Lumír Hlaváč: Voticko

[Sportovní a turistické nakladatelství, Praha, 1957]

[obsah knihy]

Květena

str. 16

Celá krajina patří do oblasti hercynské, která se vyznačuje poměrně malým počtem druhů a jednotvárným složením svých útvarů. V krajině můžeme rozlišit zhruba tři oblasti rostlinstva:

1. Vlastní údolí Vltavy se skalnatými stráněmi, které je někde obohaceno těmi druhy, které z horské Šumavy podél řeky postupují do nižších poloh.
2. Údolí řeky Sázavy, které — protože probíhá od východu k západu — má pravý břeh vystavený slunečním paprskům, a proto v něm často nacházíme i rostlinstvo teplomilné. Je tedy údolí Sázavy, pokud jde o květenu, mnohem zajímavější a bohatší než údolí Vltavy, směřující od jihu k severu.
3. Do třetí oblasti patří vlastně převážná část rozlohy naší krajiny, která je na květenu poměrně chudá, a pouze horské louky v okolí Cunkova, Javoří a Ounuze mají květenu živější.

Vltava si prorazila své koryto většinou ve skalnatém žulovém podkladě. Jeho strmé stráně jsou většinou porostlé listnatými hájky, kde převládá akát, ale vyskytují se též brslen, hloh, buk i lípa. Pod nimi, zpravidla na jaře, je rozmanitější porost, protože později listy stromů nepropouštějí dostatek světla. Vzácné rostliny je tu zakázáno trhat a dodržování zákazu je velmi přísně kontrolováno. Vždyť leckterý výskyt je světovou vzácností, téměř posledním výskytem jinde vyhubené rostliny! Roste zde šalvěj lepkavá se žlutými květy, milující prostranná světlejší místa, dále měsíčnice lesní, jejíž bílé vonné květy a později stříbřitě lesklé zbytky plodů krášlí stinné lesy, sasanka pryskyřníkovitá, jejíž květy připomínají žluté hvězdičky. Nalezneme tu i udatnu lesní s bohatým květenstvím drobných bílých kvítků. Na okraji hájů, kde je dostatek slunka, najdeme vzácně krásnou lilii zlatohlavou.

str. 17

Na suchých místech roste svízel obecný, jehož uschlé plody se nám při procházení jím zarostlých prostorů svými háčky často zachycují na šaty. Na drobivých skalách jest skutečnou ozdobou kavyl peřitý, lidově zvaný vousy sv. Ivana. Roste zde i podivná tráva vousatka obecná s tuhou lodyhou, jehlice trnitá s růžovými květy, zvaná lidově babí hněv, které se používá jako prostředku proti tvoření močových kamenů.

Tam, kde se uchytí na stráni trochu humusu, setkáme se s tučnolistými rozchodníky, koniklecem jarním s fialovými květy, modrou chrpou chlumní a jinými rostlinami.

Na stinných místech, ve vlhké půdě při řece roste netykavka, zajímavá svými plody, které se při doteku vymršťují do dálky.

Řeka Sázava vytváří místy poměrně široké a mělké údolí, takže dostatek světla a vláhy zde dává možnost vzniku lučin s bohatou květenou pestrých barev. Tak na př. vytrvalý kohoutek světle nachové barvy vytváří zřetelně ostrůvky, které se střídají s velkými plochami kvetoucích kopretin. Žlutý květ upolínu netvoří sice hustě porostlé plochy, ale je ze všech nejkrásnější, a není tedy divu, že se někde pěstují upolíny i v zahradách. Pestrý květinový koberec zpestřuje často fialový vstavač širokolistý, nazývaný lidově kukačka. Na kamenitých skalách, obrácených k jihu, najdeme také netřesk, jehož růžové květy tvoří husté kulaté růžice, dále tařici skalní se zlatožlutými přízemními květy a zajímavý zvonek hadincovitý.

Vzácnou rostlinou sázavského povodí je kandík čili psí zub, rostoucí na kuželovitém kopci Medníku proti Pikovicům. Kandík roste u nás pouze zde, místy v jižní Evropě a pak v Japonsku. Je proto u nás rostlinou chráněnou a jeho trhání je přísně pokutováno. Okolí Medníku je proto chráněnou přírodní reservací. Bohužel všechna tato správní opatření nejsou s to, aby leckteré »milovníky přírody« odradila od trhání této vzácné květiny. Apelujeme proto na všechny řádné turisty, aby při nálezu kandíku se pouze pokochali pohledem na tuto vzácnost a nechali květinku dále růst, aby si ji i v příštích desítiletích mohli naši potomci volně v přírodě prohlédnout. K jeho menšímu výskytu přispívá kromě neukázněných jednotlivců také nahrazení původních bučin smrkem.

Proto jsou původní lesní porosty, které byly smíšené povahy,

str. 18

rovněž chráněnými reservacemi a mezi ně patří také reservace ve Studeném na levém břehu Sázavy při zastávce Vlkovec. Původní smíšený porost zde tvoří javory, habry, lípy a jedle.

Oblast mezi Sázavou a Vltavou má celkem chudé a nevýživné podloží a také poměrná drsnost podnebí nepřispívá ke vzniku rostlinstva s velkým počtem druhů. Na suchých a výživou chudých loukách jsou jednotvárné smilkové porosty s hojnou kostřavou červenou, metlicí trsnatou a psinečkem obecným. To je ovšem nejtypičtější porost, který podle půdních poměrů a množství vláhy přibírá jiné pestře kvetoucí rostliny, jako na př. světlík tuhý s bílými kvítky, nafialovělý vřes, tmavofialový zvonek okrouhlolistý, žlutou pampelišku a j. Na jaře bývá na tyto pestře kvetoucí louky krásný pohled.

Na loukách a ladech mezi Javořím, Ounuzem a Chlístovem roste dřípatka alpská se světle fialovými kvítky, kokořík obecný s kvítky bílými a fialovými bobulemi a při okrajích růže horská, která se podobá šípkové.

[obsah knihy]