Lumír Hlaváč: Voticko

[Sportovní a turistické nakladatelství, Praha, 1957]

[obsah knihy]

Vodopis

str. 11

Celá popisovaná oblast patří, ať již přímo nebo nepřímo, do povodí Vltavy, jehož rozloha zaujímá úctyhodnou velikost 26.774 km², tedy skoro ¾ rozlohy celých Čech. Vltava vtéká do naší oblasti u Zbenických Zlákovic ve výši 285 m n. m. U Kamýka, tedy v místech, kam ještě nedosáhla zátopa Slapské přehrady, poklesne na 273 m a dále pak již její hladina udržuje přibližně stále tuto výši, protože je vzduta mohutnou údolní přehradou. V místě, kde do Vltavy vtéká řeka Sázava u Davle, dosahuje výše 197 m. Prakticky nemůžeme tedy mluvit skoro o žádném spádu této naší řeky, protože byl zcela přibrzděn přehradami ve Štěchovicích a ve Slapech. Údolí Vltavy jest krásné a romantické. Jeho hloubka a poměrně špatné dopravní spojení a odlehlost od průmyslových center nedávaly předpoklady k vzniku větších osad a obcí. Setkáváme se tu proto pouze s jednotlivými usedlostmi při přívozech a se zbytky bývalých vorařských hospod. Vltava, která si prorážela pracně cestu tvrdým žulovým masivem, vytvořila na svém toku několik velkých zákrutů, t. zv. podkov, z nichž nejzajímavější a nejhezčí je u Solenic, další je pak u Zvírotic. Krásná scenerie vltavského údolí se však podstatně změní zbudováním naší největší přehrady, vodního díla Orlík u Zbenických Zlákovic a dalšího mezistupně u Kamýka, kterými bude celé její údolí zaplaveno pomalu tekoucí vodou a zmizí poslední zbytky vltavských proudů tak milovaných vodními turisty. Romantická krása tak musí ustoupit účelnému využiti vodní sily této naší řeky.

Zbudováním přehrad samozřejmě také zmizí nebezpečí povodní, které tak často dříve ohrožovaly nejen poměrně řídce osídlenou údolní oblast, ale mívaly zhoubné následky i pro hustěji

str. 12

osídlené údolí Vltavy od Štěchovic a nejvíce ohrožovaly naše hlavní město. Povodně byly dříve dosti časté: největší byly v letech 1845, 1888, 1890, 1920 a 1941. Ta poslední je ještě v dobré paměti většiny obyvatel Prahy. Největší z nich vůbec byla povodeň v roce 1890.

Prvním přítokem Vltavy v naší oblasti s pravé strany jest Jahodový potok, pramenící u Kosobud,který se u Proudkovic úzkým strmým údolím vlévá do Vltavy. Poměrně velkým přítokem je potok Brzina, pramenící u Radíkova na Cunkovském hřebeni ve výši 700 m, takže i přes poměrně klikatý tok, kterým se jeho údolí vyznačuje, jest spád 400 m dosti značný. Jarní záplavy často způsobovaly velké škody na mlýnech a usedlostech ležících při potoce. Rychlý tok potoka naznačuje již jeho jméno vzniklé ze staročeského brziti, což znamená spěchati. Rychlý tok potoka také rozrušoval zlatonosnou horninu, takže v jeho nižších klidnějších partiích se vyskytovaly zlatonosné písky. Údolí tohoto potoka skoro po celém toku doprovází modře značená cesta 155. K nejhezčím partiím patří úsek mezi Týnčany a Smrčím. Brzina přibírá ještě potok Svrchnici, která pramení u Mokřan a vtéká do Brziny u Vletic, a u Smrčí přibírá Velký potok, který začíná u Hrabří, kam se stahuje voda z oblasti na západ od Vysokého Chlumce. V místě, kde býval vorařský hostinec Sejce, ústí do Vltavy potok Musík, pramenící u Oříkova a protékající velkým rybníkem téhož jména. Dalším mohutným přítokem Vltavy jest potok Mastník,který vzniká soutokem Sedleckého a Radíčského potoka u Sedlčan. Mastník vytvářel před svým vtokem do Vltavy mezi zříceninou Kozího Hřbetu a Ústím překrásné romantické údolí, které je však nyní zaplaveno vodami Slapské přehrady. Sedlecký potok pramení u Dolního Dobřejova a po průtoku Prčicí a Sedlcem přibírá ještě potoky Jetřichovický a Jesenický. Potok Radíčský pramení až u Stupčic a přibírá potok Smilkovský a Martinický. Jest tedy povodí Mastníka značně rozsáhlé. A tomu také odpovídá množství vody, kterou má téměř vždy k disposici. Na délku 30 km má spád 320 m, a není tedy divu, že na něm bývalo 32 mlýnů a pil, jejichž provoz je však dnes již většinou zastaven. V 17. století byl nazýván Zlatým, ne snad pro zlatonosně náplavy, ale protože přinášel majitelům mlýnů a pil zlato tím, že i v dobách poměrného sucha měl vždy dostatek

str. 13

vody. Pod Jablonnou přijímá Vltava poměrně krátký Jablonský potok, pramenící u Radslavic u modře značené cesty 131.

U Davle přijímá pak Vltava svůj největší přítok, řeku Sázavu. Povodí řeky Sázavy má rozlohu 4353 km², což se rovná o něco méně než šestině celého povodí vltavského. Sázava pramení v rozsáhlém horském rybníku Velké Dářko, který leží v lůně Českomoravské vrchoviny ve Žďárských horách ve výši 616 m. Přesto, že je její tok poměrně rovný, dosahuje Sázava úctyhodné délky 213 km. Do popisované oblasti vtéká při vtoku Želivky do Sázavy ve výši 318 m n. m., což znamená, že většinu svého značného spádu vyrovnala již ve svých horních partiích, takže v naší oblasti jest již její tok poměrně mírnější. Na vzdálenost 85 km zde klesne o 121 m. Spád vody však tomuto klesání vody neodpovídá, protože je silně přibrzďován soustavou splavů a jezů, kterými se využívá vodní síly k pohonu různých průmyslových podniků.

Vodu z východní části naší oblasti odvádějí potoky, které ústí do Želivky, přítoku Sázavy. Jsou to Martinický potok, odvádějící vodu z okolí Načeradce, Tomický potok, který pramení u Lhoty, a Sedlický potok, pramenící u Pravonína.

Největším přítokem Sázavy v naší oblasti jest říčka Blanice, která pramení u obce Blaničky ležící daleko na jihu již mimo naši oblast na Táborsku, nedaleko Ratibořských hor. Blanice se vlévá do Sázavy pod Soběšínem ve výši 304 m n. m. Její údolí mezi Vlašimí a ústím jest turisticky velice zajímavou partií a provází je modře značená cesta 149.

Říčka Blanice odvodňuje značnou část střední části naší oblasti a přijímá jak s pravé, tak i s levé strany četně potoky. Jsou to Brodec, Kondracký potok, Pavlovický potok, Zvěstovský potok, Čelivský potok a Chotýšanka.

U Poříčka přijímá Sázava silný Křešický potok, který má svůj počátek ve Smilovském rybníce u Teplýšovic. Zvlášť zajímavá je jeho dolní partie, nazvaná Kolotoče, se značnými zákruty, která je zde provázena žlutě značenou cestou 567.

Proti sklárnám Ráztoky vlévá se do Sázavy Vodslivský potok a u Hvězdonic potok Vranovský. Oba jsou poměrně krátké a na vodu chudší. U Čerčan je to pak potok Mračský, vznikající soutokem Benešovského a Struhařského potoka u Bedrče. U starobylého

str. 14

kostela v Poříčí nad Sázavou přijímá Konopištský potok, tekoucí od vzdálených Votic a přibírající cestou četné menší přítoky. V Týnci nad Sázavou přijímá pak Janovický potok, pramenící u Janovic, který na svém poměrně dlouhém toku napájí soustavu rybníků mezi Janovicemi a Zahrádkou. Tuto krásnou a zajímavou partii provází žlutě značená cesta 563.

Odtud až k ústí do Vltavy nepřijímá Sázava žádný podstatnější přítok.

Přítoky Vltavy s levé a Sázavy s pravé strany nejsou samozřejmě uváděny.

Kromě soustavy potoků a řek patří do vodního hospodářství také rybníky a pohled na mapu, hlavně ve střední části naší oblasti, nám ihned prozradí, že rybníků je zde hodně. Prvé rybníky byly budovány pouze za účely obrannými, jako na př. Buchov na červené značce 028 a Kouty na zeleně značené cestě 370. Později však význam obranný ustoupil před významem hospodářským a dnes se snažíme o obnovu zrušených rybníků hlavně proto, že slouží jednak jako vhodné vodní nádrže pro případ sucha, jednak větší plocha rybníků je s to ovlivňovat do značné míry podnebí i množství srážek v krajině. Na Sedlčansku jest celkem 376 ha rybníků, na Sedlecku 222 ha a na Voticku 342 ha.

Největším rybníkem naší oblasti jest Musík u Dublovic, který má rozlohu 49 ha. Pro zajímavost uvádíme, že Jordán u Tábora, daleko známější, má rozlohu 51 ha. S Rožmberkem, který má rozlohu 720 ha, se ovšem Musík těžko může srovnávat. Asi 700 m na západ od jižního výběžku Musíku jest mezi dvěma nepatrnými návršími ukryt podlouhlý rybník, který je pro svůj jakoby horský ráz nazýván Jezerem. Hlavní hráz Musíku, obrácená k severu, vyniká svou mohutností, která je ovšem nutná, má-li být udrženo tak velké množství vody. Protože rybník je poměrně odlehlý od okolních obcí, je vhodnou prostorou pro hnízdění vodního ptactva, jako roháčů, lysek, čejek a j.

Co do velikosti následuje pak rybník Podhrázský neboli Tomický u obce stejného jména, který má 48 ha. Tento rybník, stejně jako Musík, byl zbudován v 16. století, avšak jeho hráz vydržela jen do roku 1774, kdy se protrhla. Bouřlivě se valící množství vody napáchalo značné škody, zvláště pak v Bystřici. Byla proto zbudována nová důkladná hráz a k jejímu zesílení bylo použito

str. 15

kamenů z Ouběnické tvrze, která byla v tehdejší době v rozvalinách. Hráz byla ještě pro zesílení osázena mohutnými duby, které ji dodnes zpevňují. Znovu byla opravena v roce 1957.

Dalšími velkými rybníky jsou pak Semovický s 35 ha, Libohoštský s 22 ha, Vrbsko u Dublovic s 18 ha, Jarkovický rovněž s 18 ha a dále pak Hořejší Solopyský, Jelito u Prosic, Zrcadlo u Janovic, Slavníč u Olbramovic, Velký Mastník u Martinic, Roháč u Jankova a četné další menší rybníky. Jak východní, tak i západní část naší oblasti jest již na rybníky značně chudší.

Zajímavou zvláštností rybníků je rybník Plužinec, asi 1 km na jihozápad od Jesenice, ležící ve výši 412 m n. m. Je napájen vodou z rybníka v Nových Dvorech zvláštní, důmyslně vedenou stokou. Z Plužince teče voda na dvě strany. Jednak na sever k Nedrahovicům, kde napájí soustavu pěti malých rybníčků, a jednak na východ k Jesenici do potoka Novodvorského.

Dříve bývalo na Sedlčansku, Sedlecku a Voticku rybníků mnohem více, avšak hlad po půdě hlavně na konci minulého století způsobil zrušení mnoha, zvláště menších rybníků, protože v té době nebylo ještě dosti vědomostí o tom, jaký vliv mají rybníky na počasí.

V současné době se tyto chyby minulosti napravují a často brigádnickou prací jsou v jednotlivých obcích zrušené rybníky obnovovány.

[obsah knihy]