Lumír Hlaváč: Voticko

[Sportovní a turistické nakladatelství, Praha, 1957]

[obsah knihy]

Přehled značených turistických cest s kilometráží -
cesta 155

str. 65

Miličín [028, 370, 561, 563] — Hor. Borek 2 — zast. Ješetice 2 (4) — zelená [365] 2 (6) — St. Mitrovice 1,5 (7,5) — Přestavlky 2 (9,5) — Sedlec [365, 559] 1,5 (11) — Sušetice [156] 3 (14) — Grošíček, výhled 1,5 (15,5) — Veletínská mysl. [022] 1 (16,5) — Vratkov 2 (18,5) — Chválov 1,5 (20) — mysl. Kozlovy 2,5 (22,5) — Radíkovy 1 (23,5) — Nálesí 1 (24,5) — Obděnice [365] 2,5 (27) — Žemlíčkova Lhota 2 (29) — Vletice [025] 8 (37) — rozchod s červenou [025] 1 (38) — U smrčí [556] 2 (40) — Sv. Jan [367, 555] 1,5 (41,5) — Skrýšov 1,5 (43) — Zrůbek 5 (48) — Hojšín 4,5 (52,5) — Kamýk n. Vlt. [555] 2 (54,5) — Krásná Hora [025, 367, 602] 5 (59,5) — Kosobudy [365] 4 (63,5) — chata Na onom světě [025, 162, 365] 2,5 (66)

str. 114

Tato dálková modře značená cesta začíná v Miličíně, odkud přes Borek seběhne na zastávku Ješetice, mírně pak stoupá přes hřeben Deborče, aby v dalším značně strmějším úseku překonala hřeben Vápenky. Na jeho jižním svahu leží malebně rozložená osada Staré Mitrovice. Dole při silnici jsou krásné staré lípy a naproti dvoru pod hrází rybníka jest dobře patrné tvrziště, na kterém nyní stojí stavení č. 4. Tvrz byla založena do čtverhranu a uzavřena hlubokým vodním příkopem naplněným dodnes částečně vodou. Říká se tam nyní »na ostrůvku«. Prvé záznamy jsou asi ze 14. století. Odtud pocházejí Vratislavové z Mitrovic. Ve dvoře je skromný zámeček ze 17. století.

Potom pokračujeme po silnici do Přestavlk. Vpravo asi 500 m od značky vidíme zámek v Nových Mitrovicích, pocházející z roku 1736, jehož četné vikýře zpestřují jednopatrovou budovu. Odtud pak krásným lučinatým úsekem po pěšině dorazíme do Sedlce. Na prostranném náměstí obdélníkového tvaru stojí na severní

str. 115

straně, v místě bývalého hřbitova upraveného roku 1901 v úhledný sad, kostel značně pozměněný velkou přestavbou v roce 1898. Románský původ prozrazuje jenom věž. Při žluté značce 559 na Jetřichovice jest na kraji při silnici rodný domek Prokopa Chocholouška (1819—1864).

Z města vyjdeme kolem krásné, v posledních letech vybudované školy a stoupáme vzhůru na Cunkovský hřbet přes Sušetice.

Vystoupíme pak dosti prudkým svahem na samotu Grošíček, odkud jest krásný rozhled na Sedleckou kotlinu a k Veletínské hájovně. Sledujeme potom přibližně Cunkovský hřbet a jdeme přes malebně rozložené osady Veletín, Vratkov, Chválov, Radíkovy a Nálesí, které leží ve výši skoro 700 m. Je odtud zvlášť hezký pohled směrem k severu. S hřebene sejdeme pak do Obděnic.

Obděnicím vévodí zajímavý kostel, jehož založení spadá do 13. století. Je obklopen původní ochrannou zdí. Je dobře patrno, že původní stavba byla zbudována ve slohu románském. Svědčí o tom hlavně věž s podvojnými, sloupkem dělenými okénky ve spodním patře. Vrchní patro jest novější z let 1894—1896. Také původní románská polokruhová apsida musela během doby ustoupit nynějšímu pětibokému gotickému presbytáři. Při důkladné opravě roku 1894 byly objeveny fresky z doby Krčínovy, ale protože byly nevalné umělecké hodnoty, byly opět zabíleny. Obec získal v roce 1593 Jakub Krčín z Jelčan a tak si ji oblíbil, že si zde v kostele dal ještě za svého života zbudovat hrobku i s deskou. Hrobka je u velkého oltáře, uprostřed je znak Krčínův a kolem latinský nápis, složený samotným Krčínem, který v překladu zní asi takto: »Nezáviď, příteli, ani bratru svému, odpočívá volný, bezpečný, ale při tom věčný. Nepřišel o světlo, ale naopak získal daleko jistější a jasnější. Netrápí ho žádná vášeň, lakomství, starost o peníze, strach z chudoby, a ani jeho sluch není unavován kletbami. Naopak, dostal vše, co dobrého příroda poskytuje. V rozkoši a klidu toho využívá ve vší blaženosti. Proto oplakávat šťastného jest závist a mrtvého bláznovství«. Vypadalo by to, jako by se byl Krčín těšil na to, až zemře, ale jeho postup vůči Sedlčanským nebo i jiným poddaným svědčí o tom, že skutečnost byla jiná. Na desce jest zajímavé, že rok úmrtí není vyplněn. Deska byla zhotovena in bianco, za života Krčínova a v nastalém shonu po jeho smrti se na doplnění zapomnělo.

str. 116

Ve vsi stávala tvrz, ale byla prakticky lomem pro okolní stavení, takže po ní zůstala jen sklepení.

Z Obděnic pak pokračujeme po silnici do Žemličkovy Lhoty, obce v létě skoro skryté v zeleni stromoví. Na severozápad od obce je skupina balvanů. Jeden z nich, viklan navrchu trochu vyhloubený, jest nazýván Husovou kazatelnou. Vede k němu odbočka značená modrým trojúhelníkem. Nedaleko odtud sejdeme do údolí Brziny, kterou sledujeme přibližně až k jejímu vtoku do Vltavy. Za samotou Melena sledujeme pak kousek silnici, projdeme cihelnou, kolem Červeného mlýna, na jehož louce byly nalezeny staroslovanské mohyly, a podél Brziny dojdeme do Vletic. Severně od vsi za rozcestím s červenou značkou 025 přejdeme přes silnici a sledujeme nyní potok pouze po pěšině skoro až k samotě U smrčí. Tento úsek patří k nejkrásnějším z celé potoční partie. Za Smetánkovým mlýnem pak dosti příkře stoupáme ke Sv. Janu, kde na místě kaple z roku 1710 byl roku 1764 vystavěn nynější barokní kostel. Jest to pěkné místo, kde je jen několik stavení, fara a škola. Odtud mírným svahem sestoupíme do Skrýšova, kde v severní části obce je barokový zámeček s mansardovou střechou, upravený v roce 1843 jako letní sídlo knížete Lobkovice. Pokračujeme v sestupu a dosáhneme opět údolí Brziny, které se zde nyní značně kroutí, protože potok si musí razit cestu tvrdou žulou. Je zde celá řada lomů, z nichž některé jsou opuštěné, neboť doprava velkých bloků jest odtud dosti obtížná.

Těsně před vtokem Brziny do Vltavy musíme údolí opustit, protože stará cesta je dnes zaplavena vodou vzedmuté Slapské přehrady. Dorazíme na státní silnici Sedlčany—Příbram. Sejdeme odtud po odbočce značené tvarovou značkou zříceniny až k samému vtoku Brziny do Vltavy. Jest zde vytvořen nádherný záliv s mírně klesajícími stráněmi přímo jako stvořený k táboření. Po pravé straně Brziny na ostrohu mezi Brzinou a Vltavou stojí nevysoko nad vodou stavení, kromě protějšího hostince jediný pozůstatek obce Zrůbku, která jest jinak celá pod vodou. Těsně pod stavením skoro v úrovni vody spatříme skrovné základy zrůbecké tvrze. Byla jakousi předsunutou výspou rožmberského panství a bývali zde ustanovováni rožmberští purkrabí. Roku 1404 byla zastavena Hrochovi z Beztahova, který však v okolí loupil,

str. 117

a proto se proti němu musil vojensky vypravit sám Jindřich z Rožmberka. Hrocha zajal, uvrhl do vězení a ujal se opět tvrze sám. Zrůbek zanikl za husitských válek. Byla to jednoduchá věžová stavba, obsahující 7 prostor nestejné výšky. Zbytky byly donedávna pod hromadou rumu, takže se ani přesně nevědělo, kde vlastně Zrůbek stával. Teprve před napuštěním Slapské přehrady učinili zde pracovníci Čs. akademie průzkum a zbytky odkryli. Nebyly však vodou zatopeny.

Vrátíme se pak zpět na naši značku a přes Hojšín dorazíme do Kamýka n. Vlt. Na levém břehu Vltavy stojí kostel z roku 1784, vystavěný na místě původního, vyhořelého v roce 1775. Z původní stavby zbyl jenom presbytář, goticky klenutý křížovou klenbou. Ve hřbitovní zdi je zazděn gotický portálek, umělecká práce ze 14. století. Na pravém břehu Vltavy, malý kousek nad mostem, stojí rozlehlá budova hotelu Manství. Toto jméno a budova, která je přestavěna z původní středověké, dodnes připomínají, že Kamýk byl jedním z 18 manství, spadajících pod hrad Karlštejn. Nad městečkem na návrší stojí zříceniny hradu Kamýk, nazývaného lidově Vrškamýk a někdy také nesprávně Hunec. Původní hrad pocházel z 12. století, býval středem staré župy kamýcké a sloužil také jako letní sídlo českých králů. Kamýk značí vlastně skalku, a proto původní osídlení bylo zde a nikoliv dole u vody. Stával zde také kostelík. Teprve ve 13. století bylo založeno městečko dole u řeky. Po smrti Karla IV. byl hrad opuštěn a propadl zkáze. Teprve Myška ze Žlunic na konci 16. století vystavěl hrad, na jehož zříceniny se dnes díváme. Z původní stavby se patrně zachovaly jen části zdí. Středověký hrad vystavěný Myškou zaujímal tvar obdélníka uzavřeného na všech stranách příkopem a náspem. Za příkopem jest ještě dnes vidět bránu, kdysi čtverhrannou, která se zcela provalila, ale v bývalém průjezdu jest vidět, jak byla sklenuta a jsou tam ještě otvory pro závoru. Ve zdech stavení jsou dobře patrny střílny obrácené úzkou stranou do dvora. Že jde o stavbu ze 16. století, ukazuje poměrná pravidelnost celé stavby. Značka pak stoupá do Krásné Hory a dále přes Kosobudy na chatu Na onom světě, kde končí na uzlu značených cest.

[obsah knihy]