![]() |
||||||
Úvod | Obec Miličín | Obce a lokality | Knihovna | Pohlednice | Příroda |
Pavel Schafferhans: Byla skutečně Pramáti na hradě Borotíně?[Pod Blaníkem, roč. XI. (XXXIII.), čís. 3, str. 9-13]Hrad Borotín, přesněji řečeno jeho zříceniny, zvané též Starý Zámek leží v severní části Táborského okresu. V literatuře věnující se tomuto hradu se běžně setkáváme s velmi často tradovanou informací, že právě zde se odehrává děj romantické tragédie rakouského básníka předminulého století Franze Grillparzera nazvaný Die Ahnfrau - Pramáti. Rodilý Vídeňák Franz Grillparzer se narodil v rodině advokáta dne 15.1.1791. Po studiích se stal dramatikem a autorem mnoha uznávaných děl. Byl ve své době velmi populární a stal se jednou z nejvýznamnějších osobností Rakouska. K jeho ctitelkám patřila spisovatelka Maria Ebner - Eschenbach, vážil si ho i sám Goethe. Roku 1864 byl jmenován čestným občanem Vídně. Přesto se cítil uprostřed hlučného a falešného světa osamocen. Zemřel 21.1.1872 a jeho pohřeb patřil k největším, jaké kdy Vídeň zažila.1) Pro nás je především důležité, že ve svých 25 letech píše na radu dramatika a svého přítele Schreyvogela tragédii Pramáti.2) Toto dílo se udrželo na prknech rakouských i německých divadel více jak půl století, že bylo následně s několika obměnami zpracováváno od několika dalších autorů (například pro loutkové divadlo3)) či že se již po 7 letech dočkalo českého překladu. Pramáti aneb: Poslední z rodu Borotínů, tak se cele dílo úplně nazývalo, je truchlohra v pěti jednáních. Jedná se o rýmovanou romantickou divadelní tragédii, která stála na počátku autorova úspěchu. Ve zkratce lze říci, že jde o jakousi „Bílou paní“, naivní příběh s hororovými prvky, jehož důležité scény se odehrávají v noci za bouře a vichru. Hra je bez jakýchkoliv historických podkladů 4). Pramáti rodu Borotínů v této hře stihne za svůj mimomanželský prohřešek smrt a následná kletba. Přes několik dějových kotrmelců, líčících v další generaci tragický osud ukradeného hraběcího syna Jaromíra, ze kterého se stane str 10 ![]() vůdce loupežníků, který nevědomky miluje vlastní sestru Bertu. Nakonec zabije svého neznámého otce - borotínského hraběte. Duch Pramáti rodu dojde konečně svého vykoupení z kletby následnou smrtí posledního člena rodu- Jaromíra. Společně pak všichni spočinou v staré rodové hrobce, která se nachází v hradní kapli. Tento, dnešnímu čtenáři až úsměvný děj, dokázal vzbudit ještě na sklonku 19.století v divácích hrůzu.Na to ještě po 30-ti letech vzpomínal spisovatel R.Cikhart-očitý účastník, jednoho takového dobového představení na hradě, kdy mu jako malému klukovi při nočním návratu cvakaly zuby hrůzou 5) .Smutnohra pak byla ještě několikrát hrána v borotínských hradních ruinách,naposledy zřejmě v roce 1909 6) . Nyní si již můžeme položit hlavní otázku. Jak došlo k mylnému spojení místa děje Pramáti s hradem Borotínem na Táborsku? Nejprve si uvedeme známá fakta o díle: Pramáti byla sepsána během několika dní léta roku 1816 7) a již 31.1.1817 uvedena na prknech Vídeňského Státního divadla.8) Ve stejném roce byla vydána i knižně. První český překlad je z roku 1824 od Josefa W. Špóta. Jak jsme si již řekli, autor je populární a znám v té době i v Čechách a tak se stalo, že první čtenáři, podléhající dobovým romantickým vlivům, navštěvují „znovuobjevené“ hradní zříceniny, ztotožní děj s naším hradem. Jistě zde hrál důležitou roli i někdy přehnaný regionální patriotizmus i shodou náhod přesná podobnost scenérie hry (rybník, starý hrad, blízkost lesa, kaple) se situací ![]() str 11 ![]() borotínského hradu a jeho okolí. V této mýlce je utvrdí v roce 1847 i F. A. Heber ve svém nedokončeném díle věnovaném českým hradům9), které stojí na samých prvopočátcích české kastelologie. Následně i celá řada autorů - badatelů tuto nepodloženou dezinformaci pouze opisují, což se děje do současnosti. Tím došlo k ztotožnění děje Pramáti s hradem Borotínem u Tábora. První, kdo napsal, že se jedná o omyl, byl filozof a autor Literárních toulek Vladimír Kovářík. Bohužel, bez udání zdroje uvedl, že v původním znění dramatu je rod označen jako Žierotin, který byl později z cenzurních důvodů změněn na Borotín. Dějištěm je pak zámek na Moravě ve Velkých Losinách, který byl v majetku Žierotínů, a jež prý Grillparzer navštívil v roce 1813 10). Sám Vladimír Kovářík pak však uvádí, že Grillparzerův pobyt ve Velkých Losinách není nikde průkazně doložen a že dohady kolem Pramáti jsou ještě složitější…11) Jak k informaci o podobě původní verze a cenzurním zásahu Vladimír Kovářík dospěl, nevíme. Je ale pravda, že se na zámku ve Velkých Losinách dodnes traduje o starém obrazu Bílé paní, který snad měl kdysi inspirovat Grillparzera k sepsání Pramáti. Pro nás je nejdůležitějším faktem, že ve všech případech, ať už v samotném rukopise díla, uloženém v Národní knihovně, prvních vydáních, ať v němčině nebo v českém překladu, se vždy vyskytuje jako místo děje Borotin, nikdy ne Žierotin, či jiný zkomolený výraz. Z uvedených skutečností tedy vyplývá, že děj dramatu se odehrává na přesněji neurčeném Borotíně. Vraťme se tedy k faktům a samotnému Grillparzerovi. Do Čech, lépe řečeno na Moravu, se dostává ve svých 21 letech, kdy z existenčních důvodů přijímá místo vychovatele dětí hraběte Josefa Sailerna (1812 12)). V té době patří Sailernům na Moravě veliké panství, především však místo pobytu Franze Grillparzera, zámek Lešná 13), dále 3,5 km vzdálený hrad Lukov - nedávno opuštěný a měnící se ve zříceninu 14), a mj. i letní sídlo zámek v Kralicích na Hané. 15) Jak se tedy na scénu dostalo jméno Borotín? Je téměř jisté, že se před sepsáním Pramáti autor pohybuje na našem území pouze na Moravě, a to především na rozsáhlém panstvích Sailernů. Přibližně 40 km od jejich letního sídla v Kralicích na Hané se nachází Borotín, ne však u Tábora, ale u Boskovic. Je téměř jisté, že zvídavý Grillparzer, využívající každou volnou chvíli k toulkám po okolí 16), tuto moravskou vesnici s barokním zámečkem, v němž je dochována kaple z původní tvrze, navštívil či mu bylo její jméno známo. ![]() str 12 ![]() Pokud tedy hledáme nějaké faktické místo, které posloužilo autorovi na jméno Borotín, použil zřejmě to, se kterým se setkal při svém moravském pobytu. Představoval-li si nějakou kulisu středověkého hradu, zřejmě ho ovlivnila magická krajina, jíž dominuje mohutná zřícenina hradu Lukova, kam vedla oblíbená autorova vycházka, i půvabný areál zámku Lešná u Zlína.17) Nejednalo se tedy o hrad Borotín u Tábora, o jehož existenci neměl Grillparzer zřejmě ani ponětí. Náplastí našemu táborskému hradu Borotínu zůstává návštěva jiného velikého spisovatele, básníka a romantika, tentokráte z Čech, která je nesporně doložena. V roce 1829 jej při svém prázdninovém pobytu u svého strýce v nedalekých Měšeticích navštívil Karel Hynek Mácha (1810 - 1836).18) Jeho návštěvu připomíná deska z umělého kamene umístěná na torzo menší hradní věže - interpretované jako pozůstatek kaple.19) Byla slavnostně odhalena dne 3.5.1936 u příležitosti 100. výročí básníkovi smrti20). Je pravděpodobné, že tehdy 18-ti letý Mácha byl svými průvodci obeznámen se sice mylnou, ale již tehdy tradovanou pověstí, že se k hradu váže děj Grillparzerovi Pramáti 21). Jak dalece se tímto nechal ovlivnit při psaní své nejslavnější básně Máj (1836) zůstává již v rovině dohadů. Jisté však je, že i v této klasické české básni, je hlavní hrdina otcovrahem. Zřícenina hradu Borotína se tak zařazuje spolu s nedalekými zříceninami hradu Zvěřince k prvním Máchou navštívených hradům 22).
1) Česlav Zapletal, Galerie významných osobností našeho regionu, Franz Grillparzer, Zlínské noviny č. 61, nedělník r. 1999, |