Tomáš Zahradníček: Agent Wałęsa a nové dějiny Polska

[MF Dnes, 4.6.2008, str. 8] - ukázat všechny fejetony

V Polsku probíhá spor o knihu o Lechu Wałęsovi, která ještě nevyšla. Napsali ji dva mladí historici z Ústavu národní paměti a dokazují v ní, že pozdější vůdce Solidarity, nositel Nobelovy ceny míru a polský prezident se v roce 1970 nechal naverbovat jako agent polské Státní bezpečnosti. Několik následujících let pak patřil k informátorům o dění v gdaňských loděnicích. Od poloviny 70. let odmítl dál sloužit, stal se aktivistou opozice a jako takový se v srpnu 1980 dočkal své hvězdné chvíle jako vůdce stávky, z níž se zrodila Solidarita.

Informace není nová: zprávy o policejních dokumentech o působení agenta „Bolka“ se objevují od začátku 90. let. Složka dokumentů však zmizela z archivu. Kopii, ne-li originál, má LechWałęsa. Vloni části spisu vyvěsil na internetu jako obranu před vracejícím se obviněním, čímž si mnoho nepomohl: výběr z neznámého množství papírů podle nejasného klíče vůbec nepůsobil dobře.

Další, snad už desáté kolo debaty o agentu Bolkovi rozpoutal minulý týden profesor Andrzej Zybertowicz, poradce prezidenta pro otázky bezpečnosti. Řekl, že rukopis knihy četl jako lektor a může prohlásit „bez váhání a pochybností, že Lech Wałęsa byl tajný spolupracovník Státní bezpečnosti“.

Jenže profesor Zybertowicz, ač vystudoval historii a archivnictví, není autoritou v oboru soudobých dějin. Proslul jako sociolog spiknutí. Být sociologem spiknutí je snazší než se stát jeho historikem. Nejsou potřeba důkazy, stačí analytický duch a teoretický rozlet.

Adeptům tohoto řemesla vřele doporučuji Zybertowiczovu studii „Zapomenutý rozměr dynamiky opozice v nedemokratických systémech: role tajných služeb“ z roku 2001, která jemnou sociologickou analýzou dokazuje, že opozici vždy spoluvytvářela policie. Když k tomu historici najdou konkrétní doklady, fajn. Když ne, stačí trochu popřemýšlet.

Profesor Zybertowicz se v 80. letech vyhnul nebezpečí, že bude spoluvytvářen tajnou policií; na akademické půdě studoval filozofický problém objektivní společenské funkce dělnického hnutí v 19. století.

Lech Wałęsa, v zahraničí ikona protikomunistického odporu a doma osamělý podivín, se brání neohrabaně. Není sporu o tom, že ho na začátku 70. let opakovaně vyslýchala a pokoušela Státní bezpečnost. Otázka je, zda v každé ze zkoušek obstál na sto procent a zda o této své prehistorii vždy mluvil pravdu. Wałęsa opakuje, že agentem nebyl ani vteřinu.

A otázka nejdůležitější: jak moc je to podstatné. Obránci Lecha Wałęsy pokládají celou kauzu za zveličenou. Viní pracovníky Ústavu národní paměti z toho, že si kladou hloupé otázky a po čtení estébáckých papírů na ně přinášejí hloupé odpovědi, což ve své omezenosti pokládají za boj za pravdu.

Většina mladších historiků se staví na obranu kolegů s tím, že se badatel nemůže tiše podílet na tajemstvích politických elit 90. let. Nesmí přehlížet skutečnost, že si bývalý prezident privatizoval část archivu tajné služby. Pokud to lze – a ve sporné knize, která ještě nevyšla, se o to autoři pokusili – má se pokusit černé díry objasnit. Zvlášť když jde o téma tak podstatné, jako je životopis zakladatele a vůdce Solidarity.

Výklad celého sporu od profesora Zybertowicze jde o mnoho dál: Lech Wałęsa nachytaný jednou při lži znamená nedůvěryhodného Wałęsu vůbec. Nedůvěryhodnou bývalou opozici, nedůvěryhodný převrat roku 1989: „Dějiny Polska bude třeba napsat znovu.“

Už se na ně těším. Na dějiny bez tabu a bez předsudků, psané svobodně, vystihující objektivní společenskou funkci Lecha Wałęsy. Dějiny spiknutí tajných služeb, komunistů a bývalých disidentů proti nám všem, normálním slušným traktoristům.