Správce přežil tři generace majitelů -
Br. Mikula v Petrovicích oslaví pětaosmdesátiny

[Svobodné Slovo Táborska, 22.4.1947]

Petrovice (sl). Nic platno, stále je v našem národě mnoho těch, kteří se vyhýbají práci a myslí, že naleznou příležitost, aby lehce a rychle vydělali. Měli by si však raději vzíti za vzor staré obětavé pracovníky, kteří svojí vlastní prací vytvořili si základy šťastného a spokojeného života. Jedním ze starých pracovníků našeho kraje je br. Josef Mikula, který 29. dubna oslaví již své pětaosmdesátiny. Narodil se Útěchovičkách u Pacova. Přes šedesát let byl zaměstnán u rodiny dr. ing. Bachracha , kde pracoval zprvu v Žirovnici a od roku 1911 v Petrovicích na Mladovožicku. Jako správce velkostatku pracoval u tří generací majitelů. Když v r. 1939 byl zatčen dr. Karel Bachrach a na petrovický velkostatek byla uvalena vnucená německá správa, odešel též Mikula na odpočinek, neboť nechtěl sloužit novým pánům. Trpěl, když viděl, jak český majetek byl rozkrádán. Ale konec války vše napravil. Němci odešli a velkostatek dnes spravuje Mikulův vnuk br. Jiří Pavlík. A spravuje jej dobře. To mohou potvrdit dobrovolníci z táborské tabákovny, stejně jako vojáci, kteří zde pracovali o žních. Ještě dnes s uspokojením sleduje br. Mikula zemědělskou práci, která mu byla vždy láskou. Jako příklad pracovní věrnosti české, věrnosti naší hroudě, může mnohým sloužit za vzor. Jistě nejkrásnějšího uznání dostalo se této vlastnosti v roce 1935, kdy sám president republiky T. G. Masaryk vyslovil br. Mikulovi čestné uznání za pilné a věrné služby, které konal více než 48 let na velkostatku. Toto uznání, které jistě hřeje, bylo mu slavnostně odevzdáno prostřednictvím tehdejšího ministra zemědělství dr. Hodži. Není takovéto uznání nejkrásnější odměnou? Dnes přejeme jubilantovi do dalších let mnoho mnoho zdraví a životní pohody.