Lumír Hlaváč: Voticko

[Sportovní a turistické nakladatelství, Praha, 1957]

[obsah knihy]

Geologické poměry

str. 4

Podle stáří setkáme se v naší oblasti s těmito geologickými dobami a útvary:

Asi 2/3 naší oblasti jsou vytvářeny karbonskými vyvřelinami a asi 1/3 patří starým vyvřelinám Českomoravské vrchoviny.

1. PRAHORY

Hranice mezi prahorními vyvřelinami a vyvřelinami karbonskými probíhá přibližně po čáře Český Šternberk, Postupice, Votice, Miličín, Střezimíř a dále na jih k Táboru. Na západ od této čáry jsou vyvřeliny Středočeské vrchoviny karbonského původu a na východ nepříliš výrazná krajina, protože byla již působením přírodních sil po miliony let značně denudována. Nejsou zde ani výrazné hřbety, ani jednotlivé kopce. Horniny jsou dlouhými věky značně rozpukané, takže se nehodí na lomový kámen, ale pouze na štěrk a drť. Zřídka se tedy setkáme s velkými lomy.

2. ALGONKIUM

Algonkické břidlice v původním stavu vnikají do našeho území, které obklopují na severozápadě, pouze úzkým trojúhelníkem při soutoku Vltavy a Sázavy od Pikovic ke Štěchovicům. Jsou

str. 5

poměrně měkké a zvětralé, takže se snadno dají železným předmětem oddělovat. Jsou dobře patrny přímo nad soutokem obou řek, kde jsou údolím řeky hluboko obnaženy. Kromě toho si je můžeme pohodlně prohlédnout v uměle vytvořeném zářezu železniční trati nedaleko pikovické zastávky směrem ku Praze.

Další ostrovy algonkických břidlic se nám zachovaly jen proto, že byly při styku s rozžhavenou žulou, která je svým žárem i chemickým vlivem přeměnila čili metamorfovala, vytvrzeny na t. zv. plodové břidlice a biotitické rohovce. Nejmenší oblastí je ostrov u Čerčan, kde jest těmito horninami vytvořen vrch Mezihoří a Krásná hora. Největší oblastí jest t. zv. ostrov netvořicko-neveklovský mezi Vltavou, Benešovem a Neveklovem, kde tyto metamorfované břidlice vytvářejí typické kuželovité vrchy Neštětickou horu a Chlum u Konopiště, které výrazně vystupují z okolní daleko plošší krajiny. Horninu si můžeme dobře prohlédnout na Neštětické hoře, kde na několika místech vystupuje přímo na povrch, a přesvědčit se, oč je tvrdší než stejná hornina u Pikovic. Menší rozlohu, avšak daleko zajímavější geologické poměry, má metamorfovaný ostrov sedlčansko-krásnohorský. Začíná jižně od Sedlčan a podél Solopysk, Krásné Hory a chaty Na onom světě dosahuje nejjižnějšího bodu Koňským vrchem (586 m) již mimo naši oblast, kde se stáčí na severovýchod a podél Radějské hory a Hodětína přes Nechvalice a Pačiska (504 m) dosahuje opět Sedlčan. Poměry jsou zde velice komplikované, ale v zásadě můžeme ostrov rozdělit na dvě oblasti. Severozápad zaujímají typické biotitické rohovce a slepence a jih a severovýchod zaujímají plodové kvarcitické rohovce a vápence, které jsou v některých místech promíšeny grafitem, a proto mají černou barvu. Průmyslově se tento vápenec těží v lomech ve Skoupém a v místě se současně ve vápenkách pálí. Tato činnost se zde již provozuje po dobu 500 let. Vápenec však není zvláštní kvality, a proto vápno slouží jen pro místní potřebu. Stejného původu je i vápenec, ve kterém jest na pravém břehu Sázavy v ohybu řeky asi 1 km severně od zastávky Český Šternberk vytvořen lom na bílý vápenec, odkud jsou do Prahy dodávány bílé kostky pro mosaikovou dlažbu chodníků.

Zvláštností krásnohorské oblasti jsou kontaktní rohovce od

str. 6

Kuní u Petrovic, které se dají vyleštit do takového lesku, jakého dosahují jen švédské syenity.

V křemencích u Krásné hory je uložen tvrdý a výborný, průmyslově těžený antimonit.

3. DEVON

Sem patří především vápencová oblast metamorfovaného ostrova sedlčansko-krásnohorského.

V době devonu byly již vcelku ukončeny horotvorné pochody, jimiž byla vytvořena hlavní horská pásma prostupující Evropu. V té době vystoupilo k zemskému povrchu velké množství vyvřeliny, která tuhla za obrovských horotvorných tlaků, takže se z ní vytvořily tvrdé a odolné porfyry a porfyrity. V naší oblasti je těmito horninami tvořeno tak zv. jílovské pásmo, dlouhý, ale jen asi 3—4 km široký pruh, který na naše území přichází u Pikovic a sleduje pak přibližně tok řeky Vltavy až k Cholínu, kde ji opouští a pokračuje dále na jihozápad. Tyto horniny můžeme nejlépe pozorovat v úzkém kaňonu, který si pod porfyrovým Medníkem namáhavě vyhloubila Sázava. Kameny spadlé na dno řeky mají stále ostré hrany. Nesetkáme se s oblými tvary balvanů, tak jak je známe v ostatních částech sázavského koryta. Bývalé Svatojanské proudy vděčily za svou romantiku jedině tomuto pásmu, které Vltava jen těžko hloubila. Dno Vltavy bylo poseto mnoha ostrými skalisky, která značně ztěžovala plavbu.

Se vznikem porfyrických tvrdých hornin souvisí také výskyt žil zlatonosného křemene, které nacházíme výhradně v horninách tohoto pásma, a nikdy mimo ně. Těmito horninami je také vytvořeno romantické údolí Sázavy u mlýna Kuchelníka u Rataj n. Sáz. a dále pak menší oblast na jihozápad od Neveklova a srázné stráně Sázavy pod Komorním Hrádkem.

4. KARBON

V dalším údobí, kdy horotvorné tlaky pozbyly již značně na své síle, vystoupily k povrchu země nové vyvřeliny. Při jejich tuhnutí však již nepůsobil onen silný horotvorný tlak, a proto již nedosahují tvrdosti porfyru a porfyritu. Tehdy vznikl středočeský žulový masiv, který vyplňuje západní části naší oblasti a na východě souvisí se starohorními vyvřelinami. Středočeský žulový masiv

str. 7

nevyvřel najednou, nýbrž postupně, a také tuhnutí pod povrchem se nedálo za stejných podmínek, a proto i zde rozeznáváme několik druhů hornin.

Nejrozsáhlejší oblast zaujímá žula sázavská a povltavská, mezi kterou není petrograficky žádných podstatných rozdílů, a označuje se jí jen těžební oblast. Táhne se jednak od Čerčan k Benešovu, jednak v širokém pásmu po obou stranách Vltavy. Tuto žulu, která je odborně nazývána amfibolickým granodioritem, známe všichni velice dobře. Jsou z ní známé pražské dlažební kostky tmavošedé barvy, které se přivážejí hlavně z lomů u Mrače. Další takový velký lom jest na červeně značené cestě 027 asi 2 km jižně od vtoku Konopištského potoka do Sázavy. Severozápadně od obce Líchovy jsou veliké lomy na vltavskou žulu, odkud byly dodávány veliké kvádry na stavbu Národního divadla a zdymadla na pražské Štvanici. Z lomů u Zvírotic, dnes zatopených, pochází kámen pomníku mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí a velké kvádry Palackého mostu. Dalším druhem žuly je žula sedlčanská, těžená v okolí Sedlčan. Má lehce namodralou barvu a pro účely kamenické se zvlášť dobře hodí, protože se snáze opracovává. V době rozmachu žulové architektury byly do Prahy dopravovány velké kvádry této žuly ponejvíce z velkých lomů asi 500 m severozápadně od obce Solopysky. V oblasti sázavské žuly u Pecerad se vyskytuje malý ostrov gabbrodioritu. Tato tvrdá porfyrovitá hornina vyvřelého původu je ozdobný kámen, v jehož tmavošedé základní hmotě se vyskytují velké černozelené krystaly amfibolu. Není vždy stejně jakostní a vyskytuje se v několika odrůdách. Jeho krása vynikne zvláště po jemném vyleštění. Veliký lom je přímo u zastávky Pecerady, asi 500 m severně od železniční trati, kde si můžeme dobře tento kámen a jeho uložení prohlédnout. Z tohoto kamene jest postaveno vyšehradské nábřeží.

Také nejvyšší místo prahorní oblasti památný Blaník je vytvořen isolovaným ostrovem turmalinické dvojslídné žuly, která zde prorazila prahorní útvar a přelila se přes něj, ovšem pod tehdejší povrch, a teprve po jeho denudaci byla odkryta.

Zvláštností sedlčanské žuly jest výskyt českých granátů velikosti až fazole. V některých žulových balvanech se vyskytují jádra s větším obsahem křemene a při zvětrání okolního prostředí,

str. 8

v němž převládá slída a živec a které jest tedy měkči, zůstávají nerozrušena. Splachováním zvětralých částí deštěm obnažují se tato jádra a mají různé tvary. Zůstávají pak na povrchu jako mohutné balvany mnohdy bizarně postavené a známe je pak pod jménem viklany. Jedním z nich je t. zv. Husova kazatelna při modře značené cestě 155 a další viklan je před Krásnou Horou při žlutě značené cestě 602.

Zajímavý je také styk algonkických břidlic se středočeskou žulou při ústí Chotouňského potoka do Sázavy při červeně značené cestě 001. Měkčí algonkická břidlice, která zde přišla do styku se žhavou vyvřelinou, vykazuje mnohem větší tvrdost než břidlice, která se s ní do styku nedostala.

5. PERM

Této oblasti patří pouze nepatrný ostrůvek permských naplavenin na západ od Vlašimi u Nesperské Lhoty a Chobotu. Typicky červené pískovce si můžeme prohlédnout v údolí potoka při žlutě značené cestě 559 při přechodu přes něj před Vlašimí. Tento ostrůvek je zajímavý také tím, že v něm byl nedaleko Chobotu těžen antracit, ovšem v míře zcela nepatrné.

[obsah knihy]