|
|
||||||
| Úvod | Obec Miličín | Obce a lokality | Knihovna | Pohlednice | Příroda | |
Okresem Votickým - od Votic k Vožici - krajem pěkným a přece opomíjeným
Voticko a Vožicko ještě neznáte? Čtěte tedy těchto několik drobných stránek tisku a prohlížejte si těchto několik obrázků od nás jako pozdravení z málo navštěvované končiny našeho krásného domova. Je to také pozvání na pobyt o dovolené a o prázdninách, i na sobotní a nedělní, nebo i jen nedělní výlety. Blízko středu země České mezi Benešovem a Táborem leží Voticko a Vožicko, kraj pokojný a zapomenutý, země rolníků, tichých vesniček a malých venkovských měst. Mírné svahy nízkých vršků zdobí lesy a pole. V rovinkách leží lučiny s rybníky, jež jako korály na šňůrkách leží na proudech potoků. Bažantnicemi a hájky prosvítá úsměvné slunce, mech a kvítí voní ve sladce svěžím vzduchu, a všude ticho, zdobené jen šuměním listí a tekoucích vod a zpěvem ptáků. Ticho, mír a odpočinek tělu i duši — to je hlavní motiv vzpomínky každého, kdo Voticko navštívil. Minulost zanechala v kraji mnoho památek, obzvláště zámků a zámečků, ze kterých nad obyvateli chudých vesnic krutě panovali cizí baroni a hrabata, kterým tu patřila všechna půda. Jen dřinou ťna panskémŤ udržoval se při životě zdejší lid, od Smilkova přes Oldřichovice až k Šelmberku, kolem Ratměřic stejně jako kolem Vrchotových Janovic. A z kruté poroby minula zůstalo mnoho zakřiknuté neprůbojnosti i v povaze zdejšího lidu. Ale rok 1948, pozemková reforma, která osvobodila Voticko a Vožicko stejně od panství feudálů i zbohatlických fabrikantů a velkoobchodníků, znamenal hluboký přerod lidí. Obce Voticka jsou vzorem v soutěžení o nejlepší výsledky str. 2 moderních způsobů zemědělské výroby a celostátní soutěž ve výkupu bramborů ze sklizně 1950 byla hlavní a rozhodující podmínkou skvělého výsledku této hospodářské akce. Okresní hospodářské družstvo ve Voticích výzvou k soutěžení vykonalo budovatelský čin. Stroje a traktory odstranily dřinu s lánů, které dnes patří zemědělskému pracujícímu lidu stejně jako veliké sady, tisíce ovocných stromů, které na jaře proměňují Voticko v jedinou bílou a růžovou kytici vůně květů a dávají bohatou úrodu třešní, sliv, švestek, hrušek i jablek nejlepších odrůd. Krásný je pohled do kvetoucího kraje s výšiny Mezivrat a se Džbánů. A po vyhlídce procházka na koupání k některému z rybníků, na jehož březích svítí tu a tam bílé plachty stanů, protože táborníci si už zdejší kraj oblíbili a navštěvují jej od jara do zimy. Dělají krátké i dlouhé tury po kraji, jeho zajímavostech a památkách, navštíví bývalé sídlo vrchnosti, dnes zotavovnu, zámek ve Smilkově, podívají se do parku a zámku v Ratměřicích, kde je dnes škola Socialistické akademie, zajdou do Neustupova a Odlochovic a vracejí se do svých stanů plni krásy, kterou na svých plátnech zobrazili malíři Slavíček a Bubeníček a ve svých knihách Jan Herben (ťHostišovŤ), Karel Nový (ťRytířia lapkovéŤ a j.) i Alois Jirásek. Je to slavný kraj počátků husitského hnutí, kraj prvních formací nepřemožitelného vojska Žižkova, domov hetmana Zbyňka Buchovce z Buchova, známého z hrdinských epopejí a selanky ťMarylyŤ Aloise Jiráska, i českého pána Kašpara Kaplíře ze Sulevic, pohřbeného snad v kostele neustupovském po 21. červnu 1621, po popravě vzbouřených českých pánů na Staroměstském náměstí. Cesta na Voticko z Prahy je pohodlná. Stanice Olbramovice u Votic je přestupní stanicí na lokálku do Sedlčan, a silnice Praha Tábor přetíná přímo votické pěkné str. 3
starobylé náměstí podél barokního mariánského sousoší a zajímavé staré budovy radniční, pod návrším s kapličkou sv. Vojtěcha, která se zvedá nad čistým městem. A z Votic se rozbíhá hvězdice silnic a cest vedoucích do širého kraje od střední str. 4
Vltavy až k Blaníku. Kraj se vlní a vlní, klesá do měkkých táhlých údolí, zelených na jaře a v létě, zlatých na podzim, místy se bělá vesnička, selský dvorec staré lidové architektury, na obzoru k východu zvedá se výš Českomoravská vysočina. A v zimě nenajdete snad kraje vhodnějšího pro lyžařský sport a sáňkování. Mírné táhlé svahy, cvičné louky, opuštěné, sněhem vysoko zapadlé cesty... Votice jsou staré městečko z XIII. století, vzniklé kolem tvrze rytířů Otických. Památkou na někdejší renesanční zámek jsou štíty dnešního pivovaru s deskou, připomínající Kaplíře ze Sulevic. Vedle farního str. 5
kostela sv. Václava je františkánský klášter z r. 1628, kde je bohatá knihovna se starými kancionály a jinými rukopisnými památkami a na klášterním hřbitově věrná kopie Božího hrobu jerusalemského z roku 1685. V klášterním kostele je obraz Marie s děťátkem, svěží v koloritu barev, t. zv. Pacovská Madonna. Pověst praví, že podívá-li se na obraz člověk hříšný, barvy obrazu se začnou měnit a závoje na postavách se lehce chvějí. Pokud bylo možno zjistit, chodí do kostela jen lidé spravedliví, protože co paměť sahá, jsou barvy stejné a namalované závoje se nepohnuly. Přes horu sv. Vojtěcha, odkud se str. 6
rozhlédneme krajem, dojdeme do vsí, kde žil a pracoval malíř Slavíček, do Mysletic a Hostišova s Herbenovým domkem. Zde si připomeneme krásné Slavíčkovy obrazy Vchod do vsi, Hostišov, Mysletice a Oldřichoves. Dvorec Buchov a několik stavení na výšině připomíná tvrz Buchov, zboží hejtmana Žižkova je vstupem na nejvyšší místo Voticka, na Mezivrata (712 m) s rozhlednou. Odtud je krásný rozhled na Blaník, Vožicko a až ke Stražišti, Chýnovu a Kleti. Pod Mezivraty je prostý gotický kostelík a asi hodinu odtud památná obec Miličín, někdejší sídlo t. zv. vltavského dekanátu. Tam je gotický kostel a poutní kaple na str. 7
vrchu Kalvárii, odkud je krásný výhled do jihočeské krajiny až k šumavským horám. V zimě je vrch Kalvárie vděčným cílem lyžařů. Na druhé straně votického údolí je Polský vrch, s něhož je vidět až ke Konopišti a Neštětické hoře, dějišti bitvy str. 8
selského povstání. V blízkých Koutech najdeme zbytek tvrzky rytířů Vejháků, a za kopcem je Smilkov, v jehož zámeckém parku se rozpadá theatron Lazara Widemana ze 17. století s krásnou sochou Herkula. U silnice k Heřmaničkám zhlédneme sousoší str. 9
sv. Petra a Pavla, dílo Fr. Hatláka z 18. století, a pokračujeme v cestě do Arnoštovic s gotickým kostelem, z daleka viditelným nad okolními pahorky. Přes Lysou a Neustupov s románskou věží kostela a zámkem, kdysi sídlem surového str. 10
španělského velmože dona Martina Huerty, jdeme na jihovýchod votického okresu, kde se nad blanickým údolím zvedá monumentální žulová kopule vožického Hradu s kapličkou, kde kdysi bývala královská pevnost. Na svahu hory a pod ním str. 11
rozkládá se malebné městečko Mladá Vožice nad říčkou, která se vesele točí do lesů pod stráží mohutné hlásky Šelmberka. Odtud je blízko do Elbánčic, kdysi pěkných malých lázní, a na Radvánov, kde je rodný zámeček národního buditele rytíře Jana str. 12
Jeníka z Bratřic, i do Staré Vožice a na Kamberk, v minulosti důlní místa, nebo do Janova, rodiště Husova předchůdce Matěje z Janova. Mladá Vožice sama je tiché idylické městečko (a opět zámek), které bývalo důležitým překladištěm na solnični str. 13
stezce ze Solnohradu do Čech, čehož památkou je dosud na náměstí zvonice, kdysi v minulosti věž solního skladiště, solnice. A jako by tento kraj pravěkého osídlení, kraj hradů, tvrzí a zámků, přímo předurčil i dílo svého slavného rodáka Augusta Sedláčka, vynikajícího českého genealoga a historika, jenž se narodil roku 1843 v Mladé Vožici a užíval pseudonymu Vožický. Jeho dílo Hrady, zámky a tvrze české je monumentálním památníkem slavné české historie, jedinečným dílem historickým a rodopisným. Mladou Vožici si za svůj domov malířský i skutečný zvolil malíř Ota Bubeníček. Jinou vděčnou vycházkou z Votic str. 14
je návštěva horských Kališť s výstupem na Džbány. Přes kamennou prahorní Čeřenskou horu, ves Kochnov a Kaliště vystoupíme na Džbány, odkud vidíme oba vrcholy Blaníka, Brdy a Neveklovsko. str. 15
Nejkrásnější přístup na památný Blaník je přes Votice a Jankov s původně románským kostelem, v němž jsou pozoruhodné umělecké řezby a jiné památky církevního umění. U Jankova se r. 1645 vybojovala největší bitva třicetileté války, v níž str. 16
Švéd Torstenson porazil vojska rakouského generála Hatzfelda a při níž generál Götz v Hartmanech padl. V Ratměřicích, ležících na silnici k Louňovicům, je zámek s cennými památkami a nábytkem. V Odlochovicích novorenesanční zámek se zajímavými str. 17
obrazy a s barokovým kostelíkem. Z Odlochovic se můžeme stočit za hranice votického okresu na zlatodůl Roudný a k románské rotundě v Libuni, pak přes říčku Blanici do Louňovic, a pak vzhůru na Blaník, památnou horu, jejíž oslavě str. 18
věnovali největší naši národní umělci Smetana, Aleš, Jirásek a jiní svá nejkrásnější díla. Uvědomíme-li si porobu a utrpení lidu podblanického kraje za vlády cizích feudálů, pochopíme blanickou legendu o rytířích, spících v nitru hory a čekajících, str. 19
aby lid z největšího utrpení a národ český z útisku a poroby osvobodili. Ve dnech květnové revoluce 1945 se legenda stala skutečností, když z lesů Blaníka partyzáni zahájili boj a když pak od Blaníka k Louňovicům, Mladé Vožici a Voticím i na starobylou Kondrac a na Vlašim vyrazily proudy sovětských hrdinských vojsk - svoboda a nový život. A celému kraji se začal, a dnes je v něm krásně a radostně živo. Valy kamení z pradávného keltického hradiště a zbytky pozdějšího pomezního hradu knížectví Slavníkovců a dále na hrádku královského znamenají na úbočí Blaníka mnohá zastavení. A nejdelší pak je nahoře str. 20
str. 21
na dřevěné rozhledně, vysoko nad korunami vysokých buků. Na západ a na jih leží Voticko. Votický okres je jeden ze čtyř nově zřízených okresů Pražského kraje po zavedení str. 22
krajského zřízení. Ve školách je místa dost, není dosti dětí. Lidnatost okresu poklesla, okres nemá nemocnice. Skvělých možností pro turistiku a cestovní ruch nebylo dosud náležitě využito. A přece právě tady by cestovní ruch i hospodářsky str. 23
mnoho přinesl, prospěl. Hlavní ovšem bude, aby okres splnil své plány v oboru zemědělské výroby, hlavně živočišné, pro kterou má velmi dobré podmínky. Závazky budovatelské, vyhlášené v obcích okresu k IX. sjezdu KSČ, znamenají program, str. 24
který přinese Voticku nový, spokojený, šťastný a čilý život. — To je trocha informací o Voticku, které návštěvník získá z rozhovorů a vlastního poznání zároveň s vědomím, že i jeho návštěva sama pro tento krásný a chudý kraj mnoho znamená. str. 25
Ale znamená mnoho také pro hledače krás a zvláštností naší vlasti, a pro toho, kdo hledá pro dny svého oddechu a odpočinku krásný, tichý koutek světa. Na Voticku i na Vožicku jej najde. str. 26
str. 27 HOŠTICE: AB: host. Rak (3 l.), C: několik rybníku v katastru obce. - JANKOV: A: 3 míst. host, B: 0, C: blízké 2 rybníky. - LIBENICE: AB: host. Fiedlerová (3 l.), C: v obci. - MILIČÍN: A: host. Šiška, B: 0, C: jezírko u Oldřichova. - MLADÁ VOŽICE: A: hotely: Záložna, Pilát, rest. U českého lva, Bulín, Adalbertman, B: Záložna (20 l.), Pilát (6 l.), C: sokol. koupaliště (i pro děti), rybník u Blanice (3 km), Blatnické rybníky, z nichž, u Kozáků stálý rekreační tábor Čedoku (6 km). — NEUSTUPOV: AB: host. Mrázek, Primus, Veselý, a B: i v soukr., C: rybníky u Otradovic, Oldřichovce, Bořetic a Buchov. — ODLOCHOVICE: A: v 1 host., B: 0, C: rybník Mlýnský. -- OLBRAMOVICE: A: host. Zoul (na obj.), B: rest. u Hubertů u nádr. (2 l.), C: rybník Zákostelecký (3 ha). — OUBĚNICE: A: host. u Nováků, B: 0, C: rybník Podhrází pod obcí, u Tomic. — SMILKOV: AB: pension Vančura (16 l.), C: rybník Pilník. - SUDOMĚŘICE: A: rest. u nádraží, host. Roškot (i B: 12 l.), Zloužová (B: 8 l.), C: rybníky: Černý (v obci 7 ha, píseč. pláž, i pro děti), Suchdol (2 ha, 1½ km, v lesích), Mezerský (8 ha, 2 km, písečné dno, i pro děti). - VOTICE: A: hotel Modrá hvězda (B: 15 l.), hotel Filípek (B: 10 l.), rest. Růžek, Kopeček, Zoul, C: rybníky Kněžský (10 min.), Pilař (20 min.), na Hostišově (3 km), Komora na Světlé u N. Otradovic (3 km). — VRCHOTOVY JANOVICE: AB: 0, C: v blízkých rybnících. |
