[Ottův slovník naučný (1888-1908), svazek IV, str. 400-401]
Borotín, městečko v Čechách se 141 domy, 1127 obyvateli českými (1880), hejtm. Sedlčany, okres Sedlec (10 km jihových.), bývalé panství Jistebnice, farní chrám Nanebevstoupení Páně ze XIV. stol. v gotickém slohu vystavěný, s hrobkou ryt. Malovců, 4třídní škola, pošta, 7 mlýnů, z nichž 1 parní (bar. Nádherného), 2 spojeny s pilou, 7 výročních trhů a panský dvůr, majetek to barona Nádherného z Borotína. Rodiště hudeb. skladatele Jana Kypty. Znak propůjčený městečku Borotínu od někdejších majitelů panství ryt. Malovců představuje: předek zlatého vzepjatého, v pravo hledícího koně s červenou uzdou v modrém poli; štít ozdoben rovněž zlatým maloveckým koněm. Na vých. straně na skále kolkolem rybníky obklopené strmí zříceniny hradu Borotína, nyní Starý zámek zvaného. K tomuto se váže děj o Prabábě (Ahnfrau) od Grillparzera básníka spracovaný a bezpochyby jím samým vymyšlený. Borotín má jméno své od zakladatele Boroty nebo Boruty a byl malou osadou, než páni z Landšteina hrad Borotín založili. První z toho rodu pán na Borotíně byl Vítek, jenž žil ještě roku 1356. Syn jeho Mikuláš z Borotína (1356-1410) byl komorníkem na panstvích arcibiskupských, sedal na soudě zemském a držel také od roku 1393 Střelu, od roku 1400 Prčice. Syny měl dva, Jana (1409) a Heřmana (1410-25). Onen držel po otci Borotín, tento Střelu, oba se dali na stranu táborskou. Heřmanův syn (?) Mikuláš byl i jedním z hejtmanů táborských (od roku 1426) a držel Borotín i Střelu; když pak roku 1434 od táborův odstoupil, obléhali tito Borotín, ač marně. Od roku 1446 vyskytuje se v držení Borotína Jan Malovec z Pacova, který měl platné účastenství v tehdejších bězích veřejných drže se stranou poděbradskou. Zemřel roku 1488. V držení Borotína následovali potom bratři Jan a Pavel, z nichž tento vzav za díl Pacov po roku 1505 zemřel. Po Janovi pak zůstaly sestra nedílná Kateřina a dcera Alžběta. Tyto se rozdělily roku 1517 tak, že Alžbětě zůstala polovice městečka Borotína s vesnicemi, Kateřině druhá polovice, zámek a některé vesnice. Kateřina vdala se za Oldřicha z Malovic a přečkavši ho zemřela v letech 1556 až 1558 měvši několik let nemalé ústrky se synem svým Pavlem. Borotín odkázala synům svým nejmladším Bohuslavovi a Oldřichovi, kteří se o něj rozdělili roku 1557 tak, že onen dostal Kostelec, tento Borotín. Oldřich zemřel okolo roku 1602 zůstaviv syna Pavla. Neznámým způsobem dostal se díl ten před rokem 1613 v držení Kryštofa Vojkovského z Milhostic. Později tu seděli Adam Šťastný, Přech a Adam Albrecht Vojkovští. Tito dva poslední odsouzeni jsou roku 1623 všeho jmění, po čemž prodána polovice tato se zámkem starým pustým a jiným přísluš. kněžně Polyxeně z Lobkovic. Adam Šťastný pak jí díl svůj prodal. Druhou polovici Borotína držela po roku 1547 Eliška mladší z Pacova, jež se vdala za Arnošta Čeručického z Kácova. Oba zemřeli okolo roku 1545 zůstavivše syny Jana, Arnošta a Viléma, kteří prodali tuto polovici Benešovi Sendražskému ze Sendražic, ale když tento nemohl platiti, ujali ji zase a prodali roku 1548 Janovi staršímu z Hodějova, místosudímu kr. Česk. Od tohoto pak koupil tento díl se sídlem panským v něm vystavěným Ladislav z Lobkovic (1552). Od té doby držena tato, od roku 1623 i druhá polovice k Jistebnici. Sčk.
