Tomáš Zahradníček: Jak si opatřit zámecké pány

[MF Dnes, 28.4.2007, str. 10] - ukázat všechny fejetony

Chátrající, zanedbaný, zdevastovaný, dlouhodobě bez využití. Odhad nákladů na záchranu: deset až třicet milionů korun.

To je stále se opakující charakteristika panských sídel, zámků, zámečků a tvrzí na seznamu nejohroženějších památek. Jejich počty jdou do stovek a rok od roku jich přibývá. Zprávy o tom, že velké ničení památek nebyla žádná specialita minulého režimu, že ve velkém probíhá také teď, se občas objeví v novinách, tento týden v královéhradecké příloze MF DNES.

K tomu, aby příští léta nevstoupila do české historie jako éra, v níž za bezmocného přihlížení veřejnosti zanikly stovky zámků, chybějí zámečtí pánové. Od současných majitelů nelze čekat zázraky: krátkozraké obecní samosprávy, překupníci devadesátých let, chudí restituenti.

Znám člověka, který se pokouší udržovat tvrz svých dědů vlastnoručně, na materiál si odkládá z učitelského platu. Jak on i dům skončí, je zjevné už teď: oba špatně. Znám obec, která jen čeká na to, až na zámek, který vlastní, dostane demoliční výměr. Má chladnokrevně spočítáno, že všechny pokuty od památkářů vyjdou levněji než oprava odlehlé ruiny. Stačí se podívat do nabídky realitních kanceláří - panská sídla nikdo nepotřebuje, nešťastní majitelé se jich nemohou zbavit ani za symbolické částky.

Na změnu tohoto stavu si nelze půjčit žádný osvědčený recept, takové množství rozpadajících se panských sídel odříznutých od přirozených zdrojů financování žádná jiná země nemá.

Řešení se musí vymyslet. Co třeba investiční pobídky?

Návrh: obnovení šlechtických titulů. Nobilitace jako investiční pobídka, která veřejné rozpočty dohromady nic nestojí. Už to přece fungovalo. Chátrající stavby vznikaly jako reprezentační budovy a k jinému využití se moc nehodí. Podmínkou udělení šlechtického titulu by byl podíl na ochraně kulturního dědictví, třeba certifikát za vzorně opravenou a spravovanou památku.

O peníze na luxus a okázalé utrácení u nás nouze není, jen se památkám vyhýbají. Dívám se na nehybnou kolonu na pražské magistrále a počítám, kolik tu na pár metrech stojí peněz vynaložených na reprezentaci, peněz, které za pár let skončí ve starém železe. Bezradní boháči chovají tygry a žraloky, poněvadž nevědí, jak se dává najevo, že se jim vede. Povýšit je všechny na rytíře a nasměrovat užitečným směrem!

Co s historickou šlechtou, jak a jaké tituly udělovat, to už jsou z hlediska záchrany památek jenom technické podrobnosti.

***

Miliony končí v autech, žralocích, tygrech... Proč ne v zámcích?