Lumír Hlaváč: Voticko

[Sportovní a turistické nakladatelství, Praha, 1957]

[obsah knihy]

Přehled značených turistických cest s kilometráží -
cesta 026

str. 63

Chocerady [001, 567, 568] — Ostředek 5 — Kozmice 3 (8) — Kácova Lhota 1,5 (9,5) — Petroupim 3,5 (13) — host. Baba 3,5 (16,5) — Benešov [025, 027, 570] 2,5 (19) — dvůr Radíkovice 2 (21) — dvůr Pecínov 3,5 (24,5) — Postupice [371] 5 (29,5) — zast. Věžníky 3 (32,5) — Čelivo 3 (35,5) — Nespery [559] 2 (37,5) — Velíš 2 (39,5) — Louňovice p. Blaníkem [044, 522] 4 (43,5) — Vel. Blaník 2,5 (46)

str. 95

Tato červeně značená cesta začíná v Choceradech před kostelem. Přes most přejdeme řeku Sázavu. Původní železný most byl zde zbudován teprve po roce 1887, kdy zde po překocení přívozní pramice utonulo 18 osob. Dále stoupáme dosti ostře po silnici a pak hlubokým lesem až do Ostředka. Zde je pod korunami mohutných stromů ukryt prostý, nyní pěkně upravený zámeček

str. 96

s rodnou světničkou Svatopluka Čecha. Původně se nevědělo, v které světničce se básník narodil; po přesném zjištění byla světnička roku 1898 zřízena a otevřena. V roce 1903/05 úplně zpustla, a tak byla roku 1909 znovu obnovena. Za okupace získal zámeček Němec Lehmann, památky ze světničky dal odstranit a používal jí k účelům zcela nedůstojným. Byla proto dne 2. září 1945 za přítomnosti zasloužilého umělce Karla Nového slavnostně po třetí otevřena. Obsahuje fotografie a různé památky na básníka. Zámeček vznikl z původní tvrze rytířů z Ostředka a do nynější podoby byl upraven na začátku 18. století. V letech 1742 a 1743 patřil benešovským jesuitům, kteří jej používali jako letního sídla, a proto si zde postavili kapli. Obsahovala některé vzácné kusy, které byly během okupace, kdy kaple bylo používáno jako skladiště, zničeny. Po roku 1945 byla kaple částečně opravena. V zámečku je nyní domov důchodců, v němž tráví své stáří asi 40 stařenek. Z Ostředka přejdeme zanedlouho do Kozmic, kde západně od návsi stála tvrz vladyků z Kozmic. V době panování krále Jiřího Petr z Kozmic zůstal králi věrný v jeho boji s panskou jednotou, a proto roku 1466 náčelník Jednoty Zdeněk ze Šternberka táhl s vojskem k tvrzi, kterou dobyl a vypálil. Kostel v Kozmicích má pouze starobylý gotický presbytář, který zbyl z původní stavby, zatím co ostatní části byly značně upraveny v roce 1819, kdy byla také přistavěna věž. V žebrové klenbě presbytáře jsou dva pěkně tesané původní znaky, odřivous (zavinutá střela), znak pánů Benešoviců a 5 pilovitě ozubených listů.

Přes Petroupim, kde byl v r. 1956 zbudován mohutný kravín pro 122 kusů dobytka, a kolem hostince Baby dojdeme do Benešova. Po prohlídce města pokračujeme pak přes dvůr Radíkovice, Budkov k Pecínovu s velkou sýpkou z r. 1772. U ovčína stávala tvrz, na které v době krále Václava IV. sídlil Ondřej z Dubé, bratr Václava z Dubé na Líšně. Ondřej měl za manželku dceru Jana Žižky. Pecínov je také znám tím, že se zde scházela sekta t. zv. mikulášenců neboli Pecínovských. Po kázání hlasitě plakali a zakrývali si tvář rukama, proto byli nazýváni Plačtiví bratří. Vedli prostý, zbožný, pracovitý život. Nebyli nijak pronásledováni, a proto se v Pecínově a okolí udrželi až do Bílé hory. Přes lesnatý výběžek Žebrákovského hřbetu dojdeme pak do Postupic, odkud pocházel známý český rod Kostků z Postupic. Na rybníce

str. 97

Papírníku je dobrá možnost koupání. Kostel, původně gotický, má nynější barokní podobu z r. 1818. Z původní stavby se zachovalo v presbytáři pěkné gotické okno. Vně předsíňové zdi jsou dva náhrobní kameny pánů z Říčan.

Kolem velkého rybníka u Lhoty přejdeme pak pod dvorem Věžníky k lesu Kladina a jeho výběžkem do Čeliva. Přes Nespery pokračujeme polním terénem až k lesu Hříva, který projdeme, a již se před námi tyčí mohutný masiv památného Blaníku a pod ním malebná obec Louňovice pod Blaníkem. Je to prastará osada, ve které byl již r. 1149 založen velký klášter bílých premonstrátek. Klášter byl však r. 1420 husity vyvrácen; do dnešního dne se z něho zachovala celá stěna, která dnes tvoří součást hospodářské budovy, kryté doškovou střechou. Teprve r. 1547 zde Skuhrovští vystavěli tvrz. Zbytkem této tvrze je sýpka proti dvoru JZD, kterou si můžeme prohlédnout, když přicházíme do obce od západu po červeně značené cestě 044 na levé straně. Oldřich Skuhrovský se zúčastnil povstání a byly mu zkonfiskovány Louňovice, Libouň a Zvěstov, ale když zaplatil 25.313 kop hotově, byly mu ponechány. Jeho syn Oldřich prodal Louňovice Říčanským a rod Říčanských odkázal roku 1673 Louňovice arcibiskupovi. Za odkaz si však Říčanští vymínili, že arcibiskup bude za jejich rod čtyřikrát do roka sloužit mši a dva kaplani budou pak sloužit při chrámu sv. Víta na Hradčanech dvě mše denně, a to až »do skonání světa«. Mimo to byl učiněn odkaz užitečnější, a to, že každou středu se bude v zámku vyvářet pro 24 chudých, při čemž se spotřebují 4 kg masa. V závěti také byly všem poddaným rodu Říčanského na louňovickém panství odpuštěny všechny dluhy. Roku 1675 vybudoval arcibiskup v Louňovicích zámek. Je to jednopatrové stavení, jehož půdorys je pravidelný čtverec, zesílený v rozích věžemi, které byly původně vyšší, ale nyní jsou srovnány na stejnou úroveň se střechou. Přízemí věží nemá okna, ale jen několik úzkých střílen. Nad branou je valdštejnský znak. V zámku je nyní umístěna osmiletka a místní kino.

Pod zámkem stával špýchar, zajímavá stavba z počátku 17. století s vysokými renesančními štíty a ornamentálními sgraffity. Špýchar však nebyl vůbec udržován, a tak se stalo, že se celá stavba v roce 1956 zřítila a většina zdiva byla rozvezena. Proti

str. 98

hřbitovu je kamenná socha sv. Prokopa. Kostel byl v 17. století přestavěn v baroku. Gotický původ připomíná již jen trojboký závěr presbytáře a lomená okna. V kostele je zajímavá lidová práce, která znázorňuje spící blanické rytíře. Klíče od rozhledny na Blaníku jsou uloženy u s. Suchánka, kde je možno si je vypůjčit.

Naše značka projde pak obcí a končí na rozcestí tří červených značek v sedle mezi Velkým a Malým Blaníkem.

[obsah knihy]