sněhem je zapadlé.

Nedaleko vsi k severovýchodu vypíná se u vsi Ounuze nad Uhřicemi vrch Ounuz (715 metrů), nedaleko Javorová skála a Čertovo břemeno.

Jdeme dále krajem hornatým, projdeme Lhotu Aleninu a Lhotu Starcovu a z vrchu „Na Homolích“ zvaného spěje silnice v pěkné údolí městyse Nadějkova. Zde na hřbitově je pohřben Prokop Chocholoušek, jenž před 50 lety na faře nadějkovské u vlasteneckého faráře Fikara zemřel. Prostý jehlanec zdobí jeho hrob, jenž stane se v červenci letošního roku cílem pouti národní jihočeského rodného kraje, slavného našeho historického novelisty z let

176

padesátých. Nadějkov byl sídlem rytířů Doudlebských z Doudleb. Zámek s rozsáhlým parkem je pěknou ozdobou chudičkého městyse.

Hezkým stromořadím nastoupíme další cestu do Jistebnice směrem jižním k vísce Petříkovicům, odkud polním úvozem vpravo se uchýlíme od okresní silnice a stoupáme po táhlém hřebeni mimo ves Modlíkov dolů k Pohoří, kde je dvůr a odkud polními stezkami podle židovského hřbitova na horu sv. Máří Majdaleny, jež ve výši 633 metrů zvedá se asi čtvrt hodiny k jihozápadu nad městem Jistebnici. Skýtá rozsáhlou vyhlídku přes táborskou pláň k choustnické zřícenině a k horám šumavským. Na temeni je kaple s Brandlovým obrazem světice, jejž věnoval nadšený přítel kraje, kanovník Pěšina z Čechorodu. Město Jistebnice se rozkládá v úvale pod horou při potoku Cedronu a po úbočí vrchu Návoz zvaného.

Jistebnici držel od nepaměti rod prčických pánů z Rožmberka, který vystavěl za Karla IV. ve slohu kostelů v Milčíně a Chotovinách farní chrám sv. Michala archanděla. Zde byla na počátku XV. století znamenitá škola, již spravovali bakaláři vysokého učení pražského. Rodem z Jistebnice pocházel horlivý stoupenec učení Husova Hromádka, klerik a zvoník ústecký, jenž 21. února 1420 přepadl a pobořil Sezimovo Ústí a převedl obyvatelstvo na hradiště hory Tábor, stav se tak zakladatelem starobylého města Tábora. Po Rožmbercích drželi město vladykové Kozští z Kozího, pak deset let město Tábor, načež po krvavém roce 1547 páni Lobkowiczové na Vysokém Chlumci, jimž záhy připadl takřka celý kraj, jejž usilovným způsobem vraceli do lůna církve katolické. Roku 1829 koupil Jistebnici Jan Nádherný, předek nynějších baronů Nádherných z Borutína.

Z památností vyniká starobylý kostel se čtyřpatrovou hlásnou věží, fara, škola a zámek s rozsáhlým parkem.

Po kratičkém odpočinku spěcháme na stanici Jistebnice-Bazejovice po okresní silnici, kam za hodinu pohodlně dorazíme. Návrat do Prahy volíme přes Tábor a odtud nočním rychlíkem (10.15 hod. v noci).

Výlet je velice vděčný a doporučujeme vřele jeho provedení všem, kdož chtějí shlédnouti kousek krásného, dotud nepoznaného kraje.

Cestovní rozvrh je tento: Z Prahy (nádraží Františka Josefa) stačí vyjeti osobním vlakem o 7.03 ráno. Do Heřmaniček-Sedlce přijedeme v 9.30 hod. dopoledne a do Sedlce dorazíme v 10.45. Po obědě nastoupíme cestu do Nadějkova, v 1 hod. odpoledne a dorazíme do Nadějkova o 2.45 hod. odpoledne, do syta pokochavše se pohledem z Cunkova a od Čertova břemene. Z Nadějkova vyjdeme ve 3. 30 hod. odpoledne. Po třičtvrtihodinném pobytu v Jistebnici dorazíme na nádraží Jistebnice-Bazejovice pohodlně k vlaku, jenž projíždí stanicí v 7.09 hod. večer. Úhrnem činí pěší tento celodenní výlet 5 a půl příjemné a velmi schůdné cesty, již se mohou i dámy a slabší chodci dobře zúčastniti.

177

Povoz lze dostati v Sedlci (10-12 korun na celý den), oběd v Sedlci „Na Rychtě“ za K 1,20. Dotazy vyřídí ochotně městská rada v Sedlci na dráze Frant. Jos.

Celkový rozpočet činí pro jednotlivou osobu (bez použití vozu) 12,60 korun, z toho jízdné drahou 8,60, stravné 4 koruny.