Tomáš Zahradníček: Jak si Češi lichotí kvůli Izraeli

[MF Dnes, 28.5.2008, str. 10] - ukázat všechny fejetony

Sobotní fejeton v příloze Lidových novin věnoval Petr Zídek nesrovnalostem provázejícím v českém tisku psaní o 60. narozeninách Státu Izrael. Ukázal v něm, jak šikovně si umí česká kolektivní paměť vybírat lahodící momenty a skládat z nich sebelichotivý obraz.

V případě izraelského jubilea vypadal takto: v roce 1948 dodalo Československo palestinským Židům zbraně, jimiž byl v následujících týdnech vybojován Stát Izrael. Československo představuje v této zkratce ostrůvek dobra ve zlém světě, který po holokaustu odmítal pomoc Židům při vybudování útočiště. To díky Československu může Izrael slavit šedesátku - a my s ním jako svátek českého humanismu.

Tento obrázek pomíjí dva podstatné momenty, o nichž Petr Zídek psal. Předně: dodávky zbraní na jaře 1948 nesouvisí s masarykovskou tradicí, ale s nástupem komunistů k moci. Inspirace přišla od Stalina, jehož cílem bylo získat baštu komunismu na Blízkém východě. Pohnutky československé vlády byly velmi praktické: vyhověla Moskvě a současně prodala zbraně. V pozdějších letech vedena stejnou logikou vyzbrojovala Araby k boji proti Izraeli.

Druhá námitka: česká sebelichotivá zkratka předpokládá, že podíl na vzniku Izraele je podílem na zlepšení světa. Aby to mohlo platit, je šedesátiletý boj Izraele líčen jednostranně: na arabské straně agrese, nenávist, na izraelské obrana a vůle k míru. Proti tomu postavil Petr Zídek opačný obraz Izraele jako zdroje nekončících konfliktů na Blízkém východě a položil otázku: Nebylo by lepší, kdyby vůbec nevznikl?

Článek vyšel 10. května a do dnešního dne se dočkal desítky rozhořčených reakcí vinících autora z antisemitismu a sympatií k nacismu. Tón udal Karel Orlík v polemice Zídek o Izraeli - antisemitský článek v Lidových novinách. Napsal, že fejeton je projevem „vulgárního antisemitismu“, což spojil s faktem, že se Lidové noviny před deseti lety sloučily s Lidovou demokracií, někdejším deníkem lidové strany. Otázku, zda by nebylo lépe, kdyby Izrael nevznikl, označil za „výrok na hranici trestného činu“. Autora za ni přirovnal k Adolfu Eichmannovi (Eretz.cz, 13. května). Kanon stejné ráže použil František Bányai, předseda Židovské obce v Praze: „Zídek nalézá jednoduché antisemitské recepty na problémy světa“ a „je nejspíše spokojen, že Evropa se v podstatě zbavila židovského problému“ a tak dál (LN 15. května). Z dalších třeba Robert Müller: „Je-li někomu Izrael nepříjemný, nemusí tam jezdit. A nemusí se taky kamarádit s Izraelci. Není ale přípustné přitakávat těm, kdo chtějí Izrael zničit a jeho obyvatele zahubit.“ (ČRo, 20. května)

Na celé aféře mě znepokojují tři věci. Zaprvé úžasná neschopnost polemiků porozumět psanému textu: Petr Zídek psal proti české sebelásce, která sama pro sebe potřebuje izraelské dějiny zbavené všech rušivých tónů. Proti jednostranným oslavám postavil jednostrannou kritiku. K tomu, abyste přečetli článek jako výraz nenávisti vůči Izraeli, odsouzení jeho vzniku nebo dokonce jako výzvu k jeho likvidaci, si musíte plést komentář s fejetonem, otazníky s vykřičníky, zkrátka neumět číst ani noviny.

Zadruhé devalvace pojmu „antisemitismus“ v polemikách, pojmu, který má v Česku sílu a je všeobecně pokládán za jeden z vrcholů špatnosti. Neplatí to všude ve světě a s tímto kapitálem je třeba rozumněji nakládat: Že hoří, se nemá volat jen tak.

A zatřetí ticho, které se rozhostilo po podpásových úderech a nehorázných výrocích na Zídkovu adresu, jako by šlo o nejsamozřejmější věc na světě.