Tomáš Zahradníček: Prezidentské právo a povinnost viset

[MF Dnes, 18.7.2007, str. 10] - ukázat všechny fejetony

Uchazeči o prezidentský úřad už se začínají houfovat. Než se seřadí, chtěl bych zavést řeč na několik drobností, které jsou s úřadem českého prezidenta tradičně spojeny. Debaty o jeho ústavních pravomocích a způsobu volby proběhly mnohokrát, velice málo se zato uvažovalo o symbolické stránce prezidentského úřadu, zděděné z velké části po císařských a královských Veličenstvech. Politické prázdniny představují příhodný čas pro inventuru. Císařským dědictvím jsou prezidentské portréty ve školních učebnách a v úředních místnostech. Osoba císaře bývala tím jediným, co měly společné všechny provincie Rakouska-Uherska. Panovníkova přísná tvář připomínala dynastii, kolem níž se vytvořil stát, a současně moderní stát, v němž se císař stal prvním úředníkem, patronem a doživotním šéfem všech kolegů. Republika tuto symboliku převzala.

Masarykovy a později Benešovy fotografie značkovaly území nového státu stejně důkladně jako hraniční kameny. Věšení a snímání portrétů pak provázelo všechny politické převraty: od nahrazování Beneše Háchou na podzim 1938 až po snímání Husáka a vyvěšování Havla na konci roku 1989.

Prezident jako terč

Nedává nadcházející prezidentská volba dobrou příležitost tuto sérii utnout? Pokud je vůbec třeba vymezovat prostory pro úřední jednání a školní výuku, má republika dostatek jiných symbolů, než je podobenka prezidenta, která se zaplať pánbůh každých pár let mění. Za mých školních let se prezidentský portrét ve třídách využíval jako terč pro populární přestávkové sporty a nepochybuji o tom, že také Havel a Klaus tomuto účelu dobře sloužili a slouží. Přesto navrhuji ukončit tradici, podle níž má prezident právo a povinnost všude viset, jako přežilou, neestetickou a nehospodárnou.

Podobně prezidentské nemovitosti, Pražský hrad a letní sídlo v Lánech, dávají úřadu českého prezidenta rozměry opravdu císařské.

Ale je to dobré, nutné, přínosné?

Má se to tak zachovat na věky věků? Může si chronicky předlužený stát něco takového dovolit?

Finanční tíseň řeší rodiny z velkých měst často tak, že pronajmou svůj byt nebo dům a odstěhují se na chalupu, čímž vyspraví díry v rozpočtu. S touto možností je třeba počítat i pro centrální úřady českého státu. Nicméně první na řadě by měla být Strakova akademie. Nepochybuji o tom, že přestěhovat vládu a ministerstva do skromně adaptovaných kasáren a továren na pražské periferii by se rychle zúročilo přebytkovými státními rozpočty.

Příjmy z pronájmu vládních paláců a budov v historickém centru celou operaci bohatě uhradí. Zbytek způsobí fakt, že na chalupě se žije skromněji, méně se stůně a soustředěněji pracuje.

Hrad až nakonec

Prezidenta bych stěhoval až jako posledního. Jestliže vládní a ministerský provoz umrtvuje život v centru Prahy, prezident a jeho kancelář naopak vnášejí na Pražský hrad život, čímž podporují turistický ruch jako jedna z hradčanských atrakcí. Prozatím bych nechal i Lány. Zámecké areály se dnes prodávají hluboko pod cenou, takže se vyplatí počkat.